25. listopadu 2008 v 22:25 | Jannica
|
Mno... tak tady to teda máte. Asi vás zklamu, ale neni to úchylný. Je to totální volovina. O tom, jak je Frank neurotickej a agresivní a vždycky, když se naštve tak.... (chvilka napětí ....) .... Přečtěte si to! :D Ok, a jak to Gerardek vyřeší? :D Nic, já přestanu hemzat a vy si to přečtěte, když ste to chtěli.
Jo a chtěla bych to věnovat pájině, aby měla lepší náladu:)
Prostě sem měla chuť to někomu věnovat=)
A Lyn je těhotná. To už asi víte. No já nevim, jestli mám bejt za něj šťastná nebo ne. Každopádně je to jejich život...
No a teď už teda ty kytičky xD:
BTW: Berte to s hoooodně velkou rezervou.
Jmenuju se Frank Iero a je mi 19 let. Takže mám vlastně teď před maturitou. Tohle je ovšem velice nervní období, takže jsem často ve stresu. A já mám jednu velice špatnou vlastnost. Vždycky, když se naštvu (a to je velmi často), tak jdu v afektu sousedovi rošlapat záhon s kytičkama. Jenže soused Gerard s toho není moc nadšený. Ty rostlinky jsou jeho velká láska a pořád o ně pečuje.
.
Učím se nějakou volovinu a vůbec mi to nejde! Je mi z toho na nic, proč nemůže bejt něco jednoduššího? Jak já nesnášim matiku!!! Co je to kurva za příklad?! Já to nechápu!! Vztekle zaklapnu učebnici a kopnu do zdi. Jaaau! Rychle vyběhnu z baráku a ženu si to k domu Mr. Waye. Hbitě přeskočím plot a jdu zahradou. Můj obličej nabral červené barvy a kdyby to šlo, šlehají mi z očí blesky. Konečně záhon! Odrazím se a skočím do kytek. Vztekle na ně dupu a kopu do nich. U toho cosi křičím. Skáču skrz záhon, takže brzy nezůstane jediné místo bez následků. Ale pomáhá to.. vztek mě pomalu opouští a já začínám normálně dýchat.. Uf. Rozhlédnu se a zpátky přeběhnu jeho zahradu. Sotva přeskočím plot, Gerard vyletí z baráku s postřikovadlem pro růst rostlin.
"Néééééééééé!" zaječí, když uvidí tu spouš. "néééé! Už zase!" běhá po zahradě a šílí. Doběhne k záhonu a začne na ty kytky zuřivě stříkat postřikovadlo. Říká tomu 'elixír života'. Kupodivu to trochu funguje. Pak zahodí poloprázdnou láhev a vběhne zpět do domu. Vrátí se za pár minut s knížkama 'zahradničíme' a teď má sebou i nějaký klacíky a drát. Sedne si k záhonu, chvíli listuje v příručkách a nakonec každou polámanou rostlinku narovná a připevní jí drátem k tyčce, kterou zabodne do země. Něco, jako provizorní dlaha. Když vše dodělá, trochu poodstoupí a smutně si prohlédne své dílo. Pak se otočí směrem ke mně. "To ti nedaruju hajzle!!!" zařve, pohrozí mi pěstí a nakonec si utře hřbetem ruky jednu slzu. Skoro mi ho je líto.. ale hlavně, že jsem už v klidu já. Oplatím úsměv mému kamarádovi trpaslíkovi (porcelánový do zahrádky) a kvapně odejdu zpět do domu. Už se radši neučím matiku, ale vrhnu se na angličtinu. To je pro ty nebohé Wayovic rostlinky bezpečnější. Zbytek dne proběhne naštěstí v klidu.
.
Už je týden před maturitou! No poserte mě. Co mám dělat?! A já hovno umim! Teda, aj už docela ovládám, ale chemie a matika.. to mi strááášně nejde!!! Co jenom budu dělat?! To jako vyletim nebo co?! Co na to řeknou rodiče?! Já nechcíííí!!!
Jedna kytka! Tak a má to! Druhá! Vztekle kopu do stonků rostlin i do těch pomocných klacíků s dráty. Omylem se škrábnu do nohy a to mě rozčílí ještě víc. Zvedám ty dřevěné tyčky a lámu je. Když nejsem spokojenej já, nebude nikdo!!!
"Franku néééé!" neposlouchám ho a kopu dál. Když už se ale Gerard nebezpečně přibližujr, radši toho nechám a už klidný uteču na svůj pozemek. Zase mrknu na trpaslíka. "čau Frankie.." podravím ho. Máme toho spolu tolik společného... To jméno jsem mu dal naschvál. Úplně se v něm vidím! "Nečum tak blbě.." napomenu ho ještě. Další společná vlastnost...
.
Do maturity jsem mu ten záhon rošlapal ještě 14krát. Může se z toho zcvoknout. Magor jeden zahradnickej! Teď je ta maturita. Kecám nějaký hovadiny a vůbec nevím, o čem to je. Ale já se přece učil!!!
"Taaak, pane Iero, nebudeme to už dál zdržovat!" řekne profesor. "myslím, že je to jasné, máte za pět!"
ááááááááá! Neprošel jsem! To ne!!! Já to věděl!!! Celou cestu ze školy běžím a pak rychle zapadnu do domu. Jsem tak moc nasranej, asi z toho puknu. Když já se opravdu učil! A zase mě chytla cvokačka! Co teď? Rozšlapání záhonu mi nebude stačit na uklidnění... Když to je všechno tak nafér! Najednou dostanu nápad! Musím udělat něco mnohem, mnohem horšího. Vběhnu do naší kůlny a vezmu tam lopatu. Haha! Rychle přeběhnu naší zahradu, přeskočim plot, tak.. ještě Gerardova zahrada.. Už stojím u záhonu! Vztekle se napřáhnu lopatou a začnu do kytiček mlátit! "To máte za tu maturitu!" řvu u toho a celý rudnu. Tohle mi ale ještě nestačí. Nadzvednu svou zbraň a zareju jí do země. Začnu záhon plýt! "za maturitu!" zaječim a vyhodim do vzduchu jednu kytku. "Za to, že sem to neudělal!!!!" další kytka. "Já se učil!!!" postupuju skrz záhon a ještě k tomu dupu dohlíny. "je to všechno nefér!!!" rostliny jsou všude možně, jenom ne tam, kde maj být. "Neměl jsem proletět!!!" už je vypleněný celý záhon a já ještě do rozhrabané hlíny začnu kopat a rozhazovat jí po okolí. Tak! Pomalu mě vztek opouští.. už je to lepší. Vyletím ze zahrady jako střela a sotva se minu s Gerardem! "Franku!!! Ty hajzle!!!" ječí. "Jak si mohl!!" do očí se mu nahrnou slzy. "Kytičky moje..." najednou celý zrudne a žene si to ke mně. Přeskočí plot a vypadá, že chce někoho zabít. "Pomoooc..." ukážu na něj třesoucí se rukou a začnu běhat kolem stromu. On ale zřejmě má jiný cíl. Jde k Frankiemu!!! Mému trpaslíkovi!!! "To máš za mé úžasné kytičky!" zařve a ukopně mu hlavu! "Gerarde nééééé!!!!" řvu a brečím. Nemůžu ho zastavit.. ne.. Frankie, trpaslíčku, odpusť mi to! "Ať vidíš, jaký to je!!" řve Way a teď skáče po úplně rozdupaném trpaslíčkovi. Schoulím se do klubíčka a brečím. Najednou vše ustane.
"Tys.. tys ho zabil.." vzlykám. "Tys zabil mého nejlepšího kamaráda." najednou mi dojde, jak jsem se choval já k němu a jak se asi musel cítit. Zvednu k němu hlavu. "Promiň.." zašeptám. On si ke mně přisedne a zahledí se na mě. "Mrzí mě to.." podívám se mu do očí.
"Už mi nebudeš šlapat po kytičkách?" dá mi ruku kolem ramen a hluboce se na mě zadívá.
"Ne..přísahám!" usměju se. "A koupím semínka a vysázim ti nový!"
"A já ti koupim nového trpaslíka.."
"Ne.. já ho nechci.."
"Ale jak to?!" diví se. Já se jen usměju. Frankie byl můj jediný kamarád. Zprudka jsem Gerarda obejmul a opřel si havu o jeho hrudník. Teď už mám jinýho, lepšího kamaráda...
Záááchvááááát!
Zááááchváááát!
Bože, takovou stupiditu můžeš vymyslet jen ty. hahahaha.
Hahaha.
:D