close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

You're the only one 2

30. prosince 2008 v 12:23 |  Youre the only one
Omlouvám se... Protože nepřidávám pokráčka. Ale napsaný je mám. Vysvětlim vám to.
Jediný, co můžu v tuhle chvíli přidat, je tahle povídka. Mám jí totiž napsanou ještě v počítači, kde je net. Dostala sem totiž novej noťas a tam neumim net nanstalovat. Ještě k tomu se mi zmrazil word, kde sem ty pokráčka měla. Kopírovat to nejde ani přes flašku do tohohle compu, protože je tu Open Office, ne Word.
Momentálně ted píšu v tom debilnim programu, poznámkovym blogu :D
Takže se chci omluvit za to, že I can't afford Love a Able to see.. bla bla teď nepřibývají.
Co nejdříve se ten comp vezme k počítačovýmu expertovi a pak to snad všechno pujde.
Tak teď čtete zatim tohle.. :))





Frank:

"Ahoj Gee..." usmál jsem se, když jsem ho spatřil napůl sedícího na posteli.

Odvrátil pohled někam do zdi.

"Jak ses měl?" přišel jsem k němu.

On si ale najednou lehl a přetáhl si přes hlavu peřinu.

Byl jsem rád, že už není tak apatický a reaguje, zároveň jsem jeho chování nechápal. Opatrně jsem si sedl na kraj postele. On cítil, jak se prohnula matrace a namáčkl se víc na zeď. Nebylo to ale proto, že by mi chtěl udělat místo. Připadalo mi, jakoby chtěl ode mě být co nejdál.

Pak mi to došlo. Já měl včera přijít a neudělal to. Takže si Gerard všechno pamatuje. Nebyl mimo, všechno vnímal. A teď je naštvaný. Měl jsem se vykašlat na Lukyho a radši plnit sliby.

"Gee, promiň." zašeptal jsem, i když jsem dost pochyboval, že ví, co je to omluva. "Měl jsem včera přijít. Omlouvám se." vylezl z pod peřiny a opřel se o zeď. "Měl jsem něco dležitého. Promiň, že jsem tě nechal tak dlouho čekat."

Najednou jeho ruka vystřelila a vlepil mi štiplavou facku.

Nemohl jsem tomu uvěři. Zalapal jsem po dechu a chvíli jenom nechápavě zíral, než jsem se chytil za bolavou tvář. Hrozně to pálilo. Stále jsem mu koukal do očí vyčítavým pohledem.

On najednou trochu sklopil hlavu a pak zakýval. Nevěděl jsem, jestli mám odejít nebo zůstávat. Každopádně jsem měl chuť jet domu a věnovat se jiným věcem. Když ale vzhlédl a váhavě se umál, rozhodl jsem se pro opačnou možnost. To bylo poprvé, co jsem v jeho tváři zahlédl nějaký výraz. Věděl jsem, že mě dokáže vnímat. Také jsem pochopil, že ta facka mi byla udělena právem.

Zasloužil jsem si to. Byl to jeho způsob pomsty. Udělal jsem chybu a on mne za to potrestal. Usmál jsem se teda na zpět.

"Všechno už dobrý?" zeptal jsem se. Kývl. "Jsem tvůj kamarád, už tě nikdy víc nebudu takhle trápit."

V jeho očích se odrazilo něco nepopsatelného. Nedokázal jsem přesně určit, co to bylo. Rozpoznal jsem ale spokojenost a klid.

"Gee, rozumíš mi, když na tebe mluvím?" pro jistotu jsem se optal.

Mírně se zamračil a kývl.

"To je fajn, předtím jsi moc nereagoval. Pořádně jsem nevěděl, jestli mě slyšíš."

Znova zakýval na souhlas.

"A teď budeš kývat pořád viď?" zasmál jsem se.

Doširoka se usmál a několikrát za sebou zopakoval ten pohyb hlavy. Má krásný úsměv a hezké zuby.

Do pokoje vešla Tamara, kamarádka mé mamky. Nesla vozík s tácem, na kterém bylo jídlo. Když jí Gerard spatřil, zamračil se a odsunul se do úplného rohu postele.

"Nechte to tady, já se o něj postarám." řekl jsem.

"Jo, ale občas odmítá-"

"Nebude nic odmítat." přerušil jsem jí. "Všechno je v pořádku."

Pokrčila rameny a pak vyšla zpět na chodbu. Sledoval jsem, jak zavřela dveře a pak se obrátil zpět ke Gerardovi.

"Jíš sám?" střetl jsem se s ním pohledem a on dal váhavě souhlas.

Položil jsem mu tác na klín a do rukou mu strčil příbor. Měl trochu problémy ho uchopit, nakonec se mu to ale podařilo a začal jíst. Sledoval jsem ho a trpělivě čekal. Padalo mu to, nechal jsem ho ale, aby všechno dělal sám. Někdo by už možná dávno ztratil nervy, já ale věděl, že musím vytrvat. Pak totiž bude mít dobrý pocit, že to zvládnul.

Po půl hodině dojedl a příbor způsobně položil na talíř, musel jsem se zasmát. Tác jsem položil na vozík a odšoupl ho stranou.

"Tak co bys chtěl dělat?" zeptal jsem se a nedošlo mi, že na tuhle otázku neumí odpovědět. Pak mě ale napadl lepší způsob komunikace. "Usmíš psát?" začal krčit rameny, došlo mi, že umí, ale jenom trochu. "Tak já tě to naučim, ok?" horlivě kýval, asi měl opravdu zájem. Došel jsem ke stěně místnosti a odjistil vozíček, pak jsem ho přisnunul k posteli. "Chceš pomoct?" ani jsem se nemusel ptát, bylo mi jasné, že to sám nezvlázde.

Jemně jsem ho chytil na pas a přisunul ho k okraji lůžka, pak jsem ho jedním pohybem přesunul na sedátko. Sám jsem se divil, že to šlo tak lehce. Mírně se zavrtěl a já ho odvezl ke stolu.

Vytáhl jsem papír a tužku, co ležela na stole. Vzal jsem si židli, abych mohl sedět vedle něj.

"A co teda umíš psát? A?"

Chvíli koukal, jakoby přemýšlel a pak začal něco kreslit kostrbatou čarou. Nakreslil ale jenom stříšku, takže to vypadalo jako obrácené V.

"Koukej, musíš ještě takhle.." vzal jsem jeho ruku a dokreslil to. Hned se mi vytrhl a začal psát znova, tentokrát se mu to povedlo.

"Umíš se podepsat?" Zakroutil hlavou, jakože ne.

Rozhodl jsem se ho to naučit. Nejprve jsem mu to předkreslil a pak začal jeho dlaní jemně pohybovat nad papírem. Zkoušel to sám, s písmenkem gé a er měl vštší problémy. I s dé, zkrátka nedokázal pochopit zaoblené tvary.

Po osmém nezdařeném pokusu vztekle zahodil tužku na zem a otočil se. Založil ruce na prsou, tvářil se hrozně naštvaně.

"Ale no tak, Gee... Vždyť ti to krásně jde." usmál jsem se, on ale začal vrtět hlavou, aby dal na jevo obrovský nesouhlas. "Musíš mít trpělovost. Uvidíš, že se to jednou naučíš."

Začal vztekle bouchat do opěrátek svého vozíčku, říkal tím, že to chce umět teď hned. Nevěděl jsem, co dělat. Už odmítal dál spolupracovat. Já si uvědomil, že je dot hodin a musím se ještě učit. Zítra je neděle, to přijdu.

"Gee?" nepodíval se na mě. Dál se tvrdohlavě vztekal. "Gee, budu muset jít." otočil se ke mně a rozčílil se snad ještě víc. "Musím se ještě učit, ale zítra přijdu." nevěřil mi. Mračil se, myslel si, že ho nechám znova čekat. "Slibuju ti, že přijdu. Určitě. Nenechám tě čekat a budu tu ráno jako na koni."

Asi nerozumněl tomu slovnímu spojení s koněm, protože se tvářil dost nechápavě. "Prostě hned, jak to půjde ano?" Pomalu zakýval a vztek začal ustupovat. Usmál jsem se a vstal ze židle.
.

Ještě jsem byl donést učení spolužákovi, který byl nemocný. Chvíli jsem se zdržel, Christian se rozpovídal o nové knížce, kterou čte a pak potřeboval poradit ohledně jedné holky. Nevěděl jsem, co bych mu konkrétně měl říkat, já v tomhle směru dost zaostávám. S mamkou jsem se setkal až u věčeře.

"Máš dneska nějakou dobrou náladu." poznamenal jsem.

"To víš, radost ze života."

"Tak to je fajn." zasmál jsem se.

"Frankie jak ty to děláš?"

"Co?"

"No představ si..." natáhla se pro kabelku a pak z ní vytáhla mírně pomačkaný papírek. Zahodila ho, když zjistila, že je to jen účtenka z obchodu. Pak konečně vytáhla to, co hledala a podala mi to.

"Jak jsi to dokázal?"

Podíval jsem se na to a klesla mi čelist. Sice to bylo napsané kostrbatým písmem, ale naprosto správně. GERARD stálo tam.

"Takže se mu to povedlo?!" radostně jsem se podíval na mamku. "vztekal se, že mu to nejde."

"Zkoušel to celý večer." smála se. "Měl bys ho vidět. Ten soustředěný výraz."


***


Gerard se opravdu hodně snažil. Myslel při tom na Franka, chtěl mu udělat radost. Věděl, že se nechoval zrovna nejlépe, když se začal rozčilovat. Myslel si dokonce, že to kvůli tomu jeho kamarád odešel. Stále si říkal, že je to jeho vina a někomu tak dokonalýmu nestojí za to, aby se zahazoval s takovým nervózním šílencem.

Gerard si uvědomoval, že je nemocný, ale nedával to na sobě znát. Nejprve mu ale připadalo , že ostatní se chovají jinak, a ne on, avšak brzy si zjistil pravý důvod. Měl problémy se s tím srovnat, čas ale všechno zpravil.

Paměť měl dobrou, ale ze své minulosti se mu skoro nic nevybavovalo. Z doby před tou hroznou vraždou mu v hlavě běhaly pouze rozpité obrazy čehosi neurčitého. Věděl, že byl vždycky trochu pomalejší a chodil do školy pro takové děti. Měl často problémy něco pochopit.

Avšak chodil i mluvil, dokázal se bavit, hrát si. Hrozně rád běhal po trávě a smál se s mámou... Ale pak... Utrpěl veliký šok. Jeho stav se ještě více zhoršoval a svaly ochabovaly. Momentálně věděl, že se to může uzdravit, ale k terapeutovi tvrdohlavě nechtěl. Neměl ho rád. Při první návštěvě ho několikrát uhodil, mluvil na něj totiž hrozným suchým hlasem a choval se k nemu jako... jako kdyby byl něco míň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DareDareDevil DareDareDevil | Web | 30. prosince 2008 v 13:12 | Reagovat

jééé, já jsem nadšená...to je tak krásně napsaný... Miluju ty lidi co se umějí postarat o někoho nemocnýho (i když o nemocnýho geeho bych se asi taky zvládla postarat:-D).

Už se moc těším na další díl:-D

2 Niky Niky | Web | 30. prosince 2008 v 13:28 | Reagovat

Nádherná povídka. Gee je šikulka.

3 M@kAyla M@kAyla | 30. prosince 2008 v 16:58 | Reagovat

jóó Gee do toho!!! Hej že se z toho dostane že jo???!!!

4 pájina pájina | Web | 30. prosince 2008 v 18:57 | Reagovat

uhh nádherný. gerard je šikovný kluk:D

jsem zvědavá co budou dělat další den:D třeba frank gerarda zase "něco" naučí (jsem prase. zastřelte mě)

a doufám že se ti ten počítač nějak zprovozní

5 GFMBR GFMBR | Web | 1. ledna 2009 v 3:57 | Reagovat

přeji ti všechno nejlepší do nového roku :) at se ti podaří vše co jsi vždy chtěla :)

6 devilishe devilishe | 1. ledna 2009 v 21:46 | Reagovat

to...je....mile,zlatucke,dokonale,uzasne :D...nic ine k tomu nemam

7 Laivine Laivine | 2. ledna 2009 v 12:46 | Reagovat

Ta část s tím jídlem mě urazila. Já taky jím půl hodiny a žádnej mentál nejsem. A taky mi to občas padá. Zrovna před týdnem jsem v restauraci nezvládla operaci s kroketou, ona vystřelila a těsně minula cizí stůl... Když ono je to tak těžké...

8 fallen angel fallen angel | Web | 2. ledna 2009 v 18:14 | Reagovat

pěknýýý x) (předtim sem chtěla napsat něco jinýho ae pak sem si přečetla koment od Laivine a došlo mi že ja jim taky tak nějak dlouho a začala sem přemýšlet nad tím a nějak mi to vypadlo xD)

9 Jajpi Jajpi | Web | 3. ledna 2009 v 10:05 | Reagovat

jůů.. To jak to pak napsal to bylo roztomilý.. chjo..xD

10 Lucia Lucia | Web | 3. ledna 2009 v 15:17 | Reagovat

tak toto je krásne:)

11 petí petí | Web | 4. ledna 2009 v 21:55 | Reagovat

to je úžasný :)

12 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 17. března 2009 v 18:16 | Reagovat

Jůůů... prej... teď budeš kývat furt... LOL:-) já mám takovou radost že se dokázal podepsat i za něj:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama