close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Last Wish 10

25. dubna 2009 v 18:05 | Jannica |  Last Wish
Včera jsem si po sobě četla s Laivine povídku, co jsem psala po dvanácti letech (ne Frerard) a zjistila jsem, že jsem předtim psala vážně o dost líp :D To mám teda radost, moc mi to na sebevědomí nepřidává, když vidim, jak mě ten Frerard kazí :D

No, já vás nebudu zdržovat těmahle kecama od čtení:)





Vyšel jsem ven do chladné noci. Tváře mi ovanul mrazivý a ostrý vzduch, zabodávající se hluboko pod mou kůži. Přimhouřil jsem oči, abych si je uchránil od toho nečasu a pomalu jsem se vydal ulicí.

Na cestu mi svítily jen pouliční lampy, jejich matné světlo se odráželo od dlážděné silnice, po které jsem pomalu a rozvážně šel.

Co když jsi ho zabil?

Potichý hlas v tom nejhlubším koutu mého mozku vylezl ven a mé svědomí se probudilo k životu.

Krvácet. Viděl jsi ho krvácet a nepomohl mu.

Oklepal jsem se a dva prsty si přiložil na spánky. Hlava mě začala nepříjemně bolet. Zatl jsem zuby a nechal chladný vzduch pronikat skrz ně od toho, jak jsem dýchal ústy. Snažil jsem se zapomenout.

Leží tam. Sám. V bezvědomí. Jestipak do rána přežije?

Zavřel jsem oči a zryhlil krok. Soustředil jsem se všemi svými smysly na cestu. Snažil jsem se přemýšlet o hezkých věcech. O svém domově. O rodině. Avšak mé svědomí bylo neúprosné. Teď, když bylo po všem, jsem se cítil hrozně.

Jsi vrah…

Rozeběhl jsem se. Chtěl jsem všem svým myšlenkám utéct, zbavit se jich. Hlava mě bolela tak nesnesitelným způsobem, můj dech byl až neuvěřitelně moc rychlý. Horká, napěněná krev mi bublala ve spáncích, připadalo mi, jakoby měla mou tvář rozervat na milióny drobných sřípků. Srdce mi splašeně bušilo.

Zadýchaně jsem se zastavil a opřel se o jeden sloup. Všechno se se mnou točilo vlivem adrenalinu, viděl jsem rozmazaně. Nemohl jsem znovu popadnout dech, sípal jsem z nedostatku kyslíku. Matně jsem vnímal světla ulice, poblikávající lampy a hvězdy na obloze.

Plíce mě bolely, jak jsem do nich násilně rval chladný vzduch. Píchalo mě v boku a uprostřed hrudníku mě cosi nepřirozeně tlačilo.

Neuvěřitelně jsem se potil, i přes to mi naskákala husí kůže.

To ty jsi ten zlý…

"Už dost!!" zakřičel jsem do tmy z plných sil a popadl kámen, co ležel na zemi. Hodil jsem ho do nejbližšího okna.

Společně se zvukem roztříštěného skla mé tělo sjelo podél sloupu na zem. Dlaní jsem si vjel do vlasů a do očí se mi draly slzy. "Dost…" zašeptal jsem, spíše pro sebe. Bezmocně jsem si obejmul kolena a kýval se dopředu a dozadu. Můj vytřeštěný pohled byl upřený někam doprostřed ulice, přestal jsem vnímat okolní svět.

Co jsem to udělal? Jak jsem mohl? To pro mě už vůbec nic neznamená? Chtěl jsem se pomstít za jeho víru, avšak tím nejohavnějším způsobem. Byl jsem jako smyslů zbavený, v transu. Už jsem neviděl toho samého Gerarda, co dřív. Dnes to byl pro mě jen nevděčný muž, co odmítá mou náruč. Mou útěchu, pomoc.

A jak mne potom prosil. Z posledních sil, doufal, že ho v tom nenechám. Věřil mi.

Sprostě jsem se na něj vykašlal. Zklamal jsem jeho důvěru.

I když to jsem udělal už dávno. Tím polibkem.

Chvíli jsem ještě mrzl na zemi a zpytoval svou mysl, než jsem se pomalu a neohrabaně zvedl. Po tváři mi stekla jedna slza.

Dnes večer nemůžu domu, dnes ne.

Vydal jsem se opačným směrem, než jsem měl, zpět k hradu.

Na cestu mi svítil měsíc a byla opravdu zima. Nic z toho jsem nevnímal. Pocit viny mně hnal stále dopředu, blížil jsem se k hradu.

Měl jsem špatný pocit, když jsem odemykal dveře vedoucí do podzemí. Chvění v mém žaludku sílilo, když jsem zapálil pochodeň a osvětlil zatuchlé a špinavé zdi, které pod mým ohněm zežloutly.

Bylo tam ticho jako v hrobě. Obvyklý ruch, který slýcháme venku, anižbychom si to uvědomovali, se vytratil.

Sestoupil jsem po schodech a vešel mezi cely.

Ruce se mi potily nervozitou. Bál jsem se, co uvidím. Opravdu jsem se bál.

Klíče zachrastily v zámku a žalářní dveře se s vrzáním otevřely.

Osvětlil jsem pochodní jeho nehybné tělo, ležící na zemi. Pak jsem světlo zapíchl do stojanu připevněného na zdi a zapálil další dvě.

"Gee…" sykl jsem a opatrně se ho dotkl. Nic. "Gerarde…" zkusil jsem ho otočit, ale bál jsem se, že mu něco udělám. Nijak nereagoval, připadalo mi, jakoby snad ani nedýchal.

"Řekni něco…" začal jsem propadat panice. "Prosím, řekni něco. Tak se alespoň pohni!"

Opět jsem začal plakat, když jsem si uvědomil, že už je možná mrtvý. Odmítal jsem tomu uvěřit, nechtěl jsem, aby to skončilo takhle.

Vždyť bych nemohl žít s vědomím, že jsem někoho zabil. Že jsem zabil člověka, kterého jsem měl rád, jen kvůli tomu, jaký je.

Mé slzy začaly dopadat na jeho bílou poraněnou kůži. Lemovaly zranění, které jsem mu tam dnes vytvořil. Smývaly z něj všechnu tu špíu a bolest, odplavily jí pryč z jeho zničeného těla.

"Gee…" zašeptal jsem naposledy a pohladil jsem ho po hebkých vlasech. Druhou ruku jsem mu přiložil za krk a začal ho jemně mnout. Byl nepřirozeně studený.

Náhle se trochu zavrtěl a zhluboka se nadechl. Vykulil jsem oči překvapením. On žije!

Měl jsem sto chutí ho samou radostí obejmout, ale tím bych mu ještě víc ublížil.

Místo toho jsem pokračoval v hlazení.

"N-nech mě…" zasípal potichu. "U-už ne… já ne-nechci. Znova n-ne."

Pootočil jsem k sobě jeho hlavu a všiml si opuchlých a vlhkých očí. Rty měl nezvykle vysušené, celý obličej tak divně pokroucený a bez veškeré barvy.

"Neublížím ti…" zašeptal jsem a sklonil se k němu. "Neboj, bude to dobrý."

Vzpomněl jsem si, že mám v kapse ten léčivý olej, který teď nosím stále u sebe. Byl u něj přiložen i čistý kapesník, nemohl jsem uvěřit tomu štěstí. Kdyby Bůh opravdu existoval, řekl bych, že mu chce také pomoct.

Cukl sebou, když jsem mu začal jemně ošetřovat všechny ty šrámy. Muselo to dost bolet, rány byly skoro do masa.

Snažil jsem se být co nejopatrnější a nejpečlivější zároveň, chtěl jsem - musel jsem - to všechno alespoň z části napravit.

Když na jeho zádech nezůstalo jediné místo neposkvrněné mým dotekem, všechno jsem zase uklidil.

Chvíli jsem si ho jen tak prohlížel, než jsem ulehl vedle něj na špinavou zem. Vzal jsem do dlaně jeho studenou ruku, přiložil jsem si jí ke svému obličeji. Dal jsem mu malou pusu na sevřené prsty, ani to nepocítil.

Trochu se pohnul a snažil se přisunout blíže ke mně, asi mu byla zima. Nevěděl o sobě, jednal jenom instinktivně. Přitiskl jsem se tedy k němu a pomalounku jsem zavřel oči.

Teď už jsem byl klidný. Mé svědomí mě nesžíralo tak, jako předtím. Mohl jsem bez výčitek usnout.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hedr Hedr | 25. dubna 2009 v 18:17 | Reagovat

užasný....nemám slov..už aby byl další díl

2 Pansy.xo Pansy.xo | 25. dubna 2009 v 19:15 | Reagovat

Jej... je tam ráno najdou XO...Ty jo... ale je to nádherný, dokonalý

3 Niwy Niwy | Web | 25. dubna 2009 v 19:17 | Reagovat

som zvedavá, kto ich tam ráno nájde xD krása :)

4 Darek Darek | Web | 25. dubna 2009 v 19:31 | Reagovat

A teď je tam někdo najde a zlikviduje oba.... docela se toho obávám.

5 Lyl Lyl | 25. dubna 2009 v 19:35 | Reagovat

[2]: Taky mě napadlo kdo je tam najde, takže pokračko co nejdřív!

6 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 25. dubna 2009 v 20:38 | Reagovat

Ne! Nikdo je nesmí najít! Franku nechrápejte! Utečteeeeeee!!!! :'-((((

7 M@kAyla M@kAyla | 25. dubna 2009 v 20:42 | Reagovat

myslím, že z toho bude mít Frank ráno pořádnej průser!!!!!
Pokračůůůj brzóó´!!

8 Laivine Laivine | 26. dubna 2009 v 0:18 | Reagovat

Ne ne ne ne NE! Nesmí je ráno nikdo načapat, jasné? Ne! Nebo jim něco udělají.
Ale je to krásné...

9 Aless Aless | 26. dubna 2009 v 13:28 | Reagovat

Ne,jestli je někdo spolu najde tak je zabijou! Ne to nejde... budou mít štěstí...Frankouš se probudí dřív než by ho mohl někdo načapat a odejde a bude dělat jakože nic...jako do teď ×D

10 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 26. dubna 2009 v 15:22 | Reagovat

a mě se tak líbilo, když byl agresivní:D:D

11 fallen angel fallen angel | Web | 26. dubna 2009 v 19:56 | Reagovat

Frank má teda doost velký štěstí že Gee přežil jinak bych mu asi nĚco udělala :D:D

12 JajPi JajPi | Web | 26. dubna 2009 v 21:27 | Reagovat

jestli ho tam najdou.. zabiju tě.. áá.. takhle to useknout.. brmp :D

13 iWusZka iWusZka | Web | 27. června 2009 v 16:52 | Reagovat

Připadá mi to romantický.

14 Bellatrix Bellatrix | E-mail | 17. srpna 2013 v 15:27 | Reagovat

bojim sa jak hovado! najduich tam, som stopercentne ista!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama