16. září 2008 v 19:19
|
Hm, torochu delší díl... A ještě chvíli a bude konec (doufám, už mě to nebaví xD) Ne, baví. Ale je to dlouhý...
"Frankie...." někdo se mnou začal třást.
"Nech mě spát.." zavrčel jsem a převalil se na druhou stranu. Najednou jsem ucítil něčí horký dech na mém krku a vzápětí jemný polibek. Natáhl jsem ruce, abych ho mohl pohladit a otevřel jsem oči. Krásně se na mě usmíval.
"Měli bychom jít spát.." řekl.
"Vždyť jsem spal. Dokud si mě nevzbudil!"
"Ale ne v posteli. Zejtra musíme do školy.." heh, škola. Taky vám to slovo přijde tak vtipný? Jakoby to bylo to nejdůležitější na světě.
"Musíme?"
"Měli bychom.." připustil. Já se zašklebil a konečně se zvedl. Společně jsme došli k té posteli. Hm, chtělo by to koupit nějakou větší. Ale mě teda těsné prostory vůbec nevadí. Lehl jsem si a Gee vedle mě, opřel jsem si teda hlavu o jeho hrudník a zkoušel znova usnout.
"To se ve škole budeme muset tvářit jakože nic, co?" nespokojeně jsem zamlaskal a cítil jsem, jak přikývl. "To bude těžký.."
"Jo.. tak se na to dobře vyspi, dobrou." hm, asi je už fakt unavený. Nedivím se. Začal jsem ho trochu hladit a ani si nepamatuju, jak jsem usnul.
Otravnej budík! Proč nemůže zvonit aspoň nějakou příjemnější melodii? Zrovna se mi zdálo, jak Gee.. no nic, no. Ale byl to moc hezkej sen. Posadil jsem se a pohlédl na něco zahrabaného pod peřinou. Lehce jsem do něj strčil. A pak znova. A ono se to nehýbalo! "Gee?" zeptal jsem se. Nic. Byl zahrabaný až po uši. Znova jsem do něj začal strkat, tentokrát hystericky. Už jsem propadal panice, co když se mu něco stalo? Prudce jsem odhrnul peřinu a vzápětí vykřikl!
Ode dveří se ozýval něčí smích. Já to rozdejchával a koukal na toho velkýho plyšovýho medvěda, co spal vedle mě místo Gerarda.
"Seš debil.." prohodil jsem mezi zuby. "Víš, jak jsem se o tebe bál?"
"Tak promiň.." Gee se stále smál a teď došel až ke mně. Já se na něj zamračil a vylezl z postele. Málem jsem dostal infarkt...
.
Sedím v lavici a poslouchám. Připadá mi to strašně vtipný, slyšet ty jeho kecy o umění a ještě si to zapisovat. Občas jsem se na něj podíval, dělal, jakože níc, až to muselo být nápadný. Je mi špatně z pomyšlení, že se k němu nemůžu veřejně hlásit. Ale jak rád bych. Nejradši bych to celé vykřičel do světa! Zvoní. Gee očima přelétne po třídě, zastaví se u mě a nádherně se usměje. Pak se krátce rozloučí a odejde. Takhle je to už vlastně už pátý den. Zítra bude víkend, konečně nemusíme nic předstírat. Hned po vyučování vypadu ze školy a sejdu se s ním o tři bloky dál. Jako i dnes. Jen se krátce rozhlédneme, jestli za námi nikdo nejde a pak hurá domu. Je skvělý, že většinou končí školu stejně jak já. Moc toho totiž neučí, se většinu času jentak poflakuje. Teď má ale docela dost velké zpoždění. Občas se prostě někde zdrží. Nejspíš si ještě něco zařizuje. Když konečně přijde, je na něm poznat, že je rozmrzelý, ale stejně se na mne usmívá. Políbím ho na přivítanou.
"Co se ti stalo?" nedá mi to, abych se nezeptal.
"Nic. Co by mělo?" povytáhne obočí.
"Seš naštvanej. Poznám to na tobě."
"Jo tak.. vytočil mě jeden žák.. musel jsem ho nechat po škole, proto jdu pozdě." tak to není žádná novinka. Gerard si totiž sice umí udělat autoritu, ale vždycky se najde nějaký rebel..
.
Dojdeme domu. Gee si jenom sedne a jentak kouká do prázdna, poslední dobou to dělá nějak často. Sednu si vedle něj a chci ho obejmout, on mě ale odstrčí s tím, že nemá náladu. Vadí mi to. A dost.
"Stalo se ti něco?" podrážděně se zeptám.
"Ne..proč by se něco mělo stát? Já jenom taky občas potřebuju nějaký svůj prostor..." hm, najednou. Zvednu se a odejdu do jeho pracovny, tam je klid. Pohlížím si obrázky na stěnách. Všechny jsou strašně nádhený. Očima kloužu po zdi. A pak se zarazím. To je Vinnie! I když, tenhle obrázek je tu od tý doby, co se známe. Ale stejně se cítím trochu ublíženě. Podívám se rychle někam jinam. A hele - to jsem já! A zase! Usmál jsem se. Zvedlo mi to náladu. Je hezký, že mě kreslí.
"Frankie?" vstoupí najednou do místnosti. "Musím pryč..."
"Kam zase?" nechápu.
"Něco si zařídit. A taky potřebuju k mámě.."
"Aha.. tak ahoj.." sklopím oči. Odejde. A co třeba pusu na rozloučenou, tu mi nedá? Vyběhnu ze dveří, třeba ho ještě stihnu... Už tu nebyl. Nevěděl jsem, co budu celou tu dobu dělat. Proč se ke mně chová tak odmítavě? Udělal jsem mu něco? Není to poprvý, co jentak sám odešel. A teď se můžu bavit zas ledatak s Oliviou. Jo, ta mě nezradí. Měl jsem co dělat, abych potlačil slzy. To už mě jako nemá rád? Ne, to je nesmysl.. to nejde. Když si vzpomenu na všechny naše společné chvíle, kdy jsme byli tak moc šťastní... Ale je možné, že z našeho vztahu vyprchala ta zamilovanost. Může ho to dost štvát a tak se snaží najít útěchu někde jinde. Někde jinde.. znova jsem se podíval na obrázek na zdi. Vinnie! Už zase! Co jsem komu udělal?!
.
Vrátil se zase až večer. Já jako vždy koukal na telku. Byl z něj cítit alkohol a smál se. Byl namol.
"Ahoj Frankie!!!" se smíchem ke mně došel a škytl. Pak se svalil na mě do křesla, kde jsem seděl a chtěl mě začít líbat. Já ho ale prudce odstrčil a raději si stoupl.
"Stalo se něco lásko?!" evidentně vůbec nechápal. Mluvil na mě a přitom koukal někam vedle. Měl jsem toho dost.
"Ty ses vožral?!" zamračil jsem se.
"Uhm..ne.." zase spadl do křesla.
"Hm, to vidim. Jdu spát!" odešel jsem do ložnice. Za chvíli tam ale přišel i on, to jsem opravdu nesnesl. Nenávidim smrad alkoholu! Zvedl jsem se a šel si lehnout na gauč do obýváku. Takhle se nevyspím...
Probudilo mě až sluníčko. Pro sebe jsem se usmál a pak namáhavě vstal. Pak jsem si ale vzpomněl na včerejší večer a dobrá nálada mě hned přešla. Vstal jsem a šel se podívat na Gerarda, jak na tom je. Evidentně bude ještě spát... Nespal. Ležel a koukal do stropu. Byl stále ve včerejším oblečení a ten smrad alkoholu už nebyl tak hrozný.
"Brý ráno.." ušlíbl jsem se.
"Nekřič tolik!!" dostalo se mi místo odpovědi na můj pozdrav.
"Vstaň, jdi se umejt a převlíkni se." poručil jsem mu. On to kupodivu udělal. Ale hodně namáhavě. Neustále skuhral a nadával. Odmítl jsem mu pomoct. Ať si vyřeší sám to, co si způsobil. Po očišťovacím procesu si lehl zpátky do postele. Šel jsem tam a podíval se na něj, vypadal už normálně, ale bylo na něm vidět, jak mu není dobře.
"Co ti je?" zeptal jsem se, teď už trochu starostlivě..
"Všechno..." zasténal. No jo, kocovina. Šel jsem do koupelny, tam namočil nějakej ručník a pak to položil Geemu na čelo. Vděčně se na mě usmál. Přinesl jsem mu ještě sklenici vody. Dělal jsem to všechno s velkým odstupem a ještě pořád dost naštvaně.
"Frankie.." oslovil mě a zadíval se mi do očí. "Já... omlouvám se." podíval jsem se jinam. "Fakt mě to mrzí, promiň. Vím, že se chovám jak idiot" v jeho očích byla upřímnost. Věřil jsem mu. Možná jsem naivní, nevím. Ale tohle byl prostě můj Gee. Lehl jsem si k němu a objal ho. Naše rty se krátce setkaly. Trochu se třásl, tak jsem ho k sobě tiskl víc. Není mu dobře, tak mu alespoň takhle zkusím pomoct.
wow pěkný......a co se děje gepardovi?