14. listopadu 2008 v 8:00
|
Jsou to dementi. Zatim. Za pár kapitol je to doufám přejde xD I když u nich si nejsem tak jistá XD
___________________
Hraju na kytaru, na dalšim zasranym koncertě, ketrej vždycky skončí stejně. A to na záchodě. Jsem fakt zoufalec. Měl bych mu to už konečně říct, takhle ničím jen sám sebe. Líbí se mi už jeden měsíc, dva týdny, čtyry dny... a asi pět hodin? Jo, dokonce to i počítám. Jsem cvok.
Znova pohlédnu na Gerarda. Zpívá, chodí po pódiu a blbne. Je hrozně neohrabanej. Vypadá to fakt vtipně. Ale miluju ho. To je ten můj problém. Co na něm vlastně vidím? Je tlustej, zpívá průměrně... A má moc velkou prdel. Je divnej. Pořádně si ho prohlížím. Ty zpocený vlasy sou nechutný. Tak rád bych ho v nich hladil... Má vyblitě zelený oči. Tak rád bych mu do nich hleděl a šeptal, jak ho miluju... Má krátkej obézní krk. Tak rád bych ho na něj líbal... A v tom svým směšnym oblečku je hrozně narvanej. Tak rád bych to z něj svlékal... A ta hroší prdel! Tak rád bych ho za ní chytil... A ty příšerný McDonaldovský boty! Tak rád... Dobře, tak s nima bych radši nic dělat nechtěl.
Právě jsem vyjmenoval malý zlomek nedostatků Gerarda Waye. Mám pokračovat? Radši ne, nechci tu zkysnout ještě týden.
"Byli jste skvělý publikum! Děkuju!" zakřičel a poslal jim vzdušnou pusu. Mohli se z něj posrat. Odešli jsme do zákulisí a pak zase přišli. Bože, tohle mě fakt unavuje. Vlastně tam vůbec být nemusím, stejně tam zpívá sám s tim Jamesem. James je dobrej kámoš, ale nemusim ho. Vadí mi ty jeho nehty. Možná je to povrchní, ale manikůru by potřeboval stoprocentně... Zato Gerard! Hmm, ten se může vymluvit na to, že si je kouše a žere. Fuj. To je další věc, co na něm zbožňuju.
"Kluci to byl zkurveně dobrej koncert!"
Nemohl by si odpustit to sprostý slovo?
"Jo, byl." trochu nabroušeně řekl Bob. No jo, dvakrát jsem mu "omylem upadl" do bicích.
Teď jsem k němu přihopskal a pevně ho objal. Snad mi to odpustí.
"Kurva Franku už mě pusť..." protočil po pár minutách oči.
"A už se nezlobíš?"
"Ne. Di si obejmout někoho jinýho!"
Pustil jsem Bobka a otočil se. A vida! Stál tam Gerard! Objal jsem ho. Smrděl. Přesto se mi ale divoce rozbušilo srdce.
"Franku pusť mě." rozesmál se. "Du se vysprchovat..."
"To by ti prospělo." ušklíbl jsem se a on mou poznámku ignoroval.
.
Nervózně stepuju před sprchama. Je tam nějak dlouho ne? Já se chci taky vysprchovat!
"Co tu děláš?" nejednou se vedle mě objevil Mikey.
"Já.. tu stojim." začal jsem si prohlížet strop.
On pokrčil rameny a vešel do sprch. Kurva, proč vždycky já jako největší buzerant musim stát venku a čekat, až ostatní budou? No, možná proto, že jsem největší buzerant. Ale asi jenom na Gerarda. Představil jsem si nahýho Mikeyho. Ne, tenhle mě nevzrušuje. Zato Gerard ano. Možná mám rád trochu oplácanější typy. Představil jsem si Raye. No, to taky asi ne... Takže jsem jenom na Gerarda? Teď najednou vylezl ze sprch. Prohrábl si svý mokrý vlasy a podíval se na mě. Usmál se a já znova pocítil ten beznadějný pocit lásky. "Co ty tady?" nadzvedl obočí.
"Stojím."
"To řikal i Mikey že tu stojíš." pokrčil ramenama. O, tak oni mě tam vevnitř rozebírají. "Seš teplej nebo co?" zeptal se mě najednou.
"Jo." odsekl jsem. On to nepochopil, vzal to jako vtip a se smíchem odešel. Fajn, jak mu pak mám říct, že ho miluju, když mi stejně vůbec nic nevěří? Vešel jsem dovnitř a svlékl ze sebe to zpocené oblečení. Nějak mě přešel chtíč a už jsem neměl tu potřebu se udělat, jako na koncertě. Navíc, Mikey pořád byl ve vedlejšim sprcháči. Počkal jsem, až odejde a pak jsem vyšel taky. Miluju arény, kde mají i sprchy. Aspoň se nemusim mejt pod tou pumpou, jako někde. Ale nemůžu říct, že by mi to vadilo. Bylo to náhodou dost vzrušující! Ještě, když mě u toho natáčeli...
Ale vlastně jsme si stejně nedávno pořídili sprchy do busu. Ale jsou hrozný. Po pár minutách vám přestane týct voda a jsou tak těsný, že se tam sotva vejdete.
Vrátil jsem se do Tourbusu. Bob už chrněl, Ray pospával před notebookem. Gerard stál před zrcadlem a dával si tužidlo do vlasů. Fuj, metrouš jeden.
"Můžu si to pujčit?" zeptal jsem se ho a ukázal na lahvičku od Pantene.
"Jasně." dál zaujatě sledoval svůj nádherný odraz v zrcadle. Na nose měl beďar. Normálně to není vidět, ale teď už se odlíčil. Mětrouš jeden. Začal jsem si vedle něj tužit vlasy a rozhodl jsem se udělat experiment. Začal jsem si přední úzké pramínky zaplétat do copánků.
"Co děláš?" Gerard na mě koukal jak na debila, měl jedno obočí nadzvedlé, stejně jako horní ret. Tak odhaloval své úžasné křivé zuby.
"Copánky. Pomůžeš mi?" tvářil jsem se, jakože je to největší samozřejmost si dělat copánky. Chvíli na mě ještě koukal, než přikývl. Stoupl si za mě a začal mi rozdělovat vlasy do pramínků. Já koukal do zrcadla na náš odraz. Byl jsem přesně o hlavu menší, takže jsem mohl vidět výraz v jeho obličeji. Usmíval se, zároveň se tvářil soustředěně a občas vrtěl hlavou, jakože jsem pako. Asi za čtvrt hodiny jsem si spokojeně prohlédl jeho dílo v zrcadle. Vypadal jsem jak bílej afro američan.
"Teď ty." řekl jsem a postavil ho před sebe.
"Co?"
"No taky copánky!"
"Ne! Já nechci!" začal bránit svůj pracně natužený účes.
"Ale jo, poď."
Povzdechl si a přestal se bránit. Pak se rozesmál. "Seš dement, víš to?"
"Vim" namítl jsem. "A ty taky."
Došel jsem si pro židli a postavil jí za Gerarda. Stoupl jsem si na ní, abych dosáhl na jeho vlasy.
"Hele Franku..." řekl najednou. "Nebylo by lepší, kdybych si já sedl a ty stál?"
Musel jsem uznat, že ten nápad nebyl k zahození. Tak jsem teda zase slezl a on se uvelebil na židli. Udělal jsem mu spóóustu drobných copánků. Předtím jsem mu zavázal oči, aby nemohl protestovat. Teď bylo mé dílo hotové. Já šátek sundal a umožnil mu tak pohlédnout na svůj nový účes.
"Ne!" zakřičel. "Bože Franku, co to je?!"
"Bude to stát dvanáct dolarů a pět centů."
"Ha! Ale tebe!" vrhnul se na mě a se smíchem mě začal lechtat. Já se smál, ale spíš těm jeho poskakujícím copům na hlavě. Museli jsme vypadat fakt vtipně. Svalil jsem se na zem a on mě lechtal tam. Když se po vás válí někdo tak tlustej jako Gerard, bolí to. Mě to ale spíš hřálo u srdce.
"Ticho! Tady se spí!" zařval Bob z provizorní ložnice. My zmlkli. Gee mě přestal lehtat a lehl si vedle mě.
"Půjdem taky spát." řekl jsem a zívl. Bylo už dost hodin.
"Jasně. Ale já se budu bát ráno vstát."
"Proč?" nechápal jsem, ale pak mi to došlo. "Hele uvidíme, co z toho vznikne." zasmál jsem se. "Třeba nám to bude slušet."
"Tobě sluší včechno Frankie..." zalichotil mi. Já se musel uculit. Myslel jsem, že si jenom dělá prdel, ale koukal mi úplně vážně do očí.
"Uvidíme." namítl jsem a šel spát.
Oooo!to bude jeste zjaimayv! :D