13. listopadu 2008 v 10:21
|
Nevim, jestli s tim koncem budete spokojení. Ale snad ano. Jinak ještě řeknu, že mě to dost bavilo psát, děkuju všem, kteří to četli.
Jinak - mám rozepsanejch pět povídek. Už toho z nich mám hodně, některý končim. A nevim, kterou zveřejňovat. Je to fakt dilema. No ale snad se ještě nějak rozhodnu.
Určitě napište koment, jak se vám tohle líbilo=) A budu ráda za kritiku..
Ještě jedna věc - Omlouvám se, já si ten novej design nemohla odpustit xD xD
Šel jsem domů a cestou si pískal. Nasedl jsem do auta. Je zvláštní, že mám tak dobrou náladu, když mě čeká minimálně šest let natvrdo. Vylezu a budu už skoro starej dědek. Přítele si seženu těžko, práci pro mě mít nikde nebudou. Nikdo nebude chtít toho zkaženýho, co znásilnil mladého chlapce na střední. Ale hlavní je, že mám dobrý pocit. Vím, že jsem se zachoval správně. Kdybych mu dal tu dvojku, teď bych si to vyčítal. Musel bych na to myslet celý prázdniny. Nakonec bych odstoupil ze školy a dal se na alkoholovou cestu. Protože by mě to zlomilo. Ale já ze sebe nenechal udělat trosku. Mám svou hrdost a tý se nevzdám. Budu za sebe bojovat. Žádný děcko mi už nikdy nebude řikat, co mám dělat. Jako kluk jsem si toho zažil už dost. Maniulace, vyhrožování a šikany. Teď jsem dospělý. Poznal jsem peklo, a díky tomu jsem ještě víc silnější.
Dojel jsem domů a zapnul si své oblíbené rádio. Zpíval jsem si do toho a užíval si ty chvíle svobody...
Po večeři jsem si pustil dvd a zkoušel se nějak odreagovat. Dneska už jsem přemýšlel dost. Byl to sice můj nejoblíbenější film, ale po tom, co jsem prožil, se mi to zdálo celkem nudný. Brzy hlasy v televizi utichly a nahradila je modrá plocha. Chvíli jsem jentak ležel na gauči a pospával, pak jsem vztáhl ruku k ovladači a vypnul to. Půjdu spát. Namáhavě jsem se zvedl a protáhl se. Najednou někdo zazvonil. Bože, kdo to může být? Zvonilo to pořád, nepřerušovaně. Rychle jsem šel ke dveřím, začínala z toho bolet hlava. Otevřel jsem je a v tu chvíli se na mě něco bezvládně sesunulo. Podíval jsem se pořádně na toho chudáka. Bože, to je Frank!! Vzal jsem ho do náruče a šokovaně za sebou kopnutím zavřel dveře. Byl celý od krve a měl zavřené oči. Rychle jsem ho položil na pohovku a pořádně si ho prohlížel. Kdo ho mohl takhle zřidit? Spadl snad z propasti? Co se mu stalo?! Najednou otevřel oči. "Gee, omlouvám se ti. Promiň. Promiň mi to prosím. Já..." položil jsem mu prst na ústa, aby už nemluvil. Vysiluje ho to. Byl jsem tak moc šokovaný, že jsem zapomněl na to, že bych na něj měl být dosmrti nasraný. Na chvíli jsem odběhl do kuchyně a uvařil čaj. Po pár minutách jsem ho postavil před něj. Už měl zase zavřené oči, odhrnul jsem mu vlasy z čela a koukal na tu všechnu krev. Bylo mi z toho špatně. Nikdy jsem ještě neviděl nic takového. Muselo to hrozně moc bolet. Já byl v naprosto mimo, pořádně jsem ani nic nevnímal. Jen jsem tiše zíral na všechny ty rány a nevěřícně kroutil hlavou.
"Gee?" podíval jsem se mu do tváře. "Pomoz mi prosím..."
"Neboj, pomůžu ti." nevěděl jsem, co přesně má namysli, ale nevadilo to.
"Já.. já už se tam nevrátím!" začal hrozně vzlykat. Slzy se mu řinuly proudem a vypadal hozně nešťastně. Celý se roztřásl.
"Kam, kam se nevrátiš?!" začínal jsem trochu panikařit.
"Domu." zašeptal mezi vzlykama. Mnou to úplně cuklo. Rychle jsem se k němu naklonil a objal ho. Dal mi ruce kolem krku a držel mě hrozně pevně, jakoby se bál, že mu někam uteču. "To táta.." zakňučel mi přímo do ucha. "Kvůli.. kvůli známkám."
Rychle jsem se mu podíval do očí. Takže.. takže za to můžu já? "Frankie, kdybys mi to řekl... Promiň, že jsem tě nechal propadnout." bylo mi to tak moc líto...
"Ne Gerarde. Ty za to nemůžeš. Já se ti hrozně moc omlouvám! Prosím, odpusť mi to někdy! Vím, že mě nenávidíš, ale-"
"To není pravda." přerušil jsem ho. Ano, nenáviděl jsem ho, ale to jsem nevěděl pravý důvod jeho vydírání. Frank je jenom chudák, snažil se z posledních sil zachránit to, co ztratil. Bál se, co bude dál. Já byl hnusně vydírán, ale on ještě hůř. Jeho nutil strach. A to je tisíckrát horší. Teď mu pomůžu, ať už mi udělal cokoliv. Stále ho přeci miluju. Přese všechno. Pořád jsem ho k sobě ještě histericky tisknul.
"Ale - ale je. Vím, že mě nenávidíš, řekl jsi mi to."
"Frankie ale to jsem nevěděl, proč to děláš! Ale ty jsi přece neměl na vybranou!"
Nic neříkal, jenom dál vzlykal a třásl se. Podíval jsem se mu do tváře a začal mu jemně slíbávat ty slzy. Hladil jsem ho po vlasech. "Už se nemusíš bát..." šeptal jsem mu do ucha. "U mě jsi v bezpečí."
Vděčně se na mě podíval a trošku se zklidnil. "Ty.. ty už se nezlobíš?"
"Ne. Odpouštím ti to všechno..." usmál jsem se a jemu se trochu rozzářily oči.
Sedl jsem si na tu pohovku a vzal ho k sobě do náruče. Ležel na mém klíně, tiskl se na mě celým tělem. Měl zavřené oči a nechal se hladit po vlasech, tvářích. Políbil jsem ho na nos a on se začal trochu usmívat. "Měl by ses jít umýt." řekl jsem mu a on otevřel oči. "Odpočinout si." položil jsem ho na sedačku a šel mu napustit vanu. S mou pomocí se svlékl. Já ho vzal do náručí a opatrně ho položil do té horké vody. Jeho tělo bylo plné modřin a z některých míst mu tekla krev. Nechápal jsem, jak mu to někdo mohl udělat. Domu už se nikdy nevrátí, o to se postarám. Teď bude mít nový domov. Šel jsem udělat večeři, zatímco on se myl. Přinesl jsem mu jí do koupelny.
"Seš na mě hrozně hodný..." věnoval mi krásný pohled. "Já si to nezasloužím." posmutněl.
"Ale zasloužíš." řekl jsem. Krátce jsem ho pohladil po vlasech. Odešel jsem zpátky do obýváku a přemýšlel. Jak to, že mě to nenapadlo dřív? To, že má Frank taky své důvody, proč mě vydírá. Jak jsem mohl být tak slepý?!
Asi po deseti minutách se objevil ve dveřích koupelny jenom v boxerkách. Sotva se udržel na nohou a já znova mohl vidět ty odporné modřiny. Rychle jsem k němu přiběhl, chytil ho a odnesl nahoru do ložnice. Položil jsem ho na svou postel a přikryl ho. On se na mě tak nádherně vděčně díval. Už neměl v očích strach. Teď se tvářil šťastně.
"Zůstaň tu se mnou.." natáhl ke mně ruku zrovna, když jsem se chystal odejít. Zarazil jsem se a pohlédl na jeho prosebný výraz. Svlékl jsem se teda a lehl si k němu. Připomnělo mi to tu první noc s ním, ale tahle se od té minulé liší dost podstatnou věcí... Frank mne přikryl a přitulil se ke mně. Jednu ruku přese mne přehodil a objímal mě.. Cítil jsem jeho dech, jeho tlukot srdce. Najednou se mi podíval do očí. Vpíjel se mi do nich a já sledoval jeho výraz. "Gee já..." nepřestával se koukat. "Miluju tě." tahle silná slova mi vyrazila dech. Poprvé mi to řekl. Tolik jsem si přál to slyšet...
"Frankie.." vydechl jsem a víc se k němu přitulil. "Taky tě miluju."
Jeho výraz se přeměnil na ještě šťastnější než předtím. Doširoka se usmíval, svítily mu oči a teď mě začal jemně hladit. Přitáhl jsem si jeho hlavu blíže k sobě. Začali jsme se něžně líbat. Vychutnával jsem si jeho sladké rty, jak se tak chtivě vpíjely do mých. Rukama jsem ho objímal, tiskl ho k sobě jak nejvíc to šlo. Láska z něj přímo vyzařovala a naprosto mě pohltila. Ten intenzivní pocit. Líbali jsme se asi patnáct minut. Pak se Frankie odtrhl a jen mi hleděl do očí. Byl tak nádherný.
"Domu už se nevrátíš." řekl jsem. "Zůstaneš tady. Napořád."
On se na mne jenom krásně usmál a dal mi sladkou pusu na nos. "Děkuju."
tk toe w háji...mělo to dopadnou špatně...xD... teď budu mít blbou náladu xD