You're the only one 8
4. února 2009 v 21:51 | Youre the only oneI can´t afford love budete mít příště, protože to mám v jinym počítači... ale nebojte, dočkáte se:) Tady máte tohle, stejně vim, že máte tuhle povídku radši :D
Frank:
Večer jsem šel spát jakoby v tranzu, vůbec jsem nevnímal, co dělám. Miluje mě. Myslel to opravdu vážně?
Potom nechápu, proč jsem tak utekl. Neměl bych mu říci totéž? Asi se bojím pravdy.
Hned ráno jsem si to rozmyslel a rozhodl se, že mu to musím povědět. Mohli bychom být spolu. Při té představě se ve mně rozlil nádherný pocit.
Ihned jsem se sebral a utíkal do Domova. Chtěl jsem co nejdříve spatřit jeho krásný úsměv. Vidět ty hluboké oči a vplést ruce do hustých černých vlasů...
"Franku?" sotva jsem vešel, už si mě odchytla máma. "To je dobře, že seš tady. Vůbec si už nevíme rady..."
"Co se stalo?"
"Gerard. Od rána nic nesnědl, pořád jenom zírá do zdi. Nereaguje. Asi má nějaký záchvat..."
Hned jsem vyběhl schody a bez zaklepání vrazil do dveří. Seděl na posteli, koukal na protější stěnu, ruce volně podél těla.
"Gee?" zkusil jsem se ho optat. Ani se na mě nepodíval. Připomnělo mi to ten první den, co jsme se potkali.
Sedl jsem si k němu a vzal do dlaně jeho ruku. Srdce jsem měl asi až v krku.
"Vy-vypadni..." slyšel jsem ho šeptat. Polekal jsem se. "Tak už jdi!" zvýšil hlas.
"Ne..." chytil jsem i jeho druhou ruku a dlouze se mu vpil do očí. Neucukl pohledem, jen si prohlížel mou tvář a v obličeji měl dotčený výraz. "Chtěl bych ti něco říct," nadechl jsem se. "Posloucháš mě?"
Sotva znatelně kývl. Udělal jsem dlouhou odmlku, než jsem konečně promluvil.
"Já tě taky miluju, Gee."
Na chvíli se zamračil, pak se usmál a za okamžik byl jeho výraz zase kamenný.
"Proč jsi mě to neřekl?"
"Hodně mě to zaskočilo, víš?" začal jsem se trochu stydět. "Když jsem to od tebe uslyšel, vylekal jsem se. Ale vlastně jsi mi řekl to, co jsem si už dlouhou dobu přál." trochu jsem se přisnul. "Ale teď už nikam nepůjdu, budeme spolu, ano?"
"Ty jistý, že ještě chci?" zamračil se.
Ve mně to hrklo. Tak on.. on si to rozmyslel? Nemyslel to vážně? Znamená to teda, že chce všechna slova vzít zpět. Ale já tomu věřil!
"Dělám si legraci." šťouchl do mě, když viděl můj zaskočený výraz.
Zhluboka jsem si oddechl a zasmál se tomu, jak jsem naletěl. Gerard mi dal ruce kolem krku a hlavu si položil na mé rameno. Jemně jsem kolem něj obmotal paže a nos mu zabořil do vlasů. Vdechoval jsem jeho vůni.
Srdce mi bušilo tak moc, že to určitě muselo být slyšet. Dech se mi zrychlil a nevnímal jsem nic jiného. Gee. On je tu. Se mnou. A má mě rád.
Odtáhl se ode mne a zase mi jenom koukal do očí. Přiblížil jsem svůj obličej tak blízko, že se naše nosy dotýkaly. Obě ruce jsem mu umístil do vlasů, zatímco mě chytil za boky. Vpíjeli jsme se do sebe pohledem, cítil jsem na tváři jeho horký dech. Zachvěl jsem se.
"Smím tě políbit?" s úsměvem jsem se zaptal.
Gerard na chvíli odvrátil pohled jinam a pak se nejistě vrátil zpět k mým očím. "Já. Ni-nikdy jsem..."
Krátce jsem ho pohladil po obličeji na důkaz, že se opravdu nemusí bát. Na tvář se mu vrátil ten nejkrásnější úsměv, co jsem kdy viděl.
Užíval jsem si tu napjatou atmosféru. Vzduch houstl. Přitáhl jsem si jeho hlavu ještě blíž a dýchal jsem na jeho dokonalé rty. Zavřel jsem oči a jen vnímal blízkost...
Opatrně jsem spojil mé rty s těmi jeho. Na okamžik jsem se oddálil a pak ten pohyb zopakoval znova. Naše těla byla na sebe snad až příliš natisklá, takže jsem cítil, jak se Gee při každém mém dotyku zachvěl. Lehce jsem přitlačil a své prsty jsem mu zamotal do vlasů.
Jemně jsem ho líbal, nasával jsem mu spodní ret, zatímco se mě snažil napodobit. Byl to neohrabaný pomalý polibek, přesto však plný lásky a něžnosti.
V břiše mi létalo tisíce motýlků, zatmělo se mi před očima a měl jsem pocit, že se vznáším. Neskutečně moc jsem si to užíval, nechtěl jsem, aby tahle chvilka skončila.
"Neumím to.." trochu nešťastně zašeptal Gerard, když se malinko odtáhl.
"Jde ti to skvěle." zamumlal jsem, načež ho znova začal líbat.
Ta chvíle mi připadala nesmírně silná. Chtěl jsem si jí navždycky pamatovat.
