7. ledna 2009 v 19:38
|
Stále mě hrozně moc štvete, ale nedokážu to nezveřejnit :D
Lidi já nechci bejt jako nějakej fanatik přes komentáře, ale když je vás tady cca 80 lidí denně (rekord mám 99 a ne a ne tu stovku překročit! :D :D) , tak docela naštve, když z tý hromady píše komentáře třeba jenom sedm lidí... Chápejte, musíte mě povzbudit! Já na to potom nemám náladu... Nebudu vám vyhrožovat, já PROSÍM, pište.
Všem, kteří komentují moc děkuju, díky vám mě to baví:)
Nervózně jsem přešlapoval před jeho domem. Podruhé jsem zazvonil a mohl slyšet, jak se žene ke dveřím. Zadýchaně je otevřel a hned se zarazil, jakoby si uvědomil, že se chová nevhodně. Přejel mě pohledem a pak sklopil zrak ke špičkám svých bot.
"Gee…" zašeptal jsem, aby vzhlédl. Nejistě se pousmál, všiml jsem si, že je nervní, pohrával si s rukama. Těkal očima ze mě na podlahu.
Nemohl jsem tam naproti němu jen tak nečinně stát. Vypadal nádherně. A bylo mi ho líto, protože nevěděl, na čem je. Popošel jsem tedy jeden krok a něžně ho objal. Přitiskl jsem se k jeho tělu, jednu ruku jsem mu zabořil do hebkých vlasů a druhou jsem mu obmotal kolem pasu. Chvíli zaraženě stál, než objetí opětoval. Rozechvěle jsem vydechl do jeho kůže na krku a oba jsme se trochu třásli. Bylo to krásný po takové době, cítit zase teplo jeho těla, jeho horký dech, jeho vlasy šimrající mě na tváři.
Trošku se odtáhl, aby mě mohl lehce políbit na čelo. Podíval se mi do očí. Na tváři měl nádherný úsměv, celý zářil.
"Tys mi odpustil?" zeptal se potichu.
"Asi… asi jo." Pokýval jsem hlavou. "Nedokážu být bez tebe, víš to."
Vtáhl mě dovnitř a zavřel za sebou dveře. Sedl jsem si na pohovku, měl jsem z toho všeho zvláštní, ale krásný pocit.
"Frankie, přísahám ti, že už ti nikdy v životě neublížím," dušoval se a nespouštěl ze mě oči. "Hrozně moc si vážím toho, že jsi mi odpustil, dám si obrovský pozor, abych to zase nepokazil."
Rozesmálo mě to, jak mluvil vážně. Věděl jsem, že si to jen tak nezkazí, ale to, jak mě ujišťoval, působilo vtipně.
"Miluju tě," řekl jsem jeho směrem.
Zavřel oči a zachvěl se, jakoby si ta slova chtěl nechat doznít v hlavě.
Pak se ke mně přisunul a položil mi ruce na boky. Začal mě něžně líbat. Tak opatrně, jakoby se snad bál, že mi i tím lehkým dotykem nějak ublíží. Vpletl jsem mu dlaně do vlasů, cítil jsem se neskutečně šťastný. Po chvíli se odtrhl a položil si čelo na mé rameno. Hladil jsem ho po páteři a se zavřenýma očima jsem si vychutnával tu přenádhernou chvilku.
Gee si čte na pohovce, já se snažím u stolu vyluštit křížovku z dnešních novin. Nejde mi to. Vedle sebe mám hrnek s kafem, vládne příjemná atmosféra. Asijská řeka na K. Kdo to má vědět? Já přece nejsem asiat! To samé jako Italské jméno na P.
Složím noviny a povzdechnu si nad tím, jak jsem blbej. Zhluboka se napiju vlažné kávy a podívám se Geeho směrem.
Okamžitě se zakuckám. Sedí na pohovce, knížku má hozenou vedle sebe a valí oči někam do neznáma. Odráží se mu v nich šílenství. Dýchá hrozně nahlas a zrychleně. Bože, je to zase tady.
Nevím, co mám dělat, bojím se. Je jako v tranzu.
Instinktivně k němu přiběhnu, popadnu ho za ramena a třesu s ním.
"Ne…" zašeptá a stále kouká směrem, kde je krbová římsa. Teď se jeho pohled přesune více doleva, jakoby sledoval něco, co se opravdu hýbe. Jakoby tu něco chodilo!
Vlezu si k němu na gauč a pevně ho k sobě tisknu. Trochu ho postrčím a vysadím si ho na klín. Obejmu ho kolem pasu, stále není schopný se hýbat, natož mluvit.
"Gee…" jemně s ním hýbu ze strany na stranu, snažím se ho jakýmkoliv způsobem uklidnit. "Gee, nic tady není. Zavři oči, no tak…"
Stále sleduje to něco, přesněji řečeno nejspíš asi krvavou ženskou. Dám mu před oči dlaň, on jí ale zase odstrčí.
"Franku…" plačtivě zašeptá a otočí se tak, aby se mohl schovat v mé náruči. "Franku ona tu je…" vykoukne ven a cukne sebou s malým výkřikem. Třese se.
Začínám se taky bát. Snažím se vidět to, co on, ale nedaří se mi to.
"Nech nás na pokoji!" zakřičí. "Neslyšíš?! Co po mě vlastně chceš?! Vypadni!"
Jeho pohled se stále hýbe, zastaví se až u dveří do chodby mezi schodištěm a obývákem.
"Jdu za ní…" vyhrkne a zvedá se.
"Nechoď tam!" snažím se ho zastavit. Nedá si ale říct. Běží tím směrem, stále jakoby v tranzu. Vpadne do těch samých dveří, já samozřejmě za ním.
Třese se a kouká na druhou stranu. Jeho pohled putuje sem a tam, až se zarazí u dalších dveří. Popojde k nim.
"Gee," zašeptám. "Gee, co tam je?"
"Sklep…"
"Ne!" vykřiknu, ale příliš pozdě. Těžké dveře se za ním s hlasitým bouchnutím zavřou.
dorpkna! to je snad horor toto...
začínám se bát.. jestli se jednomu z nich něco stane..xD