close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

You're the only one 4

11. ledna 2009 v 13:57 |  Youre the only one
Huuh. Včera sem se nedostala na net, tak nebylo pokráčko. Omlouvám se.... Už bych se taky konečně mohla dokopak k ATW, že jo? No... momentálně mě dost chytla výroba bannerů :D Vždycky něco vyrobim a pak si řeknu "Tohle zaslouží novou povídku." A tak rozepisuju další a další věci. Jsem hrozná. Tady u toho píšu už asi dvanáctý díl, ostatní napsaný nemám, ale určitě napíšu, nebojte:) Do zejtřka to mám hotový, jak se znám :D Asi sem workoholik (ale bohužel na nesprávné věci, učit se mi nechce xD)








"Myslíš, že nebude dělat problémy?" zeptala se Franka máma, když jí oznámil to, že bude chodit s Gerardem na cvičení.

"Neměl by. A sám se takhle rozhodl."

"Posledně to dopadlo dost hrozně. Doktora skoro zmlátil a převlhl konferenční stolek. U toho hrozně vyváděl."

"Neboj se, dám pozor. Nic takového se nestane. Co se týče Gerarda, je naprosto v pořádku."

Frankie nechápal, proč Geeho všichni tak podceňují. Musí mu přece věřit! Když ho budou odsuzovat a myslet, že nic nedokáže, pak se nikdy nemůže uzdravit.

I Gerard si to myslel. Pamatoval na takové časy, kdy mu lidé sprostě nadávali, jenom kvůli tomu, že je jiný. Často naráželi na jeho psychycký stav, vyžívali se v tom, když se rozčiloval. Pak jim dokázal ublížit a tím se všechno ještě víc zhoršilo.

Hrozně si přál, aby mohl být normální. Chodit do školy pro zdravé děti, následně pracovat.

Občas si představoval to, že je třeba hasič nebo kosmonaut. Prostě normální sen malého kluka. Ale on nebyl malý. Zhruba za půl roku měl oslavit dvacáté první narozeniny.


***


Frank:

Vezu Gerarda směrem ke středisku, kde má mít ordinaci jeho rehabilitační doktor. Opravdu nevím, co od toho čekat, ale pevně doufám, že to zvládne.

Čím víc se blížíme k vstupním dveřím, tím je Gerard nervóznější a cuká sebou.

Podám mu ruku a on jí křečovitě stiskne.

"Gee, to bude dobrý." snažím se ho uklidnit. "Uvidíš, ten doktor je určitě v pohodě. Jenom sis o něm udělal špatný obrázek.."

Stojíme přede dveřmi ordinace a já klepu, zatímco mě jeho ruka tak křečovitě svírá, až jsou na ní vidět bílé vystouplé klouby. Má zatlé zuby a trochu se třese, jakoby mu snad byla zima. I v obličeji má ustrašený výraz, který je doplňován ještě bledější kůží, než obvykle.

"Přejete si?"

"Jdeme na rehabilitaci." suše jsem oznámil.

Mamka jim předtím volala, měli by nás očekávat.

"Jistě. Gerard Way. A vy jste...?"

"Frank Iero. Jako doprovod."

Doktor pokýval a trochu neochotně nás zavedl dovnitř.

Musel jsem Gerardovi pomoct se sundaváním kalhot a pak jsme ho společnými silami vysadili na lehátko. Odmítal totiž jakoukoliv spolupráci a choval se apaticky. Jako vždycky, když se mu něco nelíbí.

Začal šmátrat rukou ve vzduchu, zatímco doktor něco hledal. Pochopil jsem, že chce, abych ho držel.

"Neboj, nebude to bolet." lékař se ho dotkl hrubýma rukama a začal mu nohy mazat nějakým krémem. "Už jsme se douho neviděli co? Doufám, že teď budeš hodný. Jestli ano, dostaneš obrázek."

Viděl jsem, jak Gerard cvakl zubama a volnou ruku zatl v pěst. Protočil jsem oči.

"On není malý dítě!" procedil jsem.

"Ale to já jistě vím, vždyť už je to přeci velký kluk."

Chování doktora bylo nesnesitelné. Nemohl jsem ho vystát a co pak teprve Gee! Pevně se mě držel a zoufale mi hleděl do očí, hledal v nich nějakou útěchu a já stále neslyšně šeptal, že to bude dobrý a že s ním opravdu soucítím.

"Debil." ulevil jsem si, když doktor odešel do vedlejší místnosti sepsat diagnózu. "Jestli si myslí, že se chová mile, dost se plete viď?"

Gee se trochu zahihňal a kýval na souhlas. Pomohl jsem mu do kahot a položil ho zpět na vozíček.

"Ale jsi hrozně statečný, vedl sis opravdu skvěle." pochválil jsem ho. "Já na tvém místě bych asi zešílel. Máš můj obdiv." zasmál jsem se a on se tak roztomile začervenal.

"No tak přijďte ve čvrtek." lékař se objevil v místnosti.

"Uhm.. je nutný chodit takhle často?" ozval jsem se. "Moc to nestíháme, máme spoustu práce."

"No když mu dáte tuhle péči doma, můžeme se vidět třeba jen jednou za měsíc."

Gerard začal hrozně přikyvovat a já se musel začít smát. Doktor mi prodal hromadu krémů, začal mi všechno vysvětlovat a nakonec mi vnutil asi tři knížky. Všechno jsem musel koupit, takže jsem odcházel s prázdnou peněženkou. Byl jsem možná trochu naštvaný, ale co bych pro Gerarda neudělal.

"Jo a ještě jsem zapomněl." zastavil nás ve dveřích. Pak podal Geemu nějakej obrázek, co se dává malým dětem. Ten si ho samozřejmě nevzal, jenom odvrátil hlavu a ignoroval všechno kolem.

"Já to vezmu." vytrhl jsem mu ten papírek z ruky a pak jsme konečně vypadli.

.

"Chceš to?" zeptal jsem se se smíchem Gerarda, když jsme šli domu a strčil mu to před obličej. Naštvaně založil ruce.

Pak se ale podíval zpátky na obrázek a vzal ho do ruky. Dvakrát ho přetrhl a zahodil za sebe. Znova jsem se jeho počínání smál a věděl jsem, že mu taky dost cukají koutky.

"Už tam nikdy nepůjdeš. O to se postarám." můj hlas zněl pevně a přesvědčivě.

On se na mě otočil a očima mi děkoval. Na oplátku jsem se usmál.

.

Další den jsem se rozhodl si s Gerardem trochu zacvičit, musím přece získat praxi. Doma jsem v noci prostudoval všechny ty knížky, pak jsem je četl i ve škole pod lavicí. Musím to perfektně zvládnout.

"Franku to je dost, že seš tu." odchytla mě mamka už ve dveřích domova. "Gerard vyšiluje."

Rychle jsem vyběhl nahoru a vpadl do dveří. Seděl u stolu a koukal do zdi, u něj nějaká pracovnice a hustila do něj kecy o tom, jak zlobí. A tohle má teda být ten prestižní domov pro mentálně slabší?! Vždyť se tady ani neuměj k pacientům chovat!

"Nechte ho.." utrousil jsem a odložil si tašku na zem.

"Odmítá cokoliv dělat."

"A vy se mu divíte?" odsekl jsem a pracovnice naštvaně odešla.

"Tak už jsem tady..." obrátil jsem se k Geemu. On se na mě podíval dost zuřivě. "Stalo se něco?"

Odvrátil pohled a začal něco čmárat na papír.

"Tys myslel, že nepřijdu?"

Kývl.

"Ale no tak, přece víš, že mám školu. Já bych byl hrozně moc rád s tebou, ani si nedovedeš představit jak moc. Ale prostě to nejde."

Teď se na mě podíval a váhavě přikývl. Aspoň, že to dokáže pochopit. Najednou vzal papír a tužku, snažil se něco vytvořit. Po pátém pokusu jsem rozeznal kostrbaté písmenko F.

Čekal jsem, co nakonec vytvoří. Trvalo to asi deset minut. Pak vítězoslavně zvedl papír a strčil mi ho pod nos. Uchopil jsem ho a v tu chvíli se mi skoro zatemnělo před očima. Stálo tam pět křivých, ale nejkrásnějších písmen, která tvořila jedno slovo. FRANK. Do očí se mi málem nahrnuly slzy, ani nevím proč, ale dojalo mě to.

"Gee to je úžasný!" podíval jsem se mu do tváře. Krásně se usmíval. "Děláš ohromný pokroky! Jsi fakt skvělý! A hrozně ti děkuju!"

Nemohl jsem si pomoct a prudce jsem ho obejmul. Přitiskl se ke mně a ruce mi trochu neohrabaně položil kolem krku.

Musel jsem se usmívat od ucha k uchu, za tu dobu, co spolu kamarádíme udělal tolik věcí! Je opravdu nadaný, učí se skvěle a moc se snaží. Oceňuju to.

Najednou se prudce rozrazily dveře. Někdo zalapal po dechu.

"Frankie?" rozpoznal jsem mamčin hlas.

"Ano?" odlepil jsem se od Geeho, avšak má ruka zůstala stále kolem jeho pasu a on měl dlaň položenou na mém rameni.

"Vy se objímáte?" vypadala dost v šoku.

"No a proč ne?"

"On.. on tě obejmul?"

"Co je na tom tak divnýho?" nechápal jsem.

"No to.. to se ještě nestalo. To je obrovský pokrok!"

Připadalo mi divný se bavit o něm před ním, ale Geemu to nejspíš ani nevadilo. Pořád se usmíval a měl radost.

"A tos ještě neviděla tohle." podal jsem jí papír, který mi zůstal v ruce.

"Takže se mu to nakonec povedlo?" rozesmála se. "Trval na tom, že musí umět napsat tvoje jméno."

"Je skvělý že ano?" zazubil jsem se a ona přikývla. Krátce se na nás blaženě podívala, a pak už zmizela ze dveří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M@kAyla M@kAyla | 11. ledna 2009 v 15:05 | Reagovat

jůůů, to je tak hezký!!! Rychle pokračování!!!

2 Niky Niky | Web | 11. ledna 2009 v 17:02 | Reagovat

To je tak krásně napsaný!

3 Danduliii Danduliii | Web | 11. ledna 2009 v 17:30 | Reagovat

YEAH! :-)

4 Lucia Lucia | Web | 11. ledna 2009 v 17:36 | Reagovat

oh krásne:)

5 Mrs.Eastwood Mrs.Eastwood | Web | 11. ledna 2009 v 18:07 | Reagovat

začínám bejt závislá...xD

6 Taninka Taninka | E-mail | 11. ledna 2009 v 18:52 | Reagovat

skvělý,krásný x)....prostě DOBŘE TY x) xD

7 Jajpi Jajpi | Web | 11. ledna 2009 v 20:02 | Reagovat

sakriš.. tohleto mi nedělej.. jsem se u toho gebila jak debil.. a mám na xichtě masku.. takže mi celá popraskala.. sakra.. ale jako.. je to.. krásný.. takové hrozně.. hmm.. citlivéé a áá xD

8 DareDareDevil DareDareDevil | Web | 11. ledna 2009 v 20:04 | Reagovat

awww maj gat <3

9 devilishe devilishe | 11. ledna 2009 v 20:44 | Reagovat

jeeeeeeeeeeeeeeeeeeej....bude haluz...:D

10 Laivine Laivine | 11. ledna 2009 v 23:03 | Reagovat

Béhé, jak to, že mě už u doktora obrázky nedávaj? :'(

Je to opravdu skvělé, Janičko. S K V Ě L É!

Vážně se mi to moc líbí, rychle přidej pokráčko!

11 fallen angel fallen angel | Web | 13. ledna 2009 v 15:55 | Reagovat

jéé to je nádherný!!

já mám radost i za Franka a jeho mamku dohromady xD

asi musim svítit jak měsíček nebo světluška xD

12 sisi sisi | 13. ledna 2009 v 20:42 | Reagovat

Nádherný díl ...jen tak dál.

13 petí petí | Web | 14. ledna 2009 v 20:54 | Reagovat

to je prostě nádherný! honem pokračování! prosiiim

14 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 17. března 2009 v 18:27 | Reagovat

Aaaawwwww... sladké... normálně snad začnu bulet s Frankem! :-) mě se hrozně líbí jak kýval na to - debil XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama