3. srpna 2008 v 22:54
|
Trochu strašidelný.. možná..
"Kdes byl?!" zaječel na Gerarda Frank, když ho spatřil, jak přichází ke stanu.
"Eh..v jeskyni."
"COŽE?! Sám?"
"Jo, ty jsi spal.." pokrčil ramenama Gee. "Nechtěl jsem tě budit.."
"Už tam nikdy sám nepůjdeš jasný? Co kdyby se ti něco stalo!"
"Nic se mi nestane.. náhodou jsem přišel na docela zajímavou věc."
"Ani jeden z nás tam nikdy nepůjde sám!" zamračil se Frankie.
"Ok. To bys neuhád, co znamenaj ty znaky.."
Teď Frank zpozorněl. Fakt ho to zajímalo.
"Je to značka, která znamená Strážce podsvětí.."
"Eh... a jak si na to přišel?" vyděsil se.
"Kruh jako věčnost. Nejde vzít zpět. Trojúhelníček jako bolest. Přece ty krvavé zasvěcovací ceremoniály. A kříž jako smrt, nebo spíš nesmrtelnost. Často to totiž končilo smrtí. A kdo přežil, zůstal navždy.."
"Gee, seš geniální!" usmál se Frank. "Ale jestli je to opravdu tohle, pak je všechno pravda."
"To není všechno.." pokračoval Gerard. "Stáří jsem odhadl na dva až tři dny."
"A?"
"Muselo se to objevit, až když jsme přijeli..."
"To by znamenalo, že si z nás někdo jen dělá srandu.." s neskrytou radostí zajásal Frankie.
"A nebo to dělají ty podivné osoby a chtějí se s náma spojit.." Úsměv mu ztuhl na rtech a úplně to v něm cuklo.
Nikdo nemluvil. Oba přemýšleli o tom, která možnost je reálnější a jak se zachovat. Najednou ale to ticho prolomil zvuk. Byl to ten skučivý, strašidelný jekot, ze kterého je začalo mrazit po zádech.
"Jsou tu.." zašeptal Frank. Výrazně se ochladilo.
"Zůstanu venku, ty jdi radši do stanu.."
"Ne Gerarde! Schováme se oba!"
"Já budu Ok.."
"Když jseš ty tu, tak já taky.." posadil se vedle kamaráda a společně čekali, co se bude dít. Gee se se zaujetím rozhlížel kolem, zatímco Frankie se k němu tiskl a dost se klepal. Možná strachem, možná zimou. Najednou se zlesa vynořila tatáž tajemná postava. Byla trochu dál, ale stejně jí svítily ty nechutné oči.. Oba kluci nahlas vykřikli. Šlo to směrem k nim. Blížilo se to čím dál víc.. Rychle se vyškrábali na nohy a zalezli do stanu. Pevně ho za sebou zavřeli. Podle rychlosti, jakou se to blížilo, to mohlo být tak šest metrů od nich. Najednou zvuky ustaly. Bylo slyšet jen... ticho a jakoby praskání větviček. Pravidelně, připomínalo to kroky... Je to ale absurdní, je tam přece louka. Ale také to mohlo být praskání zmrzlé trávy. Frankie se celý rozklepal a obličej měl křídově bílý. Pohlédl na svého kamaráda, který na tom nebyl o moc líp. Teď už nebyl tolik nadšený pro možnost, že by se s tím mohli spojit. Představoval si to.. jinak. Něco jako ubohou holku, co musí vylézat z jeskyně, aby s nimi přišla vyjednávat. Jak naivní. Místo toho spatřil osobu, která se snad ani nedá popsat, jak je děsivá. Nejhorší na ní bylo, že ani jako holka nevypadala. Možná to mělo dlouhé vlasy, ale to bylo tak všechno, čímž by to mohlo připomínat člověka. Ruce byly nezvykle úzké, vůbec celá postava kostnatá, jakoby podviživená. Mrtvá. Kroky se nebezpečně blížily. Byly slyšet už úplně blízko. Najednou se to zastavilo. Přímo před jejich stanem. Frankie se na kamaráda ještě víc natiskl a očima hypnotizoval zip od plachty, která jediná je s tím stvořením dělila. Modlil se, aby se nezačala rozepínat. Nechtěl toho tvora vidět takhle zblízka. Najednou to ale začalo chodit kolem stanu. Vyměnili si krátký pohled. Gerard pak zabořil hlavu do Frankieho vlasů a zavřel oči. Jenom poslouchal to křupání a čekal, až to přejde. Všechno bude dobrý.. nic se nestane. Zase to odejde a budou mít klid. 'Jdi pryč...' telepaticky prosil tu osobu. 'Prosím jdi, děsíš nás... nevíme, co jsi zač...' sice to vůbec nemohlo fungovat, ale kroky se začaly vzdalovat. Byly potišší, až přestali úplně. Neopovažovali se vykouknout ze stanu. Byla už najednou tma, ani si nevšimli, že se stmívá. Nebylo vidět snad ani vlastní ruku.
"Gee, já se bojim.." zašeptal Frank a dlaní našel obličej svého kamaráda.
"To já taky.. moc.."
"Půjdeme spát a ráno bude dobře."
Lehli si a jenom koukali nad sebe do prázdna.
"Frankie? Nechceš jít ke mně?" zašeptal Gerard do tmy. Tak dlouho si to nechtěl přiznat, teď se ale přecejen bál. Frank se bál vylézt ze svého vlastního spacáku, nakonec se ale překonal a přelezl si. Zase v tom těsném prostoru.. nevadilo mu to. Uklidňovalo to. Koukali si do očí. Sice to přes tu tmu nešlo, ale rozeznávali alespoň obrysy. Gee cítil Frankieho zrychlený dech. Linul se mu z pootevřených úst. Rty se mu chvěly a vůbec celý se trochu třásl. "To bude dobrý." zašeptal a dál si svého kamaráda prohlížel. Měl moc pěknou tvář, nikdy dřív si toho nevšiml. A jak byl teď blízko... Nepřestával sledovat jeho oči a ještě víc se obličejem přiblížil. Pootevřel ústa a spojil ho s těmi jeho. Franka to nejspíš překvapilo, ale neucukl. Jenom Gerardovi položil ruku do vlasů a jemně ho hladil. Začali si spolu hrát jazykama a oba trochu zavzdychali. Bylo to takové zvláštní... jak se vzájemně poznávali. Znali se tak moc dlouho, ale tohle se stalo poprvé. Gee si vůbec neuvědomoval, co dělá, ale líbilo se mu to. Chutnalo to sladce. Frank měl příjemně horké rty a líbal něžně. Možná proto, že měl stále strach, nebo byl unavený. Ale o to to bylo lepší. Spojovala je ta úzkost. To, že jsou na tom oba stejně a momentálně mají pouze jeden druhého. A ať se stane cokoliv, vždycky budou držet spolu.
awww....krasa.......ale teraz aspon Gerard konecne frankovi uveril, ze ta postava existuje..XD jo...ach boze...toto je tak genialne....chcem, pokracovanie XD