Nestrašidelná kapitolka... xD
Gerard se probudil jako první. Chvilku si prohlížel spícího kamaráda, pak se ale rozhodl vstát a podívat se ven. Opatrně ze svého těla odsunul Frankovu ruku a sunul se ze spacáku. Konečně prostor... Nemohl se rovzpomenout na včerejší události. Vzpomínal jen na ten skučivý zvuk a kroky, na strach, který je v té chvíli uchvátil... Ale to potom.. to líbání.. bylo to skutečné? Ne, nemohlo. Přece se mu to jenom zdálo. Vyhlédl ze stanu. Okolí bylo stejné, jako vždy, ale přecejen mu něco připadalo jiné. Pořádně se rozhlédl a pak si toho všiml. Od lesa, směrem k nim a kolem stanu byla jakási cestička. Tvořila jí zlámaná tráva. Ano, opravdu. Jednotlivá stébla byly přelomené a připomínaly zmenšeninu kruhů v obilí. To by znamenalo, že pod tím stvořením země opravdu mrzla. Popošel a začal cestičku pečlivě zkoumat. Občas tam byla nepřiměřeně velká šlápota. To přece nemůže odpovídat velikosti té osoby, kterou viděli! Stopa ale nebyla hluboká, to znamená, že je tvor hodně lehký. Jak by ne, když už ani nežije.. Gee se otřásl zimou. To je děsný pomyšlení. Musejí se s nimi spojit. Jinak by se jim přece vůbec nezjevovali. Oni něco chtějí. Pokud by měli v úmyslu je zabít, už by to dávno udělali. Ne, oni potřebují pomoc.
"Ahoj Gee..." Frank rozespale vylezl ze stanu a rozhlížel se. "Co to je?" zmateně došel k té cestičce a kopal do ní botou.
"No, to je asi důkaz, že se nám to včera nezdálo..."
"Eh..co?"
"To stvoření tady fakt bylo..."
"ááááá ne!!! To nemůže bejt pravda!"
"Je Frankie. Oni po nás něco chtějí."
"Jak můžeš bejt tak v klidu?"
"Nevím... sem prostě přesvědčený, že nám nic neudělají.."
"A proč jako?"
"Udělali by to už dávno.."
"A proč jako?"
"Udělali by to už dávno.."
"Třeba jen čekají na správnou příležitost. Třeba čekají, až k ním vlezem a pak nás nějak brutálně zavraždějí a snědí a tak... to je past!" vykřikl Frank. To Gerarda dosud nenapadlo a musel uznat, že by mohl mít pravdu. Jenom vyčkávají...
"Odjedeme!" pevně rozhodl Frank.
"Ale máme tu přece nějakou práci..."
"Gerarde my sme archeologové!!!! Ne záhadologové!"
"To máš pravdu, tak se teda sbalíme a pojedem."
"To máš pravdu, tak se teda sbalíme a pojedem."
Začali házet věci spěšně do batohů a nepořádně sbalili stan. Pak to všechno odtáhli k autu a Gee si sáhl do tašky pro klíčky. Nebyly tam. "Kuva Franku..." nervózně zaklel a pustil všehno na zem. "Já ty klíčky nemám.."
"To snad nemyslíš vážně! Tys je ztratil?!"
"Ne! Jsem si jistej, že byly v týhle kapse!" zpanikařil a obsah celé tašky vysypal na zem. To samé udělal i s batohem a vším, co s sebou měli. Našli spoustu věcí, co se jim předtim ztratily, ale klíčky od auta nebyly nikde. "Franku my asi neodjedem!!!"
"Ne! Jsem si jistej, že byly v týhle kapse!" zpanikařil a obsah celé tašky vysypal na zem. To samé udělal i s batohem a vším, co s sebou měli. Našli spoustu věcí, co se jim předtim ztratily, ale klíčky od auta nebyly nikde. "Franku my asi neodjedem!!!"
"Hm...a neodjeli bychom ani s klíčkama.." roztřeseným hlasem zašeptal Frankie a prstem ukázal na propíchlou pneumatiku.
Jako ve snu došli zpátky doprostřed louky a vybalily všechny věci. Nikdo nemluvil, oba si uvědomovali, kdo to udělal a proč. Musejí tady zůstat a buď někomu pomoct, nebo zemřít.
"nebudeme na to už myslet." řekl Gerard. "Taková katastrofa to není, budem dělat svou práci a dál se uvidí. Uděláme si nějakou zbraň pro nejhorší případy..."
"Tak jo. Teď to budeme brát jako prázdniny.. Máš hlad?"
Oba v tichosti jedli a každý přemýšlel o něčem jiném, ale rozhodně ne o Strážci podsvětí nebo tajemných postavách.
"Gerarde to líbání v noci bylo co?!" ostře se zeptal Frankie.
"Eh... já ani nevim. Promiň, asi jenom úlet..." rychle se omluvil Gee. Nechtěl si to rozházet u nej kámoše zrovna v takovéhle situaci. "Už se to nestane, slibuju.." projistotu dodal a Frank souhlasně přykývl. Zase ztichli. Plynula vteřina za vteřinou, minuta za minutou, až se z toho stala celá hodina. Uběhlo to pomalu a naprostém tichu. Jen poslouchali praskání větví a šustění větví, které rozpohyboval chladný vítr.
