10. listopadu 2008 v 20:20
|
Užijte si to....
Další dny jsem byl opravdu nešťastný. Přemýšlel jsem o tom, že odejdu ze školy, dám výpověď. A nebo se přiznám. Sice mě vyhoděj, dají mi pokutu nebo půjdu na povinné práce, ale svědomí budu mít čisté. Kdyby Frank řekl, že jsem ho znásilnil, soud by mi to dal pěkně natvrdo. Mám tolik problémů... Ale moje třída je, až na Franka, celkem v pohodě. Dobře se učí, maj mě možná i rádi. Říkali, že je předtím učila taková stará učitelka a teď šla akutně do důchodu. Jsem prý příjemná změna.
Pomalu se blíží vysvědčení a všichni se opravdu snaží. Myslím, že průměr třídy je tak dvojka a to je opravdu skvělé. Sedím v kabinetě a bezůčelně koukám z okna. Doopravil jsem všechny písemky a domu se mi nějak nechce, musel bych vstát z vyhřáté židle.
"Čau Gerarde!" ozve se najednou za mnou a já se prudce otočím. Frank. Jak to, že jsem ho neslyšel přicházet? "Dík za tu dvojku z pololetky." zašklebil se.
Neodpověděl jsem nic, jen jsem sklopil hlavu.
"Brzo je vysvědčení..." namítl. "A já bych rád aspoň dvojku..."
"Co?!" vyštěkl jsem. "Tobě to už nestačilo?! To, co jsem udělal ti nebylo dost dobrý?!" jak se opovažuje chtít vůbec něco takového? Písemka ještě ujde, ale vysvědčení? Vždyť to je hodnocení práce za celý půlrok!
"Ale no tak, Gee." popošel ke mně. "Uklidni se. Vždyť po tobě tolik nechci..."
"Že ne tolik?! Falšovat úřední dokument ti přijde v pořádku?!"
"Ale ty to pro mě přece uděláš. Protože jestli ne, můžeš se rozloušit se svobodou." odmlčel se. "A s dobrou pověstí."
"Drž hubu Franku!"
"Myslíš, že tě ještě vezmou na nějakou školu, když se dozvědi, žes byl odsouzen za znásilnění nezletilého žáka? Myslíš, že si ještě najdeš kamarády, když to budou vědět? A vysvětlování ti k ničemu nebude - kdo uvěří násilníkovi!? Když mi nedáš dvojku, podepíšeš si tím vlastní rozsudek smrti Gerarde!"
"Buď z ticha a vypadni!" zařval jsem na něj. Tohle nehodlám poslouchat.
"Fajn, půjdu. A ty si to dobře rozmysli..."
Jen, co bouchly dveře, zhroutil jsem se na stůl. Proč? Já nechci... nechci už dělat další podvody. Každý má mít to, co si zaslouží. Existuje nějaká zpravedlnost? Za co jsem takhle trestán? Chci slyšet důvod!!
.
Sedím v hospodě a utápím svůj smutek alkoholem. Fascinuje mě křišťálová průhlednoust vodky a hořkost fernetu.
"J-já... ještě jednou.. tohle..." postrčím prázdnou skleničku směrem k barmanovi.
"Kdepak, kámo. Tobě už nenaleju."
"Pro- prosím!"
"A kdo myslíš, že tě pak odsud bude tahat?"
"Odejdu..." podívám se mu naléhavě do očí. Prosím, ať mi neleje! Chci zapomenout! Úplně!
Předemnou se z čista jasna objeví další sklenice něčeho. Nedokážu rozpoznat barvu. A už vůbec ne chuť!
"Copak se ti stalo?" zeptá se barman a utírá nějaké půlitry. "Kvůli holce?"
"Ne j-já... já jsem učitel..."
"Aha." pokývne hlavou. "Tak to i docela chápu. Spratci malí viď?"
"Spratci velký hnusný blbý! Svině! Měli b-by je... všéééchny postřílet!!!" rozmáchnu se rukou a přitom shodím sklenici na zem. Sklo se roztříští na kousky a má hlava padne na barový pult. Usnu.
.
"Zavíráme!!!" někdo mnou klepe.. Rozlepím oči a nedokážu rozpoznat obličej, co mě budí. Vídím ho... dvakrát? Třikrát?
"Já nechci do pekla... já chci ešte.."
"Zavíráme. Spakuj se a vypadni."
"Nééééé!"
Ocitnu se na špinavém chodníku. Zkusím se postavit a malátně se potácím pryč. Nevím už o ničem, o tom, co se děje ve světě, co se děje lidem, mě... Nedokážu souvisle přemýšlet. Všechno, na co teď myslím je ta zima, vratká půda pod nohama a zmatené obrázky ulice.
.
Kurva! Ta bolest! Rozlepím oči a chytnu se za hlavu. Co se stalo? Podívám se dolů na své tělo. Jsem stále ve včerejším oblečení, mám na sobě ještě i boty. Mám pocit, že se mi mozek rozletí na všechny světové strany a nedokážu moc ničím pohybovat. Podívám se na hodiny. Čísla jsou rozmazaná, za pár okamžiků ale zjistím, že je skoro poledne. Ležím kupodivu na posteli, vůbec si nepamatuju, jak jsem se sem včera dostal. Zkusím se postavit na zem a pak pomalým krokem dojdu do koupelny. Svléknu ze sebe oblečení a postavím se do sprcháče. Zapnu úplně ledovou vodu. Chci se umýt, ale ztratím rovnováhu, takže se mé tělo sveze na zem. Sedím tam, zírám kamsi do neznáma a teče na mě tak ledová voda, až to bolí. Proč jsem v takovém stavu? Včera jsem byl v nějakým baru, ale co se stalo? Kvůli čemu jsem se takhle zřidil? Někdo po mě chtěl něco hrozného. Ve škole... Kurva! Já mám být ve škole! Už je poledne a já mám učit! Ředitelka mě zabije. Vyrazí mě. No, taky dobrý. Alespoň už nebudu mít problémy s Frankem. A jo! Frank! To kvůli němu! Chtěl, abych mu dal dvojku na vysvědčení! Ten hajzl.. Nenávidím ho!
Voda mě trochu probrala a já se postavil. Pořádně jsem se umyl, nechci aspoň tak moc smrdět. Zabalil jsem se do ručníku a špinavé oblečení odkopal do rohu koupelny. Ať si tam zůstane! Znova jsem se vypotácel do ložnice a padl na postel. Přikryl jsem se až po bradu peřinou, byla strašně těžká. Usnul jsem.
.
"Gee?" někdo mnou jemně zatřásl. "Gee? Seš v pořádku?"
Otočil jsem se na bok a zavrtěl jsem se. "Mami, já chci ještě spát..."
"Já nejsem tvoje máma Gerarde. Já jsem Frank."
"Frank?!" zaječel jsem a prudce se posadil. "Frank?! Co? Kde!? Frank nééé!"
"Uklidni se. Vážně tě tak děsim?" podíval jsem se na osobu vedle mě. Byl tam. Byl tam v celé své kráse. Jak já ho nenávidím! A přesto ho miluju...
"Vypadni odsud!" lehl jsem si na břicho a přetáhl si přes hlavu polštář. "Už tě nikdy nechci vidět."
"Ale tak to nepřehánějme."
"Nenávidim tě!!!"
Najednou bylo ticho. Myslel jsem si, že odešel, ale pro jistotu jsem nevylézal na dení světlo. Najednou jsem na zádech ucítil něčí prsty. Frankie mě hladil konečkama po páteři. Nahoru a dolů, bylo mi to moc příjemné. Ne! Nebylo!
"Vypadni..." zasyčel jsem a vyhlédl ven. Znovu jsem se otočil a zadíval se mu do tváře. Výraz měl takový zaražený, skoro až smutný.
"Jak si se sem vůbec dostal?" zamračil jsem se.
"Dveře byly otevřené do kořan!"
"Co?!" znovu jsem se vyděsil. Klidně sem mohl kdokoliv přijít a... a třeba mě zabít! No, taky dobrý. Všechno je lepší než Frank. "Tak.. tak jdi a zavři za sebou."
"Gee, promiň mi to." řekl ještě a pak vyšel z místnosti. Ve dveřích mi ještě věnoval krátký pohled. Nemohl jsem se na něj dívat. Měl tak andělskou tvář a tak černé srdce.
Podpořte prosím náš server Blog.cz, aby jste mohli nadále v klidu blogovat. Zašlete sms ve tvaru GO faf5t4 na číslo 9030950. Cena sms je 3kč.
Děkujeme za podpoření.
Jyxo s.r.o @ Copyright 2008