30. března 2009 v 13:43 | Jannica
|
Aby to bylo zajímavější, tak tu máme kombinaci:)
Jinak - uvědomujete si, že je to osmý díl a stále se to odehrává v jeden den? :D
Prudce jsem otevřel oči a pohlédl doleva. Zase jsem je zavřel a počkal pět vteřin, než jsem je opět
vykulil. Štvalo mě, že pokaždé vidím tu stejnou tmu. Byla to hrozná nuda.
Natáhl jsem ruku nahoru ke stropu a hýbal prsty, prohlížel jsem si jejich obrysy.
Každou chvíli jsem šilhal k oknu, chtěl jsem, aby začala aspoň bouřka když už nic.
Nemohl jsem usnout. A víte proč? Jsem totiž zvyklý mít vedle sebe zachumlaného plyšáka. Jenže teď tu žádný není. Kdyby alespoň bylo co objímat.
Náhle jsem se prudce posadil a očima zabloudil k posteli, kde spal Frank. Se šibalským úsměvem a jiskrou v očích jsem vstal a pomalu se k němu plížil, i když bolest, která mi vystřelovala z kolene byla dost silná.
Opatrně, tak, abych ho nevzbudil jsem si k němu lehl a chvíli ho jen tak pozoroval. Spinkal jako andílek, byl rozkošný.
Potichu jsem přetáhl jeho peřinu i přes sebe, aby mi nebyla zima. Přitulil jsem se k němu a on něco ze spaní zamručel, začal si cucat palec.
Ntiskl jsem se na jeho horké tělo a jednou rukou ho objal, on zavrněl. Chudinka vůbec nevěděl, co se děje. Jinak by si mou přítomnost určitě řádně užil.
Chvíli jsem ho ještě jen tak sledoval, než mi ztěžkla víčka a já je zavřel. Ještě jsem stačil vnímat jeho horký dech na mé tváři, než jsem spokojeně usnul.
Cítím něco vlhkého. Pomalu se probouzím, avšak zatím jsem v takovém tom nepříjemném polospánku, kdy vnímám, co se děje, ale nedokážu se ani pohnout. Je stále noc.
Něco se mi dobývá do úst. Nějaký slimák nebo co to je… fuj.
Pomalu přivřu oči a uvědomím si, že mě na tváři šimrají Frankovy vlasy. Jeho obličej je najednou nějak hrozně blízko tomu mému, sklání se nade mnou a… panebože, přejíždí mi jazykem po rtech!
Přivřu sta a nechám jeho jazyk vklouznout dovnitř, anižbych si uvědomil, co dělám. Obmotal jsem kolem něj své paže a on krátce zasténal do mé pusy.
Proplétali jsme své jazyky, plni vášně a zároveň něhy. Nechápal jsem to, ale ani trochu mi to teda nevadilo. Tohle jsem si už tak dlouho přál…
Naplno jsem vnímal Frankovy prsty vpletené do mých vlasů, jemně mě tahaly. Jeho druhá ruka mi mezitím bloudila po těle a vyhrnovala mi tričko.
"Gerarde já tě chci…" zašeptal a vyrazil proti mně boky. Obmotal jsem kolem něj nohy a on se pohyboval nahoru a dolů, třel se o mě svým rozkrokem a sjížděl mě přes boxerky, ve kterých jsem měl už pořádný problém.
Panebože to je snad sen!
"Gerarde já tě chci!" zopakoval, tentokrát hlasitěji a naléhavěji.
"Tak si mě vem." Usmál jsem se na něj a pořádně jsem mu stiskl zadek.
Najednou se zarazil a úplně znehybněl. Asi proto, že jsem svou dlaň posunul níž a začal mu mnout rozkrok.
"Počkej.." zarazil mě najednou a začal se štrachat ven. "Já musím nejdřív zalít kytky."
Nechápavě jsem na něj hleděl, zatímco začal chodit po pokoji a zřejmě hledat nějakou konývku.
"Frankie jsi v pohodě?" trochu jsem se zamračil.
"Jo, jenom musím zalít kytky… Jinak by je pes sežral."
Padl jsem hlavou zpět na tlustý polštář, až jsem se do něj celý zabořil. To snad ani není možné… Má nastat nejlepší okamžik mého života a on se musí starat o nějaké podělané rostliny!
Přemýšlel jsem, jestli se mi to jenom nezdá. Nebo jestli jsem nezešílel, tohle je přece nereálné.
Přišel zpět k posteli a začal mě přelézat, aby si mohl lehnout na své místo.
"Tak. Už jsou pečený. Můžeme spinkat."
Zůstal jsem na něj zírat s otevřenou pusou, než se ke mně přitulil a zavřel oči. Krátce jsem se otřásl, připadal jsem si jako blázen. Po chvíli jsem ale se spoustou otázek v mysli usnul také.
"ÁÁÁ!" probudil mě něčí křik. Aby toho nebylo málo, začal do mě surově strkat.
"Co je?"
"Gerarde okamžitě vypadni z mý postele!" Frank seděl, tvářil se dost zoufale a snažil se mě vystrkat ven všemi možnými způsoby. "Nedovolil jsem ti, abys tady byl!"
"Tak promiň… v noci ti to nevadilo." Pokrčil jsem rameny a začal se zvedat.
"Co v noci?!"
"Ty si to nepamatuješ?"
Koukal na mě jako na čerstvě propuštěného pacienta psychiatrické léčebny. Zapochyboval jsem o tom, jestli to nebyl jenom sen.
"Co bych si měl pamatovat?" spozorněl.
"No…" podrbal jsem se v rozcuchaných vlasech. "Málem jsme spolu měli poměr, kdybys nemusel zalít ty pitomý kytky."
Trochu nakrčil horní ret a pozvedl obočí. "Proč bych v noci zalejval kytky?"
"Aby je nesežral pes."
Najednou se zatvářil hrozně vyděšeně a zmateně se rozhlížel kolem sebe. "To nee, jenom to ne!"
"Co se stalo?" nechápal jsem.
"Neměli jsme spolu nic, že ne?"
Zavrtěl jsem hlavou. "Jen jsme se líbali."
Vypadalo to, že si oddechl, ale já stále nic nechápal a čekal na vysvětlení.
"Jsem totiž náměsíčný." Přiznal se. "Promiň mi to, v takových situacích jednám naprosto spontánně."
"Opravdu?" na okamžik jsem se zamyslel. "To znamená, že vlastně děláš to, po čem doopravdy toužíš a co cheš." Na tváři se mi objevil vítězoslavný škleb.
no jasne a ja myslela ze to bude pes (jako ten jazyk) a von je Fee namesicnej XD jako nemalo...