19. prosince 2008 v 12:14 | Jannica
|
Moje jednorázovky se po většinou stávají pouze ze dvou typů:
1, úchylárna
2, mentalita
Tohle je mentalita. Užijte si to :D
Stojím před zrcadlem a nešťastně se otáčím ze strany na stranu. Takhle se mu přece nemůžu líbit. Vždyť je to hrozný! Divím se, že neutekl hned, co mě poprvé spatřil. A přitom.. já ho tak moc miluju. Myslím, že i on předtím říkal něco podobného, ale bylo to tak neurčité. Ale on mě určitě nemůže mít rád. Ne s tímhle. Je to odporný. Třeba by mi někdo pomohl. Doktor, chirurg. Ano, půjdu na plastiku. Ne ne ne, nepůjdu. Stydím se za to tak moc, že ani před doktorem se nesvlíknu. A Frank? Jestli si toho ještě nevšiml, co udělá, až to zjistí?! I když, je tak malá pravděpodobost, že by si nevšiml něčeho tak obrovského. Určitě mě nechá. Nemůže milovat někoho, jako jsem já.
Ptáte se, v čem je problém? Tak já vám to teda povím:
Mám hrozně velkou prdel!!
Věstonická Venuše by se mohla modelovat podle mého vzoru.
Kdybych byl ženská, možná bych tehdá byl i sex symbol. Ale takhle? Chlap a s takovýma proporcema, to prostě nejde.
Přišel mi mail od fanouška. "Dopředu ponožky a dozadu polštář?". Asi myslel, že mám super brnění. Ne, to není žádná nárazuodolná vymoženost. To je jenom moje kreténská postava!
Asi si koupím rotoped. To bude ono.
Ihned jsem usedl k netu a vyhledával. Ten nejlevnější se mohl zakoupit ihned v nedaleké prodejně.
O pár hodin později jsem už ho vybaloval. Skládal jsem do sebe nějaké součástky, ale vůbec mi to nešlo. Musel jsem tedy zavolat odbornou pomoc. Vytočil jsem z netu nějaké číslo, pod kterým bylo napsáno "služby všeho druhu."
Mezitím, než přišel, jsem se svlékl do boxerek a znova si stoupl před zrcadlo. Ach jo, jako hroch. Ne, i hroch má menší zadek.
Postavil jsem se na váhu a šly na mě mrákoty. Že je to až tak hrozný jsem nečekal!
Mohl bych si třeba něco uříznout. Normálně vzít nůž, vydezinfikovat a provést si něco jako liposukci. Stejně je to jenom tuk, krev by u toho netekla. Jenom sádlo.
Otřásl jsem se odporem. Jak můžu mít takové proporce?
Vzal jsem si ještě malé zrcátko, abych se viděl zezadu. Znovu jsem nespokojeně mlaskl. Už aby přišel ten člověk, co mi to složí. Jinak se Frankovi nikdy nebudu líbit.
Zazvonil zvonek. "Konečně." pomyslel jsem si, nandal si kalhoty a rychle seběhl dolů. Otevřel jsem domovní dveře.
"Dobrý den," řekl mi nějaký nepěkný chlápek. "Chcete zezadu, nebo kouření, na stole, v posteli, ve vaně, nebo nějaké jiné speciální služby?"
"Eh.. co?!" nechápal jsem.
"Tak jak to bude?!"
"No potřebuju složit rotoped."
"Uhm.. chápu. Takže v sedě."
Pak mi to došlo. Vybavil jsem si inzerát. 'služby všeho druhu.'. Nebyl jsem náhodou na jedné své oblíbené stránce? Takže tohle je normálně prostitut!
"Ne ne ne, nic takového. Vypadněte!" chystal jsem se zabouchnout dveře.
"Ale tys mě volal a já musel přijet až sem, taková dlouhá cesta... Zasloužim si aspoň nějaký prachy ne?!"
"Nic nedostaneš!" zamračil jsem se.
"Stejně bych si neužil. Do toho tvýho tlustýho zadku bych zapad celej." vztekle zavrčel, než vypadl z mého domu.
Ranil mě na citech. Opravdu mě to hrozně bolelo. Myslí si, že mám tlustej zadek? Jistě, kdo by si to nemyslel... Nelíbím se nikomu. A Frank... ten mi určitě taky uteče. "Promiň Gerarde, ale já bych si chtěl najít někoho s lepším zadkem."
Rozbrečel jsem se. A to všechno jeno kvůli mýmu blbýmu tělu! Nenávidím se!
Klekl jsem si mezi součástky kouzelného přístroje a začal skládat. Vůbec mi to nešlo, ale po půlhodině snažení jsem to přecejen dal dohromady.
Prohlédl jsem si své dílo. Není to nějaký malý? No, holt se mi to v mém měřítku zdá pidi. To proto, že jsem zvyklý na tak velké proporce.
Nadšeně jsem na to nasedl a začal šlapat. Pode mnou to ale nepříjemně zavrzalo. Hm, za to může ta moje váha. Nasadil jsem co největší tempo, abych rychle zhubl a líbil se Frankovi.
Za čtvrt hodiny se se mnou sedlo začalo kinklat a já se houpal ze strany na stranu. Nevydrželo. S hlasitým zapraskáním se urvalo a já skončil v troskách na zemi!
Rozbrečel jsem se. Jsem tak tlustý, že i ten rotoped pode mnou praskne! Mojí prdel neunese prostě nikdo. Možná tak bagr.
Najednou se rozletěly dveře.
"Gee, co děláš?"
"Neee..." zakřičel jsem, sotva jsem mezi slzama rozpoznal, že je to Frank. Teď uvidí můj zadek a nechá mě! "Jak ses sem dostal?!"
"Bylo otevřeno..." přišel ke mně a k troskám. "Co děláš?!" zopakoval svou otázku.
Já se rozbrečel ještě víc.
"Snažím se zhubnout..." vzlykal jsem. "Abych se ti líbil. Jenže i ten zkurvenej rotoped pode mnou rupnul!!!"
Najednou se trochu zasmál, ale vzápětí zmlkl. On se mi ještě vysmívá! No to je vrchol!
Přišel ke mně a pomohl mi na nohy. Pak se podíval na to umělý kolo.
"Gee, to je růžový."
"No a?"
"Není to hračka?!"
Zamyšleně jsem zavrtěl hlavou. Kupoval jsem to přece v odborném obchodě. Frankie zvedl krabici, která po tom zbyla a četl: "Do šedesáti kilo..." podíval se na mě. "Máš míň jak 60?!"
"Chtěl bych..." znova jsem brečel.
"Tolik maj modelky."
"Proč bych nemohl být modelka?!"
"Gerarde ty seš chlap!"
Musel jsem uznat, že má pravdu. Začal jsem se trochu stydět za svou naivitu. "Když já nechci..."
"Co nechceš?"
"Mít tak obří prdel. Je tlustá, a já se ti kvůli tomu nelíbím..."
Najednou trochu zvážněl a přešel ke mně. Za chvíli mě pevně obejmul. "Jak tě mohlo napadnout, že by ses mi mohl nelíbit?"
"S mýma proporcema..."
Odtrhl se ode mne a otočil mě tak, abych k němu byl zády. Zkousl jsem zuby, protože mi nebylo příjemné to, že mi tak civí na mé nejhorší partie. Teď zjistí, že mám pravdu. A uteče!
"Mě se to líbí.." řekl. COŽE?! "Náhodou je to sexy!" COOOŽE?!!!
"Co?" Nechápal jsem a stále zůstával zády.
Cítil jsem na svém zadku jeho ruce. Stoupnul si a zezadu mě obejmul. Jeho tělo bylo úplně natisklé na to mé.
"Takže... mě nenecháš?!" zaptal jsem se.
"Ne.." zasmál se a líbal mě na krk. "Jak tě to vůbec mohlo napadnout?"
tvoje jednorázovky jsou vždycky úžasný na povzbuzení nálady a na zasmátí