kapitola XXI
24. srpna 2008 v 14:02 | My work of artSpojovací kapitola... Tuhle povídku sem taky zkazila.. proč musim vždycky všechno zkazit??? Na začátku to bylo OK a teď je to sračka největší... se na to taky můžu vykašlat...
Je, to byl záchvat.. xD A teď už čtěte a napište, co má bejt dál... xD Dík
Zase jsme odjeli na tu soutěž, tentokrát do Washingtonu. Cesta letadlem trvala asi dvě hodiny a byla děsně moc nudná. I když, kdybych jel sám, bylo by to horší. Celou dobu jsme s Geem hráli piškvorky a jiný hovadinky. Nakonec jsme přecejen přistáli a začali si shánět taxi. Washington je příšerný město, nemám ho rád. Už od toho názvu. A nemám rád Bushe. Ale to je vedlejší. Cesta taxíkem byla ještě horší, nemohli jsme hrát piškvorky protože to moc drncalo a koukání z okýnka bylo o ničem. Jeli jsme asi tři příšerný hodiny. Proč to musí být tak daleko?
Aspoň, že hotel byl vcelku slušný. No jo, zařizovala to naše zamilovaná ředitelka. Teď jsme měli dokonce i balkón. První, co jsme udělali bylo to, že jsme srazili postele k sobě. Pak jsme si vybalili věci a šli se projít po okolí. Zase to byla okrajová část města, takže tam nebylo tolik smogu. Ale Richmond je stejně hezčí. Je to prostě na tom vzduchu poznat.
Protože jsme přijeli celkem pozdě, byl už večer. Teď jentak sedíme v obýváku a nevíme, co dělat.
"Kdy bude to další kolo?" zeptám se a podivám se na Gerarda. Ten zavře časopis, který chtěl právě číst a zamyslí se.
"Myslim, že už zejtra..počkej, podívám se." vstane a začne něco hledat, asi harmonogram. "Jo!" huláká na mě z vedlejšího pokoje. "Zejtra už v 11 dopoledne. Pak hned večer vyhlášení a další kolo je už pozítří. Nakonec to nebude celý dva měsíce, ale asi jenom 37 dní.. takže ještě něco přes týden."
"Hm, to je škoda, v tomhle hotelu se mi líbí."
"Mě taky.. ale stejně si nemyslim, že bys tu vydržel až do konce.." eh, to je povzbudivý. "Teda, ne, že bych ti nevěřil..." rychle dodal, když si všiml, jak se tvářím. Ale stejně to už jednou řekl a mě to docela bolelo. "Hele Frankie.." sedl si ke mně na gauč a zahleděl se mi do očí. "Seš fakt nadanej, ale myslím, že ta konkurence je hodně velká. Někteří ze soutěžících jsou napůl profíci, zatímco ty maluješ jenom po tu dobu, co se známe. To je tak měsíc ne? A oni trénujou třeba tři roky... Navíc se sem sjela celá Amerika.."
"Jo, já vím.."
"Moc ti budu držet palce a věřim, že teď to ještě dokážeš. Na to máš. Ale co bude za pár dní, musíme řešit až potom. Teď se soustřeď hlavně na zítřek... A promiň mi to, co sem řekl..."
"Vždyť je to pravda. Já si nemyslím, že to můžu vyhrát." řekl jsem. "Ale tys mi vždycky dával takovou naději, docela mě to zaskočilo.."
"Tak na to zapomeň.." usmál se. "Nemyslel jsem to vážně. Samozřejmě ti věřím pořád. A teď bysme už asi měli jít spát. Zejtra máš velký den.." zvedl se a začal ze stolu sklízet nějaké věci, já odešel do ložnice, svlékl jsem se a lehl si. Ani si nepamatuju, jak jsem usnul.
Když jsem se probudil, Gerard spokojeně spal na mym hrudníku. Odhadoval jsem, že už bude dost hodin, tak jsem ho začal hladit ve vlasech, dokud neotevřel oči. Takový každodenní rituál.
"Kolik je hodin?" zeptal se mě.
"Nevim.." začal jsem se shánět po mobilu. Gee mezitim vstal a odešel do kuchyně.
"Franku!!!" vyděšeně zavolal. "Ono je už půl desátý!!!"
"Eh... to je asi blbý co?" nechápavě jsem se zeptal.
"Rychle vstávej, musíme jít.." vešel zpátky do ložnice a panikařil.
"To tam cesta trvá hodinu a půl?" Divně se podíval. "Začíná to v jedenáct.." objasnil jsem a jemu to začalo docházet.
"Já myslel, že v deset.." zasmál se. Má to nějaký pomatený. "Ale už bys měl stejně vstávat."
Spěšně jsme se nasnídali a já ještě stihl nakreslit pár obrázků, abych si rozhejbal zápěstí. Pomalu jsem začínal dostávat trému. Pak už bylo opravdu dost hodin a my museli jít.
Než jsme došli do místnosti, kde se ta soutěž konala, rozklepal jsem se jako ratlík. Dveře byly otevřené a tak jsme oba vešli dovnitř. Bylo tam spoustu soutěžících a lidí, kteří kolem jednotlivců pobíhali a strašně hulákali. Asi učitelé nebo rodiče. Sedl jsem si do jedné lavice a Gee se o ní opřel. Oba jsme chvilku sledovali ten cirkus a nestačili se divit požadavkům učitelů, kteří stáli blízko.
"Frankie já do tebe nebudu hustit kraviny jako tihle trotlové.." řekl Gerard a podíval se na mě. "Jenom ti řeknu, že ti držim palce, určitě se ti to povede a zbytečně se nenervuj."
"Díky.." usmál jsem se. "Budu se snažít. A doufám, že tě nezklamu..."
"Mě zklamat nemůžeš." krátce se zasmál. "Já jsem s tebou úplně spokojený.. ať postoupíš nebo ne, stejně se mezi náma nic nezmění. Ale ty postoupíš, to vim. Tohle jsou taky amatéři.." rukou naznačil obsah třídy. Pak tam přišel nějaký chlap a všechny, kdo nesoutěží vyháněl ven. "Budu na tebe čekat před budovou, na chodbě bych nevydržel.." Podíval se na mě naposledy Gerard, krátce mi stiskl ruku a pak už byl pryč.
Měli jsme kreslit prales. Nevím, jestli to bylo dobrý nebo ne, úplně spokojený jsem se sebou taky nebyl, ale myslím, že to patří k jednomu z mých lepších výkesů. Chtěl jsem, aby to bylo hodně originální, všichni kolem mě kreslili stromy a opice. Tak jsem se rozhodl nakreslit prales, který se odráží ve vodní hladině. Bylo to hodně těžký, dělat ty rozmazaný stromy, ale nakonec jsem to přecejen zvládl. Když vypršel čas, akorát jsem dokreslil poslední čáru.
Vyšel jsem před budovu. Chvilku jsem pátral očima kolem, za chvíli jsem ale Geeho zahlédl. Vydal jsem se směrem k němu. V ruce držel cigaretu, vydechoval kouř a tvářil se dost nervózně.
"Ty kouříš?" zeptal jsem se. "Zničíš si život."
"Dělám to jenom, když sem nervní. Třeba když jsem měl před maturitou nebo než jsem šel poprvé k vám do školy. Než si měl se mnou první soukromou hodinu, zmizela celá krabička.."
Já se trochu zasmál. To sem nevěděl..
"Jak ti to dopadlo?" posunul se, abych si vedle něj mohl sednout.
"Prales.." řekl jsem.
"Ne.."
"Ale jo. Stromy a opice.."
"A cos dělal?"
"Chtěl jsem, aby to bylo originální, tak sem to nakreslil ve vodní hladině. Jako že se to odráží."
"Tos udělal dobře.." pochválil mě. "Ale dělám si s tim starosti, tohle je dost těžký."
"Já myslim, že jsem to zvládnul. Vypadalo to jako fotka..."
"Tak to jo.." usmál se. "Určitě se ti to povedlo."
Komentáře
role se prohodily:D teď bude ten pozitivnější frankie:D ale hlavně ať postoupí...
Udělej tam nějakej průser, ať se to rozhejbá. Ať někdo důležitej zjistí, že jsou milenci, ať se to podělá, ať to práskne třeba Vinnie. Jo, chudinka zhrzenej Vinnie to nevydrží a práskne je. A Frankie by šel do finále, jenomže tam nakonec nebude moct, protože se to provalí a je vyrazí a Gerard z toho bude úplně zničenej...
Jasný?!
a jinak, Frankie je originální, mě by to nenapadlo. Ale je to zajímavej nápad. Vlastně omyl - ty si originální. Protože ty tohoto Franka vytváříš. :)


tak to jo....určitě se mu to povedlo xD