28. dubna 2009 v 16:16 | Jannica
|
Probudil jsem se s mírnou bolestí hlavy a nepříjemným pocitem v žaludku. Celé tělo mě bolelo, nemohl jsem se ani pohnout. Se zaskuhráním jsem se začal zvedat ze špinavé země a snažil jsem se alespoň trochu uvolnit rozležené svaly.
Asi jsem tím pohybem probudil Gerarda, zavrtěl se a otevřel ty své uhrančivé oči.
Když mě spozoroval, okamžitě se zvedl a odsunul se do rohu místnosti.
Rentgenoval mě vytřeštěnýma očima, nikdy jsem v nich ještě neviděl takový strach. Celý se klepal, choulil se do klubíčka a zřejmě se opět modlil.
Takového jsem ho neznal. Vždycky měl svou čest, byl hrdý a sebevědomý. Ne tak ustrašený.
Chtěl jsem se přisunout, on ale až agresivně vyrazil rukou vpřed, aby mne zarazil.
Zůstal jsem sedět naproti němu a jen na něj hleděl, bylo mi to všechno ještě víc líto. Opravdu jsem mu způsobil takové trauma, že se mě bude nadosmrti bát?
"Gee…" povzdechl jsem si a složil ruce do klína, vpíjel jsem se mu do očí.
Zpozorněl a pohodil hlavou, takže mu do očí spadlo pár pramínků. "N-nepřibližuj se k-ke mně!" sykl, snažil se znít jako dřív, ale moc mu to nešlo. Jeho bolest byla asi ještě silnější než jsem myslel, protože se sotva hýbal a byl tak zatraceně bledý. Skoro jakoby v něm nebyla žádná krev.
"Nechci ti ublížit. Spal jsem u tebe celou noc." Přisunul jsem se, ale jen o kousíček, takže si toho sotva všiml.
"Jsi zlý. Nenávidím tě!"
Dal jsem si hlavu do dlaní a přemýšlel o tom. Choval jsem se opravdu hnusně. Bylo mi jedno, že ubližuji nevinnému člověku, jen jsem si vybíjel vztek. Vztek, že věci nejsou takové, jak bych si představoval.
Jsem sobec.
"Hrozně moc se ti omlouvám…" špitl jsem, stálo mě to hodně přemáhání, abych tuhle větu vůbec vyslovil.
"Ty si myslíš, že mi t-tvá omluva nějak pomůže?" Přestal se chovat tak ustrašeně, pochopil, že jsem v tuto chvíli naprosto neškodný. Svědomí mě tak sžíralo, že má duše bolela snad ještě víc, než jeho rány.
"Měl jsem vztek. Na tebe. Teď lituji toho, že jsem si ho vybil na tvém těle."
Uvědomil jsem si, že bych mu měl ještě jednou vyčistit ty rány, ale asi by mě nenechal se ho třeba jen lehce dotknout.
"A pak jsi mě tu viděl, skoro v bezvědomí. Prosil jsem tě o pomoc."
Sklopil jsem hlavu, neboť se mi vybavil každičký kousíček včerejší noci.
"Už od tebe žádnou pomoc nechci. Je mi ukradená stejně, jako ty. Teď odejdi, chci být sám."
Věnoval mi ten nejhnusnější pohled, co dokázal. Jindy bych se ho začal bát a okamžitě splnil vše, o co mě požádá, ale teď jsem se rozhodl, že budu silnější než on.
I přes to všechno jsem k němu cítil jakýsi obdiv. Zažil si toho tolik a je stále vyrovnaný, hrdý. Smířený se svým údělem v životě, přijímajíc svůj osud. Nedokázal bych to. Asi bych si vzal sám život, nechtěl bych trpět.
Zamračil jsem se, protože jsem si uvědomil, že nikdo si zde na život nesáhl. "Proč tu nikdy nikdo nespáchal sebevraždu? Bylo by lepší být mrtvý, než takhle trpět…" vyslovil jsem nahlas svou otázku.
Vykulil oči a hleděl na mě, jakobych se ptal na něco neskutečně urážlivého."Vždyť…" zakroutil nevěřícně hlavou. "Bůh mi dal život a jen on má právo s ním nakládat! Kdybych se zabil, odmítl bych tím jeho dar a byl by to hřích! To on rozhoduje, co se se mnou bude dít, co se stane a jak zemřu…" zamyslel se. "Věřím, že tímhle mě jenom zkouší. Jestli zůstanu věrný, jestli se nezřeknu víry i přes ty strašné věci. Pokud nezklamu, čeká na mě lepší život."
Odfrkl jsem si. "Ten tvůj Bůh mě nemá rád jen proto, jaký jsem."
Udiveně na mě pohlédl. "Ne, vždyť přeci každý si má stát za svými názory a být sám sebou. Proto neodsuzuji jiná náboženství. Každý má právo věřit v to, co chce. Proč by tě tedy neměl mít rád?"
"Gerarde," podíval jsem se mu zpříma do očí. "Protože já mám rád chlapce."
Zarazil se a na okamžik se zdálo, jakoby se snažil ještě o kousek víc odsunout. Zřejmě nad mými slovy uvažoval.
"Ano…" řekl nakonec váhavě. "Vždyť to je hřích."
"Proč by to měl být hřích? Vždyť já za to nemohu,pokud mě stvořil on, stvořil mě právě takového!"
Kousl se do rtu. "Ale to prostě nejde. K sobě patří muž a žena. A když to tak není, je to proti přírodě."
"Takže já jsem proti přírodě a přitom tady normálně jsem. Dýchám, žiju,… Jsem sám součástí toho všeho a přitom to je špatně?"
Chvíli jen tak nechápavě koukal a rozhlížel se, pak rychle dvakrát zakýval hlavou. Vypadal dost zmeteně, začal jsem mu totiž překopávat jeho dosavadní názor. Musel uznat, že mám pravdu, bylo to zcela logické.
Zahleděl se do země a mračil se. Nevěděl, co dál na to říct. Občas trochu kroutil hlavou a byl dost nervózní.
Já si vzpomněl na jednu větu, kterou kdysi dávno jeden z trestanců křičel. Ta by mu to možná mohla ještě víc objasnit.
"Miluj bližního svého," pronesl jsem obřadně a dost nahlas, takže jsem upoutal svou pozornost.
Vzhlédl a jeho pohled se na okamžik setkal s mým. Tvářil se dost vyděšeně.
"No je to pravda, ne?"
"Jo…" kývl. "Stojí to v Bibli."
"No vidíš. A pak, že je láska španá."
"Já neřekl, že je to špatné, jen že-"
"Ale tam není řečeno, jestli máš mít rád kluky nebo holky! Vždyť je to přeci úplně jedno. Všichni jsme lidé tak proč zbytečně dělat rozdíly!" Trochu jsem se rozčílil, opravdu byl hrozně nechápavý. "Měl jsi někdy něco se ženou?"
"Ne… Otec mě kdysi zasnoubil s nějakou hraběnkou, ale nelíbila se mi."
"Líbil se ti někdy někdo jiný?"
Znova zakroutil hlavou. "Myslel jsem, že to znamená, abych svůj život zasvětil Bohu."
"A nebo to znamená, že jsi také na kluky."
Překvapením otevřel pusu a pak se jeho výraz změnil v rozhněvaný. Zaťal ruce v pěst. "Nejsem!"
Ještě víc jsem se přisunul a hleděl jsem mu do očí. Na okamžik se uklidnil a zhluboka se nadechl. Přibližoval jsem k němu svůj obličej a trochu jsem přivřel rty. Všiml jsem si, jak na ně sklouzl pohledem a pak párkrát překvapeně zamrkal.
Když už jsem byl u něj sotva na milimetrovou vzdálenost, vzpamatoval se a hrubě mě odstrčil.
"Vypadni…" sykl nenávistně.
Zvedl jsem se ze země a poslušně vyšel z cely.
"Nech si to ještě projít hlavou, Gee…" Namáhavě jsem se usmál a pak konečně odešel.
Hehehehee. Tady je někdo gaaay, a tepleeeej a nechce si to připustit! XD Frankie už ti to předvede, počkej... ty hele, že to nebude pořád probíhat v tý hrozný mučírně? :-( dostane se Gee odtamtud? Že jo?