7. září 2008 v 21:21
|
Hm, devět je moje šťastný číslo. Tak snad se vám tanhle díl bude líbit.. =) Číst v noci! =) (jen připomínám... xD (A žádný změny přezdívek!!!) XD
Frankie se probudil a chvíli mu trvalo, než se rozkoukal. Byla už skoro tma. Pohlédl na ležícího Gerarda a zlehka ho pohladil po tváři. Ten se zavrtěl a vyhledal Frankovu ruku. Už nespal, jen se mu nechtělo vstávat. Přemýšlel o tom všem, co se mezi nimi stalo. Je to takový nádherný cit.. může to snad být láska? Konečně otevřel oči a nadzvedl se. Už vůbec nebyl unavený, poslední dobou spějí nějak oc často.. to bude tou psychykou. Poližil si hlavu do Frankieho klína a hladil ho po ruce. Frank si volnou rukou začal hrát s jeho vlasy a s obavami koukal na zip od plachty stanu. Ve stanu byl strašný vzduch, ale bál se otevřít vchod.
"Co budeme dělat?" zeptal se najednou Gerard.
"Nevím.."
"Můžeme jít do tý jeskyně..."
"Jo a tobě se chce?!" Frank na něj udiveně pohlédl.
"Nechce... ale musíme tam..."
"Nic nemusíme!"
"Frankie, já se prostě chci dozvědět pravdu. Víš, něco mě tam strašně táhne..." zamyslel se Gerard. Nechtěl si to připustit, ale ani se moc nebál. Na to, že dneska viděl vlastní hrob byl úplně v klidu. Při tom pomyšlení ho sice mrazilo v zádech, ale měl pocit, jakoby to tak mělo být. Připadalo mu, že na tomhle místě nejsou jen náhodou. A taky si matně vybavoval určité věci, možná ze snu, které ho utvrzovaly v jeho dosud nevyslovené teorii...
"Půjdeme tam až ráno.." vytrhl ho z přemýšlení Frankův hlas.
"A co chceš mezitím dělat?"
"Já nevim.. ale teď se bojím.."
Najednou se zvedl vítr a ochladilo se. Z dálky bylo slyšet již známé skučení. Oba se trochu vyděsili. Zvuk se zesiloval a zároveň slábl, jakoby si s ním pohrával vítr. Gerard vstal a šel k východu.
"Jdeme..." rozhodl, rozepnul zip od stanu a vylezl ven, až Frankovi zmizel z očí.
"Ne! Gerarde!!" ječel za ním, to skučení ale bylo už silnější, takže ho nikdo nemohl slyšet. Chvíli se ještě díval za povlávající rozeplou plachtou, pak se k ní pomalu přiblíží. Nemůže v tom Geeho nechat. Musí jít s ním. Vylezl. Byla absolutní tma. Vůbec nic neviděl, jen slyšel, jak před ním někdo běží po zmrzlé trávě směrem k lesu. Běžel teda za tím, ani pořádně nevěděl, co dělá. Byl v jakési euforii, v mysli mu pouze zůstávaly ty strašné hlasité zvuky a trhaně viděl obrysy stromů před sebou. Blížil se čím dál blíž k lesu. Cítil, jak zrychleně a nahlas dýchá, ruce měl zpocené tím, jak moc se bál. Běžel a nohy se mu pletly. V hlavě měl jen jedinou věc. Musí najít Gerarda! Zmateně vběhl do lesa. "Gee!!!" zavolal z plných plic. "Gerarde!!!" nemohlo ho být slyšet. Ty strašidelné zvuky.. ty mu všechno ztěžovaly. Byly tak pronikavé, že ho z toho začala bolet hlava. A ta naprostá tma... Začal se s ním motat svět. Najednou zakopl a upadl na zem. Nezůstal tam ale dlouho. Musí přece najít Gerarda. Bál se. Tak moc se bál, že to už ani skoro nevnímal. Konečně došel k té jeskyni, ze které nejspíš vše vycházelo. Ale zvuky najednou slábly. Bylo to už jen potiché pískání. I vítr se klidnil. Vběhl do jeskyně a zmateně se rozhlížel kolem. U vchodu do té příšerné chodby plála malým světýlkem zapálená pochodeň, která nyní byla jediným zdrojem světla. "Gerarde?" potichu zašeptal. Nedostalo se mu odpovědi, ale v rohu spatřil jakousi černou postavu. "Gerarde?" znova se optal a položil tomu stvoření ruku na rameno. V tu chvíli se ta osoba otočila a Frank jako smyslů zbavený zaječel!
.
"Co je Frankie?! Klid!"
"Já..ty.. ty..."
"Jo já sem Gerard!!" třásl s ním kamarád. "Lekl jses.."
"Když já.. já si myslel, ž-že seš.."
"Klid.. nic se nestalo. Všechno je v pohodě..."
"Gee, tys měl.. ty ses o-otočil a, a tak jsi koukal.." Frank se celý třásl a po tváři mu stekla malá slza z toho, jak byl v šoku. Gerard mu jí rychle hřbetem ruky setřel a pak ho objal.
"Už je to dobrý..." šeptal. "Jsme zase spolu.."
"Já se bojím.. proč jsi vylezl z toho stanu?"
"Musel jsem. Čim dřív to budeme mít za sebou, tím líp. Cítil jsem, že teď je ta správná chvíle.."
"Jo, budeme to mít dřív za sebou.." zašeptal Frankie. No jo, ale co za sebou? Splněný úkol? Nebo snad smrt?
"Půjdeme.. pokud chceš. Rozhodni se, nechci tě nutit." Gee se od něj odtrhl a zadíval se mu do očí.
"J-jo. Dobře.. Jsi tu se mnou. A budeš. A už se nerozdělíme..."
"Slibuju.." Gee se namáhavě usmál, vyndal ze zdi tu pochodeň, aby měli v tmavé chodbě světlo a pak našel provaz, který tu nechali ráno. Společně sešplhali dolů a s ponurými myšlenkami se váhavě vydali chodbou...
supééér bojim bojim...a že neumřou? dobře Bláža už nebude....jedině v krajním případě.. XD