5. prosince 2008 v 22:01
|
Musela jsem být k tématu xD Mohla bych to možná dát i do jednorázovek, ale myslim, že sem se to hodí víc=)
Opět připomínám, že nemusíte číst předchozí díly!!! xD
A neřešte to, že je tady najednou prosinec, když předtim bylo asi úplně něco jinýho xD To je prostě jedno... A taky neřešte, že Amíci žádnýho Mikuláše neslavěj! xD Ale tuhle povídku nesmíte řešit vůbec:))
Tak snad vás to pobaví;) Užijte si to...
A zkoušení lubrikantů příští díl! (sem se to nějak nehodilo xD)
Ráno u snídaně jsem přemýšlel. Teda spíš jsem si představoval určité věci. No ale to je jedno.
"Frankie?" optal se ten, o kterém jsem ty krásné představy měl.
"Ano?"
"Dneska je... víš co?"
"Ne."
"Dneska je přece 5. 12.!"
"A?"
"Mikuláš!" objasnil mi a já se plácl do čela. Jak jsem mohl zapomenout!
"Vypůjčíme si kostýmy a budeme dětem rozdávat bonbony."
"Uhm..." nebyl jsem si jist, jesli je to dobrý nápad. "No tak jo..." souhlasil jsem nakonec.
Právě jsem umýval nádobí, když přišel Gee a zezadu mě objal. Položil si hlavu na mé rameno, takže jsem cítil jeho dech na svém krku. "Za co půjdeš?"
"No já bych rád-"
"Ty musíš jít za anděla." usmál se do mé kůže. "Protože jsi můj andílek, víš?" jemně mě políbil.
Gee je dement, ale takovéhle chvilky opravdu stojí za to. Otočil jsem se k němu a začal ho jemně líbat na rty.
"Ne Gee..." zašeptal jsem, když jsme se odtrhli. "Já půjdu za čerta."
"Za toho jsem chtěl jít já!!" zamračil se. "Já chci bejt čert!!!"
"Ne ne ne!! Já si to řekl dřív!" rozkřičel jsem se. To tak, ještě by mi to chtěl ukrást!
"Ale já na to dřív myslel!"
"Já jsem chtěl být čert už od pěti let!" argumentoval jsem.
"Já ještě dřív, než jsem se narodil!"
"Já v minulym životě!"
"Lžeš!"
"Ty!"
Rozbrečel jsem se. Zhroutil jsem se na židli a usedavě plakal. Já chci jít za čertaaaa! Proč mi to nechce dovolit?! Proč je na mě tak zlý?!
"Nebul..." přišel ke mně. "Na andílka se hodíš víc.. Vždyť jsi jako z nebe... Krásnej, úžasnej...." zkoušel to po dobrým.
"Já nechci bejt žádnej podělanej anděl!!!"
"Ale moje osoba se na čerta hodí víc."
"Ty tak na Mikuláše!"
"Nechci, abys byl čert."
"Hm, vážně?" vstal jsem, utřel si pár posledních slz a s úšklebkem si narazil jeho boky na svoje. "To víš.. já jsem přímo takovej malej ďáblik..."
Přivřel oči a pak si olízl rty. Strčil jsem mu mezi ně jazyk. Nebránil se.
"Když mě necháš jít za čerta..." pokračoval jsem. "Slibuju, že pak vyzkoušíme všechny ty lubrikanty..."
Vypadal, že přemýšlí. Pak mi ten úchylák stiskl rozkrok. "Mmm, těšim se...." zašeptal mi do ucha.
Šli jsme si vypůjčit kostýmy. V obchodě jsme nebyli dlouho, měli jich totiž jen pár. Chtěl jsem přemluvit Gerarda, aby byl anděl, ale nakonec se rozhodl pro Mikuláše. Ten přece nesmí chybět! Vzali jsme si všechny věci do tašky a šli zpátky.
V hotelu jsem se zavřel do koupelny a začal se převlíkat. Černý kožich, plastový vidle, červený punčocháče... Rohy (ty mi nejvíc sekly). Obličej jsem si nabarvil na černo a pod očima červené kruhy. Přes rameno jsem si hodil pytel a do něj umělohmotnou panenku tak, aby z něj trčela její noha. Dal jsem na ní taky červenou barvu, takže to vypadalo jako krev.
Vykoukl jsem z koupelny. Gerard stál před zrcadlem. Měl na sobě bílý plášť, mitru a na bradě plnovous. V ruce držel berlu podobně, jako já vidle.
"Bu bu bu, Gerarde." řekl jsem a vešel do pokoje. On se na mě podíval a naprosto zbělal.
"Č-č-č-čert!" vykoktal. Udělal jsem krok vpřed a on krok vzad. Neuniklo mi, jak je bílý. A tohle nebyl make-up. Najednou se hrozně rozbrečel a spadl na zem. Kopal kolem sebe nohama a svíjel se v křečích, co skoro vypadaly jako smrtelné. Užasle jsem sledoval tu scénu a nebyl schopen slova.
Hrozně sebou cukal a po tvářích mu tekly proudy slz.
"č-čert! Maminko! Maminko proč jsem jenom zlobil?! Teď si pro mne přišel čert!!!" řval stále dokolečka. "Maminko pomoz mi! Já nechci do pekla!"
Nevím proč, ale začal jsem se hrozně smát. To, jak se tam svíjel v naprostém záchvatu. To, jak nohama narážel do zdi na kraji místnosti, kam se odkutálel.
"Maminko!" křičel stále naléhavěji. "On se mi ještě směje!!!"
Po hodině mi ho už začalo být trochu líto.
"Gee, to jsem já." řekl jsem potichým sametovým hláskem.
"Frankie?"
"Lásko, mě se nemusíš bát." přišel jsem k němu. "To je jenom ten kostým."
"A-aha." začal si stírat slzy hřbetem ruky. Jemně jsem ho políbil, ale jen tak, abych si nerozmazal líčidla. Pomohl jsem mu na nohy a on si urovnal pomačkaný plášť. Narovnal jsem mu plnovous, měl ho nakřivo. Celkově vypadal dost vtipně.
Vzali jsme bonbóny, co jsme předtím nakoupili a vyšli jsme do ulic.
"Tak co, byl jsi hodný?" zeptal se Gerard prvního kluka, co viděl. Nebyl to ale žádný malý chlapec, ale teenanger, asi patnáct let. Začal se hrozivě smát, pak nás vyfuckoval, posunul si kšilt a odjel na skatu.
"Gee musíš se ptát malých dětí."
"No jo..." povzdechl si. "Ale první pokus docela dobrý ne?"
"Perfektní."
Šli jsme dál, přímo do těch lidnatějších míst.
"Tak co, byla jsi hodná?" Gerard přišel k malé holce. Bohužel nám ale nerozumněla a její matka jí odtáhla pryč. Takhle to nepůjde.
Tu větu jsme zkusili asi pětkrát, ale malé děti prostě angličtinu nezvládají.
"Musíme mluvit jejich jazykem."
"Blik Cvak Příjem, Gerarde!"
"Prosim vás..." obrátil se k nějaké mladé holce. "Jak se u vás řekne: Byl jsi hodný?"
"Byl jsi hodný." odpověděla.
"Dobře. Tak děkujeme." odešli jsme.
"Byl jsi hodný?" zeptal jsem se malého kluka. Přikývl. Dali jsme mu bonbón.
"Byl jsi hodní?" zeptali jsme se malé holčičky. Neodpověděla, protože se schovala za maminčinu sunkni. Nicméně, taky od nás něco dostala.
"Yl jsi hovní?" nebězpěčně vyhlížející batole nás poflusalo.
"Gerarde, to nemá cenu." řekl jsem a sedl si na lavičku. Hodil jsem po něm jeden bonbon a sám si také vzal. "Oni to jsou prostě spratci, nic si nezasloužej."
"Pravda." přisvědčil. "Ale aspoň je to sranda. Když už jsme do toho dali tolik snahy, dotáhneme to aspoň do konce."
Opřel jsem se o jeho rameno. Zlehka mě pohladil po rozcuchaných vlasech a narovnal mi rohy. "Půjdeme."
Už bylo pozdě, moc dětí venku nebylo. Trvalo dlouho, než jsme na nějaké narazili.
"Jsi hovník?" zeptal se Gerard. Dítě chvíli divně koukalo a pak zavrtělo hlavou. Tak jsme mu nic nedali.
"Jsi hovník?" malá holčička také dala nesouhlas. Čím to?
Takto odpovědělo asi deset děcek. Na víc už jsme nenarazili. No to je divný.. Ale aspoň, že to přiznají. Když zloběj, holt se nedá nic dělat.
Zbytek, co byl v pytlíku od Bonpari jsme snědli sami.
Doma (na pokoji v hotelu) jsem ze sebe všechno svlékl a zalezl do sprchy. Líbilo se mi, jak voda smývá můj černý make-up. Dělalo to velmi pěkné čáry.
"Teda ty jsi ale špinavý..." ozvalo se za mnou a vzápětí mě objaly něčí silné paže. Usmál jsem se pro sebe a otočil se.
"Z tebe zase teče bílá."
"To teprve bude.." tiše prohodil, spíš někam mimo než na mě. "Slíbil jsi mi zkoušení mého včerejšího nákupu!" rozzářil se. Zazubil jsem se a svou ruku jsem mu umístil na hrudník.
Bože můj! Umírám! Umřela jsem!
Hááááá, já se u toho tak chlámala... Bolí mě břicho a tečou mi slzy, och bože....
Háááááááááááááááááááá!
Prostě jen Háááááááááááá
Já vážně nemůžu!
:D :D :D :D :D :D :D :D :D :D
ASI SE OPAKUJU, ALE JE TO JEDEN Z MNOHA NEJVTIPNĚJŠÍCH DÍLŮ... ANI NEVÍM, ČÍM SE TAK VYMYKÁ. Prostě jsem se u toho málem pochcala.
Brou noc.
:D