29. listopadu 2008 v 20:39
|
Frankovy myšlenky...
Gerard je tolerantní, až se tomu divim...
V ložnici jsem sebou flákl na postel a zíral do stropu. Musel jsem přemýšlet. On je prostě tak úžasný! V myšlenkách se mi odehrával celý dnešní den. Vlastně spíš celý večer. Když mě líbe, cítím se nádherně. Hladí mě a já mám pocit, že nejsem sám. Přesně tohle mi chybělo. To Gerard vyplňuje prázdnotu, kterou jsem ještě před měsícem cítil. Jsem rád, že má první láska není nešťastná. Nebo v to alespoň doufám. Ne, Gee by mi nikdy neublížil. To vím. Znám ho sice jen kolem třiceti dnů, ale prostě to člověk vycítí. Popadl jsem mobil a chtěl mu napsat, ale nenapadlo mě co. Byl jsem tak moc nedočkavý, až ho znova uvidím.
Vstal jsem a šel se podívat na děcka. Paul spal a Lucy si dělala s Amandou úkol. Přišel jsem k nim a koukal jim přes rameno.
"Franku nerozptyluj ji."
"Já nic nedělám!" ohradil jsem se. Ona se ke mně otočila a pak se zarazila. Chvíli se tvářila jako sup, než napadne svojí kořist. A předpokládám, že kořist jsem já.
"Smrdíš cizí voňavkou." pomalu a potichu řekla, avšak naprosto zřetelně.
"Hm.. jo. Mám teď novou. Vlastně nám v práci teď dávají vzorky, tak proč to nevyzkoušet." zasmál jsem se. Asi mám docela průser.
"Ne. Tohle je dámská voňavka."
Zarazil jsem se. Vždyť to nemůže.
"Amando, nebuď naivní. S žádnou ženskou jsem nebyl, jenom s kámošem v kině."
"Jak se ten tvůj kamarád jmenuje?!" připadal jsem si jako u výslechu.
"Gerard. Znáš ho."
"To je ten jak vyzvedává ze školky tu Paulovu kamarádku.. uhm.. Jessie?"
"Jo, přesně ten."
Ona jenom zakývala, já podrbal Lucy krátce ve vlasech a pak odešel do kuchyně. Kouknul jsem se do lednice a zjistil jsem, že mi tu nechala k večeři polívku. Aspoň, že tak.
Téměř v noci mi přišla SMS od Gerarda, jestli mám zítra čas. Asi na mě myslí stejně, jako já na něj. A samozřejmě, že jsem si nic na sobotu nenaplánoval. A i kdyby, pro něj bych to zrušil. Obratem jsem odpověděl. Domluvili jsme se, že se sejdem v kavárně.
.
"Tak co, už si jí to řekl?" zeptal se Gee poté, co jsem dosedl na svou židli.
"Co a komu?" nechápal jsem. On protočil oči, ale usmíval se.
"Přece Amandě to, že jsi gay."
"Uhm... ne."
"Musí to vědět." namítl.
"Jo, ale není jednoduchý to na ní jentak vypálit."
"Zatim jsem pro ní jenom tvůj kamarád co?"
"No jasně."
Zatvářil se trochu smutně a vyhlédl z okna, zatímco usrkoval své kafe.
"Neboj, povim jí to co nejdřív." usmál jsem se a on mi věnoval krátký pohled. "Ale bojim se, co bude s dětma a tak."
"Když se s ní rozvedeš, tak to potom rozhodne soud."
Při těchto slovech jsem se polekal. Rozvod?! Soud?! Hádka o děti?! Ale tohle přece nechci! Já chci... chci být s Gerardem. Ale nechci, abych při tom někomu ubližoval.
"Ježiš promiň." Gee vzal mou dlaň do té své. "Vim, že to vyznělo blbě."
"To je v pohodě. Jen.. nechci, aby děti byly bez táty."
"Ale to přece nebudou! Ty tu jsi přece stále, jen tě asi neuvidí každý den."
"No právě." povzdechl jsem si. "A nemohl bych... chodit s tebou a přitom být stále ženatý?"
Teď se zatvářil trochu dotčeně. "Frankie vždyť to nejde. Nechci se o tebe s nikým dělit. Miluju tě a potřebuju být s tebou. Navíc by to Amandě stejně přišlo divný."
"To jo." připustil jsem. "Ale musíš mi dát čas. Nemůžu udělat takový rozhodnutí hned."
"To víš, že ti ho dám." usmál se. "Kolik budeš potřebovat."
Vyšli jsme ven. Navrhl jsem, že bychom se mohli trochu projít a on souhlasil. Zamířili jsme do nějakého velkého parku, byla tam pěkná cesta z bílých kamenů a stromy šuměly mírným větrem. Gerard mě chytil za ruku a mnou zase projel ten krásný pocit. Šli jsme v tichosti, nevadilo nám to ale. Vychutnávali jsme si jen blízkost toho druhého. Nemohl jsem v tu chvíli přemýšlet o rozvodu a hrozných věcech, co mě budou čekat. Tyhle myšlenky jsem si nechal na doma.
Sedli jsme si na lavičku. Připomnělo mi to včerejší večer. Možná je to stereotipní, ale to nevadí. Lavičky v parku jsou hrozně romantický. Položil jsem si hlavu na Geeho rameno a on se trochu zachvěl. Uchopil mou ruku a jemně mi jí tiskl. Bylo mi tak moc krásně. Naklonil jsem se a začal ho jemně líbat na krk, on naklonil hlavu na druhou stranu a slastně vydechl. Pokračoval jsem a ruce mu obmotal kolem pasu. Netrvalo dlouho a seděl jsem mu na klíně. Jeho ruce byly na mých bocích a jazyk v mých ústech. Měl jsem zavřené oči, abych si to mohl víc vychutnat. Teď jednu svou ruku umístil za můj krk a tlačil si mne blíž k sobě. Dokonalá chvilka.
.
Sedím na gauči a zírám do zaplé televize, kterou stejně vůbec nevnímám. Přemýšlím o tom, co bude dál. No jo, Gerardovi se to mluví, sám by s tim měl taky problémy. Co jí mám jako říct? 'Amando jsem teplej, celý ty roky jsem něco předstíral, mám přítele, Gerarda, miluju ho a hodlám s ním žít.' No, tak takhle mě pošle do prdele. A děti mi seberou, protože je přece nenechaj na výchovu dvou buzerantům. Neměl bych o nás takhle mluvit. Ale pořád si nemůžu zvyknout. Na střední byl jeden kluk gay a my se mu smáli. Na záchod chodil vždy jen o hodině nebo si zalezl do kabinky. Jinak by se mu postavil. A měl hrozně rád růžovou barvu, nosil taky bílý rukavice. Hrozně to kontrastovalo se světlými manžestráky. Vypadal jak jahodová zmrzlina. Nechápal jsem, jak někdo může být takový. A teď - jsem stejný. Až na to, že nehodlám nosit tak sladké barvy.
Vždycky mi připadal nechutný sex mezi dvěma kluky. No nevim, ale strkat si to zrovna tam... Opravdu netušim, co si mám o tom myslet. Proto se taky tak bojím našeho 'poprvé' s Gerardem. V tomhle směru jsem vlastně ještě panic. A co já vim, ještě u toho něco zkazim. Ale Geemu opravdu věřím. Už jenom proto, že mi dal tolik času. Musím se dostatečně psychycky připravit a pak to snad půjde.
owwwwww....toto nedopadne.....dobre...chudak...take rozhodnutie...nechcela by som