close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

You're the only one 6

24. ledna 2009 v 15:24 |  Youre the only one
Nevíte, proč to tu tak chcípá?! :(
Nechápu...







Stále Frank:

Odpoledne jsem šel zase do Domova. Hrozně jsem se tam těšil, ani nevím proč. Stále jsem byl rozmrzelý z těch spolužáků. Tohle opravdu přehnali.

"Ahoj." řekl jsem, když jsem vstoupil do místnosti. Gerard seděl na posteli a koukal do zdi. Otočil se na mě, ale pak se zase věnoval studiu bílé malby.

Usadil jsem se na postel a pohlédl na něj. Byl trochu mimo. Já přemýšlel. Ztratil jsem své kamarády kvůli tomu, jaký jsem. Vždyť za to přece nemůžu! A co tu vůbec dělám?! Jsem přece jenom zkurvená buzna. Gerard je teď vlastně můj nejlepší kamarád. Ale až se mamka dozví, že jsem gay... Zakáže mi sem chodit. Bude se bát. O Geeho. Vždyť bych mu přeci nikdy nic neudělal! Ne, udělal. Určitě bych mu něco udělal. Protože jsem jenom zkurvená buzna.

Najednou jsem cítil, jak se z mého oka tlačí ven slza. Pokoušel jsem se neplakat, ale nešlo to. Cukl jsem sebou, když se Gerardovy prsty dotkly mého zápěstí. Jemně mě pohladil a pak vzal mou ruku do té své. Zavzlykal jsem a pohlédl mu do obličeje. V jeho očích se odrážela starost a strach, musel jsem se trochu pousmát. Ve tváři měl nechápavý výraz. Najednou jsem se rozhodl svěřit, nevím proč. Asi proto, že je to můj nejlepší kamarád. A můžu se vypovídat.

"Chtěl bys vědět, proč jsem smutný, viď?" zeptal jsem se.

Kývl.

"Protože jsem se zkamal ve svých kamarádech. Oni nerespektují, kdo jsem. Odmítají mě pro to. Nechtějí už mít se mnou nic společného."

Pořád se tvářil nechápavě. Povzdechl jsem si a pokračoval.

"Dneska jsem jim totiž řekl, že jsem gay. A oni to nevzali zrovna dobře." odvrátil jsem hlavu. "Víš, co to znamená, být gay?"

Zavrtěl hlavou. V očích měl zájem, byl dychtivý to vědět.

"Většinou mají kluci rádi holky a naopak." začal jsem. "Pak se spolu vezmou, založí rodinu. To víš, ne?" Dal mi souhlas a já se nadechl, abych mohl dál mluvit. "Jenže někdy se stane, že má kluk rád kluky. To je můj případ. Takový kluk je potom gay."


***


Gerardovi nebylo jasné všechno, co Frank říkal, ale myslel si, že to chápe. Přemýšlel o tom. Od mala mu říkali, že patří k sobě žena a muž. Máma a táta. Babička a děda. Ale Frank... to by potom mělo být táta a ještě jeden táta?

Ve škole se to učili. Také se učili to, že když se mají dva lidé hodně rádi, můžou mít děti. Takže chce mít jeho kamarád děti s klukem? Přemítal si v hlavě jeho slova. Ale není přece špatné, když má rád kluk kluka. On ho má přece taky rád. A moc.

Kamarád je ten, kdo vám dá tužku na rýsování. Ten, kdo vám půjčí novou hru. Gerard nebyl hloupý, věděl, že kamarádství je něco jiného než láska. Jenže nevěděl, co přesně cítí k Frankovi. Všehny podmínky kamaráda splňoval. A možná ještě něco navíc. Takže je nejlepší kamarád.

Všiml si, že Frankie ještě trochu posmrkává, tak se přisunul a objal ho. Věděl, že mu tím možná v tuhle chvíli pomůže. Měl radost, že je to jednou naopak. Teď se on cítil důležitý, když tišil Franka.



***


Frank:

Schoval jsem se v Gerardově náruči. Svou hlavu jsem měl opřenou o jeho mikinu, ruce stále spojené. Cítil jsem se v bezpečí. Kašlu na nějaký spolužáky, Gee je pro mě mnohokrát důležitější. On by se na mě nenaštval. On ne. Je totiž jiný. Lepší.

Odtrhl jsem se od něj a pohlédl mu do tváře. Rty měl semknuté, hlavu mírně nakloněnou. Ve tváři se mu odrážel tak důležitý výraz, až jsem se musel zasmát. Když slyšel můj smích, oči se mu mírně rozzářily. Záleží mu na mě. Sklopil jsem hlavu a byl hrozně rád, že ho mám.

"Děkuju." zašeptal jsem. On s úsměvem kývl a setřel mi palcem poslední slzu. Ani nevim, jak se dostala ven. Možná dojetím. "Tak co budeme dělat?"

Začal jenom krčit rameny, já se poohlížel po nějaké hře. Nakonec jsem po dlouhém dohadování vytáhl balíček karet. Začal jsem Geemu vysvětlovat pravidla.

Zkuste si vysvětlit pravidla Prší někomu, jako je Gerard. Po půl hodině stále nic nechápal. Už jsem začínal být nervní, ale zkousl jsem zuby. Nesmím vybuchnout. "No nic, hrajem." utrousil jsem.

Gerard se přímo královsky bavil. Házel si tam ty karty, co chtěl a měl z toho pokaždé výtlem. Dal jsem na hromádku listového krále, on ho přebil kulovou sedmičkou. Najednou hodil všechny karty, co měl v ruce, na postel a začal se hrozně smát. Ukazoval mi, že už nemá žádnou, takže vyhrál.

"No jo." protočil jsem oči. "To zase já jsem ten největší looser." smál jsem se. "Ok, Gee, máš talent." Tato slova ho potěšila a nadšeně koukal, jak míchám balíček.

Asi po hodině mě to začalo docela nudit a všiml jsem si, že venku je tma. Chtěl bych domu ještě na večeři.

"Musím jít." srovnal jsem všechny karty a zvedl se z postele. Gerard nespokojeně vrtěl hlavou. "Nedá se nic dělat, ale přijdu zase zítra. Určitě." usmál jsem se. "Tak ahoj."

Otevřel jsem dveře a chystal se vyjít.

"F-Frankie.." ozvalo se za mými zády. Chvíli jsem přemýšlel, jestli se mi to zdálo nebo je to skutečnost, nakonec jsem se otočil. Gerard seděl na posteli a upíral na mě své oříškové oči. "Frankie." zopakoval, teď už zřetelněji.

"Ty mluvíš?!" nechápal jsem. Okamžitě jsem zavřel dveře a přišel k jeho posteli.

"N-neodcházzej..." jeho hlas byl trochu sípavý a hodně se namáhal, ale slyšel jsem ho dobře.

"Gerarde... ty.. ty mluvíš?!" zopakoval jsem svou otázku, tentokrát s větším nadšením.

Přikývl.

"Chceš abych zůstal a proto si mě zavolal?" užasle jsem si sedl.

Znova kývl.

Vydechl jsem a překvapeně otáčel hlavou. Koukal jsem na jeho obličej, klouzal pohledem na jeho rty. On opravdu mluví!

"Myslel jsem, že jsi němý!"

Provinile se usmál a zavrtěl hlavou.

"A proč nemluvíš teď?"

"Já.. neznát.. správná slova. Zapomněl." odpověděl mi. Málem jsem vybuchl nadšení. Vrhl jsem se mu kolem krku a přitiskl jsem se na něj. Najednou jsem ucítil zvláštní pocit. Rozechvěl jsem se a srdce mi rychle bilo. Tlouklo jako o závod. V hlavě se mi rozezněly zvonečky, polévalo mě horko. To ne.. Jenom to ne! Vždyť tohle nesmim!

"T-třeseš se.." pohladil mě po zádech a pak se ode mne odtrhl. Podíval se mi do očí a mě při tom pohledu zatuhlo v žilách. Zatřepal jsem hlavou. Tohle prostě nesmim! Zakážu si to.

"To nic." usmál jsem se na něj. "Gee už opravdu musim..." chtěl jsem vstát, on mě ale stáhl zase zpátky na postel. "Ne!" odporoval. Držel mě za ruku a odmítal mě pustit. Nemohl jsem nic dělat, má hrozně pevný stiskl.

"Já.. Já mám š-špatný sny." přiznal se. "P-rosím."

"No dobře." povzdechl jsem si. To vydržím. On se rozzářil. "Jsem hrozně rád, že můžeš mluvit!" zasmál jsem se šťastně.

"Já.. já t-taky. Nejdřív nic a teď..." najednou se trochu zamyslel. "Od té.. věci jsem n-nemluvil nikdy." najednou trochu posmutněl a viděl jsem, jak se mu do očí draly slzy. "Frankie.. m-můžu se vypovídat?"

"Samozřejmě." přisunul jsem se blíž.

