close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

You´re the only one 9

10. února 2009 v 19:06 | Jannica |  Youre the only one
Tak tady to máte:) Je to divný... Ale stále se mi to ještě líbí a baví mě to... :))





Vstal jsem z postele a oblékl se, nechtěl jsem, aby nás tady takhle někdo našel. Gerard mě napodobil. Přemýšlel jsem, co bychom dneska mohli dělat. Je přeci sobota.

"Co bys chtěl celý den dělat?" zeptal jsem se ho s rozhodnutím, že mu vyhovím.

"Celý se válet v- v posteli s tebou." Bezmyšlenkovitě vyhrkl.

Začal jsem se smát. Přišel jsem k němu a zlehka ho pocuchal ve vlasech.
"Taky by se mi to líbilo," Přiznal jsem. "Ale nejde to."

"Ne? proč?"

"Co kdyby někdo přišel?"

"A?" mračil se na mě. Vůbec nechápal, proč se toho bojím. Všechno mu připadá tak moc primitivní… Jak mu to budu teď vysvětlovat?

"Gee…" vydechl jsem a sedl si k němu na matraci. "Podívej, zkusím ti něco vysvětlit ano?" Přikývl. "Ty víš, že my jsme kluk a kluk a tak to není správně."

"Je správně, když my máme se r-rádi. Ty to říkal."

"Ano, ale…" vůbec jsem nevěděl, jak reagovat. "Ale je to hrozně nezvyklé, víš přece, jak reagovali mí kamarádi."

"Mě je jedno, jak reagovat budou ostatní. Nevadí, když se mnou nebudou mluvit. Tobě jo? Stejně já nemám rád je a o-oni mě."

Pomalu jsem ho chytil za ruku. "Jenže je to ještě víc složitější. Bojím se, že mi sem mamka zakáže chodit."

Zatvářil se vyděšeně. Pak se mu najednou rozechvěl spodní ret. Prudce jsem ho objal, nechtěl jsem ho rozplakat.

"Nemůžu… nemůže to n-nikdo vědět a my.. my muset budeme dávat pozor, aby nás neviděli spolu?"

"Ze začátku ano." Opatrně jsem přikývl. "Ale pak ne. Povím ti, jak si myslím, že to bude nejlepší."

Napjatě poslouchal a já si ještě jednou všechno důkladně promýšlel v hlavě.

"Zatím o tom nikomu nic nepovíme. Necháme tomu čas. A já pak seberu odvahu, abych to řekl mé mamce. To pak uvidíme, jak bude reagovat. To, že jsem gay vezme asi dobře, ale to, že chodím s tebou…"

"Ona… ona chce někoho lepšího totiž pro tebe?" najednou se zase začal třást. "Ne mě? Protože… protože jsem postižený. Jsem jiný než ostatní…"

"Ne!" rychle jsem ho přerušil. "Nejsi jiný, jsi jedinečný." Pohladil jsem ho po tváři. "Gee, pamatuj si to už. Jsi jedinečný. Zopakuj to."

"K-když-"

"Zopakuj to," naléhal jsem dál

"Jsem jedinečný. Já… ne jiný, já jsem jedinečný." Pomalu vyslovoval každou hlásku a díval se mi při tom do očí. Když se mu to povedlo, vítězoslavně se usmál. Objal mě.

"Půjdeme ven," rozhodl nakonec. "Protože nikdo není tam a my budeme moct být spolu."

Usmál jsem se na souhlas a šel jsem odjistit vozíček. Posadil jsem ho na něj a do klína mu začal skládat nějaké věci, co jsem se rozhodl vzít sebou. Samozřejmě deku, papíry a pastelky, ještě jsem se stavil dole v kuchyni a "vypůjčil" si hromadu jídla, kdybychom tam chtěli být přes oběd. Zatímco jsem to sháněl, dal jsem Gerardovi za úkol napsat vzkaz, že jsme venku, aby se po nás nikdo nesháněl.

Vrátil jsem se do pokoje a on na mě mával papírem. Zkontroloval jsem mu to. Chybělo tam jedno písmenko, ale nechal jsem to být.

