21. března 2009 v 7:00 | Jannica
|
Sakra další kapitolu už nemám napsanou dopředu, budu se muset zase přemluvit k činnosti :D Doufám, že mě k tomu pomůžete a trochu mě postrčíte, abych do toho měla větší chuť:))
Frank:
Pomalu jsem se vracel k normálu. Na tu osudnou noc jsem skoro zapomněl a zase jsem vymetal všechny party. Ovšem něco bylo přece jen jiné než dřív. Něco mi stále chybělo. A já nedokázal přijít na to, co.
Probouzel jsem se u cizích lidí, doma jsem trávil minimum času. Tohle je hrozně výhodné. Nemusím utrácet za jídlo, tady je ho dost. Vlastně kdyby mě vyhodili z podnájmu, stále mám kde bydlet. Stejně doma nespím, takže by mi to bylo jedno.
.
Sedím na barové stoličce, hlavu opřenou o pult. Jsou asi tři v noci, jsem trochu unavený. Poručím si dalšího panáka a kopnu to do sebe. Alkohol. Bez něj bych asi pošel.
Úspěšně pošlu do háje pár chlápků a jednu ženskou, co se mě pokouší sbalit. Nemám náladu, chci spát, je mi špatně. Jako vždycky. A dnes to bylo kolikrát? Pětkrát? Osmkrát?A to nepočítám ty kluky, kteří mě chtěli vykouřit. Připadá mi, že jsem už úplně vypotřebovaný, bolí mě celý rozkrok.
Hm, stojí mi to za to vůbec?
Samozejmě, že ano. Miluju sex. Miluju krásný chlapy. A zbožňuju ten pocit, když se můžu dotýkat mužského těla, když si ho mohu pořádně prohlédnout a pomalu ho přivádět do varu. Žiju jen pro ten okamžik, když se lidská kůže chvěje pod mými prsty, když se napíná a palí jí každý můj dotek.
Všichni ze mě šílí.
Otočím hlavu a podhlédnu do tváře pěknému mladému klukovi. Sedí sám u stolu, něco popíjí a nejistě se rozhlíží kolem.
Líně se zvednu a něco mě nutí k němu jít. Přisednu si.
"Ahoj, jak se jmenuješ?"
Nejistě se na mě podívá. "Michael."
"Já jsem Frank." Usměju se. "Co piješ?" mrknu na tu skleničku, co drží v ruce.
"Colu. Jsem abstinent…" objasní, když si všimne mého výrazu.
Sakra, co mi to připomíná?
"Jsi gay?"
Zamyslí se. "Ne."
Nevadí, dostal bych ho, kdybych chtěl. Ale nejsem si tak jistý, jestli bych ještě byl schopen se udělat. A něco mi to připomíná.
Najednou se zarazím a podívám se na něj. Takhle nějak to bylo. Přesně tak. Také seděl u stolu, pil kolu a tvrdil, že je heterák.
On.
Gerard.
Jak dlouho jsem si na něj nevzpomněl? No, pár dní už to bude. A ani nijak netoužím na něj myslet znova a trápit se výčitkami.
Vždyť si za to mohl sám. Já jsem naprosto nevinný, nemůžu za to. Tak proč mě to tak hryže? Jestli ho někdy potkám, vyjasníme si to. Ale dost silně pochybuju o tom, že se ještě někdy ukáže na mejdanu.
"Hm, tak čau…" zvednu se ze židle a líně odkráčím pryč.
Co tady? Nudím se… To je snad poprvé za celý svůj život, co se nudím na party! Jsem já vůbec normální? Přeskočilo mi?
Proč je všechno najednou jinak?
Naštvadně seberu na chodbě ze země svou bundu, kterou mi tam nejspíš někdo shodil, a vypadnu ven na vzduch.
Zhluboka se nadechnu. Tak tohle mi chybí. Potřeboval bych být pár dní sám, společnosti už mám až po krk.
Odjel jsem domu a tam šel rovnou spát. Propadal jsem do deprese, byl jsem otrávený jako nikdy předtím. Tenhle stereotypní způsob života mě už nudí.
Gerard:
Další schůzka s Christianem byla jiná, než ta první. Vodili jsme se za ruku v parku, stále jsme se něčemu smáli. Už jsem nerozmýšlel slova tak, jako předtím.
Každou chvíli jsme zastavovali kvůli polibkům, lidé na nás divně koukali, ale nám to bylo jedno. Užívali jsme si jen jeden druhého a okolní svět jsme nevnímali.
Cítil jsem se s ním nádherně. Měl jsem pro co žít a to bylo důležité. Christian byl stále moc milý a všímavý, líbilo se mi, že se o mě tak zajímá.
Tolik pozornosti najednou… Nebyl jsem na to zvyklý, ale tím to bylo ještě krásnější.
Kromě polibků jsme přešli i na různé hlazení a osahávání, ale sex jsem nechtěl. Chápal to a nenaléhal na mě. Od té jedné události se milování bojím.
Ale samozřejmě vím, že s Christianem to bude jiné. Možná se mi splní i ty romantické představy…
Po nocích jsem o tom tajně snil, představoval jsem si do detailů, jaké to bude. Pak jsem vždy usínal s úsměvem na rtech a krásným pocitem uvnitř.
Jednoho dne jsem se vrátil rozradostněný domu, vybral jsem schránku a všechnu poštu (reklamní letáky) jsem hodil na malý stolek. Sám jsem se rozvalil na gauči a vytočil Mikeyho číslo, mezitím jsem se automaticky těmi papíry prohraboval.
Najednou jsem narazil na zvláštní obálku. Telefon, co už dávno vyzváněl, jsem típnul a s mírně zamračeným výrazem jsem dopis vzal do rukou.
Srdce mi poskočilo, když jsem zpozoroval adresu odesílatele. Zavřel jsem oči a potichu si přál, aby mi to alespoň tentokrát vyšlo.
Rozlepoval jsem papír roztřesenými prsty. To je od šéfredaktora časopisu A-A. Tam jsem posílal mou povídku. Nebyla špatná, myslím, že by mohli-
"JO!" zakřičel jsem přes celý pokoj a ještě jednou mrkl na papír, jestli vidím dobře. Vzali to! Má povídka bude otištěna v příštím čísle! Měl jsem hroznou radost. Bylo to tam černé na bílém! Stále jsem četl ten text, nemohl jsem tomu uvěřit. Homosexualita je prý to, co lidi v téhle době baví. Je to moderní. Trochu to nechápu, ale když to říká tak významná osoba a navíc má v rukou osud nejlepšího časopisu na světě… asi na tom něco bude.
Chvíli jsem se ještě kochal tím dopisem, než jsem opět vzal do ruky telefon. Zavolal jsem Mikeymu, měl z toho snad stejně velkou radost, jako já. Také jsem mu povyprávěl o Christianovi, chrlil jsem jedno slovo za druhým. Byl jsem opravdu šťastný. Všechno mi vychází, konečně se projednou obrátilo štěstí na mojí stranu.
Večer jsem šel spát se skvělým pocitem. Bylo mi jedno, že jsem si polštář zamokřil vodou, co mi kapala z vlasů. Pořádně jsem se přikryl peřinou a chvíli koukal do stropu, uvědomujíc si ty radostné události.
Další den jsem se opět sešel s Christianem, zašli jsme spolu do parku. Bylo krásné počasí, divil jsem se, že tam není moc lidí. No, byl také všední den.
"Jak to, že nemusíš do práce?" zeptal jsem se ho. Zajímalo by mě to.
"To víš, podnikám…"
Obrátil jsem k němu hlavu. "Já myslel, že pracuješ v kanceláři."
"No, víš, ono je to trochu složitější. Ta kancelář je v postatě má, můžu si uzpůsobit pracovní dobu."
Chápavě jsem přikývl. "To je fajn, taky bych chtěl takovou práci."
"Nechtěj, je to hrozně vyčerpávající…"
Dlouho jsme si tam ještě povídali, zatímco jsme se hladili po rukou a vyměňovali si láskyplné pohledy. I když - nejsem si jistý, jestli jsem se do něj už zamiloval. Asi mi to bude chvilku trvat. Řekl bych, že k němu cítím něco víc, ale že by to byla láska?
V pozdním odpoledni mě pozval na večeři do pizzerie. Byl to nádherný podnik, potichu tam hrála pomalá příjemná hudba a na stole byly zapálené svíčky.
Sedli jsme si naproti sobě a objednali jsme si.
Jedli jsme mlčky, pokukovali jsme po sobě. Natáhl jsem levou ruku a našel jeho dlaň, co byla položená na stole. Jemně jsem mu jí stiskl a on se usmál. Začal mě hladit po zápěstí.
Po jídle jsme jen tak usrkovali víno a hleděli na sebe, nemohl jsem se vynadívat na jeho nádherný úsměv. Hluboké oči mu v přítmí tak zvláštně světélkovaly, mohl jsem se v nich ztratit.
"Gee…" vydechl najednou a pevněji mě stiskl. "Musím ti něco říct…"
Kývl jsem a pobídl ho tím, aby pokračoval.
"Víš, mám pocit, že jsem na tebe už dlouho čekal." Na chvíli odvrátil pohled, než se nejistě vrátil zpět k mým očím. "Když jsem s tebou, je mi nádherně. Myslím na tebe ve dne i v noci. Ve chvílích, kdy nejsme spolu mám pocit, jakobych snad ani nežil." Odmlčel se. "Gee, myslím, že tě miluju."
Zalapal jsem po dechu a oči se mi rozzářily. To bylo nejkrásnější vyznání lásky, co jsem kdy slyšel!
"Víš…" nadechl jsem se a na okamžik zpanikařil. Co mu mám říct? "Asi očekáváš, že ti řeknu totéž. Mrzí mě, že tě nejspíš zklamu." Na prázdno jsem polkl a on sebou trochu cukl. "Také na tebe stále myslím, jsi člověk, kterého mám rád, důvěřuji ti. Minuty strávené s tebou jsou ty nejkrásnější z celého dne. Ale… asi nejsem připravený ti to teď říct."
Sledoval jsem výraz v jeho obličeji. Byl zkoumavý a starostlivý. "Jsem si jistý," pokračoval jsem, "že dřív nebo později to budu opětovat. Na lásce se musí pracovat. Jsem do tebe určitě zamilovaný, ale asi tě ještě nemiluju."
Oddechl jsem si po svém proslovu. Jemu se tvář malinko vyjasnila a tak zvláštně se usmál.
Zaplatili jsme a vyšli ven do chladného počasí. Vzal mě kolem ramen, když si všml, že je mi zima. Lehce si mě k sobě přitiskl a pak mě chytil za dlaň, aby si mě mohl přitáhnout.
Naklonil se a lehce přejel rty po těch mých. Mezitím obmotal paži kolem mého těla a mačkal mě. Jemně jsem nasál jeho spodní ret, přinutilo ho to zasténat.
Zima nás nutila jít domů. Doprovodil mě až před barák. Tam jsme se dlouze loučili, ani jeden z nás se nechtěl odtrhnout.
Podíval jsem se mu do očí. "Jestli chceš, můžeš tady přespat," navrhl jsem. Tvář se mu rozzářila. "Teda, myslím…" zakoktal jsem se. "Myslím jenom přespat. No.. víš, že to ještě nechci, já…"
"V pořádku, Gee…" políbil mě na nos a usmíval se na mě jak na děcko. Připadal jsem si trochu trapně. Měl jsem radši držet hubu. "Vím, jak to myslíš. Taky bych chtěl vedle tebe usínat a probouzet se…"
Podíval jsem se do jeho upřímných očí a pak jsem ho zavedl dovnitř.
Už bylo dost hodin, šli jsme si rovnou lehnout. Bylo krásné ležet s ním v náručí, mít zavřené oči a poslouchat tlukot jeho srdce.
How romantic... chemical romanctic. Jak jako že ho nemiluje? Teda já bejt Christian tak se z toho psychicky složím. Frank je hrozná kurva. Nemám ho ráda. Kdy bude pokráčko? XD já se nemůžu dočkat až se Gee a Frank zase potkaj!!! to bude maso XD