3. února 2009 v 15:25
|
Konečně to tu máte... myslim, že pokud budete dostatečně komentovat, může všechno přibývat dost rychle, protože mám všechno napsaný už dost napřed:) Zase mám období, kdy mě to chytá :D
"Co jste tam s tim psychoušem tak dlouho dělali?" zeptal jsem se při zpáteční cestě, možná s trochou žárlivosti v hlase.
"Ale nic." Gerard vyhlédl z okýnka.
"Já to chci vědět!" Na chvíli jsem se na něj zahleděl, ale pak radši dál sledoval vozovku před námi. "Jestli mi to neřekneš, budu si myslet, že jste tam-"
"Jenom jsme si povídali." Přerušil mě Gerard. Neznělo to věrohodně. "Frankie ty žárlíš!" vykulil na mě oči a pobaveně se usmíval.
"Ale nene…" zvrtěl jsem hlavou.
"Žárlíš. Já to na tobě poznám!" chvíli si ještě užíval mé rozpaky, než se rozhodl mluvit. "Ptal se na náš vztah… Chtěl vědět, jak na tom spolu sme, co spolu děláme a…"
"Není to trochu úchyl?" nemítl jsem.
"Ale ne, nechtěl vědět podrobnosti. Jenom se mě ptal, co si o tobě myslim a jaký mám k tobě vztah.
"A cos mu řek?"
"Pravdu."
"A to je…?"
Neodpověděl, jenom se na mě otočil a tak zvláštně se zašklebil. Nechal jsem ho, ať si ze mě dělá srandu, ono ho to snad jednou přejde.
A já nežárlim. Vůbec ne!
Dojeli jsme v pořádku domu. Rozhodl jsem se udělat něco k jídlu, už mi vyhládlo. Vzal jsem si teda nějaké ingredience a hrnec. Dostal jsem chuť na špagety.
Zanedlouho se za mnou objevil Gee a zezadu mě objal. Lekl jsem se. Opatrně mi vzal z ruky vařečku.
"Já to udělám."
Divně jsem se na něj otočil. Gerard obětavec? Od kdy?
"To je dobrý, za chvíli to mám…" usmál jsem se, potěšen jeho ochotou.
"Ne ne, vždycky vaříš ty. Chci ti jednou s něčím pomoct."
Pokrčil jsem rameny a pak ho s úsměvem políbil. Odešel jsem do obýváku a tam se natáhnul na pohovku.
Najednou jsem slyšel jakoby kroky. Vycházelo to od místnosti, ve které byl vchod o sklepa. Kroky sílily a zase slábly, jakoby tu někdo chodil. Ucítil jsem náhlý závan studeného vzduchu, zamrazilo mě až v kostech.
Vstal jsem z gauče a nahlédl jsem do kuchyně. Gerard vařil, nevšímal si ničeho kolem. Pomalu jsem se tedy rozhlédl, připadal jsem si jako kluk, který chystá nějakou lumpárnu, a šel za těmi zvuky.
U dveří od sklepa jsem se zastavil. Mám nebo nemám? Opatrně jsem se dotkl kliky, byla nepřirozeně ledová. A co tam vůbec uvidím?
Otevřel jsem s nepříjemným vrzáním, které mi bolestivě vlezlo do uší. Koukal jsem do prázdnoty a tmy.
Opatrně jsem sáhl po vypínači a rozsvítil světlo. Dával jsem pozor na schody a opatrně našlapoval.
Najednou s dveře za mnou zabouchly! Polekaně jsem se otočil a pak se věnoval své cestě. Dech jsem měl zrychlený, srdce mi divoce tlouklo.
Rozhlédl jsem se místností, ale nic divného jsem neviděl. Pomalu jsem tam chodil, krok od kroku jsem byl jistější tím, že tu nic není. Ani už jsem se nebál.
Zatřepal jsem hlavou. Co jsem čekal? Gerard je přece nemocný, vidí duchy nebo co to je. Já jsem zdravý. A to, že kolem mě něco chodilo jsem si jenom namlouval. Jsem zmanipulovaný.
Šel jsem nahoru, otevřel dveře, naposledy se rozhlédl a pak se zhasnutím světla odešel zpět do obýváku.
"Frankie už to mám!" hulákal na mě Gerard. "Kdes byl?"
"Ale… to nic." Mávl jsem rukou.
"Co?" trochu nachápal. Položil na stůl dva talíře se špagetama. Je to jeho oblíbený jídlo.
Obědvali jsme. Skvěle jsem se bavil pozorováním Gerarda. Všude mu to padalo a rajčatový protlak měl rozmatlaný po bradě a vlasech.
"No fuuuj." Zašklebil jsem se společně s nadcházejícím záchvatem smíchu, když mu to přistálo na kalhotech. Protože už jsem dojedl, přešel jsem k němu a začal mu ten svinčík z těch kalhot slízávat. To jsem si přece nemohl nechat ujít. Špagety jsou stejně super věc.
Když už byl trochu čistší, sedl jsem si mu na klín a políbil ho. Chutnal slaně a po rajčatech.
"Za co to bylo?" nechápal. Pokrčil jsem rameny.
"Asi že seš takový prase…"
Čekal jsem, že se třeba urazí, ale on se začal hrozně smát. Pak na mě sladce našpulil rty a přivřel oči.
"Hele radši si jdi nejdřív umejt pusu." Se smíchem jsem z něj slezl. Poslechl mě a vážným krokem odešel do koupelny.
heja hej...XD supeer.....cítím úchylárnu ve vzduchu...A freank je taky psychouš!! hej dál