You´re the only one 14
6. března 2009 v 7:54 | Jannica | Youre the only oneTvořím velice kvalitní literaturu teda :D :D Tohle je divná kapitola...
Sedím na záchodové míse už čtvrt hodiny. Jsem uražený. Nechci, aby si o mě myslel takové věci, já o něm také neříkám nic špatného!
Je to půl hodiny. Podepírám si bradu dlaní a jsem v nepřirozené předkloněné poloze. Hrozně nepohodlné. Mravenčí mi celá paže a to nemluvím o ostatních částech těla! Má vůbec cenu být uražený, když to Gerard ani neví? Asi je to blbost. Každopádně mě to mrzí, nechci se hádat. Teda to, že jsme se poprvé trochu chytli, nic neznamená. Spíš je to dobře… Aspoň si tak řekneme, co se nám nelíbí.
Vylezl jsem z kabinky s tím, že se vrátím zpět. Už jsem ho nechal samotného dost dlouho.
Vstoupil jsem do místnosti a zavřel za sebou dveře. Gerard seděl na posteli, vypadalo to, že před chvílí dojedl. Ani se mi nezdálo, že brečel nebo tak, spíš byl naštvaný.
Sedl jsem si k němu na postel, po chvilce se na mě udiveně podíval.
"Myslel jsem, žes odešel," řekl klidně.
"Bez rozloučení?"
"Naštval ses."
Zavrtěl jsem hlavou. "Nemá cenu se hádat, Gee… A já byl sice půl hodiny uražený na záchodě, ale-"
"T-tys celou tu dobu… byl na záchodě? Sám? Trucovat?" vyprskl smíchy.
"Jo…" přiznal jsem a sklopil hlavu, protože jsem se trochu styděl za svou dětinskost.
"Nevím proč…" protočil oči. "Já ti jen řekl svůj názor!"
Už jsem otevřel pusu, abych se ohradil, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslel. Gerard to nemyslel jako slovní napadání, jenom mi řekl to, co si myslí. Spíš bych měl být rád, že mluví tak otevřeně.
A navíc - nemá on přece jen v něčem pravdu? Možná se opravdu chci dočkat nějakého obdivu od druhých. Je pravda, že nechci, aby má práce zůstala tak utajená. Ostatně to by nechtěl každý, ne? Je to tedy naprosto v pořádku. Ale Geemu potom může připadat, že jsem sobecký. To ne, ve skutečnosti to přece myslím dobře. Jen… každý občas musí myslet i na sebe a svůj úspěch.
Neměl jsem ho hnedka obviňovat ze stejné věci. Sám dobře vím, že to není pravda. Jak mě mohlo napadnout mu říct, že je sobec? Je to pro něj hrozně těžké… A kolik toho už pro mě udělal, když se pro něco rozhoduje, v první řadě se zeptá, jestli to vyhovuje i mě. Nikdy by nejednal bez ohledu na druhé, na mě… Byl jsem nespravedlivý.
"Promiň…" zašeptal jsem a nesměle k němu zvedl oči. Odpustí mi?
"Za co?"
"No přece… že jsem tě nespravedlvě obviňoval. Že jsem tvůj názor nebral v úvahu a tak… Máš teď právo na mě být naštvaný."
Trochu se zasmál a koukal na mě. Prohlížel si mě a natáčel hlavu ze strany na stranu. Zřejmě mu připadalo ohromně zábavné se dívat na mé rozpaky!
Natáhl ruce dopředu, já pochopil a vlezl si úplně na jeho postel. Objali jsme se.
"Gee!" cukl jsem sebou najednou. "Mám nápad!"
"A jaký?" se zájmem se mi zahleděl do očí.
"Nechtěl by sis vyrazit někam ven?"
"Můžeme jít ven, na procházku," kývl. "T-třeba zas k tomu… rybníku."
"Ale ne, takhle jsem to nemyslel," usmál jsem se. "Myslel jsem jako úplně pryč. Pryč z areálu. Někam jinam."
Oči měl jako dva reflektory a pusu dokořán. "Jako… Že bychom… jenom my dva šli… někam na výlet nebo do kina?"
"Chtěl bys jít do kina?"
Zavrtěl hlavou a to mě zmátlo. "Tam ne, moc hluku." Zamyslel se.
"Můžeme kam chceme." Usmál jsem se. "Teda, já se nejdřív musím zeptat mámy, jestli nám to dovolí. A ty si zatím rozmysli, kam vyrazíme."
Přikývl a nahodil hloubavý výraz, já mezitím vylétl z pokoje a běžel jsem dolů.
"Mami?" začal jsem hulákat. "Mami? Mami?" choval jsem se jako děcko, co chce čokoládu.
"Maminku tu nemáš, chlapče," ozvala se jedna dáma. "Pojď, půjdeme si hrát."
Chvíli jsem na ní tupě zíral, než jsem zavrtěl hlavou a vyškubl jsem se jí. "Ale já tady nejsem jako pacient," trochu jsem se naštval. "Jsem Iero."
"Aha," trochu zrudla. "Promiň, mamku máš v herně."
Ani jsem nepoděkoval a běžel do velké místnosti s kobercem, kde se děti scházejí a učí se tam komunikovat a podobné věci.
"Mami?" vtrhl jsem tam a spočinulo na mě asi dvanáct párů očí.
"Co chceš Frankie? Teď nemůžu, mám práci."
"To vidim," rozhlédl jsem se po všech těch lidech, sedících do kolečka. Zřejmě skupinová terapie.
"Můžeme jít s Gerardem ven? Jako úplně ven? Mezi lidi?"
Zatvářila se jako kdybych zešílel. "Ne."
"A proč ne?"
"Prostě ne!"
Zatvářil jsem se hrozně smutně. "My to zvládnem…"
Mamka si povzdechla, vstala ze židle a šla za mnou. Vedla mě pryč z místnosti, poznal jsem, že jdeme ke Gerardovu pokoji. Cestou poslala na tu terapii nějakého jiného pracovníka, který za ní zaskočí.
S nadechnutím vešla do místnosti, já za ní. Gerard seděl na posteli a stále se jen blbě usmíval. Asi přemýšlel.
Když si nás všiml, pozdravil kývnutím. Mamka se na něj usmála a sedla si na kraj jeho postele. Já stál vedle.
"Gee?" optala se ho. Kývl na důkaz, že reaguje. "Ty bys chtěl jít ven?"
Začal horlivě přikyvovat.
"Mezi spoustu lidí, které neznáš? Jenom sám s Frankem?"
Teď se ještě víc rozzářil a zazubil se. Mamka si povzdechla. "Já opravdu nevím, potřebovali byste aspoň jednoho člověka navíc jako dozor."
"Ne, my to zvládnem."
Gerard mě chytil za pas a stáhl si mě k sobě na postel. Opřel si hlavu o moje rameno, objímal mě pevně, nechtěl mě pustit. Zasmál se, když si všiml, jak vyděšeně se tvářím.
Chvíli na nás hrozně zvláštně koukala, myslel jsem, že jí přijde divné, jak se k sobě máme. Ale ona měla jiný důvod. "On - se - směje?!" kulila oči.
"Jasně mami. A jak rád!" informoval jsem ji. Všimla si brzo.
Chvíi jen tak udiveně koukala, než se rozesmála také. "Je na tom opravdu o moc líp," zamyšleně řekla. "Dřív jenom seděl a koukal do prázdna... Gee, co s tebou ten Frank dělá?" pobaveně a šťastně se smála.
Gerard začal krčit rameny a dělal, že neví. Já se neubránil úšklebku, v hlavě se mi vynořily vzpomínky.
"Tak dobře," kývla na konec. "Já vám teda budu věřit. Ale dejte na sebe pozor.."
Dala mi pusu na čelo, Geeho pohladila a pak odešla z místnosti.
"Máš super mamku," řekl Gerard. "Je fajn, že nám to dovolila."
"Už máš vymyšleno, kam půjdem?"
"No… já bych rád... viděl zvířátka. Už dlouho jsem na nich nebyl…"
"Chceš do zoo?" měl jsem radost, protože tohle bych taky rád. Neexistuje lepší procházka.
Přikývl.
"No tak vstávat, oblíkat, jde se!"
Komentáře
Super, a jde se ven!
Nejvíc mě pobavilo, jak si ta ženská myslela, že Frankie je pacient. :D
wow,kdekoli jinde by mi zoo připadla jako nechutně klišoidní řešení, ale sem sedí naprosto dokonale!
to je také ňuňúúúúú!!!!!
awwww.... no proste xD ďalej :D
ale náhodou dobrý xDDD, ještěže si ničeho nevšimla!!! :DDD
ježiš jakápak divná kapitola? to je tak hrozně roztomiloučký :) frank a gerard a zvířátka :) ježiš ě zned začly napdat prasárny :D to sem celá já :D


haha, konečně akce:D