"Mami, co mám dělat?!"
"měli byste si promluvit."
"Ale já nechci! Já už ho nechci nikdy vidět!"
"A co mu mám jako říct?"
"Že tu třeba nejsem, že jsem šel pryč a nevíš, kdy se vrátím.." zmatkoval jsem. Ona jen pokrčila rameny a šla mu to oznámit. Mě znovu přepadla tíseň. Tolik mi schází. Už uplynul skoro týden od našeho rozchodu a já si pořád nemůžu zvyknout. Znovu jsem si sedl k počítači, abych se odreagoval. Musím přijít na jiné myšlenky.
.
Ráno mě probudil vyzvánějící mobil. Přišla mi sms. Ihned mě napadlo, že je od Gerarda, nikdo jiný mi totiž nepíše, ale tentokrát jsem se spletl. Psal ten debilní operátor. A musel mě vzbudit.. Bylo asi tak deset hodin. Vyhlédl jsem z okna a zamračil se. Venku nechutně zataženo a trochu mrholilo. Obloha naprosto bílá, bez sebemenšího mráčku. Zachvěl jsem se zimou. Hodil jsem na sebe teda nějaké teplé oblečení a sešel dolu. Billie pil kávu při čtení sportovní stránky novin a máma myla nádobí. Pozdravil jsem je a oba jenom něco zamručeli, panovala tady opravdu děsná atmosféra. To je všechno tím počasím... Bezmyšlenkovitě jsem si sedl do křesla a koukal do zdi. Poslední dobou je to má nejlepší zábava..
"Frankie nemůžu vidět, jak se trápíš.." řekla máma a popošla ke mně. "Jestli je to kvůli Gerardovi, tak.."
Billie se na nás podíval, složil noviny a odešel s nima pryč. Asi vycítil situaci. Ale já vůbec nemám náladu se o tom bavit!
"Mami tohle je už uzavřená kapitola!"
"Já vím zlato.. Když si to ale myslíš, tak tě to pak vůbec nemusí trápit a budeš jako dřív.." trochu se usmála.
"Když já na něj prostě nedokážu přestat myslet. Pořád ho miluju.." to poslední jsem zašeptal, jakobych se za to snad styděl.
"Víš, Gee tady byl už mockrát a myslim, že ti taky dost píše.. Asi ho to opravdu mrzí a měli byste si to vyjasnit."
"Ne!" možná jsem až přehnaně zvýšil hlas. "Lhal mi a choval se tak hnusně.."
"Frankie, třeba má k tomu své důvody a zatím ti je jen neřekl. Když za ním zajdeš, nic nezkazíš. Jen si představ, kdyby ten váš vztah mohl fungovat tak, jako dřív.."
Zamyslel jsem se. Mamka má asi pravdu. Za jednu návštěvu nic nedám. Buď mi to vysvětlí, nebo se rozejdeme nadobro.
"A kdy za ním mám jít?" zvedl jsem hlavu.
"Třeba hned." usmála se na mě. "Půjdeš teda?"
"Jo."
Máma mi dala pusu na čelo a já odkráčel k sobě do pokoje. Sedl jsem si na postel a chvíli přemýšlel, opravdu bude nejlepší, když se za ním stavím. Nic se tím nemůže zhoršit. Jen zlepšit. Hodil jsem na sebe teda nějaké teplé oblečení a vystřelil z baráku. Cesta byla hrozná, počasí příšerný a náladu jsem neměl zrovna dobrou. Ale hlavně, ať se to už všechno rychle vyřeší! Konečně stojím před Gerardovýma dveřma a rozmýšlím se, co dál. No, přece to teď neotočím.. Zaklepal jsem. Nikdo mi nepřišel otevřít, tak jsem to udělal znova. Zase nic. Pak jsem si vzpomněl, že bych vlastně ještě pořád měl mít u sebe klíč! Chvíli jsem štrachal po kapsách a nakonec jsem tu malou věcičku našel. Otevřel jsem si a potichu vešel. Byl tu neuvěřitelný bordel! V prvním okamžiku mě napadlo, že tu byli zloději, ale myšlenku jsem zamítl jen co jsem vešel do obýváku. Na gauči ležel rozcuchaný a pomačkaný Gerard. Spal. Pravá ruka mu visela dolu na zem a svíral v ní prázdnou starou flašku od nějakého alkoholu. "Gee?" popošel jsem k němu. "Gerarde?" opatrně jsem se ho dotkl a zatřásl s ním. Trochu se pohnul, ale spal dál. Zatřásl jsem s ním teda pořádně a on otevřel oči. Měl je celé rozespalé a opuchlé. Doslova svítily červenou barvou. I jeho celkový vzhled byl v žalostném stavu. Teď na mě mžoural a asi si ještě vůbec nic neuvědomoval. A pak mu to došlo.
"Frankie!" vykřikl, probral se a úplně se rozzářil. "Frakie já.. myslel jsem, žes mě opustil!"
"Gerarde musíme si to vyjasnit. Nechápal jsem tvoje chování už od začátku, chtěl bych se dozvědět pravdu, jak to bylo."
"Promiň promiň, hrozně se ti omlouvám!" narovnal se a zatvářil se zoufale. Já si sedl vedle něj.
"Vypadáš hrozně.." řekl jsem to první, co mi vlezlo na mysl. On si rukou prohrábl vlasy a snažil se promnout oči. No, tohle nezlepší.
"Víš, všechno je jinak, než si myslíš."
"Byl jsi na mě protivný a hnusný."
"Já ti nechtěl říkat jednu věc.. a bál jsem se o naší budoucnost.." sklopil hlavu.
"Cos mi neřekl?!"
"Víš, mě vyhodili ze školy..." podíval se na mě.
"A... proč jako?" nechápal jsem.
"Dozvěděli se, že spolu chodíme.." obrátil pohled někam jinam.
"Ale.. vždyť jsi tam pořád byl?"
"No, víš, já se domluvil s ředitelkou.. aby mě tam ještě chvíli nechala a abych pak mohl odejít sám. Nechtěl jsem mít v papírech vyhazov.." koukal se někam do podlahy. Domluvil s ředitelkou? To jako jak? Najednou mi to došlo. On se s ní.. on se s ní vyspal?!
"Vyspal ses s ní?!" zamračil jsem se.
"Jo." řekl a já zalapal po dechu. Chvíli bylo trapné ticho.
"A proto si mi nechtěl nic říkat a choval ses tak odměřeně?"
Přikývl. Tak tohle je ta celá pravda! Žádný, že mě už nemá rád!
"Ale Gee, tos mi přece moh říct!" usmál jsem se a prudce ho objal. Z a to, že ho vyhodili nemůže, to je jasný. A že to dělal s naší ředitelkou mi docela dost vadí, ale dá se to přežít, když to bylo z nutnosti. Sice se teď budu stydět chodit do školy až do maturity, ale co se dá dělat. "A já už myslel, že mě podvádíš s Vinniem.." ulehčeně jsem si oddechl.
"No, vlastně to mě taky dost ničilo.." co?!
"To.. to snad ne!" odtrhl jsem se od něj.
"Ne, neboj. Já s nim nic neměl.." koukl mi do očí. "Jenom jsme byli kamarádi. Ale pak jsem se dozvěděl, že chodí za tebou. Bál jsem se, že se to dozvíš.." zašeptal. He? Vinnie.. on měl celou tu dobu rád mě? Tak toho je už trochu moc.. Ale vlastně je teď všechno zase jako dřív...
"Frankie, odpustíš mi?"
"To víš že jo.. už je to dobrý..." usmál jsem se, chytil ho za hlavu a po krátkém pohledu do očí ho políbil. Jetště, že mám tak chytrou mámu.


Och, nevím proč, ale představa zmuchlaného, zničeného, rozcuchaného Gerardka s opuchlými očky, rozvaleného na sedačce v obrovském bordelu s flaškou v ruce mě dostala. To je tak roztomilé...
Jsem cvok.
ťuťuťu... jen si to představ. Jé. A chudinka Gerard, ten musel trpět, když spal s tou ředitelkou. Chudinka. Moc pěkný konec, nečekaný.