16. října 2008 v 21:16
|
Chudinka... Jak myslíte, že to skončí?
Sedím v kanceláři a nudou hryžu propisky. Vůbec nám nechodějí zakázky. Najednou někdo nesměle zaklepal. Po mém ohlasu do místnosti vstoupil Gerard. Vypadal... no prostě jinak. O dost líp. To bude asi tím, že mu po čele nestéká pomerančová šťáva a nemá na sobě oranžovou uniformu. Teď měl na sobě černé džíny a bílou košili, vlasy měl trochu rozcuchané a padaly mu do obličeje. Nádhernější zjev jsem snad ještě ani neviděl.
"Ahoj.." sladce se usmál.
"Pojď dál a posaď se.." vybídl jsem ho. On uposlechl. "Mluvil jsem se šéfem a prý mám pro tebe něco vybrat.." zamyslel jsem se. "Jakou máš školu?"
"Uměleckou.. hlavně přes výtvarku a tak."
"Super!" rozzářil jsem se a on se zatvářil nechápavě. "To budeš dělat do reklamy, co říkáš?"
"Rád.."
"Tak já tě rovnou pošlu sem.." načmáral sem na kus papírku číslo kanceláře. Půjde zrovna k Andy, ta do reklamy neustále někoho shání. Gerard se na mě vděčně usmál a vstal. Chtěl jsem mu ještě aspoň dát pusu, ale on byl tak rozjařený, že vypadl vskutku rychle.
.
Zrovna jsem vyřizoval nějaký debility, když ke mně po krátkém zaklepání vsoupil Gee. Rád jsem ho znova viděl.
"Co potřebuješ?" zeptal jsem se.
"Ale já jen.. v kolik končíš?"
Podíval jsem se na hodiny. "No, tak za čtvrt hodiny.." bylo už pozdě odpoledne.
"Fajn, můžeme odejít spolu.."
Usmál jsem se. Pokynul jsem mu, aby si sednul. Rozpovídal se o tom, jak je strašně rád a podobně. No ovšem, naše čistá firma se přece nemůže srovnávat s odšťavňovacíma shitkama... Vstal jsem a sbalil si věci, za chvíli jsme už stáli před budovou.
"Nepůjdem se ještě někam projít?" navrhl a já okamžitě souhlasil. Kousek byl celkem velký park, zamířili jsme teda tam. Lehce jsem se otřel o jeho zápěstí a pak ho chytil za ruku. Gerard sebou nejdřív cukl, hned na to mi jí ale taky stiskl a trochu se ke mně natočil. Cítil jsem jeho pohled, ale ani v nejmenším mi to nevadilo. Koukal jsem stále dopředu až do té doby, než jsem na své tvář ucítil jeho rty. Podíval jsem se mu do očí.
"Musím ti něco říct.." zašeptal a táhl mě k jedné lavičce. Sedli jsme si v maximální blízkosti a on mě lehce hladil po zápěstí. "Věříš na lásku na první pohled?"
"Eh.. asi jo.." uvažoval jsem.
"Já nevěřil až do té doby, než jsem potkal tebe." podíval jsem se na něj a úplně mi poskočilo srdce. Překrásně se usmíval a hleděl mi stále do očí. "Já.. asi tě miluju Frankie.."
Začal mě líbat a já měl pocit, že asi brzo vzlétnu. Lehce jsem mu olízl rty a on trochu přivřel ústa. Vklouzl jsem mu dovnitř a hrál si s jeho jazykem. Cítil jsem zvláštní pocit v břiše. Objal jsem Gerarda kolem pasu a pak si vlezl na jeho klín. Přál jsem si, aby tahle chvilka nikdy neskončila.
"Gee, já tě taky miluju.." zašeptal jsem a opřel si o něj hlavu. Příjemně voněl. Seděli jsme tam spolu a hladili se poměrně dlouhou dobu. Povídali jsme si o všem možném, mám pocit, že ho znám snad od malička. A je mi s ním úžasně. Ano, řeknu to znova a budu to opakovat stále dokolečka. Opravdu jsem se zamiloval. Začalo se trochu stmívat a my konečně usoudili, že by bylo dobrý jít domů. Doprovodil jsem ho až před jeho byt. Musím říct, že bydlí jenom kousek ode mne. No, taky prodával ty sračky v mé čtvrti. Krátce jsme se rozloučili a já pospíchal k sobě, protože se výrazně ochladilo a já se nemohl dočkat, až zapadnu do tepla a uvařím si čaj.
…..
"Frankie můžeš mi prosím tohle podepsat?" Gee vtrhl do místnosti a šoupl ke mně nějaký papír. Nějaká žádost o schválení. Vzal jsem tedy propisku a udělal jsem na to těch pár čar. "Díky zlato." Gerard mi dal krátkou pusu a pak zase rychle vylétl z místnosti. Připadá mi, že je opravdu šťastný. Má se tady dobře a i jeho pracovní výkony jsou vynikající. Svou první reklamu uvedl na trh prakticky hned a prodávanost našich výrobků stoupla o 10%. To je víc než dobrý. Jestli to takhle bude pokračovat dál, bude to naprosto skvělý. Možná se pak i vyhrabeme z těch dluhů.. Co se týče po osobní stránce, tu taky zvládá Gerard na jedničku. Chodíme spolu už čtrnáct dní a pořád ho moc miluju. Zatím jsme spolu neprozovali nic víc než líbání, ale mám pocit, že tohle je muž, na kterého čekám léta. Ten, co neuteče, ten, co se mnou zůstane napořád a bude mě brát takového, jaký jsem.
.
"Tak čau.." chytil mě za bradu a dal mi malý polibek na ústa. Stojíme před mým domem, je už skoro tma. Odtrhl jsem se a začal odemykat své dveře do domu.
"Jo počkej ještě.." uslyšel jsem za sebou Geeho hlas. Otočil jsem se. "Víš, zejtra je sobota, tak jsem si říkal, jestli nechceš přijít ke mně." usmál se. "Na večeři."
"Jo, to by bylo fajn. V osm tam budu jo?"
Kývl, zvedl ruku na pozdrav a už opravdu odešel.
Zasněně jsem vešel do domu a rozvalil se na pohovce. On je tak dokonalý... A zítra se dozvím, jestli mě opradu tak miluje... Ani jsem se moc nebál, ať se stane to, co má.
.
Probudil jsem se asi v jedenáct. Měl jsem opravdu dobrou náladu. Celý den jsem si četl a relaxoval, abych byl na dnešní večer pořádně odpočatý. K obědu jsem si objednal pizzu, nechtělo se mi totiž moc vařit. Byl jsem v pohodě, ale čím víc se blížil večer, tím víc jsem byl nervóznější. V šest hodin jsem zapadl do sprchy a při pohledu dolů mě naprosto zachvátila panika. Bože, tohle přece nemůže vyjít! Možná mě miluje, ale určitě se zděsí.
Ne, nezděsí. Pochopí to a řekne, že to nevadí.
Uteče. Budeš zase sám. Nikdo tě nechce, kvůli tvýmu problému Franku. Umřeš jako panic..
Ale to je to fakt tak strašný?! Podíval jsem se dolu. Ano, je. To, co mám mezi nohama se snad nedá označovat za pohlavní orgán. Vždyť je to.. hrozný! Prostě silný podprůměr. Začal jsem se pořádně sprchovat a přitom se mi v hlavě míchaly ty nejčernější myšlenky. Když jsem se dosprchoval a navlékl na sebe čisté hadry, přecejen se svět už nezdál tak pesimistický.
Připravoval jsem se asi hodinu, než jsem konečně usoudil, že vypadám dobře. Bylo asi něco po půl osmý. To ne! Vždyť přijdu pozdě!
Stál jsem před Gerardovým bytem a zvonil. Přiběhl mi otevřít téměř hned.
"Jdeš pozdě.." zamračil se, ale vzápětí mě políbil, abych pochopil, že se na mě nezlobí. Vtáhl mě dovnitř. "Páni, děšně ti to sluší.." usmál se. No jo, dal jsem si záležet. Odvedl mě do kuchyně a mě se doslova zastavil dech. Na stole byly svíčky a všechno vypadalo tak nádherně, to pro mě snad ještě nikdy nikdo neudělal. Málem jsem se štěstím rozbrečel a všechny mé předsudky, že mě nechá se rozplynuly. Prudce jsem ho objal a poděkoval mu. On se jenom smál a konečně mě pobídl, abych si sedl.
Jedli jsme v naprosté tichosti a vzájemně se pozorovali. To jídlo bylo moc dobrý, sice trochu připálený, ale to mi teda vůbec nevadilo. Když jsme dovečeřeli, oba jsme se trochu přiblble usmívali a nevěděli co. Gerard nakonec vstal, obešel stůl a chytil mě za ruku. Postavil jsem se.
"Frankie, víš, že jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo?" zašeptal a vzápětí mě něžně políbil. Tahle chvilka, tenhle večer, a vůbec celý den je pro mne tím nejlepším v životě. Ani jsem si nevšiml, že se za neustálých polibků někam přesouváme. Najednou jsem ale pod sebou ucítil něco měkkého a došlo mi, že ležím na posteli. Gerard se skláněl nade mnou a smál se, když viděl můj překvapený výraz. Pak natáhl ruku a odhrnul mi vlasy z čela. Otřel se svým stehnem o to mé a začal mi dlaní zajíždět pod tričko. Když narazil své boky na ty moje, mohl jsem cítit jeho erekci, která teda byla pořádně velká. V tu chvíli mě přepadl trochu strach, ale moc času jsem neměl na to, abych o tom mohl přemýšlet. Moje tričko leželo na zemi a já Gerarda lehce škrábal po zádech. On se sklonil a začal mě líbat na hrudník. Dráždil mi bradavky, já jenom vzdyckal a přivíral oči. Tohle jsem si takovou dobu přál.. Svlékl jsem mu tričko a pomalu jsem si pohrával s jeho páskem od kalhot. On mě začal líbat těsně nad lemem džín, pomalu mi je svlékal, já jenom čekal, co bude dál. Za chvíli jsem byl jenom ve spodním prádle. Gee se přesunul níž a koukl se na mé boxerky. Trochu se zarazil, asi si myslel, že nejsem vůbec vzrušený. To já byl, a pořádně. Jenom to prostě nebylo vidět.. Jeho prsty putovaly po mém těle a pak dlaní zajel i pod ten poslední kousek oblečení. Zatajil se mi dech a on mi boxerky netrpělivě přetáhl přes zadek.
Najednou jsem slyšel, jak propukl v obrovský záchvat smíchu. Přestal se mě dotýkat a prostě se mi smál. Bylo to hrozný, všechny mé iluze se rozpadaly.
"Nesměj se mi!" zamračil jsem se. "Já za to nemůžu.."
"Promiň." trochu zvážněl. Pak ale začal znova. "Když to má snad..." nemohl popadnout dech. "To sem ještě neviděl, to je tak.. malý! Komický! To mám snad tak čtyři centimetry!!" gebil se až mu tekly slzy. Já už to nehodlal dál poslouchat.
"Pět." zasyčel jsem, zvedl se, naházel na sebe všechno oblečení a rychle vypadl pryč.
At se Gee laskavě uklidní. vždyt je to příroda!