11. října 2008 v 9:14
|
Po delší době pokráčko... čím víc komentů, tím bude další díl dřív (už ste si asi všimli..) =)
Jinak tuhle kapitolu musíte brát s rezervou. Vim, že ve skutečnosti by se to, co se tam stane, stát nemohlo. Ale já brala ohled, na to, že ste všichni úchyláci no.. XD
_____________________________________
Konečně jsem přestal fňukat a pohlédl na Franka. Vypadal nádherně. Koukal na mě ustaraným výrazem a dlaní mě stále držel za rameno. Při pomyšlení, že by moh být mrtvý mi začaly znova slzet oči. Frankie mi rychle utřel slzy a já si připadal jak největší ubožnák na světě. Jak malý děcko. Ale při jeho dotyku mnou znova projel ten pocit, který nechci cítit. Nehci se zamilovat, a už vůbec ne do tohohle! Kdyby se mi to nestalo, už bych ujížděl někam na jih, jen já a pořádný balík peněz. Ani bych si na něj nevzpomněl. Teď se na mě dívá těma nádhernýma očima a vpíjí se do mě. Je tak krásný. Naklonil jsem se a něžně ho políbil. V tu chvíli mnou snad projela elekřina. Rty měl hebké a líbal nádherně. I chutnal skvěle, nemohl jsem se od něj odtrhnout. Vjel jsem mu rukama do vlasů a blíž si ho k sobě přitáhl. Nebránil se.
"Frankie.." vydechl jsem. "Já.. já tě asi miluju.."
On sebou trochu cukl. "Měli bychom jít." vstal ze země. Mrzelo mě, že mi to neoplatil. Měl mi říct, že ke mně cítí to samé. Ne. Proč by mě měl mít rád? Samozřejmě, že to nejde. Já ho unesl, znásilnil, teď ho málem zabil. Dělám blbosti. Sebral jsem z trávy tu pistoli a vydal se za ním. Už byl tak deset metrů ode mě.
Sedli jsme si do auta a civěli před sebe. Já měl pocit, že řízení asi v tuhle chvíli nezvládnu. On se na mě díval, jakobych se zbláznil. Oči jsem totiž kulil na přední sklo a rukama jsem pevně držel volant.
"Gerarde?" slyšel jsem hlas. "Gerarde si v pořádku?"
"Eh..co?"
"No vypadáš docela mimo.."
"Když... já tě málem zabil." podíval jsem se na něj.
"Kurva přestaň to už řešit!" zamračil se.
"Omlouvám se ti. Nechtěl jsem..."
"Já s tim počítal!" zakřičel. Cože? "Věděl jsem, že mě budeš chtít zabít. Stejně tak jsem věděl, že to neuděláš. Nepočítal jsem sice s tím, že vystřelíš, ale v tvém stavu stejně nešlo zasáhnout přesně..."
Já mlčel. Proč teda neutekl? No, je pravda, že pak bych po něm střílel spíš rozzuřeně a trefil bych se...
"Takže.. ty se nezlobíš?"
"Nezlobíš?!" vyjel Frank. "To byl pokus o vraždu a já se nemám zlobit?! Fajn, popravě, nezlobím se..." podíval se na mě a já byl zmatený. "Jsem totiž nehorázně moc nasranej!!"
Naprázdno jsem polkl.
"Mám řídit?" zeptal se nakonec.
"Ne, nemáš řidičák.."
"Ale je to rozhodně bezpečnější než s tebou."
"Když já na to prostě nedokážu přestat myslet!"
On se zamyslel. "Bych tě měl přivést na jiný myšlenky. Pro moje vlastní dobro.. Nehci se zabít při autonehodě.."
Já nejdřív nevěděl, jak to myslí, ale došlo mi to, když mi položil dlaň na nohu. Začal mě hladit po stehně a postupoval výš. Nechápal jsem ho. On ale věděl, co dělá. Pomalu mi vjel rukou pod tričko a hladil mě. Byl jsem v sedmym nebi. Při každém jeho pohybu jsem se zachvěl a to mě strašně vzrušovalo. Netrvalo dlouho a já si sám začal rozepínat pásek od kalhot. Frank mi pomáhal. Nadzvedl jsem se, aby mi džíny mohl přetáhout přes zadek. Sundal mi je současně s boxerkama a podíval se mi do rozkroku. Přejel mi po něm dlaní a já tlumeně zasténal.
"Odsuň se.." řekl. Já teda svou sedačku posunul dozaději. Frankie se nasoukal do místa mezi volantem a mnou. Ještě, že je tak malý. Klekl si na zem a obě ruce mi položil na stehna. Pak se naklonil a vzal mě do úst. Nahlas jsem vykřikl. Bylo úžasné cítit jeho ústa na mé erekci. Měl hebké rty a pohyboval jimi velmi obratně. Pak mi začal olizovat špičku, kroužil kolem ní jazykem, to způsobilo, že jsem vzdychal ještě víc nahlas. Chytil jsem ho za vlasy, abych jeho hlavu mohl ještě víc tlačit do svého rozkroku. On trochu přitvrdil. Začal sát a občas mě škrábal zubama. Mě se najednou zatmělo před očima a hlasitě jsem vykřikl. Po těle se mi rozlilo nádherné slastné telplo. Bože, bylo to dokonalý. Otevřel jsem oči a sledoval Franka, jak to polyká. Nechtěl mi dělat v autě bordel. Je tak úžasnej... Začal jsem si hrát s jeho vlasy, na tváři jsem měl takovej připitomělej úsměv. "Děkuju.." zašeptal jsem. On se na mě tak divně podíval, vůbec nic jsem z jeho výrazu nemohl vyčíst. Přelezl zpátky na svou sedačku a připoutal se. Já si mezitím nandal kalhoty. Nastartoval jsem, teď už celkem v pořádku. Auto se rozjelo a mířili jsme ke mně domů pro věci. Pak už spolu utečeme a budeme žít šťastně až do smrti. Nic nám v tom totiž nebrání...
.
Dojeli jsme domu a já hned na první pohled poznal, že tu někdo byl. Zámek totiž vypadal docela poškozeně a branka byla otevřená. Potichu jsem vklouzl do domu a naznačil Frankovi, aby zůstal na místě a čekal. Pak jsem si to ale rozmyslel a vzal ho sebou, co kdyby ho napadlo třeba utéct. V baráku naštěstí nikdo nebyl, nebo jsem alespoň nic neslyšel. Rychle jsem tedy vyběhl nahoru do ložnice a začal do kufru házet svoje věci. V kuchyni jsem ještě sebral nějaké staré jídlo, nevím, jestli to vůbec ještě bude poživatelné. Ale může se někdy hodit.. Rychle jsme vyběhli před barák. Šel jsem k autu, když najednou Frank ukázal někam do prava a hlasitě vykřikl. Otočil jsem hlavu a spatřil mrtvolu, co se mi válela na trávníku. Sakra. Mám problém.
"Dělej rychle dem.." začal jsem Franka tahat pryč a on se rozklepal. Asi ještě nikdy neviděl mtvolu.
"Ale... nemůžeme ho tu nechat. Musí se to dát na policii a-"
"Kurva ty to vůbec nechápeš!" zakřičel jsem na něj, až jsem se sám sebe lekl. "To je součást Richardova plánu!!" popadl jsem ho za loket a dotáhl ho k autu. Poslušně nasedl, já ještě hodil dozadu svůj kufr a vyjeli jsme.
Frankie celou dobu nepřítomně koukal a trochu se klepal.
"Co ti je?" zeptal jsem se.
"On tam byl.. mrtvý člověk.."
"Tos jako nikdy neviděl nic takovýho?!" nechápal jsem.
"Ne. Jenom ve filmech.." aha. "Jak jako součást Richardova plánu? Přece by nikoho nezabil kvůli pomstě.."
"Jo kotě, ten jich už zabil.." zasmál jsem se. "By ses ještě divil."
"A jaký to má smysl?"
"Vražda bude na mě a kromě Richarda pudou po mě ještě fízlové.."
"Ale to by se přece dalo dokázat, žes to nebyl! Třeba otisky prstů a tak..."
"Nějak moc často se díváš na kriminálky." uzemnil jsem ho. "Neni žádnej amatér, aby udělal chybu. Je to na mym pozemku a navíc nemám zrovna moc čistý rejstřík.."
Frank se na mě dlouze zadíval. "Zabil si někoho?" neodpověděl jsem. "Gerarde, máš na svědomí vraždu?"
Koukal jsem z okýnka a cítil, jak mě propaluje jeho upřený pohled. "Ano.." zašeptal jsem.
"Kolik?"
"Kurva přestaň se tak vyptávat!" vyjel jsem na něj. "To je snad moje věc nemyslíš? Jestli toho nenecháš, tak budu mít na svědomí ještě tvůj život!!" konečně zmlkl. Bál se. "Fajn, povim ti to. Nevim to přesně, ale zabil jsem něco kolem pěti lidí. Pak jich taky byla spousta v žalostnym stavu, možná umřeli později. Kdybych to sečetl, je to dost velký číslo."
Podíval jsem se na něj. On na mě nevěřícně třeštil oči, měl v nich strach. Asi si v duchu říkal, čím je tak vyjímečný, že zrovna on má tu čest ještě dýchat.
Pak jsme jeli naprosto mlčky. Přemýšlel jsem o tom, jak uniknout téměř jisté smrti a Frank měl na tváři taky přemýšlivý výraz. Ten asi myslel na to, jak co nejdřív a nejbezpečněji upozornit polici.
"Měl by sis změnit totožnost." řekl váhavě. Co? To mi jako fakt chce pomáhat? Najednou jsem dostal nápad.
"Franku ty jsi geniální!" zazubil jsem se na něj. Jeho to nejspíš potěšilo. "Do týdne budeme bydlet někde v Evropě a nikdo o ničem nebude vědět..." přihlouple jsem se usmíval a v hlavě se mi začal rýsovat další úžasný plán.
Ah ten Frank je na něj najednou ňákej hnusnej :0( Zabít ho :D:D:D Teda ne samozdřejmně :D