Hahááá XD Hádejte, co pro vás mám? Další díl týhle neuvěřitelný blbosti. Teď je to nic moc, jenom řešej ten Gerardův fetišismus. Ještě uvidim, jestli dám Chucka Norrise do dalšího dílu, nevim, jak to bude pokračovat. Sbírám nápady.. A možná bude Billův comeback... XD Hm hm, já nevim... No, uvidim... Hááá! Už vim!! xD xD Ok, snad se dočkáte...
A mimochodem, jentak pro zajímavost. Zatímco píšu tohle jsem dokončila 13 jinejch povídek XD
A ještě jedna věc - vim, že jsem většinu (vlastně skoro všechny) čtenáře ATW ztratila... Mrzí mě to, ale ne zase tolik. Přecejen tohle je jenom blbost, kterou píšu jentak z prdele xD A mám radost, když to aspoň někdo přečte=)
A teď už dost keců - užijte si to! =)
Probudila mě rána do obličeje. Zděšeně jsem otevřel oči. Kdo mě to mlátí? Najednou jsem si všiml, že mě do xichtu kope Gerard svejma haksnama. Chytil jsem mu tu nohu, abych zabránil další ráně do nosu a namáhavě jsem se posadil. Moc mi to ale nešlo, něco mě drželo za končetiny... Podíval jsem se na své chodidla a zjistil jsem, že mi je Gee objímá a tulí se k nim. Vypadal sladce když spal, a zároveň vtipně s těma hnátama narvanýma skoro až v puse. Trochu jsem tu nohu zvedl a pohladil ho prostama po tváři. Musel jsem se zachichotat, když jsem viděl, jak se usmál. Začal jsem ho teda hladit, když se mu to tak líbí a on po chvíli otevřel oči. Políbil mě (na ty chodidla) a začal mě jemně masírovat (taky tam). Strašně to lechtalo, takže jsem se začal hrozně smát.
"Frankie já tě hrozně miluju." řekl, když se konečně posadil a nechal mi prostor.
"Já tebe přece taky Gee.." usmál jsem se, vsal a zapadl do koupelny.
Když jsem se vrátil, čekala mě na stole suprová snídaně. Hladově jsem se pustil do jídla, zatímco Gerard se sprchoval. Mmm, hrozně rád poslouchám tu tekoucí vodu, když se má láska myje.
"Měli bychom jít." nahodil jsem, když se Gee konečně objevil v pokoji. Kolem boků měl uvázaný ručník a tekla z něj voda. "A nedělej tu louže." napomenul jsem ho a on se jen zašklebil. Sedl si naproti mně za stůl a já poříd musel koukat na to jeho dokonalé mokré tělo.
"A proč?" nadzvedl obočí. "Mě se tady líbí."
"A proč?" nadzvedl obočí. "Mě se tady líbí."
"Jo, ale nesmíš zapomínat, že po nás stále dou policajti."
"Pravda." pokýval hlavou. "Tak dem..." šel k domovním dveřím.
"Gee, mohl by ses možná předtím obléknout."
"Gee, mohl by ses možná předtím obléknout."
Pomalu stáhl ruku z kliky, zatřepal hlavou, a zmizel v ložnici.
.
"Váš občanský průkaz prosím." oznámil nám jeden fízl, když jsme šli po nějaké zapadlé ulici ve vesnici. Auto jsme si ještě neopatřili, jdeme tedy po svých. Nevěděl jsem, co teď dělat. Jsme v prdeli. Zabásnou nás a shnijeme v lochu. Najednou začal Gerard něco žbleptat Italsky. Hm, vůbec jsem mu nerozumněl a policajt asi také ne. Divně se tvářil a pak začal něco povídat slovensky. Odvrátil hlavu, protože se tam ozval tvuk tříštěného skla. To se tak moc hodilo! Rychle jsem se otočil a utíkal, Gee za mnou. Bežel jsem nejdřív lesem, pak loukou. A nakonec jsme se dostali k nějakému písečnému lomu. Zastavil jsem a předkloněn nabíral dech, byla to celkem makačka. Ale už nás nikdo nehoní. Rozhlédl jsem se. Bylo tam opravdu nádherně. Voda průzračná a písek tak jemný, jako u moře. Vypadalo to tam skoro jako na pláži. Okamžitě mě napadlo, že bych se mohl proběhnout po písku. Vždycky je to super pocit. Ještě k tomu když byl takový jemný příjemný vánek... Sundal jsem si boty a rozeběhl se. Bylo to úžasný. Tolik endorfinů najednou! Rozhazoval jsem ten písek kolem a běžel stále dál...
Najednou jsem hodil držku do předu. Kurva, asi jsem o něco zakopl. Něco mě začalo lechtat na noze. Do čeho jsem to sakra šlápnul? Otočil jsem se. To snad není možný!! Za mnou ležel Gerard a znova mi líbal chodidla, vypadal na to, že mě jentak snadno nepustí.
"Nech toho..." zasyčel jsem. "Já chtěl běhat."
"Ale když ono nejde odolat." bránil se a dál se věnoval své velice zábavné činnosti. Utřel jsem si krev, která mi tekla z nosu tím nárazem a zkontroloval si, jestli nemám nic zlomené. Pak jsem se vyvlíkl z jeho sevření a vrátil jsem se beze slova zpět pro boty. Když jsem si je nazouval, Gerard mi hnáty pozoroval takovým zkroušeným štěněčím výrazem, až mi ho skoro bylo líto.
"Musíme se promluvit." řekl jsem. Ano, takhle to opravdu dál nejde.
"Co?" ten jeho vyděšený výraz už asi nezapomenu. Lehl jsem si na zem a on se vedle mě opřel o lokty, koukal mi zpříma do obličeje.
"Už to dost přeháníš."
"Frankie! Já za to nemůžu!" fňukal.
"Ale mě to vadí chápeš?! Jaký by ti to bylo? Připadá mi to nechutný a odporný. Měl by ses trochu ovládat, pokud chceš, abych byl s tebou rád."
Najednou se prudce posadil a odvrátil hlavu. Já se také zvedl a odešel kousek dál, srovnat si vlastní myšlenky. Proč je to tak těžký? Proč nemůže být normální? Kdyby si alespoň vybral jinou část mého těla! Ale ne, on musí zrovna tu nejsmradlavější a nechutnou. Fuj, nevim, co na tom vidí. Je to prasárna. A je mi na blití. Jak ho to vůbec může vzrušovat? Mám ho rád, opravdu. Vždyť ho miluju. Ale bojim se, jestli tuhle zkoušku náš vztah ustojí. Vrátil jsem se pomalu ke Gerardovi a už zdálky jsem viděl tu hromádku neštěstí. Když jsem přišel ještě blíž, rozpoznal jsem tiché bezmocné vzlyky.
"Gee..." zašeptal jsem a sedl si naproti němu. "Proč pláčeš?"
Odvrátil hlavu, jakoby se za to styděl. "Nemáš mě rád!"
"Ale já tě mám rád!" svraštil jsem obočí.
"Ale já tě mám rád!" svraštil jsem obočí.
"Nemáš! Kdybys měl, tak bys mě bral takového, jaký jsem!"
Jemně jsem ho chytil za ruku a hladil ho po hřbetě. "Miluju tě." zašeptal jsem a on vzhlédl. "Gee, strašně moc tě miluju."
"Tak proč-"
"Tak proč-"
"Protože je toho na mě trochu moc. Víš, vyrovnat se s takovou věcí není jednoduché. Potřebuju čas. A taky bych byl rád, kdybys bral ohledy na to, že mě to zrovna moc nebere... Ale pamatuj si, že tě budu milovat úplně vždycky ano? Ať se děle cokoliv, vždycky tu budu, jenom pro tebe..."
"Oh Frankie..." vydechl, než se ke mně hrozně pevně přitiskl. Přestával brečet a hlavu měl na mém rameni. Dlaněma jsem ho začal jemně hladit po zádech, on se trochu rozechvěl.
"Oh Frankie..." vydechl, než se ke mně hrozně pevně přitiskl. Přestával brečet a hlavu měl na mém rameni. Dlaněma jsem ho začal jemně hladit po zádech, on se trochu rozechvěl.
"Možná bych ti teď měl něco říct..."nadechl se. To ne! Co zase! Teď řekne, že není fetišista, ale je zpátky netopýr? Nebo snad ještě něco horšího? Vždyť to už snad ani neexistuje ne? "Frankie, chci ti povědět, že jsi to nejlepší, co mne kdy potkalo.." oddechl jsem si. Och, jaká to příjemná změna. Zasmál sjem se.
"Já už se bál, co z tebe vyleze..."
"Neboj." přitulil se ke mně a já si opřel hlavu o jeho hrudník.
"Měli bychom jít." namítl jsem. "To víš, hledají mě..."
Společně jsme se tedy zvedli a vydali se dál, k nějaké vesnici, kde bychom mohli ukradnout další krásné auto.


Oh, moje oblíbená povídka je zpět!
tenhle díl byl slabší. Zřejmě proto, že jsem věděla, co tam bude. Už mi to nikdy neříkej, pak se nesměju. A to jsem dřív měla u téhle povídky děsivé záchvaty.