6. září 2008 v 15:30
|
Omlouvám se, že tak dlouho nebylo pokračování, vůbec sem teď na psaní nějak neměla náladu...
Dojeli jsme domu a žačali si vybalovat věci. Škoda, že už v tý soutěži nejsem. Ale na druhou stranu to má taky své výhody... A pozítří už půjdudo škloly. Ne, že bych se tam nějak moc těšil, ale do toho stereotypního života se vrátit musím. Konečně jsem si hodil do skříně poslední tričko. Obrátil jsem se a došel ke Geemu, který seděl na posteli. Sedl jsem si na něj a vjel mu rukama do vlasů. Pořád tomu nemůžu uvěřit, ještě před měsícem by mě ani nenapadlo, že bych mohl chodit se svým učitelem.
"Nepůjdeme dneska někam?" zeptal jsem se s úsměvem.
"Víš, promiň, ale jsem nějakej unavenej. Z tý cesty a tak..." podíval se mi do očí...
"Aha, to nevadí, zůstaneme doma..." políbil jsem ho na tvář a vstal. Možná bych mohl zavolat mámě. Jo, rád bych jí slyšel. Došel jsem si teda pro mobil a odešel telefonovat do vedejšího pokoje. Zněla vesele, od té doby, co nebydlí s tátou se strašně změnila. Nabídla mi, jestli nechci přijít, tak jsem souhlasil. Stejně dneska nemám co dělat.
.
Byl jsem rád, že jí zase vidím. Chovala se ke mně celou dobu strašně mile. Dokonce mi představila i svého nového přítele, který se mi vcelku líbil. Takovej sympaťák. A dokonce ani není homofobní. Povídali jsme si tam celé odpoledne a když jsem řekl, že jsem gay, tak se netvářil nijak divně, prostě to bral tak, jak to je. Na tátu jsem se taky ptal, ale mamka mi toho moc neřekla. Prý jen ví, že se odstěhoval do New Yorku do novýho bytu. Vůbec se od tý doby neozval, dům jí nechal a neřekl jí ani adresu. Docela mě mrzí, že se po rozvodu rodiče nemůžou ani vidět.. Ale určitě k tomu mají své důvody. Odpoledne uběhlo fakt rychle. K večeru jsem odešel, nechci tam nechat Gerarda celý den samotnýho. Mamka mi nabízela, že tam můžu přespat, ale noc bez Geeho bych nepřežil. A navíc ani nechci rušit, určitě bude ráda, že je se svým přítelem sama..
Po příchodu domů mi bylo divný, že mě nikdo nejde ani přivítat. Byla tam jenom Olivia, úplně jsem na ní zapomněl. Teď jsem o ní málem zakopl, jak je malá. No, máme toho spolu hodně společného. Gerard někam zmizel, po chvilce jsem našel na ledničce vzkaz, že jde za bráchou a vrátí se do devíti večer. Nevěděl jsem, že nějakého má. Vlastně jo, myslím, že se někdy zmínil. Ale připadá mi divný, že říkal, že je unavený a dneska zůstane doma.. zatímco jsem o tom přemýšlel, pořádně jsem se postaral o tu čivavu. Pak jsem s ní ještě šel ven, chudák, nikdo se o ní nezajímá. Vrátil jsem se asi v půl devátý, byli jsme se projít docela daleko. Něco jsem uvařil, navečeřel jsem se a Geemu to nechal v kuchyni. To už bylo devět hodin a já ho každou chvíli čekal. Zapnul jsem si nějaký nudný seriál v televizi a ani jsem moc nevnímal, o čem to je. Pak tam dávali nějakej romantickej film a já u toho usnul.
Najednou na mě něco skočilo. Lekl jsem se a trochu vyjekl. Pak jsem si všiml Olivii, která mi zpříma koukala do očí a vrtěla ocáskem. Pohladil jsem jí. Oči mi sklouzly na hodiny. Bylo už jedenáct! Vstal jsem a šel jsem se kouknout do ložnice, jestli tam náhodou není Gerard, ale nebyl tam. Sám jsem si teda lehl a po chvice převalování jsem teda konečně spal.
.
Probudily mě až sluneční paprsky. Podíval jsem se vedle sebe a tam spokojeně spal Gee. Měl přeze mě přehozenou jednu ruku a trochu mě objímal. Normálně bych si řekl, že vypadá sladce, teď mě ale dost naštval. Ten včerejšek si s ním ještě vyřídim. Šel jsem udělat snídani a položil jsem jí na stůl. Pak jsem se vrátil do ložnice. Gerard už seděl na posteli a ospale koukal kolem sebe. Opřel jsem se o rám dveří a založil ruce, když mě spatřil, hezky se usmál a pozdravil mě.
"Kdes byl?!" vyjel jsem na něj a on se zatvářil vyděšeně.
"Kdy?" nejdřív nechápal, ale pak se mu rozsvítilo. "Jo aha, včera. No u Mikeyho.."
"A řekls mi, že se vrátíš v devět!"
"Já vim, promiň.." sklopil hlavu. "Trochu jsem se zdržel. Brácha teď má nějaký depky..."
Hm, ať nekecá. Stejně vim, u koho by doopravdy.
"A co třeba mi napsat aspoň zprávu co?!" naštval jsem se.
"Já ti volal!!" ohradil se. No, to mu tak budu věřit. "Ale vybila se mi baterka.." ha-ha.
Odešel jsem a třísknul za sebou dveřma. Nedalo mi to, abych se nepodíval na mobil. Čekal jsem, že tam nic nebude, ale měl jsem tam od něj zmeškané volání! To by znamenalo, že možná nelže... No, ale stejně mu nevěřim. Nejsem zase tak navní. V tom bude určitě Vinnie...
Sedl jsem si ke stolu a začetl se do včerejších novin. Po chvíli se tam objevil i Gerard. Tvářil se strašně nešťastně a probodl mě vyčítavým pohledem. Já musel odvrátit oči, vypadal totiž krásně jako vždycky, a na to teď nechci myslet..
"Frankie já se ti fakt omlouvám..." pořád se do mě vpíjel pohledem. "už se to nestane, slibuju.."
Nereagoval jsem.
"Prosííím, odpuť mi to..." došel ke mně a vytrhl mi ty noviny z ruky. Teď jsem se na něj už musel podívat.
"No jo.." řekl jsem a posadil si ho na klín. "Ale už se to nebude opakovat! Příště dej o sobě aspoň nějak vědět, mohl sis půjčit mobil třeba od Mikeyho.."
Jeho výraz se úplně rozzářil a prudce mě objal. Ach jo, proč vždycky všecno všem tak rychle odpustím???
ach ta láska:D by mě zajmalo jestli byl opravdu u bráchy