3. března 2009 v 21:51 | Jannica
|
V poklidném večeru, kdy skvostné ticho nenarušuje nic víc, než Mama mohutně hrající z velkých reproduktorů sterea, a další Mama křičící z chodby, že kolečko na ovládání hlasitosti je až příliš otočeno do prava, sedím před monitorem malého počítače, ozařujícího mou bledou tvář tlumeným světlem, které nahrazuje svit měsíce. V okamžik, kdy Mama dohraje a místnost naplní šepot ohlašujíc začátek Sleep, z vedlejší malé místnosti se ozve "Dobrou noc", jakoby snad všechno bylo řízeno hudbou linoucí se z přehrávače. Tu se rozhodnu, že vám opravdu zveřejním další díl, abyste se mohly, milé dámy, pokochat Gerardovou nevinností (ha ha), a obětavým Frankiem...
Bože, to sou kecy :D Mám zase jednou tvořivý den... A je to blbost, už hraje Teenagers, to bychom se tu doma museli všichni povraždit :D No nic... Disenchanted. Buďte rozčarovaní.. (Měla bych jít taky spát)
Usoudil jsem, že bychom si už opravdu měli zacvičit, nesmíme to zanedbávat. Navíc jsem si vzpomněl, že zítra musíme na kontrolu k rehabilitačnímu doktorovi. Mamka mi to ráno připomněla.
Opatrně jsem Gerardovi sundal kalhoty a neuniklo mi, že se červená, asi si právě vzpomněl na to, co jsem mu před chvílí vysvětloval.
Nanesl jsem si na prsty krém a začal jsem mu zkušeně masírovat lýtko. U toho jsem přemýšlel, jak to všechno bude a jestli vůbec tu intimmní záležitost pochopí. No, nejdřív to musí zkusit, aby se mu to zalíbilo.
Své prsty jsem posouval nahoru po jeho noze, neviděl jsem za tím nic víc, než léčbu, ale stejně jsem se neubránil perverzním myšlenkám. Styděl jsem se za to, ale to je asi u kluků v mém věku normální.
Poté, co jsme skončili ve cvičení, jsem si ještě chvíli prohlížel jeho nohy a můj pohled klouzal stále výš, k jeho obtáhlým černým boxerkám.
"K-kam mi to koukáš?" zahihňal se.
Musel jsem se pousmát. "Promiň, já jen tak přemýšlím… Opravdu ti přijdou ty intimní věci tak nechutný?"
"Jo, je to fuj."
"Nikdy to nechceš zkusit?"
Vypadalo to, že přemýšlí, ale potom tvrdohlavě zavrtěl hlavou.
Vpil jsem se mu do očí a dvěma prsty jsem pomalu putoval výš po jeho stehně
"N-no to snad nemyslíš váž-" najednou hlasitě zasténal, nestihl dokončit větu. Díval se na mě hrozně udiveně. Znova jsem se ho dotkl přes boxerky, takže jsem ho přinutil vydat ten zvláštní zvuk. Po třetí jsem o trochu víc přitlačil a pak ruku stáhl zpět.
Podíval jsem se na jeho výraz v obličji. Měl rozechvěné rty, vzrušení z něj přímo sálalo. Je poznat, že nikdy nezažil nic podobného.
"Udělej to… ještě…" zaskučel najednou, musel jsem se vítězně pousmát. Přece jen dostává rozum. Tentokrát jsem tam svou ruku nechal déle, opatrně jsem mu ho přes tenkou látku mnul. Hrozně se mi líbilo, jak vzdychá. Bylo to neuvěřitelné.
"Tak co, změníš teď názor?"
"Nevím.. hlavně, hlavně teď nepřestávej…" koukal na mě svýma oříškovýma očima, objevoval něco nového, dosud nepoznaného. Chvěl se.
Lehl jsem si vedle něj na postel a on se ke mně obrátil čelem, obmotal ruce kolem mého těla a sténal mi přímo do ucha. Já mezitím pokračoval v dráždění jeho rozkroku. Opatrně jsem ohrnul dolů lem jeho boxerek a zanedlouho jsem mu je stáhl pod zadek. Začal jsem ho líbat, takže se zakuckal, když jsem se dotkl jeho mužství.
Pusinkoval jsem ho na krku, zatímco jsem tam dole pracoval rukou. Záleželo mi na tom, abych to všechno dělal dobře a co nejpečlivěji. Přišlo mi moc rychlé ho hned udělat, ale jeho steny a výraz v obličeji mi nedovolily přestat.
Připadalo mi, že mohu slyšet, jak zrychleně bije jeho srdce, ve stejném tempu, jako přerývaný dech. Cítil jsem, jak mu v horkých rtech pulsuje krev, stejně jako ve spáncích. Oči slastně přivíral, avšak stále koukal do těch mých, láskyplně a tázavě zároveň.
Zrychloval jsem tempo ruky a naléhavost polibků, kterými jsem zasypával jeho hladkou bledou kůži na krku. Jeho tělo se naplo a já cítil, jak jím prostoupila křeč. Do ruky se mi dostala hustá tekutina, Gee zakřičel.
Vyndal jsem svou ruku a utřel si jí do kapesníku, který byl pod polštářem. Pak jsem se na udiveného Gerarda krásně usmál a odhrnul jsem mu spocené vlasy z čela. Políbil jsem ho jak nejkrásněji jsem mohl.
"To… to bylo…" hledal správný výraz. "Bylo to hrozně zvláštní."
"A líbilo se ti to?"
Začal nadšeně a rychle kývat, musel jsem se začít smát. "Tak to jsem rád…" líbl jsem ho na čelo. "A tys říkal, že ti to přijde nechutný…"
"To bylo ono?" nechápavě se na mě zahleděl. Přikývl jsem. Zasněně se zahleděl do zdi a pevněji kolem mě obmotal své ruce. Pak zabořil hlavu do mého krku a odmítal mě pustit.
Já mu mezitím nandal spodní prádlo na to správné místo a začal jsem ho hladit po zádech.
***
Gerard přemýšlel. Vdechoval vůni Frankovy kůže na krku a zatímco poslouchal jeho dech a cítil tlukot jeho srdce, v hlavě se mu honily nejrůznější myšlenky.
Když mu Frank vysvětloval všechny ty věci, připadalo mu to hrozně nechutné. Nedokázal si představit, že by se někdy tohle mělo stát realitou. Vždyť to přeci není správné se dotýkat takových míst sám, natož aby vám to dělal někdo jiný. Nemůžete někoho nechat, aby tam sahal, to mu říkala i maminka. Gee si matně vzpomínal, jak mu vysvětlovala, že na něj lidé nesmí sahat hned po tom, co mu hustila do hlavy, aby si nebral od žádného pána na ulici bonbony.
Ale tohle je něco jiného, Frankie není žádný cizí pán. Je to člověk, který ho má rád a nikdy by mu neublížil. Ale to přeci hned neznamená, že je to dovolené.
"Frankie?" zamumlal Gerard do jeho krku.
"Ano?" trochu se od něj odlepil, aby mu mohl pohlédnout do očí. Viděl v nich tázavý výraz.
"Smí se to?"
"Co jestli se smí?"
"No cos udělal teď. Jestli to není zakázaný."
Frank se na okamžik zasmál. "Samozřejmě, že není."
Gerard se uspokojil s jeho odpovědí a dál nad tím hloubal. Znova si vybavil ty okamžiky. Cítil se krásně. Byl to tak skvělý pocit! Připadal si jako v nebi, vnímal jenom Frankovu ruku a jeho polibky, nutilo ho to dělat ty divné zvuky. Ještě teď jakoby všechno stále cítil. Nádhera.
Musel se pousmát sám nad sebou. Když mu to Frankie předtím dovysvětlil, skoro se zapřísáhl, že to nikdy dělat nebude. Pohoršovalo ho to. Ale teď…
Najednou ho něco napadlo. Zamračil se, protože dostal strach. Neměl by mu to oplatit? Měl… Jinak by to přece nebylo spravedlivé.
Otočil se na záda a zadíval se do stropu. Neumí to. Co když Frank neví, že to ještě nikdy nezkoušel a bude se mu smát, až zjistí, že je úplně nezkušený?
***
Frank:
"Co se stalo?" zeptal jsem se, když jsem si všiml jeho zmučeného výrazu. Určitě se zase bojí, poznám to na něm.
"Ale… nic…" Gee oodvrátil pohled. Vzal jsem jeho tvář do dlaní a natočil si jí k sobě, abych se mu mohl dívat do očí.
"Pověz mi to," naléhal jsem na něj.
"Já jen…" na okamžik se odmlčel a skousl si jeden ret. "Víš, měl bych ti to oplatit."
Chvíli jsem jen tak nechápavě koukal, než jsem si uvědomil, co mi říká. "Aha, a ty se bojíš, že to po tobě budu chtít, i když to neumíš viď?"
Teď
se jeho výraz změnil do naprosto nechápavého. "Jak… Jak to víš?"
Musel jsem se zasmát. "Jak bys to mohl umět, když jsi ani nevěděl, co to je." Pobaveně jsem se hihňal. Všiml jsem si, že Geeho tvář nabrala mírně zrůžovělé barvy. Byl roztomilý, když se červenal. Nemohl jsem si pomoct a dal jsem mu sladký nevinný polibek na ústa. "A nic po tobě nevyžaduju…" pohladil jsem ho. "Jednou tě to třeba naučím, ale až sám budeš chtít, ano?"
Přikývl, bylo na něm poznat, jak moc se mu ulevilo.
Chvíli jsme tam jen tak leželi a hladili se, než se ozvalo zaklepání na dveře. Vylétl jsem pryč z postele jako střela a po místnosti se rozlehl Gerardův zvonivý smích. Hned na to se otevřely dveře a v nich pracovnice Domova s obědem.
Změřila si mě tázavým pohledem a pak zajela pojízdným stolečkem až ke Geeho posteli. Pořád se blbě uculoval a kousal si nehet na palci. Tomu bych ho mohl odnaučit. I když - já mám tenhle zlozvyk také.
"Franku kdybych věděla, že tu budeš, přinesla bych ti taky něco."
"To je v pořádku," usmál jsem se, i když jsem měl docela hlad. "Já si kdyžtak pak pro něco dojdu."
"Dobrou chuť, Gerarde," otočila se zpět k němu. "Nechceš ještě něco přinýst? Třeba čokoládu nebo tak?"
Zavrtěl hlavou a pak sledoval ostrým pohledem, jak odchází, dokud neklaply dveře.
"Proč ty vůbec nemluvíš?" ztrápeně jsem zakňoural a sedl si k němu na postel.
"Už jsem ti to jednou říkal."
"Já vím, ale…" povzdechl jsem si. "Kdybys mluvil i před nimi, mohl by sis to ještě více procvičovat."
"Stejně já jsem pořád jen s tebou."
"No to je pravda," připustil jsem. "A navíc ti to už jde, mluvíš plynule a neděláš takové chyby jako předtím. Ale ostatním by to stejně udělalo radost."
Lhostejně pokrčil rameny. "Víš ty jen chceš, aby tě ostatní obdivovali. Žes mě dokázal rozpovídat. A že díky tobě je můj stav zlepšený."
"Ne, to ne!" pohotově jsem zakroutil hlavou. "Jak tě to mohlo napadnout?"
Vpil se mi do očí. "Mám pravdu. Uvědom si to."
"Já to přeci dělám všechno jen kvůli tobě!"
"Ano. Ale nechceš zároveň, a-aby se to nikdo nedozvěděl."
Mlčel jsem a začínal jsem být naštvaný. Tohle si o mě opravdu myslí?! "Já nejsem žádný sobec. To ty!"
"Co?" posadil se a nechápavě na mě hleděl. "Já nevim, kdo se tady tak chová! Já se náhodou snažím myslet na ostatní!"
"Tak proč nikdy nic neřekneš?! Víš, jakou by z toho měli všichni radost?"
"Vůbec mě nechápeš," řekl klidným, ale o to víc mrazivým hlasem. "Myslíš jenom na sebe." Otočil hlavu, dával tím na jevo, že je tahle diskuze uzavřená.
Odfrkl jsem si a naštvaně založil ruce. "Jdu na záchod." Oznámil jsem, načež jsem vyplul z místnosti. Nechtěl jsem tam být. A zároveň jsem nemohl uraženě odkráčet, protože jinak by náš pan Gerardek plakal a myslel si, že ho nikdo nemá rád. Pak kdo je taky sobec.
Když Gee je takové hloupočké...
krásný díl.