Úplně nejdřív vám potřebuju něco důležitýho říct. Špatnou zprávu. Je to ohledně Vem si mě!.
Jde o to, že Lavine to měla ve svém počtači a přeposílala mi to. Nějak se stalo, že nemám čtrnáctou kapitolu. Jasně, řeknu si o to, ale ona je teď na horách. Vrátí se asi v neděli, tak do té doby budete muset vydržet...
Tak a teď tohle. Zvolili jste si Franka, čekala jsem to:) Taky mi to připadá dost brzo, ale tak nemusí si hnedka padnout do náruče, to by pak bylo o ničem :D No..něco s tim vyvedu :D
Dneska odjíždím, vracím se v sobotu. Něco vám na zítřek přednastavím, abyste nestrádali =)
A teď už čtěte a hlasujte:)
______________________________________________
Můj pohled spočinul tím směrem a spatřil jsem kluka asi o něco mladšího než jsem já. Sympaťák, až na to, že celkem prcek.
Opřel o stěnu nějaký smeták a stoupnul si k jednomu pisoáru.
Neubránil jsem se a zvídavě jsem si prohlížel jeho vybavení, když začal vykonávat svou potřebu. Nedalo mi to a okamžitě jsem začal porovnávat s tím svým.
Dospěl jsem k názoru, že na tom jsem asi lépe, i když jen o kousek.
Ten kluk se na mě otočil a tak divně se zamračil, uvědomil jsem si, že mu tam stále civím, tak jsem se radši zahleděl na dlaždičky podlahy.
Umyl si ruce.
Chvíli postával přede mnou a stále se mračil. Začínal jsem být nervózní.
"Hele…" odkašlal si. "Nepotřebuješ třeba pomoc?"
Vzhlédl jsem k němu a střetl jsem se jeho pohledem. Je pěkný. "Já? Ne. Jak tě to napadlo?"
Trochu se začervenal, jakoby snad řekl něco špatně. "No… jenom, že tu tak sedíš na zemi, nic neděláš…"
Pokrčil jsem rameny a dál se mu nevěnoval. Chvíli jen chápavě pokyvoval hlavou, než si vzal zpět smeták a odešel.
Najednou jsem si uvědomil, že jsem ho nechal odejít úplně samotného. Přitom se mi celkem líbil, nebyl nejhorší. A navíc, co když také patří mezi naší skromnou, už skoro pětiprocentní, komunitu? Vím, nepravděpodobné, ale třeba se jednou na mě také usměje štěstí.
Vstal jsem a vylétl na chodbu za ním.
"Hej! Počkej!" zavolal jsem na něj. Otočil se a pomalým krokem se vracel zpět. "Já přece jen.. bych něco potřeboval," stěží jsem ze sebe vymáčkl.
"Ano?"
"No, poranil jsem si ruku." První, co mě napadlo. Trochu divně se na mě podíval. Natáhl jsem dlaň. "Ty trny, vidíš? Vyndáš mi je prosím?"
"Jaký trny?" nežně vzal mou dlaň do té své a zkoumal jí.
"Ty je nevidíš?" naprázdno jsem polkl a přešlápl. "Jsou od kaktusu, nejsou zrovna moc zřetelný.. ale palí to."
Trochu pobaveně mi koukl do očí, než mi začal ruku mnout. Musel si o mě myslet, že jsem totální magor. Nejdřív bych měl přemýšlet, než něco řeknu.
"Dobře, povím ti pravdu," povzdechl jsem si a stáhl ruku zpět. "Víš, nelehko se mi to říká." Vymýšlel jsem si příběh. "Rodiče se mi rozvedli a…"
"To je mi líto," soucitně mi položi ruku na rameno.
"No ne, oni se nerozvedli," zaskuhral jsem. "Jen… jen… No prostě věc se má tak, že mě vykopli z domu, protože… protože jsem buzerant a já jsem teď na ulici, nemám kam jít, jsem bez práce. Taky se snažím nepropadnout drogám, které se mi nabízí snad na každém mém kroku. Nemám peníze ani na jídlo, přemýšlel jsem o tom, že pujdu šlapat, ale na to asi nemám postavu, nikdo by mě nechtěl…" sklopil jsem hlavu a snažil se vypadat co nejublíženěji.
"Chápu, musí to být hrozný," vypadalo to, že si o mě dělá starosti. "A chtěl by tě každý, jsi moc pěkný kluk. Ale je to děs propůjčovat své tělo za peníze…"
"Myslíš, že jsem pěkný?" na oko nadějně jsem zvedl hlavu. Jo, akorát tak pěkný herec. Stydím se za sebe.
Přikývl.
"No, to mi asi moc nepomůže, když jsi stejně heterák," zasmál jsem se.
"Nejsem."
Podíval jsem se do jeho tváře a chvíli jsme si hleděli do očí.
"Práci si určitě nějak seženeš," usmál se. "Soucítím s tebou, ale vůbec netuším, jak ti mám pomoct. Snad bych ti aspoň mohl dát-"
"Gerarde!" ozvalo se mi za zády, zrovna, když Frank hrabal po kapsách, aby pro mě našel peníze. Sakra! Pak se přece naše prsty měly lehce setkat, projela by elekřina a bylo by. "Gerarde všude tě hledám!" Ned zněl naštvaně. "Musíme rychle dotočit tu třetí scénu, u hrobu tvé drahé zesnulé. Na to ses celou dobu těšil. Pak už nejspíš budeš moct jít domu…."
Teď došel až k nám. Trochu nechápavě koukal na toho kluka a zpět na mě. Napadlo mě, že bych je měl představit.
"Uhm… to je Ned, režisér." Položil jsem mu ruku na rameno. "A to je…"
"Frank." Dopověděl za mě. Zněl nanejvýš mrazivě. "A ty jsi?!" trochu vyjel.
"Gerard. Momentálně herec."
"Lhal jsi mi!" nevěřícně na mě hleděl. Snažil se mi koukat do očí, ale já jsem jeho pohled nemohl vydržet.
"Ne, já jen… jen jsem si zkoušel jednu scénu na film, víš?" snažil jsem se o úsměv. "Tak… tak ahoj, Franku!" mávl jsem na něj ještě, než jsem Neda odtáhl pryč do ateliéru.
"C-co to bylo?" Režisér se na mě pobaveně šklebil. Zřejmě měl ze mě bezvadnou legraci.
"Snažil jsem se ho sbalit, no…"
"Řekls mu, že jsi bezďák?" teď už se tlemil úplně.
"Tak nějak…"
"Jasný, na to kluci nejvíc letěj," zakroutil nade mnou hlavou, zatímco bral za kliku.
Vešli jsme do ateliéru. Bylo mi jasné, že se nebudu moct na hraní soustředit. Samozřejmě jsem to dost kazil. Až ke konci jsem se trochu vžil do děje a přestal myslet na ten trapas.


tretia možnosť!!!!!!!! *reve, výska* :D:D:D Gerard je tak rozkošný...awwwww :D keby bol štetka, tak by bol štetka-u-mňa-doma :D:D