"N-nikomu jsem to.. neřekl zatím. Nemohl jsem. A - teď... Už jsem to v sobě držel moc dlouho..."

Díval jsem se mu do očí a napjatě čekal. Snažil jsem se, aby měl pocit, že mi může důvěřovat. Naslouchal jsem.

"K-když jsem byl malý... já chodil do školy pro takové děti.. jako já. Já mluvil. A i chodil. Jenom jsem byl t-trochu pozadu. M-měl jsem se dobře. Všechno b-bylo super. Smál jsem se. Měl jsem r-rodiče, kteří mě milovali. Měli mě rádi takového, jaký já jsem. Ale pak... najednou k nám p-přišli lidi." hlas se mu zlomil a začal plakat. Položil jsem mu ruku na rameno. "Říkali v-věci, kterým já nerozuměl. Křičeli.. I máma křičela... T-táta jí chránil. Pak.. pak se vrhla ke mně a h-hrozně plakala. Chtěla, abych b-byl já v bezpečí. Prosila je. Ale pak p-přišel pán a odtrhl nás. Pos stavil jí ke zdi. J-já nechápal nic. Ležel jsem na z-zemi a všechno m-mě bolelo, když d-do mě naschvál kopli. Tátu držel jiný. A potom.. Rána. Výstřel!" začal křičet. "Ustřelili jí hlavu!! Mý mámě!! V-viděl jsem, jak j-jí ustřelili celou hlavu!! Pak i tátovi! Všude byla krev! Všude! A.. a taky.. mozek jim vystříkl z.. z hlavy. Oboum. S-skáceli se jejich těla k-k zemi. A slyšel jsem s-smích. Hrozný krutý smích." Gerard se zhroutil a plakal. Ne, neplakal. Doslova řval. Objímal jsem ho a v očích mě pálily slzy, tohle.. tohle je strašné. Křečovitě svíral lem mého skrz na skrz promočeného trička, klepal se. Tiskl jsem k sobě tu hromádku neštěstí a snažil jsem se, aby v mé náruči našel aspoň trochu útěchu. "A.. a moje rodiče... Oba mrtví.." pokračoval a dusil se slzami. "Už nebyli u mě.. Já brečel a … chtěl j-jsem umřít s.. s nimi. Měl jsem záchvat.. a... oni do mě ještě kopali, než k-konečně odešeli. Já.. já je šeptem p-prosil, aby mě taky... ale oni ne-neslyšeli. Byli pryč a .. a já zůstal. L-ležel jsem na zemi.. Od krve.. od něčeho lepkavého.. od zbytků.. mých rodičů... A.. a modlil jsem se. Chtěl jsem odejít. Válel jsem s-se tam a měl zá-záchvat. Já.. Já si ublížil. Franku, u-ublížil jsem si! Já se sám.. podřezal střepem, c-co ležel na zemi u roz-rozbitýho okna!" vyhrnul si rukáv a ukázal mi zápěstí na levé ruce. Měl tam tři zřetelné hluboké jizvy. Zalapal jsem po dechu. "Pak tam už p-přišli lidi... Dali mi prášky, nějakou in-injekci a... a já už nemluvil.. ani nechodil. Říkali.. že z toho šoku..."

Stále plakal, ale už trochu tišeji. Já ho konejšivě hladil po zádech, mé slzy stékaly do jeho vlasů. "Už je to dobrý Gee..." tišil jsem ho. "Všechno už je dobrý... Jsem tu s tebou."

"Já v-vím." pustil okraj mého trička a dlaní ho urovnal. "Vím to. Já.. děkuju... Moc d-děkuju."

"Nemáš za co."

"Žes mě p-posloucha"

"Ty mě přece předtím taky." snažil jsem se o úsměv. Neúspěšně.

"Jsem rád, že... že jsi F-Frankie."

Znova jsem ho k sobě přitiskl. Byl úplně vyčerpaný pláčem. Oči měl zavřené, rty se mu chvěly. Podal jsem mu balíček papírových kapesníků, aby se mohl vysmrkat. Skoro všechny skončily v odpadkovém koši. Naklepal jsem mu polštář a pak jsem ho vzal do náruče. Opatrně jsem ho na postel položil. Zavřel oči a stále se trochu třásl. Přisunul jsem si židli a přisedl si k němu.

"Frankie?" optal se asi po pár minutách.

"Ano?"

"J-jsi tu?"

Usmál jsem se a pohladil ho po vlasech. "To víš, že jo."

"Tak pojď.. sem.." namáčkl se víc na zeď, abych se vešel.

"Budeme se tam hrozně mačkat."

"Musíš s-se taky vyspat." pohlédl na mě starostlivě. Přikývl jsem a svlékl se, následně jsem si lehl do jeho postele. Přetáhl přese mne peřinu, své horké tělo tiskl na to mé. Zachvěl jsem se. Nemohl jsem usnout, po pár minutách jsem cítil, jak Gerard pravidelně oddechuje. Šimraly mě na obličeji jeho vlasy, jeho teplý dech jsem cítil nahoře na krku. Snažil jsem se srovnat své nádechy s těmi jeho, brzy na to jsem také usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 scary scary | 24. ledna 2009 v 16:40 | Reagovat

super dnes sem stihla první komentář .... co se k tomu dá říct .. málem jsme se rozbulela...každopádně se těším na pokráčko.Začíná to být čím dál napínavější.

2 fallen angel fallen angel | Web | 24. ledna 2009 v 17:48 | Reagovat

on...on mluví!!!! jooo x) x) x)

3 devilishe devilishe | 24. ledna 2009 v 19:09 | Reagovat

oh boze...to je uzasne!!!!!!!!! ze zas hovori,ale zas.....dost,da sa tpovedat,ze zle,ze sa frankia do nho...no...to :D

4 pájina pájina | Web | 24. ledna 2009 v 21:11 | Reagovat

ono to mluví? to jdou dneska překvapení

se divim že se frank vedle něho v tý posteli udržel

5 Niky Niky | Web | 24. ledna 2009 v 22:03 | Reagovat

Doufám že začne i chodit... je to moc hezky napsané.

6 XYZ XYZ | 24. ledna 2009 v 23:19 | Reagovat

to co se stalo těm rodičům je fakt děsný...chudáček Gerard..Jinak, je fakt super, že už mluví :))

7 XYZ XYZ | 25. ledna 2009 v 9:43 | Reagovat

Jinak, tohle je podle mě úplně nejlepší blog =)))

8 Laivine Laivine | 25. ledna 2009 v 12:46 | Reagovat

Mluví! Mluví to!

Ale jaké děsivé věci to mluví...brr

To s tím, jak mu rozprskli rodiče... já nevím, ale já se prostě začala smát. Jsem hrozná...

Ale pak jsem přestala.

Je to krásný. :)

Taky chci dělat tuli tuli. Ale už ne ani s jedním z nich. :)

9 Jajpi Jajpi | Web | 25. ledna 2009 v 14:19 | Reagovat

chcípá to všude...

wuáá, oni jim vystřelili mozky :D ne, dělám si srandu... jako.. to je maras...:D

10 Danduliii Danduliii | Web | 25. ledna 2009 v 15:41 | Reagovat

Ja.. Jsem z toho mimo. A to jako UPLNE mimo.

To je.. Uzasne! :-)

11 DareDareDevil DareDareDevil | Web | 25. ledna 2009 v 17:19 | Reagovat

fňuk...nemám slov

12 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | E-mail | 26. ledna 2009 v 16:00 | Reagovat

To je hezký, těšim dál:)

13 petí petí | Web | 26. ledna 2009 v 17:01 | Reagovat

to je smutný chudák gee :(

14 Lucia Lucia | Web | 27. ledna 2009 v 12:15 | Reagovat

skvelé:Dnormálne už hovorí...hehe ale smutné to bolo no krásne takže len dalej:D

15 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 17. března 2009 v 18:42 | Reagovat

Ou... je to super. Ne... ne... nebudu brečet! Uáááááááááááá! pozdě... vodotrysk...

16 Elly I. ♥ Elly I. ♥ | 27. července 2010 v 20:27 | Reagovat

Můj bože, to je tak dojemný :') Chudáček Gee :'( A chudáček Frankie, jak se zklamal v těch kámoších... Jsem asi úplně totální pako, ale brečím když čtu tuhle povídku... Krásně píšeš :)

17 x00x x00x | 28. září 2010 v 20:57 | Reagovat

Páni, ty máš opravdu moc nádherný povídky... jeeeee Gerardkova první slůvka byly "Frankie" xD Ale opravdu perfektě píšeš... se mi chtělo až brečet ='( A to s tím mozkem... fujky... a copak tam asi teď v postýlce spolu budou dělat, že? xD Ne neposlouchat mě, já být zkažený pošuk xD Ale jako teďka mám rozkoukaný horor Madhouse, takže furt a furt čekám nějakýho bubáka co je tam usmaží elektrikou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama