Je tu konec téhle povídky. Doufám, že se vám líbila... Bavilo mě to.
Frank běžel čím dál rychleji, zakopával si o vlastní nohy a skoro nemohl popadnout dech. Když doběhl k síni, kam Gerarda odvedli, nikdo tam už nebyl. Nevěděl, kudy dál, tak se vrátil kousek zpátky a šel zase po těch značkách. Cesta byla čím dál víc těžší a Frankie krok od kroku unavenější. Najednou došel na rozcestí. Malá chodba šikmo doprava vedla do jakési síně. Ta nalevo byla nahoru. Stop byl velice vysoký a síň byla obehnána zdí s nepravydelnými dírami, které měly sloužit asi jako okna. A někdo tam byl. Víc lidí. Našel si jeden otvor a nahlížel jím dovnitř. Nevěděl, co se bude dít, pouze doufal, že uvidí Gerarda. Najednou bylo hrozivé ticho a zdálky se ozýval zpěv. Byl takový smuteční, pomalý a potichý, avšak ho vydávalo spoustu hlasů. Náhle se z jedné chodby začaly do síně vynořovat menši postavy v kápích. Bylo jich spoustu a někoho vedli. Frankie na tu osobu zaostřil a prohlédl si jí. Ale to je přece Gerard! Postavil se doprostřed místnosti a měl skloněnou hlavu. Nějaký muž, na kterého Frank moc neviděl, ho vyzval, aby k němu Gee šel. Poslechl ho. Přišli dvě malé osoby a přinesly meč. Onen muž ho pozvedl a cosi říkal. Co to má být? V tu chvíli to Frankovi došlo. Co že to předtím četl o těchto hrobkách? Oni chtějí Gerarda zasvětit! Má se stát novým strážcem podsvětí! Ale to pak... pak už ho nikdy neuvidí. A Gee bude mezi nemrtvými. Muž se napřahoval mečem, nad Gerardovou skloněnou hlavou. Frank na nic nečekal a bežel do síně. Vpadl tam. "NE!!" silně zakřičel, takže se k němu obrátila pozornost všech přítomných. Včetně Geeho. Hleděl na něj úplně bez emocí, snad i trochu vyčítavě. Snad mu ještě nic neudělali?! "Jak se opovažuješ narušit náš proces?!" obořil se na něj ten muž s mečem. Byl vyšší postavy a jeho tělo bylo odděno do těch nejdražších látek.
"Frankie, co tu děláš?!" zamračil se Gerard. "Tady nemáš být!"
"Gee, když.. já nechci, abys odešel.. aby tě zasvětili.." vrhl se k němu a vpadl mu do náruče. "Já..já tě miluju.."
"Já tebe taky Frankie.. a moc.." zašeptal Gee a rukama mu vjel do vlasů. "Promiň." zašeptal, dal mu pusu na čelo a odtrhl se. "Já musím. Je to má povinnost."
"Už ne.." vložil se do rozhovoru ten muž a sklopil hlavu. Gerard se zmateně rozhlédl po místosti. Všichni byli v kápích a tvářili se naprosto neutrálně, z jejich výrazu se nedalo nic vyčíst.
"Ale..jak to?" nechápal.
"Gerarde, ty už sem nemůžeš. Protože ses zamiloval a pořád by ses chtěl vrátit na svět. To.. prostě to už nejde."
"Takže může jít se mnou domu?" nadšeně vyjekl Frank. Muž přikývl.
"Ale.. já... to nechápu..." Gee byl úplně mimo.
"Když jsi nás opouštěl, byla podmínka, že tě přijmeme zpátky, pokud se nebudeš na nikoho vázat. To my můžeme za to, že seš gay. Měli jsme tak větší pravděpodobnost, že tě budeme moci přijmout zpět. Ale osud tomu chtěl jinak, tak se mu nebraňme.. můžeš jít."
"Dě-děkuju." Gerardovi to v tuhle chvíli všechno došlo, naposledy se rychlým pohledem podíval po ostatních, pak chytil Franka za ruku a rychle vyběhli ven. Už se ani neohlížel, chtěl být co nejdříve doma, žít úplně nový život.
.
Gee seděl na posteli, pil kafe a sledoval večerní zprávy. Frankieho hlavu měl položenou v klíně a zlehka ho hladil po vlasech. Od té doby, co se vrátili domů už uplynul měsíc. Zrovna začali říkat cosi o archeologii, a Gerarda něco napadlo.
"Frankie, my se vlastně úplně vyflákali na tu naší práci. O hrobkách."
No jo.." Frank otočil hlavu a zahleděl se mu do očí. "Pořebujeme vzorek půdy a zmapování, pak ještě nějaké to shrnutí na papír.."
"Musíme se tam vrátit."
.
Auto zaparkovali na tom samém místě a vyšli na tu louku. Oba zaplavila nepříjemná vlna vzpomínek. Našli ohniště, které tam před několika týdny udělali a oboum pohled sklouzl k lesu. Ihned se tam vydali a šli na místo, kde měla být ta jeskyně. Tentokrát tam ale nebyla. Nevěděli, kam se poděla a byli si jistí, že nestojí na špatném místě. Frankieho pohled ale najednou zabloudil an zem. Bylo tam něco, co na první pohled vypadalo stříbrně. Zvedl to. Na zadní straně byl vyrytý znak, co se skládal s křížku, kolečka a trojúhelníčku. Geeho přívěsek.
"Na, to je asi tvoje.." natáhl k němu dlaň a podával mu to.
"Ne, už ne.." řekl Gee, vzal ho do ruky a zahodil ho. Jenom to nepatrně zacinkalo.
Šuměly tam stromy a bylo slyšet praskání větviček. Prostě les jako každý jiný. Nikdo nevěděl, co se zde před nedávnem odehrávalo. Jen oni dva.. a nechají si to pro sebe. Doma napíší falešnou zprávu o svém pobytu. Gerard toho ví ovšem víc, vždyť on byl jedním z nemrtých! Ale nepoví to ani Frankovi. Tohle se prostě nikdo jiný dozvědět nesmí...
"Frankie, co tu děláš?!" zamračil se Gerard. "Tady nemáš být!"
"Gee, když.. já nechci, abys odešel.. aby tě zasvětili.." vrhl se k němu a vpadl mu do náruče. "Já..já tě miluju.."
"Já tebe taky Frankie.. a moc.." zašeptal Gee a rukama mu vjel do vlasů. "Promiň." zašeptal, dal mu pusu na čelo a odtrhl se. "Já musím. Je to má povinnost."
"Už ne.." vložil se do rozhovoru ten muž a sklopil hlavu. Gerard se zmateně rozhlédl po místosti. Všichni byli v kápích a tvářili se naprosto neutrálně, z jejich výrazu se nedalo nic vyčíst.
"Ale..jak to?" nechápal.
"Gerarde, ty už sem nemůžeš. Protože ses zamiloval a pořád by ses chtěl vrátit na svět. To.. prostě to už nejde."
"Takže může jít se mnou domu?" nadšeně vyjekl Frank. Muž přikývl.
"Ale.. já... to nechápu..." Gee byl úplně mimo.
"Když jsi nás opouštěl, byla podmínka, že tě přijmeme zpátky, pokud se nebudeš na nikoho vázat. To my můžeme za to, že seš gay. Měli jsme tak větší pravděpodobnost, že tě budeme moci přijmout zpět. Ale osud tomu chtěl jinak, tak se mu nebraňme.. můžeš jít."
"Dě-děkuju." Gerardovi to v tuhle chvíli všechno došlo, naposledy se rychlým pohledem podíval po ostatních, pak chytil Franka za ruku a rychle vyběhli ven. Už se ani neohlížel, chtěl být co nejdříve doma, žít úplně nový život.
.
Gee seděl na posteli, pil kafe a sledoval večerní zprávy. Frankieho hlavu měl položenou v klíně a zlehka ho hladil po vlasech. Od té doby, co se vrátili domů už uplynul měsíc. Zrovna začali říkat cosi o archeologii, a Gerarda něco napadlo.
"Frankie, my se vlastně úplně vyflákali na tu naší práci. O hrobkách."
No jo.." Frank otočil hlavu a zahleděl se mu do očí. "Pořebujeme vzorek půdy a zmapování, pak ještě nějaké to shrnutí na papír.."
"Musíme se tam vrátit."
.
Auto zaparkovali na tom samém místě a vyšli na tu louku. Oba zaplavila nepříjemná vlna vzpomínek. Našli ohniště, které tam před několika týdny udělali a oboum pohled sklouzl k lesu. Ihned se tam vydali a šli na místo, kde měla být ta jeskyně. Tentokrát tam ale nebyla. Nevěděli, kam se poděla a byli si jistí, že nestojí na špatném místě. Frankieho pohled ale najednou zabloudil an zem. Bylo tam něco, co na první pohled vypadalo stříbrně. Zvedl to. Na zadní straně byl vyrytý znak, co se skládal s křížku, kolečka a trojúhelníčku. Geeho přívěsek.
"Na, to je asi tvoje.." natáhl k němu dlaň a podával mu to.
"Ne, už ne.." řekl Gee, vzal ho do ruky a zahodil ho. Jenom to nepatrně zacinkalo.
Šuměly tam stromy a bylo slyšet praskání větviček. Prostě les jako každý jiný. Nikdo nevěděl, co se zde před nedávnem odehrávalo. Jen oni dva.. a nechají si to pro sebe. Doma napíší falešnou zprávu o svém pobytu. Gerard toho ví ovšem víc, vždyť on byl jedním z nemrtých! Ale nepoví to ani Frankovi. Tohle se prostě nikdo jiný dozvědět nesmí...


Já věděla, jak to zkončí, takže to nebylo ono. Ale moc fajn konec.