18. listopadu 2008 v 15:00
|
Bylo to na čtyři stránky, tak sem to rozdělila:) Takže tohle neni nic moc, příště máte šukačku na tři stránky. Oh, já to prozradila!
xD
________
Ráno jsem se vzbudil a sešel dolu. Do Gerarda jsem nekopl, nebyl tam. Seděl totiž na sedačce v pokoji a zíral do prázdna, jak jsem po chvíli zjistil.
"Čau." pozdravil jsem. On něco zamručel a podíval se na mě.
Došel jsem k provizorní kuchyni a začal hledat něco k snídani. Cítil jsem na sobě Geeho pohled, prohlížel si mě opravdu důkladně. Dělalo mi to celkem dobře. Třeba může opětovat mé city. K jídlu jsem našel nějaké staré rohlíky.
"Měli bychom se zastavit někde na oběd." namítl jsem. "Už se mi z tohohle dělá blbě."
"Jo, to mě taky." slyšel jsem za sebou. "Ale momentálně nás docela tlačí čas."
"Ach jo, nějaká blbá Californie... co budeme dělat po tamtom koncertě?"
"Jenom popojedeme do dalšího města."
Nemůžu říct, že by mě hraní nebavilo. Miluju to. Ale tohle je už trochu moc...
Přinesl jsem si ten starej rohlík a vodu na stůl ke Gerardovi a sedl jsem si naproti němu. Dělal jsem, že zaujatě čtu časopis, co tam ležel, ale místo toho jsem přemýšlel. On na mě zase tak koukal. No tak kdo už kurva udělá první krok?
Jak má člověk jíst, když ho furt někdo sleduje?! Odnesl jsem prázdný talíř pryč a pak jsem se opřel o zeď. Zkřížil jsem ruce a sledoval Geeho, nejdřív uhybal pohledem, ale pak se mi do očí taky zadíval. Po pár minutách napětí vstal a došel až ke mě.
"Myslel si vážně to, cos řikal včera?"
"Uhm... to, že se mi líbíš?"
"Jo."
"Naprosto vážně." zašklebil jsem se. On se podíval jinam a zřejmě byl trochu v rozpacích.
"Eh... Frankie..." znova se na mě podíval. "Můžu ti dát pusu?"
"No jasně!" zaradoval jsem se, možná až přehnaně. Po tom jsem takovou dobu toužil... Gee se krátce zasmál, pak ale jeho tvář opět zvážněla. Jednou rukou mě chytil za zátylek a druhou měl opřenou o stěnu. Pořád se přibližoval, s jemným úsměvem na tváři, a oči mu zářily. Najednou se naše rty spojily. Vydechl jsem do polibku a on mě svou rukou hladil po krku a postupoval výš do vlasů. Líbal mě oparně a něžně. V tu chvíli pro mě snad všechno přestalo existovat. Byl tu jen on, já, naše rty. Takhle šťastný jsem se ještě snad nikdy necítil. Ten okamžik byl neuvěřitelně silný, nemohl jsem skoro uvěřit tomu, co se právě děje. V břiše mi létalo spoustu motýlků a hlava se mi trochu motala. Obmotal jsem kolem Geeho ruce a začal ho hladit po zádech. Najednou se pomalu odsunul a podíval se mi zase do očí. "Bože Frankie..." zašeptal, jakoby tomu snad nechtěl věřit. "To.. tohle..." nedořekl, jen se ke mě silně přitiskl a hladil mě ve vlasech. Jeho tvář se tiskla na mou a rukama mě objímal hrozně pevně. V jeho obětí jsem se cítil bezpečně. Chtěl jsem tam zůstat napořád, věděl jsem, že nás už nic nerozdělí.
Do pokoje přišel Ray, právě, když jsme se od sebe odtrhli. Uh, to bylo o fous. S Geem jsme se na sebe jenom usmáli a pak šli každý dělat něco jiného.
"Taky se tak hrozně nudíš?" přišel jsem ke Gerardovi. Seděl na své posteli a četl nějaký časopis.
"Jo. Každou chvíli tam snad budem..."
Přisedl jsem si k němu a přes jeho rameno četl s ním. Brzy jsem si o něj jenom opřel hlavu a zavřel oči. Ucítil jsem ve vlasech něčí teplou ruku. Začal mě hladit a já se trochu zavrtěl. Natočil jsem se k němu.
"Frankie vůbec tomu nemůžu uvěřit..." zašeptal se sladkým úsměvem na tváři. Pak mě chytil za bradu a po krátkém pohledu do očí mě něžně políbil. Vzdychl jsem. Byl to zase ten krásný pocit, co způsobil, že jsem se chvěl. Líbání s Geem je tolik nezvyklé a o to hezčí. Najednou jeho ruce začaly bloudit pod mé tričko. Trochu mě škrábal na zádech a polibky přesouval stále níž. Cítil jsem jeho vlhká ústa na svém krku. Zakláněl jsem hlavu, abych si to mohl víc vychutnat. Je tak dokonalý.. Já mu dlaněma třel stehna a zadek, mohl jsem cítit, že stejně jako já už má nemalý problém. Prsty mi pod tričkem dráždil bradavky, třel je a občas i lehce zatáhl. Byl jsem vzrušením bez sebe, málem jsem si nevšiml Boba, který zrovna přicházel. Gerard se ode mne ale prudce odtrhl a sáhl znova po tom časáku. Já přitáhl kolena k bradě, abych skryl svůj narůstající problém.
"Už brzy budeme na místě." ozámil nám Bob. "Půjdeme se asi po Californii projít, až zastavíme, ne?"
"Uhm... mě nějak není dobře..." podíval se na mě Gerard. "Bolí mě hlava, tak tady zůstanu..."
"Chceš prášek?" nabídl jsem se mu. Chudák, tohle mi neřekl. Kdybych to věděl dřív, mohl bych mu možná nějak pomoct. A taky by se z toho měl vyspat. Najednou jsem cítil, jak do mě lehce kopl. Podíval jsem se na něj.
"Jo jasně. Já taky s váma nepudu." řekl jsem. "Zůstanu tady s Geem, kdyby se mu udělalo hůř..."
Bob na nás chvíli tak divně zíral, pak pokrčil ramenama a odešel zpátky.
"Ty seš někdy tak tupej..." Gerard kroutil hlavou. No jo, má pravdu. Ale říkat by mi to nemusí takovýmhle tónem! Hodil jsem po něm ublížený pohled a sklopil hlavu. Dělal jsem, že se mě to hrozně dotklo.
"Frankie, já to tak nemyslel..." řekl ne moc vážně a přisunul se ke mně. S úsměvem mi položil ruku kolem ramen. Přitiskl jsem se k jeho hrudi, abych dal na jevo, že se na něj nezlobím.
šukačku na tři stránky? áááá dej to okamžitě sem:D:D