close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Last Wish 3

1. dubna 2009 v 17:44 | Jannica |  Last Wish
Tohle mě baví psát. Je to takový... jiný...



V noci jsem nemohl spát. Stále mi v hlavě zněl jeho hlas říkající ta znepokojivá slova. Zněla tak rozumně, tak… nadčasově.

Uvnitř jsem měl pocit, že bych mu měl důvěřovat a vzít si k srdci jeho ponaučení, avšak rozum říkal něco naprosto odlišného. Snaží se mě jen svést na svojí cestu, aby z toho měl prospěch. Nejdříve mě učaruje svými moudrostmi a pak budu také posedlý. A to já nechci. Nechci skončit na mučidlech.



Další den v mučírně byl hrozný, sotva jsem přišel. V krku jsem měl obrovský knedlík a bál jsem se, že na mě bude poznat, o čem jsem v noci přemýšlel. Styděl jsem se, že jsem jen na okamžik zapochyboval o našem králi.

Musím udržovat dobro v našem království, musím nám zachovat dobrou pověst a v žádném případě nemůžu vůči čestnému lidu zhřešit.

Ještě s jedním mužem jsem měl jít společně pro trestance, chtěl jsem odporovat, ale to by bylo nejspíše příiš nápadné.

Mlčky jsem tedy odemkl celu a on na mě zase upřel ten svůj pálivý pohled. Pohlédl jsem mu do očí a na okamžik mě bodlo u srdce. Nemůžeme mu přeci takhle ubližovat, je to živý tvor, člověk. Úplně stejný jako my všichni. Také dýchá a srdce mu bije, jestli má v duši ďábla, měl by se vyhnat jiným způsobem než bičováním.

Se špatným svědomím jsem mu nasadil okovy a vytáhl ho na nohy. Stále se na mě díval, nedokázal jsem to vydržet.

Chytil jsem ho za jednu paži, Marc za druhou a vedli jsme ho do mučírny. Nic neříkal, ani se nevzpíral, jen pokorně šel, za neustálého civění na mou tvář.

Nervózně jsem klopil zrak, dole v žaludku se mě zmocnil nepříjemný pocit.

Opět ho postavili ke stěně a ruce sepli nahoru, věděl jsem, že ho zase čeká něco hrozného. Být na jeho místě, hrozně křičím, brečím, ale on ne. Klidně stojí a občas přešlapuje, čeká.

Otočí hlavu na stranu a kouká na mě.

Schytá první ránu bičem, mohu vidět, jak se mu v očích zaleskne bolest. Švihají ho dál a stále více bolestivěji, rány, které už se zpola zahojily zase nabývají na velikosti.

Přivře ústa a stále ze mě nespouští pohled, provrtává mě. Na prázdno polknu, když se mu pod víčkem objeví jedna slza a dostane se ven, stéká po vybledlé tváři, lemuje kostnaté líce a zastaví se až u vyprahlých rtů, které na okamžik smočí.

Z jeho obličeje se stále více ztrácí barva, je už skoro zelený, červené popraskané rty nezvykle kontrastují.

Slyším ty rány, které to všechno způsobují, nemohu se na to už dívat. Je to nelidské!

"Už dost!" zakřičím a vzápětí se polekám svých vlastních slov, když se na mě upřou pohledy všech ostatních. "Já jen…" zakoktám se. "Taky si to chci zksuit."

Jeho výraz se změnil na vyděšený a zklamaný zároveň, cukl hlavou a opřel jí dopředu o studenou zeď.

Přistoupím za něj a pevně sevřu rukojeť biče. Zavřu oči a potichu prosím o odpuštění. Vím, že když ho budu bít já, bude to tak pro něj lepší.

Prohlédnu si to, co mu stihli vytvořit na zádech oni. Jen obtížně hledám neposkvrněnou kůži.

Zatnu zuby v pěst a napříhnu se. Jednou ho švihnu a vidím, jak sebou nepatrně cukne. Čekám trochu delší dobu, hraji o čas. Když budu zdržovat, možná z toho vyvázne líp.

Druhá rána. Klepe se mi ruka a potím se. V ústech mi úplně vyschlo, mám co dělat, abych se udržel na nohou. Potřeboval bych vodu. A určitě ne jako jediný.

Po velice dlouhé době, kdy jeho tělo už jenom bezvládně visí za okovy a nemá sílu ani na to, aby se třáslo, bič odložím a jdu se najíst společně s ostatními.

Žvýkám pecen chleba, avšak ani trochu nemám chuť k jídlu. Ne, když můj pohled stále směřuje k jeho krvavým zádům, které jsem mu způsobil právě já. Nemohu jíst, když vím, že on nemůže.

Možná se pro tuto práci nehodím. Měl jsem přeci jen poslechnout matku a nabídku odmítnout. Jsem moc citlivý, je mi jich líto.

Po dvouhodinové, avšak přesto až příliš krátké pauze se pokračuje. Opět mu ubližuji, dělám něco, co nechci. V hlavě mi stále zní jeho hlas, který mi říká, že mám černé srdce a jsem zlý.

Snažím se ho švihat jak nejméně mohu, ostatní si mě ani moc nevšímají, flákají se okolo a jen zřídka dohlíží. Jsou rádi, že všechnu práci za ně odvedu já. Pár mužů dokonce odešlo domů a zbyli jsme tam jenom dva.

Odpoutáme polomrtvé tělo z těžkých okovů, bezvládně se sesune na zem. Zvedneme ho a táhneme ho směrem k cele, je mi špatně, když se dotýkám té vybledlé ledové kůže. Je tak slabý, tak vyhládlý.



Čekám v mučírně až dokud neosamotním. Všichni šli domů za svými ženami a dětmi, já se však nemám na co těšit. Vím, že se má žena snaží, ale nějak jí nedokážu mít rád.

Opět se mě zmocní ten nepříjemný pocit, zachvěju se zimou. Cítím se provinilý, nemůžu vyhnat z hlavy ty hrůzy, co se tady dneska děly, co se dějí každý den. Kolik lidí už zde zemřelo? Kolik nevinných životů?

Rozhodnu se, že musím alespoň z části napravit to, co jsem dnes udělal. Natočím tedy do džbánu víno ze sudu a do ruky vezmu chléb, co zbyl. Vydám se temnou chodbou ke jeho cele.

Odemknu jí, potichu vstoupím dovnitř a rozhlédnu se. Leží na břiše na zemi, tvář má odvrácenou. Opatrně si k němu sednu a po krátkém zaváhání se dotknu jeho ebenových vlasů. Má je hebké i přes to, že jsou bez života.

Prohlédnu si pořádně ty šrámy, zvedne se mi žaludek. Tohle, že jsem byl schopný vytvořit?


Opatrně jsem přejel
prsty po zasychající krvi, asi ho to ale zabolelo, protože sebou cukl a otočil hlavu mým směrem.

Přivřel rty, ale nic kloudného z nich nevycházelo. Neměl dost sil.

"Posaď se…" zašeptal jsem a snažil se ho zvednout. Zaskuhral bolestí, rány se naply, jak mírně ohnul záda, když jsem ho tahal nahorů. V jeho očích se odrážel nechápavý výraz, byl ustrašený, bál se, co mu udělám.

"Nepřišel jsem ti ublížit," zašeptal jsem a hleděl na něj,chtěl jsem, aby mi věřil. "Já… v noci jsem přemýšlel o tvých slovech."

Stále na mě jen tak hleděl, bez duše, bez života. Vypadal už jen jako nějaká tělesná schránka, co přežívá ze zbytku energie.

"Napij se…" přiložil jsem mu víno ke rtům. Nejdřív na mě nechápavě pohlédl, pak si džbán přidržel slabou rukou a poslechl mě. Díval jsem se na něj jak hltá, jak mu červená tekutina, až příliš podobná krvi, stéká po bradě a lemuje krk. Byl hodně žíznivý a pil rychle, jakoby se snad bál, že mu to zase vezmu.

"K-krev Kristova…" zašeptal potichu, když vypil celý džbán, nepochopil jsem, co tím myslí, ale byl jsem rád, že se mu alespoň trochu vrátila síla.

Usmál jsem se na něj a on mi to namáhavě, spíš ze slušnosti, oplatil. Krátce jsem se dotkl jeho tváře, byla suchá a nezdravá.

Vrazil jsem mu do ruky chléb a vstal ze země. Zatímco jsem cítil jeho překvapený pohled, jsem opouštěl tyto strastiplné chodby.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Niwy Niwy | Web | 1. dubna 2009 v 18:12 | Reagovat

na jednu stranu mi je zle keď si to tak nejak predstavím a podobné veci, nejdem sa nad tým tuna rozpisovať...no aj ma to akýmsi spôsobom fascinuje...tuším si vytiahnem knižku od pána Poea a vrhnem sa na niektoré svoje obľúbené poviedky, ktoré mi vždy prídu na myseľ...veľmi dobre napísané, fakt sa mi to lubi...chúďatko Gerard...a Frank? nič v zlom ale takíto ľudia sú podľa mňa najhorší. Ani tomu neveria a robia to iba preto, aby nevybočovali z radu alebo sa náhodou neocitli na tej druhej strane...a potom sa pokúšajú to nejak odčiniť? no dobre no, nejak asi v tejto story Franka moc v láske zatial nemám :D:D:D

2 JajPi JajPi | Web | 1. dubna 2009 v 21:38 | Reagovat

ach jo... Už proto, že se to jmenuje Last Wish z toho mám špatný pocit..

3 Darek Darek | Web | 1. dubna 2009 v 21:43 | Reagovat

Já nevím co psát k tomu ději.....

ale líbí se mi to....

4 Dee Dee | Web | 2. dubna 2009 v 9:48 | Reagovat

Haha už to začína...:D Chudátko Gee, však podla mňa by dostal sepsu a umrel, mohol mu to aj ošetriť...

5 Janhe Janhe | Web | 2. dubna 2009 v 10:13 | Reagovat

aj mne sa to lúbi, ale je to kruté, ale ja kruté ráda :D je to super... a Frankouš to je trdlo xD a Gerard? neviem si ho v skutočnosti predstaviť ako prudko veriaceho a vôbec kresťana ako takého xD

6 M@kĄyla M@kĄyla | 2. dubna 2009 v 17:59 | Reagovat

chudáček Gee, Frank by mu měl pomoct utéct...!!!

7 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 2. dubna 2009 v 21:10 | Reagovat

Tak tady to už zavání masochismem X) kdy už se sblížej?

8 Laivine Laivine | 4. dubna 2009 v 19:45 | Reagovat

Aj, to je také...

úúú

Líbí, moc!

Mučí tam Geeho a je to pěkně napsaný a je to chudáček.

Miluju, když je někdo chudáček.

9 fallen angel fallen angel | Web | 12. dubna 2009 v 14:28 | Reagovat

Frank se mění uhíí :D

10 iWusZka iWusZka | Web | 27. června 2009 v 16:08 | Reagovat

Whuh, úžasné.... Nemám slov, už zase.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama