15. října 2008 v 9:53
|
No, tak piště komenty, ať máte dřív pokračování.. =)
__________________________________________
"Tak co, jak se máš?" zeptala se mě Andy, moje nejlepší kamarádka, sotva jsem na ní narazil v práci.
"No ani se neptej.." protočil jsem oči.
"Jakto? Zase ti to nevyšlo?"
"Jo. Teď se se mnou rozešel i Colin..." posmutněl jsem.
"Aha.. to by mě zajímalo, co jim na tobě může tak vadit.." nechápavě zavrtěla hlavou. "Seš hezkej milej přitažlivej kluk, jakto, že s tebou nikdo nevydrží dýl než tejden?!"
Pokrčil jsem ramenama a dělal, jakože je to pro mne taky záhada. Tak to ale není. Já moc dobře vím, čím to je. Ale tohle nehodlám nikomu říkat. Ani Andy ne.. Pravda je totiž taková, že mám jistý problém. Fyzický problém. A to ten, že to, co mám v rozkroku je dlouhé pouze pět centimetrů. Jak se s tím dá žít? Možná bych mohl jít na chirurgický zákrok, ale toho se bojím. Pak by to přece už nebylo moje... Rozloučil jsem se s Andy a vydal se o tom přemýšlet do své kanceláře. V posledních dnech už vážně uvažuju o operaci... Vždyť si takhle nikdy nenajdu přítele! Ale vlastně.. chtěl bych, aby mě ten člověk měl rád takového, jaký jsem. Ať už mám mezi nohama třeba jenom pahýl. Pořád jsem kluk. Můj přítel by to měl tolerovat. Vlastně takhle poznám toho pravýho. No, ale je mi už 25 let a zatím mám samé týdenní známosti. Kluci se mnou jsou jen do té doby, než dojde na sex. Vlastně jsem si pořádně už dlouho neužil. Musím si to dělat sám, ale také to nejde rovna snadno. Ach jo, já se zbláznim...
Vytáhl jsem nějaký papíry a začal je vyřizovat. Možná by vás zajímalo, co dělám, ale není to nijak podstatné. Jsem vedoucí oddělení v nějaké krachující firmě. Fakt zábava.
Odešel jsem dřív, v kanceláři byla strašná nuda. Ale to doma taky...
.
Četl jsem si fakt úžasnou knížku. Jmenuje se Harry Potter a tu hlavní postavu přímo miluju! On je tááák sexy!! V tom filmu ho hraje Daniel Radclife, líbí se mi. Ne, nejsem na zajíčky, ale tohle je prostě výjimka. Je neodolatelný.
Zrovna jsem nad ním snil, když mě vyrušil domovní zvonek. Kurva, kdo to může být? Neměl jsem návštěvu tak dva roky..
"Dobrý den." začal srojeně mlít nějaký chlápek v oranžovém vohozu. "Máme pro vás jedinečnou nabídku. Je to tanhle univerzální odšťavňovač" trochu si posunul svou kšiltovku s velice profláklým logem. No nazdar, pouliční prodavač mi tu ještě scházel. "Tento náš výrobek je naprosto dokonalý! Opravdu nemá žádnou závadu! A navíc dostanete pětiletou záruku! A to se vyplatí.." podíval se na mě se zájmem v očích. "Můžu dál, abych vám mohl předvést to ztělesnění dokonalosti?"
Prohlédl jsem si ho. Pod čepicí měl husté černé delší vlasy a měl bledou pleť. V obličeji byl celkem hezký, oči byly hnědo zelené a měl špičatý nos. Koukal na mě s takovou nadějí.. Docela se mi i líbil. "Jo, můžete." prohodil jsem a odstoupil, aby mohl vejít. Zavřel jsem za ním dveře. On se nejdřív trochu rozhlédl a pak zamířil ke kuchyňské lince.
"Teď se pojďte podívat, jak je tahle mašina dokonalá.. co chcete odšťavnit?" podíval se na mě a mnou projelo takové příjemné mrazení.
"No.. třeba v lednici jsou pomeranče.."
Vytáhl tři a rozřízl je. "Tímhle je strčíte dovnitř.." popisoval, co právě dělá. "A pak zmáčknete tenhle čudlík. Je to tak jednoduché, zvládlo by to i děcko!"
Trochu pobaveně jsem ho sledoval a poslouchal ty kecy, zatímco ten přístroj rámusivě pracoval.
"A to nejlepší na tom je, že zdarma od nás obdržíte příručku o tom, jak přístroj v případě poruchy opravit. Taky dostanete perfektní výpis jeho funkcí plus další dvd s návodem. Pokud si to koupíte na místě, dostanete šest dollarů slevu! To se vyplatí ne?" ještě chtěl něco říct, ale nejdnou to v tom jeho dokonalém odšťavňovači hrklo a celý se rozbil, zastavil a rupl, takže toho týpka postříkala oranžová šťáva z mých vymačkaných pomerančů.
"Kurva já se na to taky vyseru!" zakřičel, strhl si kšiltovku a začal po ní na zemi dupat. Já se svíjel v záchvatu smíchu. "Jakoby těch blbejch věcí nebylo už dost! Jestli to neprodám, tak mě už asi vyhoděj a tahle shitka prodat opravdu nejde! Navíc do mě pořád hustí máma, jak sem neschopnej, přitom je mi už třicet, ale ona si prostě pokoj nedá, pořád mi telefonuje!! Kámoši sou úplně k ničemu, jenom mi lezou na nervy a nedávno se se mnou rozešel přítel! To abych si rovnou šel hodit mašli, tohle opravdu nemá cenu a kvůli nějakýmu zasranýmu odšťavňovači tady akorát marnim čas!"
Najednou se zarazil, protože si uvědomil, co všechno tady vyřval. "Do hajzlu, to se asi neměl.." zoufale se na mě podíval. "Já radši du, nechci slyšet další homofobní urážky.." zvedl ze země svou kšiltovku a chystal se odejít.
"Se mnou se teď taky rozešel přítel.." řekl jsem.
"Co?" nejdřív se na mě nechápavě podíval a pak se trochu zasmál. "Tak to je dobrý.. určitě mě teda chápeš a nemyslíš si, že sem cholerickej magor viď?"
"Ne.." myslel jsem si, že ano.
"A promiň za ten bordel.." ukázal všude kolem na rozlitou šťávu.. "Ono se to zase rozflákalo.."
"To asi není tak dokonalý, jak si říkal viď?"
"Neni." zasmál se. "Nikdy v životě si to nekupuj. Rozbije se to hned a peníze ti nevrátěj, vždycky si totiž vymyslej, že za to můžeš sám.." hle, my si najednou tykáme.
"Jak se jmenuješ?"
"Gerard."
Popošel jsem k němu a podal mu ruku. "Já Frank." usmál jsem se. Při doteku mnou znova projelo to mrazení a trochu jsem se zachvěl. "Chceš kafe?"
"Rád bych, to teďka přijde vhod, dík.."
Postavil jsem vodu a on mezitím uklízel ten svinčík, co nadělal.
"Co si to řikal s tou prací?" zajímalo mě.
"No, že mě vyrazej, pokud něco neprodám."
"Jo tak. A seš tam rád?"
"Vůbec ne. Už abych byl v důchodu.." zašklebil se.
"Tak proč neodejdeš?"
"Víš, jak špatně se práce shání? Já taky musim z něčeho vyžít.."
Najednou jsem dostal nápad. "Něco bych pro tebe měl.." usmál jsem se a on překvapeně vzhlédl. Postavil jsem na stolek to kafe a sedl si vedle něj na pohovku. "Víš, jsem vedoucí jednoho oddělení fimy přes elektroniku.. Zrovna sháníme nějaké nové pracovníky, takže..."
"No to je úžasný!!!" nenechal mě to ani dopovědět. "a ty bys mě fakt vzal?"
"Já o tom nerozhoduju, ale neměl by to být problém, když se o tobě zmíním."
"Tebe mi seslalo snad samo nebe!" úplně se mu rozzářili oči. "To je tak skvělý!"
"No ale jednu věc bych ti měl říct.." zvážněl jsem. "Víš, docela teď krachujeme.."
On se trochu zamyslel. "To mi vůbec nevadí." řekl nakonec. "Hlavně, že někde budu. A že budu pracovat s tebou." nevinně zaflirtoval a usmál se. "A navíc, s mým prodejním talentem krachovat určitě přestanete!"
Rozesmáli jsme se. Prokecali jsme fakt dost hodin, celou dobu jsme se na sebe usmívali a on mě docela slušně nabaloval. Líbilo se mi to, musím říct, že je to fakt skvělej kluk tenhle Gerard. Při každém jeho úsměvu a doteku jsem zase cítil ten příjemný neopakovatelný pocit. Jakoby mnou projela vlna elekrického proudu. Myslím, že si toho všiml a byl na tom dost podobně. Sdělil jsem mu adreu naší firmy, hodinu, kdy má přijít a číslo mé kanceláře. Doufám, že ho znova uvidím.
"Už bych měl jít, je dost pozdě. Musím ještě stihnout dát výpověď.." znova se rozesmál. Je tak sladkej, když se směje...
Vstali jsme a já ho šel doprovodit ke dveřím.
"Tak se měj.." usmál jsem se. On se otočil a zadíval se mi do očí. Nevěděl, co smí, ale dal mi pusu na tvář. Celý jsem roztál a než jsem si uvědomil, co dělám, začal jsem ho líbat na ústa. Vjel mi dlaněma do vlasů a lehce si mě k sobě přitáhl. Cítil jsem se naprosto úžasně a šťastně, byl to opravdu kouzelný okamžik. Je možné, že se člověk může zamilovat za jeden den? Asi ano..
Háááááááááááááááááááááááááááááááá!!!
Sice to čtu asi potřetí, ale prostě mě to dostává. Celý. Když se to Geemu rozflákalo, tak jsem zase měla záchvat. :D Prostě dokonalé!