24. února 2009 v 14:49 | Jannica
|
Další díl...
A chci se vás zeptat - chtěli byste povídku, kde byste si dole v anketě sami volili, jak bude pokračovat? Mohla by to být sranda... Mě by to možná i o něco víc bavilo:) Tak pište.
Jo a mám udělat rozcestník na stories? Už o tom přemýšlím trochu dýl, asi to pak bude přehlednější...
Po obědě jsme si spolu lehli na postel a jenom se k sobě tulili. Trochu jsme si povídali, vyprávěli si příběhy a já ho nutil mluvit ve správných tvarech a bez zakoktávání. Možná to zní jako buzerace, ale dělal jsem to pro jeho dobro a to on věděl, takže neodporoval. Snažil se a už mu správná mluva nedělala takové problémy.
Jezdil mi dlaní po zádech a vlasech, jemně mě hladil, bylo mi to hrozně příjemné. Naše těla se na sebe tiskly, byli jsme v maximální blízkosti. Nasál jsem vůni jeho vlasů a zavřel jsem oči. Rty se mi rozechvěly, když mě na ně políbil. Posunul se trochu výš, takže nevědomky zatlačil kolenem do mého klína. Nemohl jsem se udržet a krátce jsem vzdychl. Líbali jsme se a mě ruka klouzala od jeho krku až k zádům. Sjela mi ještě níž, anižbych tomu dokázal nějak zabránit.
Poprvé jsem mu sahal na zadek. Nepřestal jsem, naopak jsem ho začal jemně hladit. Sice to bylo přes látku kalhot, ale stejně to pro mne bylo něco nového a nepoznaného. Začalo mě to vzrušovat.
Přesunul jsem své polibky na Gerardův krk. Cítil jsem jeh horký dech ve svých vlasech, jeho dlaně putovaly sem tam po mém rozechvělém těle. Byli jsme na sebe tak nalepení, že určitě musel cítil můj problém. I jemu už narůstal.
Najednou se zarazil a trochu se odsunul. Tvářil se zmateně. "F-Frankie…" podíval se na mě s úzkostí v očích. Nevěděl jsem, co myslí. "Co to je?" podíval se dolů a mě to došlo. Čekal jsem, že to nebude chápat, ale že ani neví, jaké je to být vzrušený…?
"To je tak správně." Uklidnil jsem ho a posadil se. Naklonil jsem se nad něj a dal jsem mu krátkou pusu na nos. "Neboj se, to přejde. Jednou ti to vysvětlím ano?"
"Jednou?" zamračil se. "Proč ne teď?"
"Gee, nech tomu čas. Slibuju, že se všechno dozvíš. Tohle se děje, když se ti něco líbí."
Vášnivě jsem ho políbil, abych tak umlčel další otázky. Nechtělo se mi o tom mluvit. Ne teď. Opět vpletl prsty mezi mé pramínky vlasů a já mu vzdychl do úst.
"Už budu muset…" řekl jsem po chvíli. Zatvářil se smutně, ale nebránil mi. Vstal jsem tedy z postele a natáhl na sebe mikinu. Odešel jsem.
Doma jsem, s myšlenkami na něj, dal konečně průchod své touze.
___
Dalšího dne jsem se opravdu bál jít do školy. Prostě se mi tam nechtělo. Čím více jsem se blížil k té známé budově, tím jsem šel pomaleji.
"Ahoj Frankie…" ve vestibulu na mě narazil Christian. "Asi bychom si měli promluvit…"
Kývl jsem a zašli jsme trochu dál chodbou, do klidnějšího prostoru.
"Tady to moc nejde, ale nevadí…" rozhlédl se, pak se namáhavě usmál. "Chtěl jsem jenom říct, že mi nevadí, že jsi gay."
"Vážně?" vylítlo ze mě radostně.
"Ne, beru tě takovýho, jaký jsi. Jsme přece nejlepší kámoši, ne? Tohle mě už nerozhází."
Zasmál se a napřáhl ruku, plácli jsme si tak, jako to máme ve zvyku.
"Ani nevíš, jak jsem rád, žes to přijmul," rozzářil jsem se. "Hrozně jsem se bál, že vás všechny ztratím. A omlouvám se, že jsem to neřekl dřív…"
"Je to těžký říkat, chápu to a nezlobím se."
Objali jsme se.
"Díky moc…" stačil jsem ještě říct, ale pak už zvonilo na hodinu a my museli do třídy.
Nakonec mi to řekli i ostatní kluci, Luke mě překvapil nejvíc. Sice je to tak trochu homofob a těžce to nese, ale přijmul to. Je na něm ale vidět, jak se musí přemáhat. Zezačátku to bylo mezi námi dost divný, ale nakonec se vše vrátilo do normálních kolejí. O přestávce jsme už jako za starých časů probírali filmy a hudbu, až na to, že já jsem se neotáčel za každou krátkou sukní jako oni. Melissa na mě nepatrně mrkla, byl jsem jí vděčný, protože jsem věděl, že za to usmíření může ona. Je úžasná!
Odpoledne jsme si šli sednout na tribunu starého fotbalového hřiště, jedli jsme chipsy a smáli se všemu možnému. Brzy se tam objevili kluci, co znám od vidění, tak jsme si společně zahráli fotbal.
Začalo se stmívat a výrazně se ochladilo, už ani mikina a pohyb nestačily na zahřátí. Rozpustili jsme to teda a já šel domů se učit. To jsem nedělal dlouho.
***
"Jak se má Gerard?" zeptala se Frankova maminka svého syna při večeři. Frankovi doslova zatuhlo v žilách. Vždyť dneska za ním vůbec nebyl!
"Uhm... nestihl jsem se do Domova stavit, měl jsem něco s kamarádama."
"Řekl jsi mu to aspoň?"
"Ne…"
"Franku!" paní Iero se rozlobila. "Musíš mu to říct. Copak zase chceš, aby byl naštvaný?"
"Mami neříkej mi, co mám dělat!" vstal od stolu a vyběhl nahorů do svého pokoje. Mrzelo ho to. Měl mu dát vědět. Měl se tam alespoň stavit! Říci mu, že dneska nepřijde. A on tam na něj teď čeká.
Gerard opravdu v tu samou chvilku ležel na posteli s rukama za hlavou a nepřítomně zíral do stropu. Opět odmítal jíst. Jak mu to jenom mohl udělat? Proč dneska nepřišel? Dával vše za vinu sobě, myslel si, že se moc ptá. Franka nebaví ho pořád učit a všechno mu vysvětlovat, proto sem tak nerad chodí.
Nerad? Ano, kdyby tady byl rád, přišel by i dneska. Stejně, jako chodí ostatní dny. Ale teď už ho to tu nudí. Potřeboval by nějakou změnu. Jistě, je to mladý, sotva dospělý, kluk.
Gerard začal plakat. Byl nešťastný. Co když nepřijde ani zítra? Pozítří? Co když ho opustí?
A to všechno kvůli tomu, že je postižený! Frank ho miluje ze soucitu.
Jde někoho milovat ze soucitu?
Gerard si nebyl jistý tím, jestli ano, nebo ne. Musí se na to Franka zeptat. Ovšem - pokud ještě někdy přijde. Pro Geeho je vždycky všechno tak primitivní. Vidí a přemýšlí hrozně povrchně. Když vás má někdo rád, je s vámi všechen čas. Když ne - nechce vás ani vidět. Proto nedokázal pochopit tohle chování. On by chtěl být se svou láskou opravdu každičkou vteřinku svého života. Nejradši by se od něj nevzdaloval ani na krok, kdyby to šlo.
Bál se, že když je Frankie někde ve společnosti, najde si někoho jiného. Někoho, kdo s ním bude moct běhat po parku, kopat do míče nebo se z legrace prát na trávě. Někoho, kdo by s ním po večerech hrál slovní hry a živě diskutoval o hudbě, o společných zájmech, o rodině nebo zážitkách.
Gee si uvědomil, jak málo může Frankovi nabídnout. Vůbec si nemůžou jen tak vyrazit ven nebo si povídat. To nejde. Vždycky, když jsou spolu, tak mu akorát tak pomáhá a nebo spolu leží na posteli a užívají si blízkost toho druhého.
Miloval ty chvilky beze slov, kdy se jen hladili nebo pusinkovali. Cítil se vyjímečně, milovaný, dokonce i krásný. Bylo mu nádherně. Jakoby se snad vznášel. V takové situaci zapomněl na všechny ty handycapy, co má, dokonce i na to, že je, jak by řekl Frankie, jiný. Avšak teď se děje něco zvláštního. Gee často přemýšlel, co znamená to nepříjemné pnutí v rozkroku a proč najednou touží po tom, aby se ho Frank dotkl i jinde.
Nechápal to. Vždyť přece pusinky na tvář a na ústa jsou to nejkrásnější, společně s hlazením po vlasech a obličeji. Tak proč chce najednou něco jiného?
Nedokázal si představit, že by mohlo být ještě něco hezčího. Na to se pak Franka také zeptá - pokud přijde.
♥