close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nancy Boy 4

7. března 2009 v 18:53 | Jannica |  Nancy Boy
Jsem zpět doma, mám se fajn:) Až na to, že mi zítřkem končí prázdniny... No nic, to se přežije..
Komentujte prosím:)






Oběhl jsem dům a zadýchaně padl na jednu ze strouchnivělých laviček. Zíral jsem na noční oblohu a v hlavě jsem měl spleť čehosi neurčitého.

Teď jsem si mohl nádherně zašukat s tím sympaťákem. Tak proč jsem ho sakra odmítl? Nemám na sex ani pomylšení… Dělá se mi dokonce při té předtavě špatně. Asi už toho mám po tom všem dost. Prostě mě to omrzelo.

Samozřejmě, bylo to nevyhnutelné, jednou mě to přece musí přestat bavit. Ale proč tak najednou?

Zatřepal jsem hlavou a stále studoval noční oblohu. Vzpomněl jsem si na Christiana, ale honem jsem tu myšlenku zahnal do nejzažšího koutu mého mozku. Asi jsem už moc pil. Tyhle sentimentálnosti jsem si přece zakázal.

Život se skládá ze svou věčí. Pořádnej mejdan a sex. Líbí se mi, jak hezky to spolu souvisí. Práce a vydělávání peněz je vedlejší. To se vždycky nějak sežene.

Když jsem vyšel střední, vzali mě do knihovny. Sedím za pultem a půjčuji knížky. Obvykle mě lidi hádají na něco divočejšího a takhle práce je překvapí. Je ale fajn si vždycky odpočinout po skvěle prožité noci. Když není moc zákazníků, klidně si i na půl hodinky zdřímnu.

A i kdybych nepracoval tam, nebyl by problém si vydělat. Šel bych třeba šlapat. Nevím, proč všichni říkají, jak je to hrozné, procházet se u dálnice a čekat, až někdo zastaví. Mě by to nevadilo - užil bych si a ještě dostal zaplaceno. Nebo bych mohl být gigolo na pronájem. No láká mě to teda o dost víc, než ta nudná práce v knihovně.

Ale má to jeden háček. A dost velký. Jsem zvyklý si vybírat. Nechci šukat s někým, kdo se mi nelíbí. Při téhle práci bych musel brát všechno.

Radši zůstanu v knihovně.

Rozhodl jsem se odejít domů, protože mi už byla dost velká zima.

Šel jsem pěšky, mám asi jen deset bloků.



Gerard:

Probudil jsem se s bolestí hlavy. Přetáhl jsem si přes obličej deku a bolestivě zasténal, když jsem cítil, jak mi štěkot sousedova psa proniká hluboko do mozku a bodá jako jehla. Otočil jsem se na bok a pokusil se aspoň naokamžik znova zabrat. Nemohl jsem se rozvzpomenout, co se mi zdálo, ale to je teď běžné.

Když jsem zjistil, že už asi opravdu neusnu, posadil jsem se a ospale se rozhlédl kolem sebe. Mám velkou postel, není manželská, ale potrpím si prostě na pohodlí. Se zívnutím jsem se poškrábal na hrudníku. Co dneska budu dělat?

Normální lidé možná chodí do práce, já ale nemusím. Jsem průměrný malíř, rád kreslím, občas si nějaký z mých obrazů koupí galerie. Sním o tom, že si jednou pronajmu nějakou místnost, kterou bych použil na vystavování všech mých děl. Ovšem nejsou na to finance.

Pak také kreslím vlastní komix, nic moc extra to není. Podepsal jsem smlouvu s ne moc známým nakladatelstvím a mám hrstku věrných čtenářů.

Jsem také spisovatel. Rád píšu povídky do časopisů, o větší kariéře můžu akorát tak snít. Obvykle můj dopis s ručně napsaným příběhem pošlou zpět, avšak někdy se stane, že to přepíší a vyjde to v dalším čísle. Ten časopis je můj oblíbený, jmenuje se Academy Art, zkráceně A-A, jak si říká. Jak lze vyčíst z názvu, je o umění všeho druhu. Povídky jsou vždycky na konci, tak dvě tři, jen tak na odreagování. Avšak má zatraceně moc čtenářů.

Když už jsem v zoufalé situaci, vyjdu ven do centra, stoupnu si na most a kreslím portréty náhodných chodců, kteří se u mě zastaví. Občas to docela vynáší, hlavně v sezóně. Nahrnou se ke mně rodinky ze všech zemí a všichni chtějí něco na památku. Pak musím kreslit i krajinu, která se ale skládá z velké textilky a vypáleného parku.

Takže se v podstatě živím tak, jak se dá. Dělám, co se mi líbí, co mě baví a nežiju si špatně. Třeba bych mohl být jednou slavnější, ale ani nemám tu potřebu. Stačí mi to, co mám.

Rozhodl jsem se, že půjdu něco namalovat na plátno, dlouho jsem to nedělal.

Vstal jsem konečně z té postele a na malý okamžik zapadl do koupelny, než jsem zjistil, že v ulici zase prasklo potrubí a teče jen studená. Chvíli jsem uvažoval nad tím, že bych teplou mohl uvařit v rychlovarné konvici, ale nakonec jsem se umyl tou studenou. Očistec takhle brzy z rána.

Uvařil jsem si kafe a odtáhl jsem si ho sebou do svého skromného "ateliérku", chvíli jsem připravoval barvy a pak teprve přemýšlel, co nakreslit.

Skončil jsem u své oblíbené mísy s ovocem. Mís s ovocem mám už asi dvanáct.

Když jsem modře vybarvoval nepoužitý zbytek plátna, najednou se mi v mysli vybavil Frank. Chtěl jsem tu vzpomínku zahnat, ale nešlo to.

Co asi teď dělá? Jak se má? Odjel pak taky domů nebo zůstal na tý party přes noc? Myslí na mě?

Zatřepal jsem hlavou. To je blbost, samozřejmě, že na mě nemyslí. Jsem jeden z mnoha. Kdybych ho potkal, třeba by ani nevěděl, kdo jsem.

Dal jsem průchod svým myšlenkám, zatímco jsem stále vybarvoval. Nezakazoval jsem si na něj myslet, jen jsem o něm nepřemýšlel. Nesnažil jsem se nad ním uvažovat, jen jsem si postupně vybavoval jeho malé usměvavé rty, delší nos a hluboké pronikavé oči. Krásně tvarované dlouhé obočí ve stejné barvě jako vlasy.

V mysli jsem jel pohledem níž, po jeho tetováních, zasnil jsem se, co bych s ním všechno chtěl teď dělat.

Viděl jsem ho, jak leží bez trička na mém stole, opřený o lokty, houpe nohama a vyzívavě se směje.

Dokončil jsem svůj obraz, celý vydeptaný a bez nálady. Dobře, kreslit už nebudu.

Místo toho jsem sebou fláknul na sedačku, uvařil si další kafe a pustil cédéčko, co bylo zrovna v hi-fi. Ani jsem nepřemýšlel o tom, co jsem tam posledně nechával, bylo to ale pomalý, smutný a uklidňující.



Frank:

"Haló! Haló pane!"

S trhnutím jsem se probudil. Chytil jsem se za čelist a snažil se jí rozhýbat. Bolela mě od toho, jak se opírala o ten tvrdý pult. Rozespale jsem zamžoural na chlápka stojícího přede mnou. Zdá se mi to, nebo se mi opravdu pošklebuje?

Vzal jsem ty knížky, co přede mne šoupnul a všechny jsem projel čtečkou. Vyjel výpis, on ho čapnul, všechno narval do igelitky a zase odešel. Nečekal jsem, že tu někdo bude takhle brzo. Je teprve… uhm… tři hodiny odpoledne.

Bezmyšlenkovitě jsem knížky půjčoval a přijímal zpět, když nebyli zákazníci, rozděloval jsem je abecedně do poliček.

Najednou jsem narazil na titul, který mě rozesmutnil. Autorem byl Gerard Steven Trech. Musel jsem si vzpomenout na včerejšek, trápilo mě to. Byl jsem jeho první kluk. Chudák ani nevěděl, do čeho jde, zmohla ho jen ta touha.

Snažil jsem se na to nemyslet a konečně ho přestat litovat. Vždyť si za to může sám! Třeba celou tu dobu lhal, je gay, spí s chlapama běžně, jako já.

Něco uvnitř mě mi ale říkalo, že mluvil pravdu. Upřímnost z jeho osoby přímo vyzařovala. Kam se teď poděl?

Zašoupnul jsem knížku zpátky do police a pokračoval v řazení. Co budu dělat dneska? Myslím, že Matt mlel něco o skvělým klubu. To bude fajn.

Najednou jsem si uvědomil, že se mi tam nechce. Co tak náhle? Já, Frank Iero, vymetač všech oslav, nechci na pařbu?

Nechápal jsem, co se se mnou děje. Jakoby mi včera v mozku něco přecvaklo a já se komplet změnil. Měl jsem chuť si zalízt do postele, zachumlat se do peřin a přemýšlet. Hm, ještě bych si tam mohl psát do deníčku nebo si číst pod lampičkou nejnovější dívčí román. Stává se ze mě citlivka, tím to bude.

Rozhodl jsem se, že tam půjdu. Aspoň zapomenu na všechny ty špatné myšlenky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 JajPi JajPi | Web | 7. března 2009 v 19:39 | Reagovat

awww... yeah, Frankie se mění.. ach.. :D

2 Darek Darek | Web | 7. března 2009 v 21:39 | Reagovat

Frankie, piš si děníček ,čti romány a hlavně .... vypadni už ven najít Gerarda!!!!!!!!!!!!!!!

3 Lyl Lyl | 7. března 2009 v 23:17 | Reagovat

Ha ha, uz vim jak to bude dal! Gee se bude nudit a napadne ho si jit cist ale doma nema zadny knihy ( vsechny prodal, njn i jeho se dotkla svetova finacni krize) takze vyrazi do mesta a tam nahodou objeti Frankovo knihopujc. Dobry ne?

4 Lyl Lyl | 7. března 2009 v 23:18 | Reagovat

Ha ha, uz vim jak to bude dal! Gee se bude nudit a napadne ho si jit cist ale doma nema zadny knihy ( vsechny prodal, njn i jeho se dotkla svetova finacni krize) takze vyrazi do mesta a tam nahodou objeti Frankovo knihopujc. Dobry ne?

5 fallen angel fallen angel | Web | 8. března 2009 v 12:33 | Reagovat

je teprve tři odpoledne xDxDxD dobrý no xD

ikdyž co mám říkat já že xD

uáh Frankie se prostě zamiloval no xD

6 Miša Miša | Web | 8. března 2009 v 12:37 | Reagovat

*ticho kňučí, škrabká labkou do zeme a prosí pohľadom o pokračovanie* xD skvelo sa to číta.

7 Matty Matty | Web | 9. března 2009 v 2:10 | Reagovat

UuU ! Což se s wámi děje pane Iero to asi ta láska XD

8 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 9. března 2009 v 11:25 | Reagovat

dobree, dál!:D

9 Laivine Laivine | 12. března 2009 v 22:12 | Reagovat

Ne, lidi se nemění a Frankie bude až dokonce svého politování hodného života pařmen a kurva a hotovo! A bude pořád lámat Gerardkovi srdíčko!

Je to super, promiň, že jsem si to přečetla až teď. Podcenila jsem tě. :)

10 iWusZka iWusZka | Web | 14. března 2009 v 21:29 | Reagovat

jooo,Frank se mění,faaaajn.....xD

to je fajná story ;) baví mě mrtě moc :-*

11 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 15. března 2009 v 17:00 | Reagovat

LOL XD prej dívčí románek! A teď půjde Gerard do knihovny a tam se potkaj! A nebo si přečte v časáku nějakou jeho povídku! :-DD dobrá, přestanu kecat a čtu dál... zajímá mě to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama