Part 11
17. září 2008 v 22:20 | Strážce podsvětíHm, tak co tomu řikáte?
"potřebujeme TEBE Gerarde..." postava trochu přimhouřila oči a rentgenovala ho pohledem. Gerard nebyl schopný jediného slova. Možná to už trochu čekal, ale stejně ho to vyděsilo. Věděl, že ho potřebují, tušil, co bude následovat. Ale jenom ze snů a z občasných vidin... do minulosti? Pohlédl na Franka. Vyděšeně na něj zíral a nebyl schopný jediného slova. V obličeji mírně bledý, zdál se být pohublejší než jindy. Gee trochu přistoupil k té osobě a očima zašilhal k jedné chodbě. Musí jít...
"Ty můžeš jít pryč." řekla ta podivná osoba docela nepříjemně směrem k Frankovi.
"Ne já-" Frankie chtěl něco namítout, pak si ale všiml, jak na něj Gerard rozhodně kývl. Chvíli jentak postával, pak naprázdno polkl a udělal pár kroků k východu. Nezapomněl si samozřejmě sebou vzít louč. Už skoro vstoupil do jedné z chladných chodeb, pak se ale ještě naposledy otočil. Gee v té chvíli udělal to samé, takže si nachvíli koukli do očí. Krátce se tak rozloučili, pohledem plným obavy a strachu z budoucnosti. Pak se jejich cesty rozešli.
.
Frank našel cestu zpátky snadno a rychle. Připadalo mu, že je ve stanu za kratší dobu, než šli směrem tam. Sedl si a strčil si zmrzlé nohy do teplého spacáku. Na chvíli zavřel oči a snažil se na nic nemyslet. Chtěl prostě počkat, až to všechno přejde. Zatřásl hlavou a podíval se na zip od plachty stanu. Jeho pohled klouzal po stěnách a zarazil se u Geeho spacáku. Gerard... co s ním je? Co asi právě teď dělá? Natáhl ruce a přitáhl si jeho spacák k sobě. Zabořil do něj obličej a vdechl tu vůni. Pak na tenkou látku dopadla slaná kapka. Co když ho už nikdy neuvidí? Co když ho... ano, co když ho zabijí? Frank prudce zvedl hlavu, polekán svých vlastních myšlenek a po tváři mu stekla další slza. On ho tam nechal... Odešel, anižby se snažil Geemu pomoct! Nechal ho tam, napospas těm příšerným záhrobním svůrám! Ne, to takhle nemůže nechat! Musí zpátky... Rychle se vyhrabal ze spacáku a spěšně odcházel ze stanu. Cestou ale o něco nohou zavadil. Bylo to tvrdé a bodlo ho to do chodidla. Podíval se na zem. To je Gerardův talisman! Rychle ho vzal do ruky a krátce se na něj podíval. Svíral v dlani maličký přívěsek z nepravého stříbra, nepravidelného tvaru. Nikdy ani pořádně nevěděl, co vyobrazuje. Posvítil si na něj baterkou a pořádně si to prohlédl. V tu chvíli se mu naprosto zatajil dech! Na zadní straně byl vyrytý znak. Znak, který se skládal z kolečka, kříže a trojúhelníčku. Bolest, smrt, věčnost... Strážce podsvětí! Kde to proboha vzal?! Ale ať to má z jakéhokoliv důvodu, je jasné, že je teď v nebezpečí. Frankie už na nic nečekal a konečně vyběhl ven. Bežel celou cestu až k jeskyni, nohy se mu pletly a zakopával o větve, spadané ze stromů. Konečně tam dorazil, sebral ze zdi odloženou pochodeň a neopatrně sešplhal dolů. Musí najít Gerarda. Co nejrychleji.
_____________________
"Víš, proč tu jsi?" zazněl studenou chodbou tichý chřaplavý hlas.
"Možná..." Gerard se nejistě rozhlížel a oči měl rozšířené stracham. Pamatoval si. Útržky. Ale nedávaly mu sebemenší smysl.
"Podívej se na mě..." osoba se zastavila a Gee na ní pohlédl. Nebyl to příjemný pohled, spíše naopak. To stvoření se mu vpíjelo do očí a úplně znehybnělo. Na chvíli ucítil palčivou bolest. Šla jakoby zněj a byla čím dál víc intenzivnější. A najednou si vzpomněl.
...
Flashback:
Temnou chodbou jdou lidé v černých kápích. Jdou pomalým obřadným krokem a zpívají pomalou, smunou, ale přesto slavnostní píseň. Jsou v zástupu a každý nese zapálenou pochodeň. Dva první vedou malého chlapce. Je stejně jako ostatní oblečen do černého těžkého pláště a hlavu klopí k zemi. Ve tváři se mu neodrážejí žádné city. Je chladný jako kus ledu. Celý průvod dojde do velké studené místnosti. Velké pochodně osvětlují kamenné zdi. Rozhostí se ticho. Jakoby se na něco čekalo. V sále jsou schody, na jejichž konci stojí mohutný trůn. Všechno je bohatě zdobené a okouzlující. Po chvíli vystoupí ze tmy z poza trůnu vysoký silný muž. Je oblečen do těžkého červeného roucha. Má mírně zamračený výraz a srší z něj důstojnost. Náhle pozvedne meč, chytne ho obouma rukama a dá si ho před obličej. Lidé v kápích jednohlasně a chladně provolávají slávu. Pak zase na ráz vše utichne a muž promluví.
"Sešli jsme se tu.." začne mrazivým hlasem "Abychom určili nového strážce podsvětí. Toho, kdo bude bránit naše životy. Toho, který na sebe přijme zodpovědnost za existenci Bezejmenných." skloní meč k nohám. Chlapec popojde a klekne si pod schody na kolena. "Přistup!" tento rozkaz ho donutí vystoupit po kamenných velkých schodech. Stane před tím mužem v červeném plášti a sklopí hlavu.
Náhle přistoupí dvě shrbené osoby. Opatrně rozepnou chlapci plášť a nechají mu ho klesnout ke kolenům. Pak si slavnostně stoupnou vedle trůnu a pozvednou hlavu. Obličej mají pokroucený stářím, avšak bez náznaku emocí. Jsou stejně chladní, jako ostatní v této místnosti.
Muž bezeslova znovu pozvedne svůj meč a přiloží ho ke chlapcově šíji. Jedním krátkým pohybem ruky udělá hluboký řez. Vytryskne proud teplé červené krve, která stéká po bílém těle.
…
Gerard sebou najednou cukne a upadne na zem. Bolí ho hlava a cítí se oslaben. Za krkem cítí palčivou ostrou bolest. Sáhne si na zátylek. Ani ho už nepřekvapí, že tam má úzkou dlouhou jizvu. Všechno to tušil.. ano, už od začátku. Ale bál se uvěřit. Nechtěl. A chyběly důkazy.. Teď to ví..
"Ale.." zarazí ho přecejen jedna věc. "Jakto, že jsem tady? Proč jsem žil normální život? Vždyť jsem měl přece sloužit hrobkám...navždy..."
"Nedokázal jsi pochopit svou úlohu. Chtěl jsi na svět, tožil jsi potom a nekonal svou práci tak, jak bys měl. Zradil jsi nás. My ti ukázali, co je to, po čem tak toužíš. Pod podmínkou, že se vrátíš..."
Komentáře
Ale ještě jsem to nestihla přečíst... jdu na to. :)
Ou... já si na začátku myslela, že by to mohl být Gerard...
Frankie, to stihneš! Já ti věřím!
neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee....on se nesmí vrátit,nikdy...ježíš já se tak bojím...áááá franku ty ho zachráníš!!!:-Dmusíš!!!
sem si furt řikala co ten začátek měl znamenat.....a teď to vim.....ejj ale nečekala bych to ..... hustý...twe mno ale on to frank určitě stihne tak ať si ty stíni polibjej vy víte co...
Franku makej! makej! makej! *skanduje a vubec se nebojí. Je odhodlaná v případu nouze nakopat ty příšery do prdele*


To jsem to chytla!