
Omlouvám se, že není úchylárna, když jste se na ní těšili a všechno se schylovalo, ale já na to nějak neměla náladu. Takže Frankie taky ne...
A taky se chci omluvit za to, že je to pozdě, ale myslím teď na podstatně jiné věci.
Ale tuhle jedinou povídku nemám napsanou tolik na před, takže se nebojte, že to bude stát:) Naopak.
Když se vrátil, ještě mu z konečků vlasů a brady odkapávala voda. Setřel si část dlaní a pak se na mě usmál. Já seděl na gauči a čekal na něj.
Sotva se uvelebil vedle mě, začal jsem ho líbat. Jenom opatrně a jemně, nechtěl jsem teď nic víc, než ho pomalu a něžně ochutnávat. I když se ale vášnivě zapojoval, stejně jsem poznal, že něco není úplně v pořádku.
"Gee…?" odtrhl jsem se od něj. Nechápavě se na mě podíval. "Stalo se něco?"
"Nee…" až přehnaně moc zakroutil hlavou. "Nic, co by mělo?"
"No.. zdáš se mi takový… divný."
"Všechno je v pořádku." Usmál se na mě. Chvíli jsem se ještě trochu mračil a přemýšlel, než jsem ho chytil za zátylek a znova ho začal líbat.
Dlaněma mi sjel níž a zatlačil na mou kostrč, prohnul jsem se slastně v zádech. Ale nechtěl jsem sex. Nějak jsem na to teď neměl chuť. Moc jsem přemýšlel.
"Gee, dneska ne…" odtrhl jsem se od něj, když začaly být polibky naléhavější a jeho ruce jezdili nahoru dolů pod mým tričkem.
Udiveně se na mě podíval a pak nespokojeně zamručel. "A proč?"
"Prostě nějak nemám náladu… Promiň."
Otočil se na mě a mile se usmál. Pak mě jemně chytil za dlaň, prohlížel si mé prsty.
"Půjdeme už spát? Jsem unavený…"
Přikývl jsem a společně jsme odešli do ložnice.
Lehl jsem si vedle Gerarda, hned mě překryl dekou. Obmotal kolem mě své paže a já se k němu pořádně přitulil. Bylo mi moc hezky, cítil jsem se v bezpečí.
Probudil jsem se asi uprostřed noci, do pokoje pronikalo měsíční světlo. Podíval jsem se na gerarda a všiml jsem si, že se hrozně třese.
"Gee?" zašeptal jsem, zatímco jsem přes jeho tělo položil ruku. Spal. Pomyslel jsem si, že to bude asi jen nějaký špatný sen. Neklidně se převaloval a občas zamumlal něco, čemu jsem nerozumněl. Přemýšlel jsem, jestli ho probudit nebo ho nechat spát.
Trochu jsem s ním zatřásl, ale stejně se neprobudil. Začal jsem ho tedy staroslivě hladit po vlasech a tvářích, pozoroval jsem jeho výraz v obličeji. Asi to pomohlo, protože sebou přestal házet a klidně oddechoval. Spokojeně jsem si lehl na jeho hrudník a po chvilce usnul taky.¨
"Frankie…" slyšel jsem a vzápětí mi někdo na tvář vlepil krátký polibek. "Frankie vstávej, je už skoro jedenáct…"
Pomalu jsem rozlepil oči a podíval se mu do tváře. Usmíval se.
"Co se ti v noci zdálo?" Posadil jsem se.
"Nic…" trochu odvrátil pohled. Proč mi lže?
"Hrozně jsi sebou totiž házel…"
"Aha… já si nepamatuju, že by se mi něco zdálo…" zamumlal.
Povzdechl jsem si. "Gee, máš špatný sny?"
Neodpověděl.
"No tak, míváš je?!" začínal jsem mít starost z toho, že mi nic nechce říct.
"Frankie půjdeme se nasnídat ano?" Vstal z postele a oblékl se.
Já ho se znepokojeným výrazem napodobil a sešli jsme dolů.
U stolu jsme nemluvili, já ho jenom pozoroval. Stále těkal očima a několikrát sebou trhl.
"Už je to zase tady?" opatrně jsem se zeptal.
"Ne."
"Tak proč to sleduješ?!"
"Já nic nesleduju!" ohradil se. "A vůbec - můžu si koukat kam chci!"
Sklopil jsem hlavu zpět k talíři a mrzelo mě, že na mě křičí. Vždycky se choval, tak mile, proč je jiný? Nechce se mnou mluvit o svých problémech, o jeho nemoci, o snech. Ale proč? To mi nevěří?
Vždyť přeci ví, že mu chci pomoct a může se mi svěřit. Ví, že ho beru vážně. Jenže najednou se chová hrozně odtažitě.
Vždyť přeci ví, že mu chci pomoct a může se mi svěřit. Ví, že ho beru vážně. Jenže najednou se chová hrozně odtažitě.
Ale možná mi to jen tak připadá. Možná je úplně normální, to já jsem posedlý představou, že je nemocný a musím mu pomáhat. Asi už ho to dost štve…


noooo xD chápem gerarda, že s tým už franka nechce plašiť, ale na druhej strane, na čo mu je dobré, že to pred ním tají? aj tak na konci všetci skapú, muhahaha xD (mňa netreba počúvať :D) no a tak... napísané ako vždy skvelo :))