Chapter 3
2. října 2008 v 15:52 | Forced escapeDivnej díl...
Seděl jsem v obýváku a přemýšlel. Frank v té sprše byl opravdu dlouho, skoro jsem se bál, jestli si něco neudělal nebo se nepokouší utéct. Ale tím okýnkem to stejně nejde.. nebo ano? On je přece tak malý... Už jsem se chtěl jít podívat do koupelny, když jsem ulyšel, jak někdo schází po schodech. Samozřejmě, že to byl on. Vypadal moc hezky. Měl na sobě mé oblečení, sedlo mu lépe, než jsem očekával.
"Kdes byl tak dlouho?" nedalo mi to, abych se nezeptal.
"Sprchoval jsem se." no jistě, jsem debil.
Frank si šel sednout zpátky do svého kouta, je tam pořád, asi si ho oblíbil. Já mezitím dal do mikrovlnky tu pizzu a rozvalil jsem se zpátky na sedačce. Dal jsem si do uší i-pod a zavřel oči.
Někdo do mě strkal. Trhnul jsem sebou. Kurva, vždyť já usnul! Rozlepil jsem oči a spatřil Franka, který mi s trochu rozpačitým výrazem v obličeji podával můj oběd.
"Připálil bys to.." špitl. Hm, tak on má starosti?
"Dík.." zamumlal jsem, vzal si ten talíř a došel ke kuchyňské lince. Tu pizzu jsem rozpůlil a on se na mě divně podíval. No co, přece bych ho tady nemohl nechat umřít hlady. Kdybych se ho chtěl zbavit, provedu to venku. Hnijící mrtvolu v domě bych opravdu nechtěl. Dal jsem obě porce na stůl a sám si sedl. Pokynul jsem mu, aby udělal totéž. Uvelebil se na krajíčku židle a pořád tak těkal po místnosti, byl vážně k smíchu.
"Tak jez!" už jsem to nevydržel.
"Když já.." podíval se jinam. "v tom je salám!"
"A?"
"Já salám nejím. Jsem vegetarián." přikrčil se, jakoby očekával, že mu za to něco udělám nebo co.
"Aha... tak budeš asi o hladu." pokrčil jsem ramenama. "Nic jinýho tu nemám." dál jsem si jedl a už si ho nevšimal.
Chvíli jsem se docela bavil tím, jak z té pizzy vybírá všechno, co obsahuje maso a odkládá to vedle. Pak začal okusovat tu samotnou připálenou kůrku, já se div nezačal řehnit nahlas. Jenže po chvilce mě to přestalo bavit a už jsem se na to nemohl dívat. A taky mi ho bylo trochu i líto... Zvedl jsem se teda od stolu a zamířil jsem si to do kuchyně. Chvíli jsem prohrabával všechny skříňky, než jsem našel nějakou starou instatntní polívku. Jestli řekne, že to nežere, tak ho za to asi fakt zabiju. Chvíli jsem počkal, až se uvaří voda a pak mu to strčil pod nos. Místo poděkování jsem obdržel pouze další z jeho divných pohledů. Když dojedl poslední sousto (divím se, že to vůbec vzal do huby, vypadalo to nazelenale), odklidil se zase do svého koutku na zemi. Mě zase začalo šrotovat, jak to udělat s Richardem, ale na nic jsem nemohl přijít. Nemohl jsem se hlavně soustředit, protože jsem pořád musel šilhat na tu hromádku neštěstí, co se choulila u zdi. Jsem idiot. Jsem ten největší imbecil na světě. Jak jsem mohl udělat tak amatérskou chybu?! Teď mi tady visí na krku nějaký ustrašený pako.. Vždy, když jsem na něj pohlédl, zaplavil mě takový divný pocit... pocit viny?! Ne, to je absurdní. Bylo mi ho líto?! Nepřichází v úvahu. Mě líto totiž není nikoho. Většinou. Ale tohohle kluka mám nějak v oblibě, ani nevim proč.
"Chceš aspoň židli?" vylítlo ze mě, anižbych si uvědomil, co říkám. Když se k němu začnu chovat mile, bude si klást podmínky. To nesmím dopustit. Zavrtěl hlavou. Ale já přece nemůžu smyslně myslet, když mě očima rentgenuje nějakej ublíženec! "Tak máš smůlu, prostě si sedneš." vstal jsem, vzal jednu židli od stolu a chvíli přemýšlel, kam jí dám, než mě napadla dost dobrá věc. Odnesl jsem jí do malé vstupní chodbičky. Není tam ani okno... Zamkl jsem vchodové dveře a odvedl tam Franka. Pak jsem zamkl i dveře do obýváku, aby mi sem nelezl. Konečně jsem byl spokojený. Lehl jsem si zpátky na gauč a ponořil se do myšlenek, když se najednou ozval domovní zvonek! Sakra, ani chvilku klidu mít nemůžu! Odhrnul jsem závěs a vyhlédl z okna, kdože mě přišel navštívit. Sotva jsem ho zpatřil, krev mi doslova ztuhla v žilách. Stál tam a netrpělivě přešlapoval. Richard. Musím dělat mrtvého brouka... Ale ne! Proč sem tam zamykal Franka? Teď mě prozradí! Ozvalo se bušení na dveře, nevěděl jsem, z jaké je to strany. Očima jsem klouzal po místnosti a přemýšlel, kam se kdyžtak schovat. Srdce mi bušilo jako splašené a zrychleně jsem dýchal. Točila se mi z toho hlava. Nejdnou mi zazvonil mobil. Po pár vteřinách rozhodování jsem to zvedl.
"Gerarde?" byl to Richard. "Jsi doma?"
"Ne." hlas se mi třásl. "Jedu si právě zmapovat terén... Tam k tomu domu.. víš.."
"Lžeš." zasyčel.
"Nee... jaks na to přišel?"
"Prozradil tě ten tvůj zajatec nebo kdo to je." strašně se zasmál. "A teď mi otevři. A rychle!!" zakřičel. Já vůbec nevěděl, co dělat. Jsem v pasti. Najednou jsem dostal nápad. Vzadu je balkón, takový malý, takže o něm zaručeně neví. Vede do zahrady a kousek za mým pozemkem je les. Jenom, aby to vyšlo.. Už jsem chtěl zdrhat, když jsem si najednou vzpomněl na Franka. Richard ho pustí a on pak všechno vykecá fízlům! Opatrně jsem odemkl jedny dveře a popadl naprosto vyděšeného malého člověka. Teď mě od Richarda dělila jen jedna stěna... Honem sem vběhl zpátky do místnosti, Frankovi jsem zacpal pusu. Ani se tolik nebránil, když jsem ho táhl po schodech. Z balkónu dolů slezl sice s velkou námahou, ale v pohodě. Když jsme oba stáli v mé zahradě, přepadl mě strach. Stačilo by obejít stěnu a bylo by možná po mě. Rychle jsme přeskočili plot a běžěli směrem k lesu. Zastavili jsme se až v dostatečné vzdálenosti. Padl jsem pod nějaký strom a Frankie si sedl někam dál do dostatečné vzdálenosti ode mne. Jako vždy si objal kolena a snažil se být ještě menší.
"Proč si mě vzal sebou?" zeptal se.
"Protože by ses dostal ven a pak bys bonzoval." zavrčel jsem.
"Ne. Richard by mě zabil, protože vím, o co jde." to je taky pravda.
"Měl jsem tě tam nechat." ucedil jsem a jemu trochu zmizel úsměv z tváře. Vím, zní to divně, ale on se opravdu usmíval.
Komentáře
smyslnej gee..:-D ještě že vzal franka sebou jinak by ty svý smyslnosti neměl na kom uplatnovat,že?:-D
jo,ses s jista ze tam to taky?myslim to ,v kalhotech,beztak,teda dobra storka,fakt,napinavy
jéva:D dooobreee:D no, těšim se dál, to rozhodně:D
aawww...to je uplně drsná povídka...jdu na další díl..fakt se mi to uplně moc líbí...je to paradně napsané tak že si to člověk skvěle předtavuje....prostě užasné...jdu na další díl..jen doufam že je Richard v tom lese nechytí...
proč mam pocit že Gee je magor??? ae dyt on je, neměl ho zamykat xD
gee je blb...:D neva no...aj tak idem an dalsi diel XD


Výraz smyslně myslet mě dostal.
Gerard myslí jenom smyslně...
On má smyslné všechno...