close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kapitola 9

20. prosince 2008 v 22:38 |  I can't afford love
Kapitola Devátá... Mé šťastné číslo:))

Všem děkuju za komenty u Venuše :D Se divim, že ste tu blbost vůbec četli.. I když vy vlastně nevěděli předtim, o čem to je. Vsadim se, že kdyby jste to věděli, tak se na to vykašlete :D

Ale teď už se přestaňte tlemit a zvážněte, protože tohle zrovna vtipný neni xD





Zabořil obličej do mých vlasů a já cítil, jak začal vdechovat vůni. Jemně jsem uchopil jeho dlaň. Tiskli jsme se k sobě jak nejpevněji to šlo. Nejraději bych ho samou láskou sežral nebo ho přinejmenším udusil ve své náruči. Ale to by samozřejmě nešlo.
"Frankie řekni mi ta dvě slova..." vydechl.
"Miluju tě." zašeptal jsem mu sladce do ucha a mohl jsem cítit, jak se zachvěl.
"Opravdu je to pravda?"
"Ano."
"Tak jdi a pověz jí to."
Krátce se mi zastavil dech a trvalo mi, než jsem si uvědomil, co po mě žádá. "Uhm..." zamyslel jsem se. "Povím jí to hned, jak se naskytne příležitost."
Odtrhl se ode mě a zadíval se mi dlouze do očí. "Ne Franku." řekl přísně. "Hned teď."
"To jí mám zavolat? Nebylo by lepší jí to říct osobně?"
"Samozřejmě.." protočil oči. "Hned teď za ní pujdeš a všechno vyklopíš..."
"Ale já chci být s tebou!" přitiskl jsem se na něj a lehce ho kousl do ucha. Pak jsem ho líbal níž na krk. Vyšel mu z úst malý, i když nechtěný, sten. Doufal jsem, že tohle ho přinutí mě nevyhánět do té kruté zimy.
"Pak už budeme pořád jenom spolu." namítl.
Povzdechl jsem si. "Ale já chci být s tebou teď. Ty snad ne?" hodil jsem psí kukuč.
"Samozřejmě že ano, ale-"
"No tak vidíš!"
"Franku nezkoušel to na mě!" ostře řekl a zamračil se. "Jdi domu. Ahoj!"
Pokusil se vstát a tím mě donutil slézt z jeho klína. Hodil jsem po něm ublížený pohled, ale on se jenom zasmál. Pocuchal mě ve vlasech jako malého zlobivého kluka. Zamračil jsem se.
Nechal jsem se vyprovodit k domovním dveřím, tam jsem bezeslova popadl svou bundu a vyšel na chodbu.
"Pusu nedostanu?" uslyšel jsem za sebou. Otočil jsem se.
Nuceně jsem se k němu vrátil a dal mu suchou pusu na tvář.
"Tohle mi teda nestačí..." nespokojeně se zamračil. V zápětí mě chytil za bradu a zvedl mi sklopený obličej. "No tak, Frankie..." zašeptal ještě, než se naše rty na dlouhou dobu spojily. Neudržel jsem se a obmotal mu ruce kolem krku. On mi dlaní přejížděl po tváři. Můj jazyk pečlivě zkoumal Gerardovy zuby, když se zrovna neproplétal s tím jeho. "Bude to dobrý..." dokončil větu, kterou chtěl předtím říct, když jsme se od sebe konečně odtrhli.
Ještě jsem na něj chvíli koukal, než jsem tiše zašeptal pozdrav a vyrazil k domovu.

Venku sněžilo. Do vlasů se mi zaplétaly bílé studené vločky. Přitáhl jsem si kabát blíž k tělu a začínal litovat toho, že jsem si nevzal šálu ani rukavice. V hlavě jsem měl spleť neurčitých myšlenek. Pořádně jsem nevěděl, co dělat. 'Když nevíš, jak dál, pokaždé se řiď svým srdcem' vybavil jsem si větu, co mi kdysi někdo řekl. Snad máma.. Jenže momentálně je mé srdce až moc zmatené. Kdybych se řídil jím, nedopadlo by to moc dobře. Nejradši bych, aby se Mandy odstěhovala, nechala mi dům, děti a byli bychom stále dobrými přáteli, takže bych nikomu neublíži. Žil bych s Gerardem, Paulem a Lucy hezky pohromadě.
Co řeknou děti na to, že je jejich táta na kluky? Nevím a nehodlám o tom přemýšlet. Jestli to budu dál pitvat, bude rozhodnutí ještě těžší.
Odemkl jsem vchodové dveře, oklepal si boty od sněhu a vstoupil. Tváře mi ovanul příjemný teplý vzduch. Vešel jsem do obýváku, kde seděla Amanda, pila kafe a četla některý z ženských časopisů. Venku se začínalo pomalu stmívat.
"Ahoj" pozdravil jsem.
"Kdes byl?!" vyjela z ostra.
"Víš, potřeboval jsem si pročistit hlavu, tak jsem šel ven."
Podivně se na mě podívala, pak ale jenom zakývala a obrátila stránku.
"Potřebuju ti něco říct..." vybavil jsem si Gerardova slova. Sedl jsem si vedle ní a zadíval se jí do očí. "Možná to bude trochu těžký, ale nechci to odkládat." odmlčel jsem se.
"Co se děje Franku?" až zoufale se optala. Hlas měla vyšší než obvykle. Když jsem neodpovídal a jen zíral na potah naší sedačky, nespokojeně se zamračila. "Proč mě pořád napínáš? Chci to vědět! Chci to mít za sebou!"
"Dobře Mandy.. Víš, já..."
"Tati tati!" ozvalo se a do pokoje vpadla rozzářená Lucy.
"Teď ne, něco důležitého s maminkou řešíme!" odbyl jsem jí. Posmutněly jí oči.
"Co potřebuješ?" zeptala se něžně Amanda.
"Napsali jsme Santovi a chtěli bychom to dát za okno!"
"Já to tam potom dám. Teď si jdi hrát!" možná jsem mluvil až moc nepříjemně.
"Jen jí vyhov, Frankie.." moje žena se na mě smutně usmála. "Těší se na to."
S povzdechem jsem se zvedl a chystal se odejít.
"Frankie?" zarazila mě, už když jsem byl na odchodu. "Chci ti jenom říct, že tě mám pořád hrozně ráda."
Neotočil jsem se. Jen jsem strnule stál na prahu dveří a po pár tichých sekundách konečně vyšel z pokoje.

Večer mě opět přepadl nával myšlenek. Nemohl jsem usnout. Slyšel jsem, jak Amanda vedle mě tiše oddechuje. Záviděl jsem jí spánek.
Když mi říkala, že mě má stále ráda.. její hlas zněl tak moc sumutně. Jakoby zkoušela poslední naději. Asi to všechno tuší. Ví, k čemu se schyluje. Teď už jí nepřesvědčím, že je to jenom manželská krize. Viděla, jak líbám Gerarda. Vím, že moje historka o kamarádské puse byla dost ubohá.
Ale co děti? Je mi jich hrozně moc líto.. Mě se rozvedli rodiče, když mi bylo osm. Hrozně mě to zničilo. Pamatuji si ještě teď, jak na sebe křičeli.
Já mám ale tuhle rodinu hrozně rád. Nemůžu je přeci opustit před vánocema. Lucy s Paulem se na to hrozně těší, nemluví už o ničem jiném.
Vybavil jsem si chvilku, jak mi Paul před pár dny seděl na klíně a zaujatě povídal, co všechno by chtěl k vánocům dostat. Elektrický vláček, pastelky,...
Proč alespoň nemůže být jiné období? Třeba léto. Jenže je zrovna prosinec, čas pohody a klidu. Člověk by měl trávit svátky se svými nejbližšími. Jenže kdo je mi bližší? Má stávající rodina nebo Gerard? Geeho miluju, ale svou rodinu přeci taky. S kým mám na Vánoce být?
Je to jasné, on to přežije, ale děcka by to špatně nesla. Nesmím chybět.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miša Miša | Web | 20. prosince 2008 v 23:03 | Reagovat

úprimne, všetci tu vinia Franka, ale ja sama neviem, ako by som sa rozhodla a či by som dokázala povedať manželovi, že odchádzam za svojou priateľkou, ktorú milujem... myslím, že by to každému zabralo dlhší čas, možno mesiace, a od Gerarda nie je správne, že ho k tomu núti. na druhej strane je dobré, že mu hovorí, aby to spravil, pretože aspoň vie, že Gerard nie je istota, že si musí vybrať. v každom prípade, je to na mňa takto večer príliš na psychiku a musím nad tým stále rozmýšľať :P je to úžasné. úžasne napísané, a čakám, ako to dopadne. naozaj to vopred neviem. chcem ďalej!

2 Laivine Laivine | 20. prosince 2008 v 23:58 | Reagovat

Povalit, rozdupat, uvařit, rozmixovat, spálit, rozprášit a zničit! Takovej debil!

A zrovna teď jsem měla děsnou chuť na úchylárnu, takže Gee je taky debil. Neměl ho vyhnat hned.

Těším se na další, vážně se mi to hrozně líbí. :)

3 Petra Petra | 21. prosince 2008 v 0:00 | Reagovat

No to si snad dělá prdel!....teda srandu....pardon

4 Petra Petra | 21. prosince 2008 v 0:01 | Reagovat

Laivine: libový...taky sem měla chuť na uchylárnu...a zase nic....kde jí mám ted asi shánět XD??

5 Dee Dee | Web | 21. prosince 2008 v 9:59 | Reagovat

Bože deti vy kedy chodíte späť? heh....

A Frank ma sere, už je ako moja sestra ktorá neustále odkaladá úkoly a dostane sa k tomu až neskoro večer s krikom rodičov...aaaa nech jej to tek malý zasran konečne povie, lebo ho kopnem...

A to to robí proste dobrým, napätie....XD

6 pájina pájina | Web | 21. prosince 2008 v 10:42 | Reagovat

sakra. zrovna když se frank konečně odhodlá jí to říct tak ho děti musí vyrušit:(

no i když franka z části chápu že se mu to nechce jí řikat protože se bojí že příde o děti a že jim zkazí vánoce:(

je to složitý

7 Niky Niky | Web | 21. prosince 2008 v 10:59 | Reagovat

Chudák Frank.... těžký rozhodování....... tohle znám, ze své vlastní rodiny...

8 fallen angel fallen angel | Web | 21. prosince 2008 v 11:00 | Reagovat

hehe xD stejně to bude jak sem řikala xD onji to neřekne, Gerard se na něho vysere, Frank se bude zas cítit hrozně, pak už to Amandě konečně řekne, přestěhuje se k Gerardovi, a budou spolu šukat až do smrti xD

9 Jajpi Jajpi | Web | 21. prosince 2008 v 12:24 | Reagovat

jůů, devítka je taky moje šťastný číslo.. je magické :D *hrabe jí, ale pššt* :D Frank je debil... to malé děcko taky, že tam vběhlo tak tak ve špatnou chvíly... jako kdyby nemohlo poslouchat za dveřma a počkat, až to dořeší :D:D:D:D:D:D vážně mi hrabe..xD

10 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | E-mail | 21. prosince 2008 v 13:36 | Reagovat

áchjo, ale franka litovat nebudu

11 Lucia Lucia | Web | 21. prosince 2008 v 14:24 | Reagovat

he no konečne jej to už chcel povedať a to takto dopadlo....zas to nepovie a nakoniec ani s Geem nebude na vianoce...nooto som zvedava ako to dopadne:)

12 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 22. prosince 2008 v 12:21 | Reagovat

nádherný...miluu tuhle story...

13 devilishe devilishe | 22. prosince 2008 v 18:21 | Reagovat

kebyze sa ja musim takto rozhodovat...a.si sa odstrelim ..... :P

14 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 22. prosince 2008 v 18:51 | Reagovat

Hele, jako já chápu, že to není lehký, ale ať už se k tomu dokope, nebo ho pak Gee nakope =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama