close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Part 3

4. listopadu 2008 v 21:55 |  Vzorný student
Oh.. lituju vás, že nevíte, jak to skončí... xD A tohle je díl.. takovej... no... nevim, co říct. Divnej. Takovej, kterej nechybí v žádný povídce.







"Bože Frankie, kdo ti to udělal?" zeptal jsem se. Z pusy mu tekla krev, byl celý odřený a zmlácený, nemohl jsem se na to dívat. Nedočkal jsem se odpovědi, dál na mě zíral. Tenhle pohled jsem moc dobře znal. Taky jsem ho často používal. Takový bezmocný, voající o pomoc... "Můžeš se postavit?" podepřel jsem ho a s mou pomocí se mu to povedlo. Rychle jsem s ním dokulhal k autu, položil ho dozadu na sedačky a šel jsem dopředu. Rozjeli jsme se, já měl namířeno k sobě domů. Přece ho nemůžu takhle nechat samonýho. U něj doma by se o něj asi postarali, ale neměl bych z toho dobrý pocit, kdybych nevěděl, jak na tom je. Teď vzadu nic neříkal, při pohledu do zpětného zcátka jsem se otřásl hrůzou. Jak mohli! Ležel tam bezvládně, koukal do stropu a neslyšně pohyboval rtama. Nevím, jestli mluvil sám se sebou nebo prostě někoho proklínal. Konečně na místě. Vyskočil jsem z auta, obešel ho a vzal Frankieho do náruče. Položil mi ruce kolem krku, křečovitě mě držel a hlavu měl zabořenou na mém hrudníku. Dalo mi práci odemknout dveře, ale zvládl jsem to. Rychle jsem vyšel schody a vpadl k sobě do ložnice. Opatrně jsem ho položil na postel. Nejdřív mne vůbec nechtěl pustit, pak si ale asi uvědomil, že je to zbytečné mě stále držet kolem krku. Teď na mě jenom koukal. Já vůbec nevěděl, co s ním mám dělat, nakonec jsem odešel do koupelny a navlhčil někaký malý ručník. Začal jsem s tím Frankovi pomalu otírat obličej, stíral jsem mu krev ze rtů, z celého obličeje.
Najednou jsem si všiml, že z těch jeho smutných očí stékají malé pramínky slz. Trochu se kousl, jakoby chtěl přestat bračet a odvrátil pohled. Sklonil jsem se k němu a objal ho. Začal mi vzlykat do trička a znova mne tak křečovitě držel. "Frankie neplakej.." šeptal jsem a tišil ho. Nemohl jsem ho vidět takhle zlomeného, nešťastného. "Uvidíš, že to bude dobrý.."
"Ne, nebude.." stále nemohl zastavit ten vodopád slz. "Nic nebude lepší..."
"Uvidíš že ano..." pokusil jsem se na něj povzbudivě usmát. "Kdo ti to udělal?"
"Já.. já vám to nechci říkat..."
Pustil jsem ho a položil ho zpátky na postel. Takhle uslzený vypadal ještě hůř. Vzal jsem papírový kapesník a utíral mu slzy, stále jsem mu přitom koukal do očí a on zase do těch mých.
"Pověz mi to. Tohle se musí řešit. Nikdo nemá právo ti ubližovat..."
"Když.. já se bojím, že mi pak udělají ještě něco horšího."
"Nikdo se nedozví, žes mi to řekl. To ti slibuju."
Teď vypadal, že váhá. Odhrnoval jsem mu vlasy z čela a pokoušel se nahlédnout mu do hlavy. Chtěl jsem znát jeho myšlenky, chtěl jsem vědět, kdo mu to dělá. A taky.. chtěl jsem zjistit, co si myslí o mě. Vím, že to zní hrozně sobecky, ale tak rád bych, aby ke mně cítil alespoň z části to samé jako já k němu.
"Je to Paul Baker že ano?"
Vykulil oči. "Jak to víte?"
"Je to rozmazlený spratek. Nemám ho rád."
Teď se trochu zasmál. Smutek z očí mu nezmizel, ale už neplakal. "Líbilo se mi, jak jste ho uzemnil tam před školou. Hned druhý den, co jste nás učil..."
"Jak to víš?" zatvářil jsem se nechápavě.
"Byl jsem tam." trochu zrudnul a odvrátil pohled.
Zase bylo chvíli ticho. Nepřestával jsem se dotýkat jeho obličeje, jeho vlasů. Divím se, že mě neokřikl. Není to sexuální obtětěžování ho takhle hladit? Ne, myslím, že ne. Alespoň v našem případě je to určitě legální.
"Měl bych tě odvézt domů." namítl jsem. On znovu posmutněl.
"Ne, prosím." cože?
"A proč? Rodiče o tebe budou mít určitě strach..."
"Dneska nikdo není doma." trochu se odmlčel. Aha, tak to pak jo. "Nechci do toho studeného baráku sám v takovémhle stavu. A.. chci být s vámi." podíval se na mě a já doslova přestal dýchat. Asi jsem se musel tvářit dost zvláštně, protože znervózněl. "Teda, jestli vám tu nebudu na obtíž."
Já se konečně probral a rychle zavrtěl hlavou. "Ne, vůbec ne Franku. Jak tě to mohlo jenom napadnout?" vykulil jsem oči a on se nádherně usmál. Naposledy jsem ho pohladil po vlasech a pak jsem vstal. "Jdu ti udělat něco k věčeři, ty si zatím odpočiň ano?" přikývl a ještě mě trochu nejistě upozornil, že je vegetarián. Nedělalo mi to nějaký problémy, sám taky moc často nejím maso. Rychle jsem seběhl dolů do kuchyně a začal jsem dělat nějaký toasty nebo co. Sám jsem se najedl během toho vaření. Pořád jsem musel přemýšlet, ale o úplně jiných věcech než obvykle. Teď tu mám Franka. Je tu, v mém domě a potřebuje pomoc. Rychle jsem vyběhl s večeří zase nahoru, nechtěl jsem ho tam nechat moc dlouho samotnýho, nevím proč. Položil jsem tác na stolek, Frankiemu jsem nadzvedl polštář tak, aby si mohl trochu sednout. Přikryl jsem ho do pasu peřinou, jídlo jsem mu položil do klína. Poděkoval mi a věnoval mi jeden z nejkrásnějších úsměvů, jaký jsem kdy viděl. Chvíli jsem ho sledoval, jak spokojeně papá, ale pak jsem sešel dolů uvařit aspoň čaj. Dost dlouho mi trvalo, než jsem nějaký našel, poslední dobou tu mám v takovýhlech věcech celkem bordel.
Frank už nejedl, teď zíral do prázdna někam na zeď. Položil jsem hrníček s čajem na stolek, tác jsem odnesl zpátky dolů. Za dnešní den jsem toho musel dost zhubnout. To je horší než tělocvik. No, ale nestěžuju si.
"Máte moc hezký dům." řekl mi, když jsem se znova objevil ve dveřích ložnice.
"Děkuju."
Zase si začal prohlížet tu zeď, chvíli jsem tam koukal s ním a hledal to, co je na ní tak zajímavého. Najednou se hlasitě rozesmál. Nejdřív jsem nechápal proč, pak mi ale došlo, že tu čumim jako blbec na stejný místo co on a musím se u toho asi vtipně tvářit. Zasmál jsem se a trochu zčervenal, on mě lehce pohladil po zápěstí. Chytil jsem ho za ruku.
"Kolik vám je?" zeptal se najednou. Proč ho to tak zajímá?
"24"
Zatvářil se trochu udiveně.
"To vypadám tak starej?" zvedl jsem obočí.
"Ne ne, vůbec ne." zakecával to. "Překvapilo mě jen, že jste jenom o pár let starší než já." no, sedm není zase tak málo. Ale jde to. Najednou mě něco napadlo.
"Tykej mi." zase jsem mohl spatřit ten roztomile překvapení výraz. "No sám si řikal, že jsme skoro stejně starý. A já ti snad řikám pane Iero?"
Rozesmáli jsme se.
"Tak fajn, Gerarde." usmál se. Moje jméno vyslovil tak... prostě to vyznělo moc hezky. Ten jeho tón v hlase, to, jaký měl při tom výraz. Připadá mi, jakoby mě měl taky rád. Ale to si asi jenom namlouvám.
"Měl by ses vyspat. Ráno jdeme zase do školy."
"Nejdeme, je sobota." začal se znova uculovat. No jo, jak jsem mohl zapomenout!
"Ale stejně by sis měl odpočinout." nadzvedl jsem ho a srovnal mu polštář. On se svlékl do boxerek, no přece nebude spát v těch zakrvácených hadrech. Uložil jsem ho a přikryl ho až po bradu peřinou. Připadal jsem si jako kdyby byl moje dítě, kerému se zdálo něco ošklivého. Už jsem chtěl odejít, když mě najednou chytil za zápěstí. Vpíjel se do mě očima a ve tváři měl prosebný výraz.
"Gee, zůstaň tu se mnou." překvapením jsem málem nadskočil a to hned ze dvou důvodů. Za prvé mi řekl Gee, a ještě s tak nádherným tónem v hlase, a za druhé chce, abych tu s ním zůstal!
"Frankie, jsem taky už dost unavený..." byla to pravda. A taky jsem nechtěl nic riskovat.
"Tak pojď spát sem, je to přece tvoje postel."
Najednou se trochu zarazil, jakoby mu právě došlo, o co všechno mě tady prosí. "Promiň." zašeptal. "To je asi... trochu nevhodný."
"Ale vůbec ne." usmál jsem se. Jak se tahle nabídka dala odmítnout? "Já si k tobě rád lehnu. Když ti to nebude vadit."
"Mě? Ani náhodou." celý zářil.
Skvlékl jsem se tedy také a vlezl si k němu do postele. Přikryl mne peřinou a stále na mě koukal. Zhasl jsem lampičku na stolku a dál pozoroval obrysy jeho tváře. Nahmatal jsem ve tmě jeho ruku a stiskl mu jí. Někoho teď potřebuje... Nebo si to jenom namlouvám?
"Děkuju." zašeptal najednou. "Děkuju ta všechno."
"Vůbec nemáš zač."
"Proč to pro mne všechno děláš?" tahle otázka mě zaskočila. Protože te miluju? To mu přece nemůžu říct.
"Víš, dost se v tobě vidím." řekl jsem svou druhou pravdu. "Když jsem byl na střední, byl jsem úplně jako ty..."
Mlčeli jsme.
"A... proč ti to dělají?" zeptal jsem se. On otočil hlavu a zíral do stropu. Doufal jsem, že jsem ho tím nějak neurazil nebo tak.
"Protože..." pevně zavřel oči a asi se přemáhal, zřejmě mu to dělalo problémy vysvětlit. "Protože... jsem teplej."
Výrazně jsem sebou cukl a zatvářil se asi dost vyděšeně.
"Promiň, promiň mi to. Jsem hroznej blbec. Nesnáším se za to." mlel rychle a div si nerval vlasy. "Vůbec jsem ti to neměl říkat, jsem idiot. Ležíme spolu v jedný posteli a já ti řeknu, že jsem buzerant! Teď se určitě hrozně vyděsíš a vyhodíš mě pryč-"
"Frankie uklidni se!" trochu jsem zvýšil hlas a on zmlkl. "Nevyděsím se, nepošlu tě pryč, ale zůstanu tady."
Slyšel jsem, jak si oddechl. "Víš já..." zadíval jsem se po jeho vzoru také do stropu. "Taky jsem na kluky."
Teď sebou trhl prozměnu on. Chvíli bylo ticho, ale pak jsme se hlasit rozesmáli. Otočili jsme se zpátky k sobě a koukali si do očí.
"Nikomu nesmíš tohle říct." řekl jsem.
"Co? To o tvý orienaci?" divil se.
"Ne, za to se nestydím." zasmál jsem se. "Nesmíš říct to, že jsi tu byl. A že jsme spali v jedný posteli..."
"Neboj, ani by mě to nenapadlo..." zase se tak kouzelně usmál. Našel pod peřinou mou dlaň a začal mě hladit. Nejdřív po předloktí, pak postupova výš. Hladil mě po rameni, nechal jsem si to líbit. Byli jsme k sobě tak moc blízko... Najednou jsem se trochu nadzvedl a koukal mu do obličeje v maximální blízkosti. Byl jsem nad ním tak blízko, že jsem cítil jeho dech a mohl si dokonale prohlédnout jeho rysy. Stále jsme se do sebe vpíjeli pohledem. Najednou jsem chtěl udělat něco, po čem jsem toužil už dávno. Ještě víc jsem se přiblížil a zlehka se dotkl rty těch jeho. Jen jsem mu po nich přejel, vzápětí jsem ho ale začal něžně líbat. Nebránil se, všechno mi opětoval a rukama mi zajel do vlasů. Dělal jsem to hrozně opatrně, vzájemně jsme se poznávali. V tuhle kouzelnou chvíli jsem v břiše ucítil mravenčení v břiše, bylo to strašně intenzivní, ale líbilo se mi to. Cítil jsem se, jakobych se s Frankiem vznášel, byl jsem šťastný. Po pár minutách jsem dopadl zpátky na dvou část postele a oba jsme zase koukali do stropu. Frank se ke mně najednou ale přitulil a přehodil ruku přes mou hruď. Otočil jsem se k němu a ještě víc ho objal. Vypadal tak spokojeně. Brzy na to usnul. Já ho ještě chvíli hladil po nahých zádech a vychutnával si jeho blízkost, brzy na to jsem ale také upadl do hlubokého spánku. Zdály se mi samé nádherné sny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Laivine Laivine | Web | 4. listopadu 2008 v 22:15 | Reagovat

Nemám nějak chuť chválit.

Jako vůbec.

Chtěla jsem ti tu napsat, jak úplně strašně píšeš a že to jsou všechno sračky.

Ale pak jsem si řekla, že svojí momentální náladu někoho potopit si nechám pro někoho jiného, než pro tebe. Ty si to nezasloužíš.

Ale už je to ohrané. Je to děsná klasika, tohle je v každé povídce. Což ti nevyčítám, vím, že to později přestane být tak neoriginální.

2 Laivine Laivine | Web | 4. listopadu 2008 v 22:16 | Reagovat

Mimochodem, dokážete si představit 18ti letého teenagera, když se chová jako tady Frank? To není normální. Kdybych nebyla mcr fanda a nevěděla bych o tom ani hovno, tak bych řekla, že mu může být tak 10.

3 Matty Matty | 5. listopadu 2008 v 8:54 | Reagovat

Hm?!Ajak to teda dopadne? XD Ten název mi upa připomíná jeden film Dobrý synek XD o tom malym klukovi jak vraždí to je hustý :D

4 Niky Niky | Web | 5. listopadu 2008 v 17:06 | Reagovat

Ale jemu je 17 ne?

5 pájina pájina | Web | 5. listopadu 2008 v 17:44 | Reagovat

ach romantika. dneska potřebuju hodně romantiky

je to uklidňující jí číst

6 devilishe devilishe | 5. listopadu 2008 v 17:47 | Reagovat

stareeeeeeeeeeeeee...ale pekne....ach...pokrackooooooooooooooo :P

7 kathynka kathynka | 5. listopadu 2008 v 19:40 | Reagovat

JE TO SUPER!!! NEVADÍ ŽE JE TO OHRANÝ, JE TO FAJN A NAVÍC TO NENÍ DOSLOVA PŘEPSANÝ - je tam spousta naprosto originálních částí ;) MOC SE MI TO LÍBÍ, PROSÍM POKRÁÁÁÁČKO!!!! xD ZAČÍNÁM BÝT ZÁVISLÁ ;) ;) ;) ;) ;) :D

8 Petra Petra | 5. listopadu 2008 v 20:16 | Reagovat

pěkné náhodu toto......a ještě vám tu jen tak musim nacpat jednu informaci......Nejspíš tu ted možná dýl nebudu....tatínek se na mně kapičku naštval a nejspíš mi odpojí internet.....doufám že až se sem  a i na ostatní blogy který navštěvuju zase dostanu....možná zejtra  možná za půl roku, najdu všechno co pokračovalo a všechno si pečlivě dočtu ....mně se nezbavíte já se vrátím......ani netušíte jaký mám z toho trauma....ale radši to napíšu aby bylo jasný že tu  budu stále a ......už nevim co dál.....tak snad .... držte palce

9 Petra Petra | 5. listopadu 2008 v 20:16 | Reagovat

pěkné náhodu toto......a ještě vám tu jen tak musim nacpat jednu informaci......Nejspíš tu ted možná dýl nebudu....tatínek se na mně kapičku naštval a nejspíš mi odpojí internet.....doufám že až se sem  a i na ostatní blogy který navštěvuju zase dostanu....možná zejtra  možná za půl roku, najdu všechno co pokračovalo a všechno si pečlivě dočtu ....mně se nezbavíte já se vrátím......ani netušíte jaký mám z toho trauma....ale radši to napíšu aby bylo jasný že tu  budu stále a ......už nevim co dál.....tak snad .... držte palce

10 Petra Petra | 5. listopadu 2008 v 20:16 | Reagovat

A dvakrát to bejt nemělo sry...mi to kraví

11 Gabula Gabula | Web | 6. listopadu 2008 v 15:16 | Reagovat

super!!!!!rychle pokračování!!!tato story se mi začíná opravdu moc líbit :)

12 fallen angel fallen angel | Web | 7. listopadu 2008 v 19:56 | Reagovat

noo doblý du dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama