7. října 2008 v 21:40
|
Takže zase něco na vysvětlenou. Řikáte, že je Frank divnej... ne, neni. Jenom se mu Gerard líbí. A taky vycítil, že opravdu neni zlej. A tim, že mu nabíd pomoc si jenom chání svůj vlastní život chápete? A navíc, představte si, že vás unese a znásilní někdo, jako je Gee. Hm? Tak, už vám to došlo a můžu sem hodit pokráčko.. xD
Dojeli jsme na místo, kde Frank bydlí.
"Je tu někdo?" zeptal jsem se ho a skrz okýnko auta jsem rentgenoval ten nepříjemně velký dům.
"Ne." doufám, že mi nelže. Vystoupil jsem.
Dveře byly otevřené, takže jsme snadno vstoupili. Chvíli jsem se ještě rozhlížel, jestli by se mi něco z vybavení domu nemohlo hodit. Nic zvláštního jsem nenašel. Frank mě dovedl do zadní místnosti a otevíral nějaké šuplíky, dokud nenašel celkem slušný obnos peněz. Ale tohle asi nestačí.. Najednou odněkud vykouzlil platební kartu.
"Hm, kolik na tom máš?" zeptal jsem se.
"Řeknu ti to takhle... tenhle dům jsem ještě nezaplatil. Mám to poslat na účet."
"Takže..?"
"Nějakejch milion dollarů plus mi ještě dali rodiče peníze na auto."
Spadla mi čelist. Tak tohle bych nečekal! Doživotně nebudu muset pracovat!!
Natáhl jsem ruku a Frankie mi do ní naivně dal kartu i obálku s hotovostí.
"Tak jdeme." usmál jsem se a spěchali jsme zpět k autu.
"Víš Gee, vlastně jsem možná i rád, že jsem tě potkal." řekl, když si zapínal bezpečnostní pás.
"Co? A proč jako?"
"Mám strašně nudnej život. Teď je to o dost zábavnější. Bál jsem se tě, ale nejsi zlej. Jen sis vybral divnou práci."
"Hmm... mě se líbí."
"A taky seš mi i sympatickej." pokračoval. "Nechtěl bych utíkat s nějakým starym ošklivym mafiánem, ale ty si mladej, hezkej... a zdáš se jako fajn kluk."
Podíval jsem se na něj. To myslí vážně? Ještě mi nikdo nic takovýho neřekl. Až do teď jsem byl všem ukradený. Frankie se usmíval a z jeho očí přímo sršela upřímnost. Ne, tohle neříká jenom proto, abych mu nic neudělal. Myslí to vážně. Najednou jsem ucítil takový zvláštní pocit. Srdce mi začalo bít o dost rychleji a zamotal se se mnou svět. Málem jsem naboural. Zatřásl jsem hlavou, abych ty myšlenky na Franka vyhnal. Zamilovat se do něj nesmím, to nejde. Musím se držet svého plánu, abych si sám zachránil život. Překontroloval jsem si obsah náprsní kapsy a pro sebe jsem se usmál.
"Tady zastavíme." řekl jsem.
Vystoupili jsme z auta. Krajina byla pustá a lidé by se tu hledali velmi těžko. Znám to tu dobře, kousek je opuštěná vodní nádrž. Přesně tam teď mám namířeno.
"Pojď.." pobídl jsem ho a vydal se skrz menší les.
"Kam jdeme?"
"Uvidíš, jen ti chci něco ukázat."
Došli jsme až na betonovou hráz. Asi dva metry pod námi byla hluboká voda.
"Koukej.." ukázal jsem dolu a sám se trochu nahnul. "Schválně jestli přijdeš na to, proč tě sem vedu..." poodstoupil jsem tak pět metrů a díval se na jeho záda. Pořád tam tak stupidně zíral do tý vody a nemohl najít žádný rozumný důvod. Vytáhl jsem z bundy pistoli a namířil jí přímo na Franka. Chystal jsem se zmáčknout spoušť, když se náhle otočil. Trochu sebou cukl, jak se leknul, ale nic neříkal. Jen se do mě vpíjel smutným pohledem a třásl se.
"Tos nečekal co?" zasmál jsem se.
"Zabij mě, jestli chceš.." zašeptal a nepřestával se na mě dívat. "Když ti má smrt přinese radost.." začala se mi trochu třást ruka. Ne, jeho slova mě nesmí přesvědčit. Frank se usmál. A já znova cítil ten pocit. Ruka se mi rozklepala a odvrátil jsem oči. "Tak dělej.. udělej to!" Ne, já nemůžu.. . Zavřel jsem oči a zmáčkl spoušť. Krajinou se rozlehl zvuk výstřelu a zavládlo ticho. Zhroutil jsem se na zem. Zbraň mi vypadla z ruky a já se celý klepal. Proboha.. já ho zabil! Najednou jsem si uvědomil, že už ho nikdy nespatřím. Neuvidím jeho úsměv a neuslyším jeho krásný hlas. Jeho mrtvola právě klesá ke dnu nádrže s kulkou v srdci. Proč? Proč jsem to udělal? Po tváři mi stekla malá slza. Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy brečel. Za ní se skutálela další a za chvíli jsem už brečel jako malé děcko. Ztratil jsem ho. Už tu není.. ne.. kurva já ho zabil! Chtěl jsem to přece! Ale vždyť já ho miluju!!! Najednou jsem na svém rameni ucítil teplo něčí ruky. "Minuls..." překvapeně jsem vzhlédl. Byl tam. Nejdříve jsem si myslel, že je to jen duch, ale pak mě tahle absurdní myšlenka přešla.
"Ale.." ještě nikdy se mi to nestalo. Vždycky zasáhnu cíl přesně. Frank zvedl pistoli za země a prohlížel si jí. Teď mě zabije. Koukal jsem na něj. Měl mě v naprosté moci. Jistě, že mě zabije. Ohrožoval jsem ho a vlastně by se mě rád zbavil. Neudělal to ale. Místo toho zbraň zase odjistil a hodil jí zpátky do trávy. Teď jsem byl úplně zmatený. Přáhl jsem si kolena k tělu a objal jsem si nohy. Třásl jsem se. Frankie se zase usmál. Kurva proč je tak hodnej?! Proč?! Má mě nadosmrti nenávidět, teď mohl být mrtvej a to mu to jako ani trochu nevadí?
"Já.." zase jsem začal plakat při tom pomyšlení. "Já tě málem zabil."
"Nepovedlo se ti to." odvrátil pohled.
"Omlouvám se." zašeptal jsem. To je snad poprvé za můj život, kdy jsem se někomu omluvil. "Mrzí mě to, nevěděl jsem, co dělám.. Já.. když si pomyslím, že bys teď mohl být na dně té nádrže a nikdy víc bych tě nespatřil..."
Ucítil jsem na ramenou něčí paži. Pak mě objal. Zabořil jsem hlavu do jeho vlasů a nechal jsem se hladit po zádech. "Promiň mi to.."
Oh,,, to je hezké...
Nic to nemění na tom, že je Frankie divnej. Jo, já vím, je to Gerard, ale... Možná to bude tím, že mě Gee připadá jako celkem pohlednej chlápek, ne jako nějakej bůh. Dobře, dost pohlednej (občas) ale i kdyby byl sebehezčí, tak bych na něj byla nasraná.
No jo, když ta láska zaslepuje...
Ale jak tam bulil v travičce, to bylo hezký. :)
"Já.." zase jsem začal plakat při tom pomyšlení. "Já tě málem zabil."
"Nepovedlo se ti to." odvrátil pohled.
"Omlouvám se." zašeptal jsem.
- v první chvíli jsem to pochopila, jako že se omlouvá, že se mu to nepovedlo. :D