Cítil jsem, jak se Gerard každou vteřinu zlepšuje. Více se zapojoval a teď to všechno narůstalo na intenzitě. Když už mě začaly bolet rty, odtáhl jsem se a přešel do obětí. Svou tvář jsem přiložil k té jeho, i ten nepatrný dotyk ve mně vyvolal to známé chvění.
"Miluju tě..." slyšel jsem potichý hlas vedle sebe a usmál jsem se. Krátce jsem ho líbl na tvář.
Byl jsem natolik vyčerpaný emocemi, že jsem ho vzal do náruče a lehl si s ním na postel. Hladil jsem ho, když si opřel svou hlavu o můj hrudník. Tiskl své tělo na mé a mohl jsem cítit náš zrychlený dech.
Zavřel jsem oči a jen si vychutnával tu kouzelnou chvíli.
_ _ _
Vzbudil jsem se z příjemného polospánku a chvíli nechal zavřené oči. Cítil jsem na tváři jeho pohled. Krátce jsem se zavrtěl a dělal, že spím.
Povzdechl si. Určitě musel přemýšlet. Představil jsem si ten jeho hloubavý výraz a měl jsem co dělat, abych se nezačal blbě uculovat.
Za pár okamžiků se mé tváře dotkly prsty. Jemně mě hladil po obličeji, čele a zavřených očích. Když se dostaly ke rtům, políbil jsem je.
"Nespíš!" šťouchl do mě.
Konečně jsem na něj pohlédl. S úsměvem jsem zavrtěl hlavou.
Teď jsme se prohlíželi navzájem. Je tak nádherný. Roztomilý. Tím, jak se netrápí "dospělými" starostmi má dokonalou, trochu dětskou, tvář. Pleť bledou a bez jediné skvrnky. Pod malým špičatým nosem jsou nádherné plné rty. Hledí na mě láskyplným pohledem, chci si ho navždy pamatovat.
Krátce jsem zívl a snažil se protáhnout. V tom stísněném prostoru to teda nebylo vůbec jednoduché. Chytil jsem pod peřinou jeho ruku a přisunul si jí zpět k obličeji. Mazlil jsem se s ní jako s plyšákem a Gee se tomu hihňal.
"Měli bychom vstávat."
Kývl. Všiml jsem si, jak nerad mluví.
"Gee, řekni to celou větou. Už žádná gesta." napomenul jsem ho.
"P-proč?"
"Čím víc budeš mluvit, tím to bude lepší. Až nakonec budeš mluvit úplně normálně."
Povzbudivě jsem se usmál, avšak jeho tvář se zamračila.
"N-nikdy nebudu normální."
Zarazil jsem se. Tohle jsem neměl říkat. Z jeho pohledu je všechno tak primitivní, nedokáže číst mezi řádky. Samozřejmě, že jsem to tak nemyslel.
"Co to povídáš? Ty jsi normální!" pokusil jsem se znova stisknout jeho dlaň, avšak ucukl.
"Nejsem. Víš. Nepřesvědčíš ty mě o tom, že já jsem. Protože si to já uvědomuju. Každý říká, že ne, tak nevím, proč bych najednou měl být normální. Jenom proto, že to říkáš ty."
Nevěděl jsem, co na to říct. Vlastně má pravdu. Ale.. říká to tak hrubě. Jeho hlas je plný pohrdání.
"Gee," posadil jsem se a povzdechl si. Namáhavě jsem se usmál. "Jsi jedinečný. To na tobě miluju.." pečlivě jsem vybíral slova. "Nejsi jako všichni ostatní, jsi něco víc."
"Ne.." znova zakroutil hlavou. "Ostatní mají chytrost, chápavost..."
"Ale to ty taky! Jsi ohromě chytrý! Chápeš všechno! A nevzpomenu si na žádnou věc, co by ti kdy nešla!"
"Ne..." znova se mračil.
"Dobře, máš jednu jedinou španou vlastnost." začal jsem se smát. "Jsi hrozně tvrdohlavý!"
Zaklepal jsem mu na čelo a dělal, jako kdybych si o něj narazil prsty. Nejdřív na mě vyjeveně zíral, než mu to došlo a znova se culil.
Podíval jsem se mu do očí. "Nechci, abys byl jiný. Tohle jsi ty... A udělá mi jedině radost, když se tvůj stav zlepší. Ale budu tě mít rád úplně stejně."
Usmíval se, asi už mu to všechno došlo. Chvíli si mě jenom prohlížel, než našpulil rty a přivřel oči. Se smíchem jsem ho začal líbat.
Komentáře
Přesně, na tohle slovní zásoba nstačí. Mos hezký... ale co až se to dozví maminka?
líbali se líbali:-D awww tak jako, už jsem se bála, že se frankouš bude bát...:-D
To bylo roztomilý...:-D
t je úžasný, heský, roztomilý a já nwm co ještě....pokračůůj pls. ;-D
pěkné, ale to, jak mu vysvětloval, že je jedinečný, mi úplně připomělo Freak, uhh...xD
juuu, roztomileeee...
"Ty jistý, že ještě chci?" zamračil se. - tenhle výser se mi libil:D
huláááá! * raduje se jak malé děcko xD* něják se začínaj v minutách dít v mym životě pozitivní věi


aaaaa...nie.AAAAAAAAAAAAAA!!!!!!! wuaaaaa...to je tak.....áááách nejako sa mi minula slovná zásoba :D ja pri tomto stále musím slintať a vzdychať a usmievať sa...aspoň momentálne.... awwwww...dokonalé!