close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

You´re the only one 20 - The End

31. března 2009 v 14:22 | Jannica |  Youre the only one
Máme tu konec. Nic k tomu nebudu říkat, snad jen, že to bylo takhle už dopředu rozmyšlený, od prvního dílu...
Moc mě to bavilo, upřímně - tuhle přeslazenou povídku, kde se skoro nic neděje budu postrádat hodně.
Tak si zkuste vychutnat ten poslední díl, You´re the only one se loučí:)





Povedlo se mi ho přesvědčit, že se bude mít dobře a nemusí se ničeho bát, protože tam jsou moc milí a hodní lidé. Řekl jsem mu, že si tam také určitě najde spoustu kamarádů. "A pak se můžu před nimi chlubit tebou…" pohotově reagoval, s úsměvem jsem si povzdechl. Dal jsem mu za pravdu, co jiného bych také měl dělat.

Věděl jsem, že se pomalu rozhoduje a čím více do něj hustím ta slova, tím se mu zdá pobyt v tom středisku jako lepší a záživnější. Nakonec svolil, že pojede, měl jsem z toho opravdovou radost.

"Frankie, víš, co mě napadlo?" podíval se mi do očí a já zavrtěl hlavou. "Že bych se do té doby, než odjedu, mohl naučit chodit."

"Tak to ti schvaluju," usmál jsem se.

Chtěl se do toho pustit hned, tak jsem mu přinesl berle a on se přesunul na kraj postele. Dal jsem mu je do dlaní, on je pevně sevřel.

Opatrně sesunul na zem jednu nohu, pak druhou a vzepřel se na rukou.

"F-Frankie já.. já stojim!" zaradoval se. "Já fakt stojim!"

Měl jsem radost s ním a prohlížel jsem si ho, všiml jsem si, že je dokonce o něco vyšší než já, i když to není nic neobvykléko. Takhle vypadal úplně jinak.

Najednou se ale převážil a celou svou vahou na mě upadl. Neudržel jsem rovnováhu a svalil jsem se na zem, s ním v náručí. Smál se mi přímo do ucha, jeho tělo se třáslo pod náporem té radosti, že zase jednou něco dokázal.

Postavili jsme se a on to zkoušel dál, podpíral jsem ho, zatímco ťapkal po pokoji sem tam. Pořád na mě padal, nevěděl jsem, jestli schválně, nebo prostě nedokáže udržet rovnováhu. Ale bylo to podezřelé.

Gerard se opravdu neuvěřitelně moc změnil. Už to nebyl ten malý podivný Gee, s nepřítomným vydeptaným výrazem bez špetky života. Ne, byl to krásný dospělý kluk, který se rád smál a dokázal mít radost i z maličkostí. I když jeho nemoc nejde úplně vyléčit a vždycky bude trochu nechápavější a nebude vědět, co si může dovolit k ostatním, přec jen se jeho stav zlepšil na tolik, aby byl schopný se osamostatnit a vést normální život.


Čím více se blížil den Gerardova odjezdu, tím jsem byl smutnější, i on ztrácel barvu a světlýlka poblikávající v jeho očích trochu vyhasla. Oba jsme věděli, že je to jenom na jeden týden, avšak přesto se nám ještě nestalo, že bychom byli bez sebe déle než dva dny.

"Je to jakobys jel na prádniny," utěšoval jsem jeho i mě zároveň. Moc často jsem nechodil do školy, kamarádi mi byli volní, chtěl jsem být pořád jenom s ním. Spal jsem v Domově, jedl jsem tam. S mamkou jsem pobýval minimum času, ale ona to dokázala pochopit. Věděla, že jí to vynahradím.

Užívali jsme si jeden druhého, jak nejvíce to šlo, celý den jsme se dokázali spolu válet v posteli, smát se, hladit se a provádět samozřejmě i jiné věci. Gerarda jsem s radostí zaučovat v oboru sexuality, myslím, že se mu to moc líbilo. Já byl v sedmém nebi.

Rádi jsme si o sobě povídali a zjišťovali stále nové a nové věci, snili jsme o tom, co bude, až se vrátí. Bylo nám dobře a vše se obracelo k lepšímu.


V den jeho odjezdu jsme oba zaspali, takže bylo vše trochu hektické, neměli jsme tolik času na balení kufrů, pomáhal jsem mu a divil se tomu, kolik má zvláštních věcí. Většinou to byly samé zbytečnosti, ale on prostě trval, že si je vezme s sebou.

"Frankie…" obrátil se ještě ke mně a odstrčil člověka, co ho chtěl naložit do auta. Seděl na vozíčku, hleděl na mě čokoládovýma očima, bylo vidět, že je mu smutno.

Naklonil jsem se k němu a krátce ho pohladil po tváři, než jsem mu dal něžný polibek na rozloučenou.

Ještě jsme se na sebe usmáli skrz okýnko auta, než řidič nastartoval a rozjel se.

Dlouho jsem hleděl za mým Geem, než jsem se konečně smířil s tím, že ho teď týden neuvidím. Odešel jsem zpět do budovy, sbalil si věci a odjel domů.


Další den ráno jsem se probudil z nádherného snu, měl jsem dobrou náladu, do pokoje svítilo sluníčko, ptáčči zpívali. Myslel jsem na Gerarda. Co asi teď dělá? Touhle dobou by se měl zabydlovat ve svém novém pokoji, seznamovat se se spolubydlícími. Snad se má dobře, hned před obědem mu zavolám.

Cukl jsem sebou, když jsem si všiml, že na kraji matrace sedí mamka. Oči měla trochu červené, posmrkávala. Posadil jsem se a usmál jsem se na ní, abych jí povzbudil, poslední dobou je hrozně náladová.

Vstal jsem z postele a protáhl se. "Jak dlouho jsi na mě koukala?"

"Asi hodinu, nechtěla jsem tě budit."

Normálně bych se naštaval, teď mi to bylo docela jedno.

Přišla ke mně a podívala se mi do očí. "Víš, měla bych ti něco říct…" začala pomalu. "Dneska, asi něco kolem sedmé hodiny…" odmlčela se, "se stala na dálnici nehoda."

"Cože?!" sykl jsem a vykulil oči. Doufal jsem, že… Ne, to ne. To by se přece nemohlo stát. To…

"Víš, on Gerard…"

"Ne!" přerušil jsem ji. "Ne mami, neříkej to!"

"Je mi to líto Frankie…" začala znova plakat. "Odvezli ho do nemocnice, ale už nemohli nic dělat. Bylo… bylo pozdě."

Chvíli jsem jen tak bezeslov zíral než se mé tělo svezlo na zem. "Gerard je mrtvý…" zašeptal jsem mezi vzlyky a rukama si bezmocně vjel do mlasů. "Gerard je mrtvý… Kurva to přece nemůže být pravda!!" začal jsem naříkat a křičet, cítil jsem, jak mi pod tím náporem smutku a neštěstí puká srdce. Cosi mě zevnitř trhalo, jakoby se mé tělo rozkládalo na tisíce drobných kousků. Byl jsem neúplný, zlomený.

Usilovně jsem plakal a proklínal se, že jsem ho nezadržel. Proč jsem ho jenom přemlouval, aby tam jel? On nechtěl, co když něco tušil? Kdybych to jenom věděl… kdybych mu tam zakázal jet. Kdyby nebyl na té zasrané dálnici! Všechno jen kdyby, už je ale pozdě na nějaké výčitky.

Ani jsme se pořádně nerozloučili.

***

Sedím na vozíku, ruce volně podél těla. Nejsem ve svém pokoji, jsem úplně někde jinde, je to tu ponuré, všechno se mi zdá až příliš šedé.

Vedle televize je videokazeta, kterou ve volných chvílích přehrávám stále dokola. Ta, na kterou jsem natočil Gerarda. Krásně se tam směje a říká, jak mě má rád. Pak je tam záběr na nás dva, jak se líbáme, šťastní, plní lásky.

Teď už tu ale Gee není. Je pryč. Jsou tu jenom nějací lidé, nevím co chtějí, nemám je rád. Asi si dělají o mě starosti, ale je mi to jedno. Stejně jim nic neřeknu, nechci s nimi mluvit, jsou mi ukradení. Budu jenom koukat do předu a nevšímat si jich, třeba odejdou.

Náhle si ke mně stoupne mladičký kluk, vypadá tak na sedmnáct let. Hnědé vlasy mu padají do obličeje a má velké, modré, a hlavně upřímné oči.

"Ahoj." řekne. "Jak se jmenuješ?" Nehodlám se s ním bavit, ani odpovídat mu nebudu. Nemám zájem. "Rozumíš mi?" Zase nic. "Jestli ano, tak kývni." Nehýbu se. On si povzdechne a obrátí se k ostatním.

Chvíli přemýšlí. "Chceš, aby odešli?" pomalu se zeptá. Neodpovím, stejně jedná podle svého.

"Já jsem Adrian," podává mi ruku a usmívá se. Po chvíli mu dojde, že mu nataženou dlaň opravdu nestisknu.

Sedne si naproti mně jakoby nic a chvíli na mě hledí, než začne povídat. Mluví úplně o všem, i o blbostech, ale mě je to stejně všechno jedno.

Po chvíli mi začne být trochu sympatický a konečně k němu obrátím zrak. Usměje se a já si ho se zájmem prohlédnu. Adrian, říkal?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 31. března 2009 v 14:36 | Reagovat

Oh, so tragic with a capital T! Let it be, let it be, let it beee!!! Jestli padnu do deprese máš mě na svědomí. Ne, dobrá, až na ten poslední díl se mi ta povídka moc líbila X) já prostě potřebuju happy endy, protože realita je krutá až moc.

2 Alfie, the Dark_Butterfly Alfie, the Dark_Butterfly | 31. března 2009 v 15:01 | Reagovat

můžu si představovat happy end?:))

3 Dannie Dannie | Web | 31. března 2009 v 15:42 | Reagovat

ved to bol happyend :) aspon ja som to tak brala... okay, moj milovany Gee umrel, ale bol stastny... a Frank nakoniec aj tak nasiel niekoho, kto sa o neho postara (Adrian) :)

krasna story, uplne ma dostala :))

4 pájina pájina | Web | 31. března 2009 v 15:53 | Reagovat

to? je? konec? budu protestovat. nechci aby to takhle skončilo. ale ten konec sem i líbil. mám radši tragický konce (i když tohle zas tak tragický nebylo) než hepáče protože smutný konce jsou takový.. hezčí. teda řekla bych že si to myslim jenom já

5 Dee Dee | Web | 31. března 2009 v 17:26 | Reagovat

Okay, tak toto som fakt nečakala. Mohlo by sa to stať aj druhý krát, a potom by spolu boli šťastne v nebíčku...bééééééééééééééééééééé!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ale okay, však to bolo krásne :)

6 M@kĄyla M@kĄyla | 31. března 2009 v 17:27 | Reagovat

néééé, Gee umřel! Teď se role nesmí obrátit, já protestuju aby se "z něj stal Gee a z Adriana on"! I hate Adrian!!!

Sry, ale totok byl fakt blbej konec (kdyby nebyl Adrian, tak by to bylo lepší :(((( )

7 Pansy.xo Pansy.xo | 31. března 2009 v 17:37 | Reagovat

o taky je mi líto že gee umřel.. :(.. Ale ten konec je skvělej :)

8 Darek Darek | Web | 31. března 2009 v 18:11 | Reagovat

čekal jsem hezkčí konec, no....což asi všichni, ale je to hezký, s pootevřeným koncem.... zbývá jen doufat.

9 ×Tr!Sh× ×Tr!Sh× | 31. března 2009 v 18:23 | Reagovat

nevim..ale tenhle konec se mi sem hodí..;)..takže já jsem spokojená...

10 niwy niwy | Web | 31. března 2009 v 19:06 | Reagovat

a takto by to mohlo ist stale dookola nie?xD neberte ma vazne,som nadopovana liekmi.bolo to krasne tecu mi slzicky ale suhlasim s Danuskou, vlastne to bol happyend ked sa to tak vezme, i ked trocha z8lastny :)

11 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 31. března 2009 v 19:24 | Reagovat

Vida. Úděl autorů je psát happy endy, nebo vás čtenáři řádně zpruděj XD u Frerardů to platí dvojnásob.

12 JajPi JajPi | Web | 31. března 2009 v 19:26 | Reagovat

Ne! Já tě uškrtím.. Ach jo.. To to tohle ne! Gerard ne! a a a pak tam nějaký ten pitomý Adrian.. Ne! Já čekala happy end.. ach jo..:(:(:(

13 Jannica Jannica | Web | 1. dubna 2009 v 9:14 | Reagovat

Hele přemejšlejte... kdyby tam byl happy end, tak to nemá vůbec žádný děj. Už mě nebaví pořád dokolečka psát "a žili šťastně až to smrti". Vim, že se to třeba dobře čte, ale potom je to vlastně o ničem.

Gerard ztratil někoho, kdo je mu blízký a proto byl na tom byl tak špatně. To samé se teď stalo Frankovi, ale opět se tu objeví někdo, kdo mu dá naději a pomůže mu. A Gerard umřel šťastný. Vlastně to neni nějak úplně tragický konec, kdyby byl Gee Adrian a naopak, tak by se vám to líbilo... :)

14 DareDareDevil DareDareDevil | Web | 1. dubna 2009 v 21:00 | Reagovat

Fňuk, fňuk, tohle byl velice důmyslný konec... Je zajímavý, jak se historie opakuje...:-)

15 Lucia Lucia | Web | 2. dubna 2009 v 17:07 | Reagovat

už som naozaj čakala happy end a keď  zrazu hento tam bolo žezomrel tak akože strašné...tak som to naozaj nečakala. Ale to ukončenie bolo dobré:Dhehe naokoniec sa miten koniec páčil:Dberem to ako happyend:D:Dhehe bola to skvelá story a bude naozaj moc chýbať:)

16 scary scary | 2. dubna 2009 v 18:35 | Reagovat

to je... nádherné .Frank si zažije to co gerard , já normálně brečím

17 Matty Matty | Web | 5. dubna 2009 v 22:51 | Reagovat

MAzeec hej já sem wěděla že ty ho chceš zabít s tim pobytem před koncem jakooo ale etě že je tam ten kluk no ale proč zrowna Adrian? XD

18 Janhe Janhe | Web | 6. dubna 2009 v 0:11 | Reagovat

k tomuto sa nevyjadrujem, tak som bola naviazaná na Geeho a toto ... revem tu ako blázon... viac nenapíšem..

19 devilishe devilishe | 10. dubna 2009 v 15:01 | Reagovat

tato story by mohla byt nekonecna....stale to iste dookola len s inymi postavami :D....straaaasne sa mi to lubilo a bolo to hlavne oroginalne!!! :P

20 fallen angel fallen angel | Web | 12. dubna 2009 v 13:51 | Reagovat

si děláš prdel..
áááááá
etě u když u toho mám demolition lovers twe...
forever and ever...
áááááááááá
to je tak smutný... *brečí*
ale ten konec se mi moc moc líbí :) krásný jak se to opakuje...
kua.. ae to mě fakt dostalo..
I mean this forever

21 Elly I. ♥ Elly I. ♥ | 27. července 2010 v 21:33 | Reagovat

Nedokážu přestat brečet.. ten konec mě dostal.. :'( Lituju Geeho. I když umřel šťastný, po takové době našel někoho, kdo ho má rád.. kdo ho miluje. A on musí... A Frankie... nedokážu si představit, jaký by to bylo, kdybych se tak moc zamilovala a on pak umřel... To je strašný... Nejvíc mě rozbulela ta videokazeta.. jak má na ní nahraný ty šťastný chvilky s Geem... aspoň něco mu po něm zůstalo :'((
Jinak to máš úžasně napsaný... Fakt úžasně.. toto je moje nejoblíbenější povídka z celýho tvýho blogu :)

22 Frankofilka Frankofilka | E-mail | 6. března 2012 v 15:30 | Reagovat

viem že si to neprečítaš.. ale mám potom lepší pocit, že som konečne sem niečo napísala. Tvoj blog je úžasný. Milujem každú jednu tvoju napísanú poviedku, ale táto.. Ma asi chytila najviac. úžas sám o sebe, dokonalosť. Čakala som že sa niečo takéto stane. Ale to s tým Frankom ma dostalo. Fakt. Každý deň ti sem chodím a čítam to.
Vyjadrenie ukončené :D:D

23 Kačaba Kačaba | E-mail | 14. března 2012 v 18:20 | Reagovat

Frankofilka: Souhlasím s každým tvým slovem, zvláštní ... :D :)

24 bvb-mcr-army bvb-mcr-army | 15. ledna 2016 v 0:28 | Reagovat

Okey, sice je to už skoro 7 let, což znamemá, že si to nepřečteš, ale nevadí.
Tahle story je snad ta nejlepší kterou jsem četla. Na konci jsem se rozbrečela, i když už jsem to četla nejmíň 15x a... já popravdě nebrečim ani u Titaniku, takže to dost svědčí o kvalitě, když to rozbrečelo i takový dřevo jako jsem já :D je to vážně dokonalý a určitě si to přečtu ještě několikrát za sebou, nemůžu se toho nabažit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama