Chudinka Rayík..
Probudilo mě zvonění mobilu.
"Frankie?" slyšel jsem Boba, jak se ptá. "Kde sakra jseš?" zkontroloval jsem hodiny. Zatraceně, je půl jedenáctý. Jaktože jsem neslyšel zvonit budík? Včera jsem ho musel zapomenout nařídit.
"Ew, v posteli. Vypl se mi budík."
"Dobře, přijď do školy. Rychle!"
"Jasně jasně.." co s nim je?
__
Když jsem dorazil do školy, právě byl oběd. Jo, vim. Ale měl jsem problém najít čistý kalhoty.
Když jsem dorazil do školy, právě byl oběd. Jo, vim. Ale měl jsem problém najít čistý kalhoty.
"Tady je!" zakřičel Mikey na Boba a Gerarda. Já šel k nim a zamračil jsem se.
"Kde je Ray?"
"To je ten problém. Nevíme!" zvolal Bob. "Myslíme, že se mu něco stalo."
__
Brzy po škole jsme voleli Rayovi na mobil. Když to nebral, zavolali jsme k němu domu. Zvedla to jeho matka.
"H-haló?" zněla jakoby předtím brečela.
"Paní Toro?" optal jsem se - volali jsme z mého telefonu. "Je Ray v pořádku?"
Ona vzlykla. "Ne. On - on - šel do nemocnice a já.. Řeknu vám to takhle; přišla jsem se domu vyspat, a-ale já... nemůžu."
Zavěsil jsem a řekl to klukům. Nasedli jsme do Bobova auta. Mikey seděl vepředu a já byl vzadu vedle Gerarda. Celý den se mnou nemluvil.
Položil jsem mu ruku na rameno a on trochu nadskočil. "Gee, seš v pohodě?"
Kývl. "Přemýšlím.." Pak se otočil zpátky a tím ukončil konverzaci. Stáhl jsem svou ruku.
__
Když jsme vešli do nemocnice, zaplavil mě neočekávaný pocit prázdnoty. Vždycky jsem nenáviděl nemocnice. Stěny byly bílé a neposkvrněné. Studené. Vždycky jsem se domníval, že slyším křik nebo vidím krev, ale nebylo tomu tak. Rayovu matku jsme našli v čekárně a kvapně jsme k ní došli.
"Nechtějí mi nic povědět." řekla. "Kluci možná byste mohli.." popotáhla. "Mohli byste tu počkat na nové zprávy? Jsem tu už dlouho a potřebuju se jít domu vyspat.."
"Co se děje?" zeptal jsem se.
Gerard se na mě podíval a zamračil se. "Zkusím zjistit, co dělali Mikey s Rayem na tom večírku, než přišli k vám." rychle šel zpět najít Mikeyho.
"Dobře," řekl. "Trochu jsme pili.."
Gerard zvedl obočí.
"Dobře, měli jsme hodně pití! Napamatuju si nic, co se stalo!"
Byl jsem v šoku. "Kluci, myslíte, že měl autonehodu nebo tak něco?"
Gerard přikývl a sedl si na sedačku, kde jsem předtím seděl já. Měl v očích vlasy, ale viděl jsem, jak na mě pohlédl naštvaně, zmateně a smutně zároveň, šokovalo mě to.
Přisedl jsem si k němu. Potřebuje, aby s ním někdo promluvil..


Já to nechápu.
Vůbec.
Je to tím překladem, nebo to má být nepochopitelný?
No, třeba mi další dílek tenhle nějak vyjasní, ale já ho prostě nepobírám. Jediný co vím je, že je Rayík v nemocnici. A číst znova to nehodlám.