"Musíme se s nima spojit." prolomil napjatou atmosféru Gerard. Už si to pořádně promyslel a teď byl víceméně přesvědčený.
"Když já nevím..."
"Proč by tak zoufale chtěli, abychom tu zůstali? Musíme jim pomoct! Oni to potřebují... Třeba bez nás nepřežíjí nebo se stane něo hrozného. Nevíme, co jsou zač. Může na nich ale záviset třeba i osud všech lidí.."
"Proč by tak zoufale chtěli, abychom tu zůstali? Musíme jim pomoct! Oni to potřebují... Třeba bez nás nepřežíjí nebo se stane něo hrozného. Nevíme, co jsou zač. Může na nich ale záviset třeba i osud všech lidí.."
"Asi máš pravdu.." přitakal po chvilce rozmýšlení Frank. "Je to momentálně asi jediné, o co se můžeme pokusit.."
"Chtějí vyjednávat. Auto za naší pomoc.."
"Chtějí vyjednávat. Auto za naší pomoc.."
"Dneska to necháme být a zítra se rozhodneme..."
Oboum tenhle návrh připadal nejrozumnější a tak souhlasili. Někomu jinému se to ale nezdálo dost brzy. Zase se krajinou rozléhal skučivý zvuk a vítr se ještě víc ochladil.
"Ne Gerarde! Už je to tu zas!" zpanikařil Frankie.
"Ale tentokrát zůstaneme venku..."
"Ne! Řekli jsme přece, že až zítra..."
Z lesa se začínala vynořovat tatáž postava..
"No tak si za tim kurva dojdi a řekni mu to!!!" rozčílil se Gerard. Čím to bylo blíže, tím víc se bál.
"Já...já..." koktal Frank. Gee se to rozhodl vzít do svých rukou a domluvit se.
"Až zítra!!!" křikl nahlas a ta slova dolehly ozvěnou. Cítil, jak mu po zádech běhá mráz. "Zítra přijdem!!!"
Najednou vše ustalo. Nejen to skučení. Bylo úplné bezvětří a nebylo slyšet ani šustění listů. Postava zmizela.
"Co to bylo...?" zamyšleně zašeptal Gee.
"Nevim a ani to nechci vědět!!!" panikařil Frank. "Jdu domu hned! A třeba i pěšky! Tady prostě za žádnou cenu nezůstanu!!!" zvedl se a běžel pryč. Gerard ho dohonil a zastavil ho.
"Nemůžeš jít pěšky!"
"Můžu! Proč ne? Dojdu do nejbližší vesnice a tam si odvoz seženu!"
"To je minimálmě 100 km odsud!!!" teď už křičeli oba.
Nejdnou se Frank začal prát. Nelíbilo se mu, že ho kamarád drží, i když chce odejít. To už tu jednou bylo. Najednou se choval strašně fanaticky a snažil se dostat pryč. Silně uhodil Gerarda do nosu, takže začala týct trochu krev. Nezarazilo ho to ale, takže se bil dál. Neměl ale dost síly, brzy ležel pod kamarádem a jenom sebou házel.
"Frankie uklidni se!!" řval na něj Gerard.
"Ne Ne!" stále opakoval Frank a pořád něco nesrozumitelného mlel. Gee by věděl, jak by ho možná umlčel, ale slíbil přeci, že už to nikdy neudělá. 'Je to pro tvoje dobro' pomyslel si a pak mu strčil jazyk do pusy. Opravdu to fungovalo. Už sebou ani neházel, ani nemohl křičet. Jeho tělo se naprosto uvolnilo a výraz v obličeji byl už úplně klidný. Zavřel oči a trochu vzdychl. Gerard se od něj odtrhl. Fungovalo to a teď už nic takového nemůže. "Nepřestávej.." zašeptal Frank. Geeho tahle slova dost překvapila, ale poslechl. Začali se znova líbat. Přestal mu držet ruce nad hlavou a místo toho mu vjel dlaněma do vlasů. Ležel na něm, a jak cítil jeho zrychlený dech a občasné vzdechy. Hráli si spolu rtama a vychutnávali si každičkou veřinku. Oboum se to moc líbilo. Po nějaké době konečně přestali a Gee si lehl do trávy vedle kamaráda. Zlehka ho pohladil po tváři a usmál se na něj. Koukali si do očí.
"Tohle byl taky úlet?" zepal se Frank.
"Myslím, že tohle už ne.."
"Porušil si ten slib."
"Já vím. A nevadí mi to."
"Já vím. A nevadí mi to."
"Když si řekl, že už to nikdy neuděláš, mrzelo mě to.."
Oba se trochu zasmáli. Chvíli jentak leželi, pak ale Frankie usnul Gerardovi v náručí. Byl asi po dnešním dni moc vyčerpaný. Po tom, co si už všechno prožili...


wow...hmmm jsem zvědavá jak to bude dál...doufám,že je ty mrvoly nebo co to je (se jich bojim:-D) nesežerou za živa:-D