
Potřebovala jsem nějakou krátkou povídku, protože když sem přijde někdo novej, tak si většinou přečte tu nejkratší na pokráčko... A u mě je to čtařdílný My Broken World, jedna z mých prvních a nejtragičtějších.. XD Nevim, jestli si touhle povídkou pomůžu, ale snad jo.. xD
Končí to.. nevim jestli dobře nebo špatně, posuďte to sami...
"Frankie.." vydechnu. On se na mě podívá. "Tak.. tak se měj." udělám pár kroků dopředu, cítím, jak mě propaluje jeho pohled. Chce se mi brečet... Rychle se otočím a popoběhnu k němu. Políbíme se. Chytím ho dlaněma za zátylek a víc si ho k sobě přitáhnu. On mě hladí všude po těle. Když přestaneme, opřu se o něj čelem a koukám mu do očí.
"Já.. miluju tě Gee.." zašeptá najednou. Trochu sebou cuknu a rozmýšlím si ta slova.
"Taky tě miluju.." zašeptám nakonec. Pak vytáhnu z kapsy svůj talisman, takový malý přívěsek, vždycky si ho nosím sebou. "Na.." podám mu ho. "chci, abys na mě nezapomněl. A tohle ti přinese štěstí.." usměju se na něj. On to pevně sevře v dlaních a obejme mě. Teď už ale opravdu musím jít. Lehce mu přejedu rtama po těch jeho a odtrhnu se. Poslední pohled... Běžím z toho kopce směrem k hotelu. Už z dálky vidím pár lidí, kteří tam netrpělivě čekají na vítěze. Ohlédnu se a spatřím malou rozmazanou postavu v dálce, jak na mě kouká. Musím na něj přestat myslet... Už začínám zase normální život.
Dole se na mě vrhnou ty lidi, jsou tam novináři, ptají se mě na spoustu věcí. Já jenom přikyvuju a snažím se vyznat v tom zmatku. Vyhrál jsem... Ale nemůžu říct, že bych měl z toho nějakou ohromnou radost. Spíš si to ještě stále neuvědomuju. Pak nastalo slavnostní předávání šeku na 100 000 dollarů. Ohromná částka. Když se mi to dostalo do ruky, úplně jsem zapomněl na všechno kolem. Vždyť o tohle mi přeci šlo! Konečně jsem se usmíval a představoval si, co všechno se s tím dá dělat. Pojedeme s Chrisem na úžasnou dovolenou. Ach.. zase uvidím Chrise...
Cesta vlakem mi uběhla strašně rychle. Připadalo mi to jako pár minut. Na nádraží už stál můj netrpělivý přítel a když mě spatřil, tvář se mu rozjasnila do velikánského úsměvu. Pomohl mi s kufrem a pak jsem mu padl do náruče. Tolik mi chyběly jeho doteky, tolik mi chyběla jeho vůně.. Tolik mi chyběl on!
"Tak co?" zeptal se a pohlédl mi do očí. Miluju, když se na mě dívá. Chtěl jsem ho trochu napínat, ale nevydržel jsem to. Z těch peněz měl radost, ale ne takovou, jako z toho, že jsem se vrátil živý. Najednou jsem se ale podíval na stranu a z tváře mi zmizel úsměv. Stál tam Frankie. Úplně v dálce.. koukal na mě a trochu se umíval. "Půjdeme.." vybídl jsem Chrise a spěšně jsme odešli k autu. Na Franka jsem postupně přestal tak myslet, ale vzpomínky stejně zůstaly. Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří ale navždy zanechají stopy v našich srdcích. A my pak už nikdy nejsme stejní.


Ježiš, to je nádherný....