Sjeli jsme výtahem ven před budovu. Zlepšila se mi nálada, když mi tváře opět ovanul chladný jarní vánek. Vyjeli jsme spolu vstříc nádherné rozkvetlé zahradě.

Dojeli jsme hodně daleko a já spatřil krásný plácek u vody. Veliký, osamocený a všude samá tráva. Z poloviny ho kryly stromy, takže tam byl i stín.

Zastavil jsem, rozprostřel deku a naházel tam všechny věci. Pak jsem Geemu pomohl dolů. Sedl si a upřeně zíral před sebe.

"To je hezký… ta… to…" ukazoval před sebe a mračil se.

"Co Gee?"

"Přece tamto…" nemohl si vzpomenout na slovo. Sedl jsem si těsně vedle něj, abych viděl, kam jeho prst směřuje. Před námi nebylo nic, jenom rybník.

"To v té vodě."

"Jsou tam kachny?" divil jsem se.

"Ne kachny. Jinak."

"Já nevím, jiné zvíře?"

"Ne."

Připadal jsem si, jakobych byl malý a hrál takovou tu hloupou hru na hádání věcí.

"Vlnky?" "Ne." "Lekníny?"

Zaraženě se na mě podíval. "Co je to?"

"To jsou ty vodní kytky. Je to zelený, támhle to vidíš na hladině."

Podíval se tam. "To taky ne."

"Gee, já už fakt nevím." Naposledy jsem se zamyslel. "Ta obloha, co se tam zrcadlí?"

"No.. no…" zajásal. "Skoro. Jak se zrcadlí ty stromy a všechno… Jak se to… uhm…"

"Myslíš odraz?" podíval jsem se na něj. Okamžitě přikývl.

"Jo… jak je to pak vidět dvakrát. Jako v zrcadle, jinak trochu."

"No tak to je odraz." Objasnil jsem. Dvakrát to po mě zopakoval a tím se naučil nové slovo.

Najednou mě něco napadlo. Mohl by číst. Kdybych mu dal knížku, naučil by se tím přeci spoustu nových slov. A navíc by si je v hlavě uspořádal tak, aby se mu nepletla a používal je ve správném slovosledu.

Podíval jsem se kolem sebe a zamrzelo mě, že mě to nenapadlo dřív. Byly tu jenom nějaké obrázky… Možná by mohl alespoň pojmenovávat to, co vidí. To také není k zahození.

Řekl jsem mu svůj nápad, ale on jenom nespokojeně mručel.

"Dovol aspoň mi jeden den žít jako normální," otráveně zabořil hlavu do deky. To mě nenapadlo. Jsem posedlý touhou ho vyléčit a nemyslím při tom na to, jestli se mu zrovna chce nebo jestli mu to náhodou není nepříjemné.

"Omlouvám se. Nemyslel jsem to tak," provinile jsem se usmál. On se otoči na bok a natáhl ke mně ruku, abych věděl, že se nezlobí.

"Vážím si toho," řekl najednou. Nechápavě jsem na něj pohlédl. "Hrozně moc děkuju ti, ž-že se tak staráš o mě a záleží ti na mě. Že se ty snažíš pomoc mě. Děkuju."

***

Gerardovi to skutečně připadalo skoro až neskutečné. Musel se pousmát nad tím, jak si o něj Frankie stále dělá starosti. Strachuje se, aby si neustále procvičoval psaní, mluvení. Cvičí s ním. Je dychytivý po lepších výsledkách, ze všech sil se snaží dělat pro to všechno.

Gee si moc dobře uvědomoval, jak se kvůli němu Frank obětuje. Je radši s ním, i když by si třeba zase mohl jít usmířit kamarády. Nebo by mohl dělat ještě spoustu dalších věcí, které mají obvykle sedmnáctiletí kluci v plánu. Ale on zůstává s Gerardem, místo toho, aby si teď užíval zábavu někde jinde, tu leží u rybníka, objímá ho.

Vzhlédl a najednou si všiml něčeho podivného.

"Frankie…" šeptem ho oslovil. "Ty pláčeš?" Nechápal, co je špatně. Nedokázal si vysvětlit Frankovy slzy. Nebylo jich moc, ale přecejen se mu jich pár odráželo na řasách. Jaký má důvod být teď nešťastný? Nechce přecejen jít k těm kamarádům? "Proč jsi smutný?" Naprázdno polk. Bál se odpovědi.

"Nejsem smutný," usmál se Frank a otřel si oči hřbetem ruky. Tím Geeho ještě víc zmátl. "Víš, lidé brečí i když jsou hrozně moc šťastní. A to já jsem."

Gerard se uculil a prudce ho objal. Odpověď se mu nesmírně moc líbila. Když je šťastný Frank, on taky. Záleží mu na něm úplně, ale úplně ze všech lidí nejvíc.

Leželi tam spolu, objímali se a neustále se hladili. Občas se i líbali, ale spíše to omezili na drobné sladké pusinky. Gerard je totiž neustále vyžadoval. Připomínalo mu to maminku, také mu je dávala. Teď ale kvůli ní nebyl smutný, naopak. Věděl, že by si to tak přála.

Navíc už není sám, sirotek, kterého opustili rodiče tou nejhorší cestou. Má Franka.

Gee začal dělat svou oblíbenou činnost, hladil Frankieho po obličeji. Jemně zkoumal každý rys jeho dokonalé tváře. Snažil se to navždy vrýt do paměti. Přejížděl mu prstama po hebkých rtech, výš přes nos, oči - líbilo se mu, jak je Frank vždycky zavírá, když se ho chce dotknout - až k čelu. Druhou rukou ho mezitím opatrně hladil po vlasech a užasle na něj hleděl. Připadal mu tak krásný, až se bál, že při každém prudčím pohybu se může rozpadnout.

Věděl z vlastní zkušenosti, že krásné věci se rozbíjejí. Jako ta váza. Kdysi mu jí dali do pokoje a do ní kytky. Líbila se mu tak moc, že jí vzal do rukou a prohlížel si znaky na jemném čistém skle. Pohrával si s ní tak dlouho, až mu najednou vyklouzla a rozbila se na tísíce střípků. Gerard sebou při té vzpomínce na tříštějící se sklo cukl.

"Frankie?" opatrně se optal. "Budeš tu pořád že ano?"

Frank pomalu otevřel oči. "Samozřejmě."

Gerard, uklidněn jeho odpovědí, se sladce usmál a pak mu dal něžnou pusu na rty. Nic víc, jenom krásný, nevinný polibek jako důkaz naprosté oddanosti a lásky.

***

Frank:
Dojalo mě to, co řekl. Jak mi poděkoval. Nečekal jsem od něj něco takového, nevím, jestli jsem ho podceňoval, ale nebyl jsem si jist, jestli dokáže vnímat mou pomoc jako já. Ale dělám to z lásky, nejspíše to vycítil. Je zvláštní, jak je i přes svou nemoc citlivý. Připadá mi, jakoby do mne snad viděl. Vždy se na mě tak zahledí těma svýma krásnýma očima a já vím, že mě má v tu ránu přečteného. Možná to bude tím, že dávám hodně své pocity a jevo, a nebo je prostě více empaticky založený. To spíš, podle ostatních jsem prý hrozně uzavřený. Kamarádi říkají…

Kamarádi. Budu to muset nějak vyřešit. Měl bych si to někam napsat, naplánovat si, co jim řeknu. Ale… kde mám svůj diář? Předtím jsem bez něj neudělal ani krok. A teď ho najednou nepotřebuju. Je mi jasné, proč. Každé políčko by vyplňovalo pouze jedno slovo, jméno. "Gerard."

V tom případě zápisník vůbec nepotřebuju. Mám jasno v tom, co budu dělat zítra, další dny.

Jenže teď musím vyřešit dvě věci.

Kamarádi - stojí mi ještě vůbec za to? Má cenu kamarádit s někým, kdo mě nebere takového, jaký jsem? Jestli to nedokáží přijmout, bude mě to mrzet, ale hlavně budu mít vztek. Sám na sebe. Že jsem jim věřil. Měl jsem je rád, pomáhal jim, bavil se s nimi. Naplňovali můj život. Avšak teď už mám náhradu. A o dost lepší.

