24. listopadu 2008 v 15:29
|
Frankovo zjištění xD xD Přišel na to fakt brzo.
Takhle povídka je divná, nevim, co si mám myslet. Ale vim, že se to zlepší. Určitě.
Jo a možná bude někdy pokráčko Across The World. Chytám nápady...
Ještě jedna věc - nechcete sem jednorázovku "máme rádi kytičky?" je to teda hrozná blbost, neni to ani pořádně Frerard, ale jednou mě to tak napadlo a sepsala sem to. (O Frankovi magorovi) Jak jinak.. xD
Tak pište komenty, jinak se nedočkáte vůbec ničeho... :P xD
Cesta autem proběhla celkem v tichosti. Pořád jsem po něm musel pokukovat. Myslim, že si toho dost všímal, ale ani mi to nevadilo. Nechtěl jsem si přiznat, že se mi líbí. Nemůže se mi líbit. Nejsem na kluky. Je to vyloučeno.
Ale já... já ani nikdy nepoznal, co je to láska. Slyšel jsem řeči svých kamarádů. Že když vidíte milovanou osobu, zastavuje se vám dech, potí se vám ruce a srdce bije tak rychle, máte z toho pocit, že vyskočí. Při každém doteku má vámi projet elektřina. Měli byste se cítit šťastní, když se vaše láska usměje. Nic z toho jsem u Amandy necítil. Vzal jsem si jí jednoduše pro to, že jsme čekali dítě. Byl jsem dost mladý. Takže jsem pořádně ani nevěděl, co je to kondom. A ona nebrala antikoncepci. Měl jsem taky potřebu si založit rodinu. Nechtěl jsem zůstávat sám. Ale udělal jsem tak dobře?
"Tak.. ahoj.." usmál se Gerard a tím mě vytrhl z přemýšlení. Oplatil jsem mu to a odpověděl. Ještě chvíli na mě koukal, než konečně vystoupil. Při jeho pohledu jsem cítil, jak mi běhá mráz po zádech. Něco mě k němu tolik táhlo...
.
Už byl večer, ležel jsem na zádech a zíral do stropu.Najednou do ložnice přišla Amanda v krátké noční košili. Prohlédl jsem si jí. Byla hezká. Ale nijak víc mne nepřitahovala. Vlezla ke mně do postele a usmála se. Pak mne začala líbat na ústa, sestupovala na krk.
"Prosim tě nech toho.." zavrčel jsem na ní a trochu se ošil.
"Ale Frankie... nespali jsme spolu strašně dlouho." vyhrnula mi tričko, ve kterým spim a začala mne dráždit na bradavkách. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Ale prostě bych byl radši, kdyby Gerard... Ne! Ne! Vždyť to prostě nejde! Já nejsem gay! Nechci být gay!
"Amando nech toho!" okřikl jsem jí. Ona konečně přestala. Lehla si vedle mě.
"Nespali jsme spolu snad celý měšíc." povzdechla si. "Franku co se děje?"
"Nic se nedje. Co by mělo?"
"Chováš se tak odtažitě... nejsem snad tak stará nebo ošklivá že ne?"
"Ne, lásko..." zašeptal jsem. "Jsi hezká a přitažlivá. Každý by tě chtěl... Jenže já prostě dnes nemám náladu."
"Ale proč?"
Pokrčil jsem rameny.
"Franku ty někoho máš!" zprudka se posadila. "Určitě někoho máš!" tvářila se vyděšeně.
"Ne, nemám. Uklidni se...."
"Jak mám bejt v klidu když šukáš s nějakou courou?"
"Já s nikym jinym nespim!" bránil jsem se.
"Ví vůbec, že jsi ženatej? A že máš děti?!"
"Amando nikdo takovej není!!" rozkřičel jsem se. Pak jsem si lehl zády k ní, přetáhl jsem si peřinu přes hlavu a snažil jsem se usnout. Nešlo mi to ale. Amanda byla zticha, ze spaní se převalovala. Já pořád zíral do protější stěny. Proč je to všechno tak těžké? Musel jsem znova myslet na Gerarda.
...
Další dny to bylo stále horší. Už jsem si uvědomil, že k Gerardovi cítím něco víc. Neskutečně jsem se těšil, až půjdu vyzvednout Paula. Celý den jsem pak na Geeho myslel. Nemohl jsem ho vyhnat z hlavy. Byl moje droga. Žil jsem jen z okamžiků strávených s ním.
S Amandou jsme se od sebe pořád víc vzdalovali. Už jsme spolu prohodili sotva pár slov. Vracel jsem se z práce sice o dost dřív, to abych se stihl stavit do školky, ale každý jsme byli vždy v jiném pokoji. Ona často plakala a já nevěděl, co dělat. Nakonec už to bylo tak hrozné, že jsme spolu nedokázali vydržet ani minutu v jedné místnosti. A nepromluvili jsme na sebe, anižbychom začali křičet.
Volal mi Gerard. Poprosil mě, jestli bych nevyzvedl i Jessie, řekl, že si pro ní přijde ke mně domů. Byl jsem z toho nadšený, ani nevím proč. Snad jen z toho, že ho uvidím.
Šel jsem s dětmi domů a měl veselou náladu. Po příchodu jsem zjistil, že je Amanda v ložnici a spí. Vypadalo to na dlouho, raději jsem rychle z té místnosti odešel. Brzy přišel Gerard. Měl jsem chuť mu skočit kolem krku, neviděli jsme se tak dlouho.
"Pojď dál." řekl jsem a vtáhl ho dovnitř. "Chceš kafe?"
Přikývl a prohlížel si můj dům. "Máš to tu moc hezký.." řekl a mě to potěšilo více, než od kohokoliv jiného. "Kde sou děti?"
"Koukají se v pokoji na pohádku."
Gerard si sedl a já za pár minut to kafe přinesl. Položil jsem ho na stůl a sedl si těsně vedle něj. Zase jsme se o sebe otřeli rukama a já pocítil ten úžasný pocit.
"Hele Frankie.." Gee se na mě podíval. "Víš, říkal jsem si... Dostal jsem od jedný známý lístky do kina, tak jestli bys nechtěl jít se mnou."
"To by bylo super!" rozzářil jsem se. S ním trávit večer...
"Je to už zítra. V sobotu. Máš čas?"
"Určitě." zakýval jsem. On na mě najednou začal jentak hledět, trochu se usmíval a vpíjel se mi do očí. Najendou si ale asi uvědomil co dělá, protože rychle zatřepal hlavou a začal se věnovat svému kafi.
"Kde máš ženu?"
"Nahoře, spí." trochu jsem se zamyslel. "Poslední dobou je to hrozný.." nevím proč, ale najednou jsem dostal chuť se svěřit. "Víš, už nám to vůbec neklape."
"To je mi líto."
"No já jí hlavně už nemám rád. Vlastně - nikdy jsem jí asi nemiloval." povzdechl jsem si. On se na mě zkoumavě zadíval. "Teď už spolu ani nedokážeme být v jedné místnosti. Pořád se hádáme.. bojím se, co bude dál."
"Každý manželství má někdy krizi." snažil se mě uklidnit. "Uvidíš, že to bude zase lepší."
"Nebude." zavrtěl jsem hlavou. "Když ona je hrozně pěkná holka ale mě... prostě mě nepřitahuje.." mám mu říct to, co cítím k němu?
Gerard zakýval hlavou. "Tenhle problém má spoustu lidí. Určitě v tom nejsi sám."
Usmál jsem se. Tohle jsem přesně potřeboval slyšet.
"Možná je to absurdní." zadíval se na mě. "Možná je to úplná blbost. Ale... nemáš radši... kluky?"
"Jako že bych byl gay?" vykulil jsem oči. Už jsem o tom mnohokrát přemýšlel, ale nahlas to znělo hůř.
"Promiň. Mě to jentak napadlo..." sklopil hlavu, jakoby se bál, že mě tím nějak urazí.
"No vlastně..." díval jsem se na něj. "Vlatně já... asi jo. Nevím.." zatvářil jsem se bezradně.
Najednou se ke mně Gerard rychle naklonil a přitiskl své rty na mé. Zaskočilo mě to, ale po chvíli jsem se přidal. Odvážil jsem se a zajel mu dlaní do vlasů. V tu chvíli ve mně snad někdo odpálil spoustu rachejtlí. Nevěděl jsem, co se děje. Ještě jsem nic takového nezažil. Odtrhli jsme se od sebe. Usmál se na mě a já jenom nevěřícně zíral na jeho obličej. Klouzal jsem pohledem na jeho dokonalé rty, které se mne před pár vteřinami dotýkaly. Znova jsem mu pohlédl do očí. Pak jsem se na něj bez rozmyšlení vrhl a začal jsem ho líbat znova, vášnivě a chtivě. Bylo to lepší než s kteroukoliv holkou na světě. Připadal jsem si, jakobych se vznášel. Rty měl hebké a jemně s nimi pohyboval proti mým. Více jsem na něj zatlačil a on pusu přivřel. Vjel jsem do něj jazykem a propletl ho s tím jeho. Držel jsem ho rukama za hlavu, tiskl jsem ho na sebe, jak jen to šlo. Najednou jsem se prudce odtrhl a zase jenom zíral. Dýchal jsem zrychleně, srdce mi tlouklo jako o závod. Měl jsem vykulené oči a vůbec jsem nechápal, co to bylo.
"Myslim, že je to jasný..." řekl Gerard. "Franku, seš na kluky."
"Ne.." snažil jsem se odporovat. "Nemůžu... vždyť mám manželku, děti..."
"Nekdo to zjistí trochu později."
"A ty.." podíval jsem se mu do očí. "Ty jsi?"
Přikývl. "Já už to věděl vždycky." odmlčel se. "Už asi půjdu... myslim, že si to ještě musíš sám promyslet.."
Seděl jsem na pohovce, když šel pro Jessie. Seděl jsem tam stále, když odešli. Seděl jsem tam a zíral do blba. Jsem gay.
úžasné zjištění..