16. ledna 2009 v 13:49
|
I can´t afford love momentálně ještě nemám napsaný, nějak na Frerardy poslední dobou nemyslim... (Budu to muset napravit)
No ale tady máte aspoň tohle... myslim, že zatim se vám to docela líbí, tak vám snad udělám radost:)))
"Gee, nechtěl by sis trochu zacvičit?" zeptal jsem se ho a on se zatvářil nanejvýš otráveně. "Prosím..."
Nakonec nuceně kývl.
"Vím, že se ti do toho moc nechce, ale je to pro tvoje zdraví. Pak budeš moc třeba zase chodit!"
Při té představě se jeho tvář znovu vyjasnila.
Položil jsem ho na postel a začal mu opatrně sundavat kalhoty. Pomáhal mi. Pak jsem si před sebe otevřel jednu z těch hříšně drahých knížek a na chvíli se zamyslel.
Dal jsem si na prsty trochu krému a začal mu s tím nohy masírovat, snažil jsem se to opravdu dělat co nejvíc pečlivě.
Jednu nohu jsem mu ohnul v koleni a začal s ní pohybovat tak, jako to bylo na obrázku v příručce. Zároveň jsem mu stále promačkával svaly. Když jsem Gerardovi pohlédl do obličeje, měl zavřené oči a na tváři se mu objevil nepatrný úsměv.
"Když mi to půjde a ty budeš dělat pokroky, možná už nikdy nebudeš muset k doktorovi." namítl jsem. On se na mě podíval a začal nadšeně kývat.
Asi po hodině jsem konečně skončil, sice se má cvičit jenom půl až třičtvrtě, ale myslím, že čím déle se mu budu věnovat, tím líp.
Všiml jsem si, že Gerard pospává, přikryl jsem ho tedy peřinou a chvíli se na něj jentak díval. Vypadal rozkošně.
"Už půjdu." zašptal jsem. "Zítra odpoledne zase přijdu. Spolehni se."
Ze spaní zakýval a já předpokládal, že mě slyšel. Odešel jsem tedy.
***
Gerard byl šťastný. Teď už věděl, že je Frank opravdový kamarád a nedělá vše jenom ze soucitu.
V jeho životě je vlastně Frank jediný člověk, kterému na něm záleží. Kromě mámy a táty, samozřejmě. Ale ti... Radši nemyslet. Občas měl takový pocit kamarádství i u některých jiných pracovníků Domova, ale brzy se naučil poznávat rozdíl mezi přetvářkou a upřímností.
Gerard byl vždycky velmi citlivý. Všechno prožíval mnohem více, než většina lidí. A pak se také hůř vyrovnával se špatnými zážitky.
Když mu Frank masíroval nohy, cítil, že ho má opravdu někdo rád. Jeho dotyky mu byly velmi příjemné, ne jako u toho blbého doktora. Ten lékař byl hrubý a chtěl mít práci co nejdříve za sebou. Občas to i bolelo. Za to Frankie... jeho ruce byly hrozně jemné a opatrné, staral se o to, aby mu neublížil. Geemu všechno tohle připadalo opravdu vyjímečně krásné.
Nohy měl sice ochrnuté, ale cit v nich zůstal. Nemohl s nimi hýbat, avšak intenzivně vnímal každý dotyk. Občas ho nesnesitelně bolely. To z ochabování svalů, proto také musel pravidelně cvičit.
Když Gee ráno vstal, první, na co pomyslel, byl samozřejmě jeho nejlepší kamarád. Hned měl lepší náladu. Dokonce se v klidu nasnídal i naobědval.
Také poprosil Frankovu maminku, aby ho naučila některá další písmenka. Tu měl také celkem rád, nebyl jí úplně lhostejný. A taky se hrozně podobala synovi.
***
Frank:
Jsem ve škole. Vždycky mě to tu bavilo. Spousta kamarádů, učení mi jde v pohodě. Ale teď.. Myslím na to, že bych byl mnohem radši v Domově a pomáhal Gerardovi.
O přestávce jsem šel na záchod, jenomže tam stál Tom, asi ten nejhezčí kluk na škole.
"Čau Franku." prohodil jentak na půl držky.
Něco jsem zamumlal a postavil se o kus dál. Začal jsem vykonávat svou potřebu a snažil se nakoukat na Toma.
Neustále jsem si opakoval látku na matiku, nemohl jsem nic riskovat. Nedalo mi to ale a já se mu podíval do oněch míst. V tu chvíli jsem ze sebe vydal něco jako přidušený sten. To bylo.. oooh.. prostě... tak velké! Nemohl jsem potlačit své homosexuální sklony a okamžitě jsem si začal představovat nejrůznější věci. Panic nejsem, takže není tak složitý si znovu vybavit ten pocit, když...
"Franku?!"
Vyrušený v těch nejlepších částech jsem se otočil. Všiml jsem si, kam se Tom dívá. Uvědomil jsem si, že mám dole už dost velkou erekci. Snažil jsem se, aby to zmizelo, ale pod jeho pohledem ještě více narůstala a já byl už pořádně tvrdý.
"Ty seš... buzerant?"
"Uhm.. ne." zapřel jsem to. "Já víš... já si něco představil. Včerejší noc." hraně jsem se zasmál. "Se svojí holkou."
"Jo tak." podezíravě se na mě koukl. Nevěřil mi, to bylo jasný.
Rozhodl jsem se, že to svým kámošům povím. A to hned příští přestávku. Musí to přece pochopit a jestli ne, nestojí mi za to.
Na školním dvořě jsem se chvíli rozhlížel, než jsem zahlédl velice povědomé tváře. Carl, Christian, Melissa a Luke stáli společně v hloučku a něčemu se smáli. Namířil jsem si to k nim s úsměvem na rtech.
"Hele Frank!" Christian se na mě otočil, stále ještě vytlemený.
"No to je dost, že se taky jednou ukážeš." protočil oči Luky. "Tak co, jak je?"
"No jo, fajn. Hele já vám musim něco říct." zvážněl jsem.
"O co jde?" Melissa se tvářila pochybovačně.
"No, už jsem se rozhodl to dál neskrývat." odmlčel jsem se. "Víte, já jsem... gay."
"Cože?!" Christian vyvalil oči. "Teda Franku, to jsem nečekal."
"Já se bál to říct. Doufám, že to vezmete-"
"Že to vezmeme?!" Luke se rozkřičel. "Jak že to vezmeme! Franku seš buzerant! Já nechci kamarádit s žádnym pošahanym teplošem! Dyť je to..." hledal správný výraz. "Odporný! Je to úchylka! Jak vůbec můžeš.. no fuuj! Je mi z tebe na blití!" ušklíbl se a znechuceně odešel.
Já se sesunul na betonovou zídku. Tohle.. tohle jsem nečekal.
"Myslel jsem, že to pochopíte.." vzdychl jsem ztrápeně.
"Uhm..." ozval se Carl. "Taky si myslim.. že je to.. no.. úchylka. Víš, bojim se, že po mě třeba někdy vyjedeš nebo tak. Víš, u teploušu to není nikdy jistý..."
"Vždyť jsem normální! Jenom mám radši kluky!" rozkřičel jsem se. Několik lidí se za mnou otočilo. Pár z nich se začalo blbě šklebil.
"No to jo. Víš, mě hlavně dost mrzí, žes nám celou tu dobu lhal. Tohle bylo nefér a víš to." taky odšel.
Zbyli jsme tam tři. Mě se pomalu hroutil svět.
"Christiane?" optal jsem se s trochou nadějí v hlase. Můj nejlepší kamarád. Snad alespoň on bude mít trochu rozumu.
"Budu si to muset promyslet." pokýval hlavou a zmizel v nějakém hloučku.
Dal jsem hlavu do dlaní a potichu vzlykal. Proč? Čekal jsem úplně jinou reakci. Byl jsem nejoblíbenější kluk na škole. Měl jsem spoustu kamarádů. A teď?! A to jenom kvůli mý zkurvený orientaci!!
"Frankie?" uslyšel jsem vedle sebe něžný hlas. Melissa. Úplně jsem na ní zapomněl.
Vzhlédl jsem a pohlédl na ní. Usmála se a setřela mi jednu slzu z tváře.
"Mě nevadí že jsi gay." Trochu jsem se rozzářil. Tohle jsem potřeboval slyšet. "Pořád seš to přece ty. Záleží na povaze ne na tom, jestli máš rád holky nebo kluky."
Prudce jsem jí objal a ona mě hladila po zádech.
"Ale oni-"
"Promluvím s nimi." přerušila mě. "Asi jsou jenom trochu v šoku."
"Děkuju." zašeptal jsem vděčně.
Ale stejně mě to pořád bude trápit. Zklamal jsem se ve svých kamarádech. To je to nejhorší, co se může člověku stát.
Ahoj podívej se pls na můj blog a napiš koment dík :)