Druhá věc je mamka - Kdy budu schopný jí to říct? Bojím se toho. Opravdu moc. Ale přecejen jsem její syn, miluje mě a já jí. Je mezi námi takové zvláštní pouto, jsme si sobě hrozně blízcí. Byly chvíle, kdy jsem trpěl depresemi, nic mě nebavilo, číšil ze mě vztek. To ona mě z toho pokaždé dostala. A od té doby, co odešel táta, se na mě hrozně upnula. Asi doufá, že si seženu hodnou manželku, budu mít děti. Vidí ve mně někoho, kdo napraví to, co pokazil můj otec. Ale když jsem gay?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miša Miša | Web | 10. února 2009 v 19:41 | Reagovat

nie som momentálne schopná riešiť Frankove problémy, tie budem riešiť až...niekedy inokedy :D teraz som schopná jedine stále si čítať dokola niekoľko viet, lebo... ja nemôžem z Gerarda, fakt že nie :D to, ako opisuješ, že mu pohládzal tvár... z toho som na vetvi, akože fakt :)) dokonalé, dokonalé, dokonalé...aaaaach bože toto je úžasná story, milujem tu Gerarda (kde nie), awww...:D a bolo to nádherne dlhé, presne takto si to predstavujem :p

2 Miša Miša | Web | 10. února 2009 v 19:42 | Reagovat

wuaaa a zase som prvá! *yahoo*

3 XYZ XYZ | 10. února 2009 v 21:42 | Reagovat

jeeeejda, to je dojemný..fakt tenhle příběh miluju, šíleně

4 Darek Darek | Web | 10. února 2009 v 22:36 | Reagovat

Doufám, že to mamička přijme....

5 pájina pájina | Web | 11. února 2009 v 15:05 | Reagovat

ať se pěkne frank vykašle na jeho idiotský "kamarády" a je jenom s gerardem. to je nejhezčí:D

a doufám že to frankova máma nějak překousne. i když spíš bych čekala že se naštve a zakáže mu chodit za gerard aby ho nějak "neznemravnil".

no uvidím

6 M@kAyla M@kAyla | 11. února 2009 v 18:42 | Reagovat

wow, to je hezký!!! Doufám, že to jeho mamka nějak příjme.

Pokráčko pls.!

7 JajPi JajPi | Web | 11. února 2009 v 19:27 | Reagovat

je to pěkné...

8 petí petí | Web | 11. února 2009 v 21:33 | Reagovat

to je tak hrozně nádherná povídka...já nemam slov...je taková krásná...roztomilá...dojemná.....upozorňuje na ty jedinečně lidi...prostě je tak krásně psaný a já se pokaždé když jí čtu usmívám :)

9 Lucia Lucia | Web | 12. února 2009 v 16:29 | Reagovat

to bolo krásne, dojemné....

10 DareDareDevil DareDareDevil | Web | 12. února 2009 v 17:22 | Reagovat

ťuťuňuňu... to bylo roztomiloučký:-D

11 fallen angel fallen angel | Web | 12. února 2009 v 20:11 | Reagovat

Veliký, osamocený a všude samá tráva.

proč jsem četla Veliký, osamocený a všudesamá kráva? xD

už mi hrabe xDxD

jinak nádherný to je...

jak mu to Gee řekl...

nádhera prostě

12 devilishe devilishe | 15. února 2009 v 17:29 | Reagovat

krasne...ale bojim sa mamky.....a....... akoze,asi som uz velmi uchylna,ale ked je geeeeee to...akoze vinimocny a taky detsky,tak ako budu robit TO?? ved...akoze frankiemu to bude chybat...ci ne??? :DDDD ja som blbba :D pokrackoooooooooo!!!!!!!

13 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 17. března 2009 v 19:03 | Reagovat

Jajku... já to žeru... nádherná storka... doufám že mamka nebude dělat dusno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama