Kapitola 14
26. ledna 2009 v 18:13 | I can't afford loveNo... to ste zvědaví, jak to dopadne co? :D
Probudil jsem se s hroznou bolestí hlavy a nemohl se rozvzpomenout na včerejší události. Po chvíli mi to ale bohužel došlo a se zaskučením jsem se zavrtal hlouběji do sedačky. Všechno je v háji.
Vyškrábal jsem se na nohy a prohlédl jsem si včerejší pomačkané oblečení, keré na mě viselo. Musím okamžitě do koupelny.
Pohled do zrcadla mě málem odrovnal, nicméně jsem se zvládl vysprchovat a vyčistit si zuby.
Bylo něco po déváté hodině, rozhodl jsem se udělat snídani. Zanesl jsem jí dětem do pokoje, už nespaly, ale povídaly si a chechtaly se. Koukaly na mě dost divně, když jsem jim tác s jídlem položil na stůl a popřál dobrý ráno. U nás není zvykem, že vaří táta a už vůbec ne, že jídlo roznáší přímo do postele.
Cestou zpět jsem se zastavil u dveří do ložnice a chvíli na ně zíral, když už jsem vztáhl dveře po klice, rozmyslel jsem si to. Místo toho jsem se vrátil do obýváku, avšak mne čekalo nemilé překvapení. Amanda seděla u stolu a hleděla do prázdna.
"Ahoj…" vysoukal jsem ze sebe přidušeným hlasem a sedl si naproti.
"Musíme si promluvit." Podívala se na mě. Na to bych fakt nepřišel! Promluvit…
"Já.. chci se ti hrozně moc omluvit za včerejšek," sklopil jsem hlavu. "To, jak jsem se zřídil. Nevěděl jsem, co dělám, bylo mi zle a… jsem prostě v hrozným stresu."
"Jo, to chápu…" povzdechla si. "Proč… Proč jsi mi nic neřekl dřív?" do očí se jí nahrnuly slzy a já se cítil pořádně provinile.
"Nemohl jsem. Nechtěl jsem ti ublížit."
"A takhle mi neubližuješ? Tím, žes to celou dobu tajil? Připadá ti to tak lepší?!"
Mlčel jsem.
"Tak mi sakra odpověz!" dala si ruku před ústa a oči měla zarudlé od slz.
"Já... nevím, co na to říct…"
"Franku ty jsi gay…?"
"Jo," hlesl jsem. "Jsem. Vlastně - nikdy jsem tě doopravdy nemiloval, měl jsem tě rád, ale teď jsem zjistil, že je láska něco jiného. Nemůžu milovat holku, nejde to…"
Chvíli na mě ještě plačtivě zírala a fňukala, než se zvedla ze židle a věnovala mi vyčítavý pohled. "Zařídím rozvod."
Odešla a mě se také nahrnuly do očí slzy. Měl jsem to říct už dřív, takhle ubližuju nejen sobě, ale i jiným.
Vzpomněl jsem si na Gerarda a vytáhl z kapsy telefon. Vytočil jsem jeho číslo. Opět to nazvedal.
Nevěděl jsem, co dělat. Vzal jsem si tedy bundu a vypadl ven do mrazivého počasí. Bylo mi hned jasné, kam půjdu. Běžěl jsem ulicí, pod nohama mi klouzal sníh. Cítil jsem, jak mi na tváři zamrzají slzy. Dorazil jsem do parku a zmírnil jsem krok. Minul jsem dvě odbočky a pak konečně zahnul.
Zarazil jsem se, když na naší lavičce někdo seděl. Přišel jsem blíž a pak ho rozpoznal. Gerard.
Seděl tam, předkloněný, hlavu měl v dlaních, lokty opřené o kolena. Rozmýšlel jsem se, jestli odejít nebo zůstat.
Nakonec jsem přecejen přistoupil blíž a přisedl si.
Nevzhlédl, vůbec si mě nevšiml. Pořád tam jen tak seděl, zkamenělý mrazem, jako socha.
Odkašlal jsem si. "To je ale dneska zima…"
"F-Frankie?" prudce se zvedl a podíval se na mě. Náš pohled se střetl. Chvíli si mě jen prohlížel, než opět sklopil svůj zrak. "Jak´s mě tu našel?"
"Nehledal jsem tě, prostě jsi tu byl…"
Mlčeli jsme. Trošku jsem se odhodlal a přisunul se blíž.
"Víš, vlastně jsem byl na odchodu," zvedl se.
"Fajn, doprovodím tě…" ihned jsem si stoupl vedle něj a zaujatě koukal na jeho obličej. Stýskalo se mi…
"Ne, víš.. já to zvládnu sám. Děkuju."
Zesmutněl jsem. Jsem naivní, nikdy to mezi námi už nebude jako dřív.
"Můžu ti dát aspoň pusu?" sklopil jsem hlavu a vzápětí se kousl do rtu, neměl jsem to říkat.
Myslel jsem, že mě odmítne, místo toho mě ale jemně chytil za bradu a zvedl mi obličej. Díval se mi do očí. Pak se naklonil a naše rty se krátce setkaly. Ne nic víc, byl to jenom letmý dotyk, avšak přesto mě nabil novou energií, cítil jsem se o něco líp.
"Musíme se sejít a vyjasnit si to." Krátce se usmál a stáhl své prsty zpět. Jemně mě pohladil po tváři. "Zavolám ti." Odešel.
Chvíli jsem zůstal omámeně stát a konečky prstů se zamyšleně dotkl místa, kde mě pohladil až ke rtům. Zavřel jsem oči a nechával si v hlavě doznívat ta slova. Zavolá mi.
"Miluju tě, Gee…" zašeptal jsem mezi stromy a pak jsem se s nepatrným úsměvem vrátil domů.
Komentáře
Aspoň, že rozvod se rýsuje... Děti to asi nepochopí...
Hetero je lepší.
Ne, ok, je to stejný. Ale chudinka Amanda, chudinci děti a chudák kosatka.
rozvod!! sláva. a pak si frank vezme gerarda a budou spolu šťastní až do smrti.
okay asi ne. ale chci vědět jak to dopadne
heh akosi sa to lepší ako vidím:Dnakoniec to skončí určite krásne:D
*přemýšlí proč už dávno nekomentovala* jo! on mu zavolá! Gee mu zavolá, Frank řekne že dal mandy kopačáky a zustanou spolu!! yup! xD
hlavně ne bad end, ne ne neeeeeeee
a taky si to mohli ujasnit hned...na co čekaj?:D


No ale jako. co to je... měli spolu odejít te´d hned, co můžeš udělat dnes...