close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Last Wish 9

20. dubna 2009 v 21:04 | Jannica |  Last Wish
Děláte mi radost komentářema, tak jsem se rozhodla vám tohle zveřejnit už teď:)
A taky myslim, že je to lepší číst na večer, podtrhne to atmosféru...
A pak mám k tomu ještě jeden důvod - nevím, jestli se zítra dostanu na net. Ale snad jo, v poslední době jsem docela kreativní, tak bych mohla něco přidat... :)

Teď už se vžijte do vydeptanýho a odmítnutýho Franka, začíná to být psycho.





Vpadl jsem domu, vyběhl do ložnice a svalil se na postel. Svůj obličej jsem zabořil do polštáře, přikryl jsem se peřinou až ke krku, i když jsem byl stále oblečený a špinavý. Chtěl jsem se schovat sám před sebou.

Anižbych tomu dokázal nějak zabránit, po tváři se mi skoulela jedna osamocená slza. A za ní další.

Nejen, že Gerard odmítl můj polibek, ale ještě se ke mně choval tak hnusně. Jako kdybych byl nějaká špína.

Vždyť to taky jsem. Co mě to napadlo? Líbat našeho vězně, ještě k tomu toho, co neuznává homosexuální lásku, toho, co všechno, co já dělám třeba denně, považuje za hřích.

Pevně jsem sevřel oči a v žaludku jsem cítil záchvěv hněvu. Hněvu proti jejich víře.

Byl jsem rozzlobený na Boha, na to, že mi nechce dopřát ani to malé potěšení ze života v dnešní kruté době.

Cítit blízkost druhého člověka. Být s ním jako jeden a sdílet své pocity.

Zvedl jsem svou hlavu a rukávem setřel své slzy z tváří. Vybral jsem si špatného člověka pro lásku. Ano, už se nebojím použít tohle slovo. Jsem zamilovaný. Do kluka.

U něj jsem poznal to, co se mi nikdy nestalo s holkou - a ani nemůže. Patřím k té špinavé sortě lidí, kteří se scházejí v pochybných podnikách. Patřím ke klukům z ulice, ke vší té havěti, kterou denně potkávám.

Proto jsem nikdy nemiloval Antoniettu. I kdybych si to sebevíc vyčítal, nemohl bych opětovat její city.

Vzah, který k ní chovám je chladný. Mám jí rád ledatak jako kamarádku nebo jako společnici.

Gerard mi otevřel oči. Probudil mě a teď odmítá nést následky.

Díky němu jsem vlastně úplně jiný člověk. Neodsuzuji ostatní, protože jsou jiní. Slepě nenásleduji svého krále. Uvědomil jsem si i svou orientaci.

Řekl bych, že mě změnil od základů. Necítím se jako ten nelítostný krutý Frank, jakého jsem předtím znal.



Ráno jsem přemýšlel, jestli vůbec mám jít do práce. Bylo by ale všem moc divné, kdybych tam nebyl, navíc by se začali vyptávat a to já opravdu nechtěl.

Tentokrát jsem vyšel pěšky, nechtěl jsem s sebou tahat koně. Byl jsem tak rozrušený, že bych z něj mohl spadnout.

Cesta mi trvala mnohem déle, možná proto, že jsem šel pomalu. Nechtěl jsem tam. Netoužil jsem po tom znova vidět jeho nenávistný a rozzlobený pohled. Trhalo mi to srdce.

Sestoupil jsem schody do mučírny, všichni tam už byli.

Nenápadně jsem si sedl do rohu, nepřál jsem si, aby si mě kdokoliv všiml.

"Hej Franku!" zařval na mě najednou jeden z mužů. Nadskočil jsem, jak jsem se vylekal a vzhlédl jsem od špiček svých bot. "Přiveď ho! Vzal sis ho přeci na starost, ne?"

Nezbylo mi nic jiného, než se zvednout a jít k celám. S každým nabývajícím krokem se špatný pocit v mém žaludku rozrůstal, než jsem došel k mřížím, úplně mě pohltil.

Odemkl jsem a pohlédl na Gerarda.

Zastavil se mi dech.

Ty jeho oči. Ty jeho tmavé pronikavé oči. Koukaly na mě tak nenávistně, tak zle…

Roztřásly se mi ruce, když jsem mu nasazoval okovy. Odstrčil mě a dopl si je sám, dělalo se mu špatně jen při tom pomyšlení, že na něj sahám.

Znova na mě pohlédl. V tu chvíli, jakoby se ve mně něco pohnulo. Má zlá stránka se vynořila z hlouby mé zkažené mysli, dostal jsem najednou příšerný vztek.

Když mě nechce, ať si trpí. Když odmítá mou pomoc, nebudu mu jí dál nabízet. Když já se mu hnusím, tak on mě taky.

Cukl jsem za řetěz a on poslušně vstal. Nebránil se, stále mě jen propaloval vražedným pohledem. Oplácel jsem mu to.

Hrubě jsem ho strčil na tu zeď, připl jsem mu ruce nahoru, tentokrát mnohem pevněji než kdy předtím. Srdce mi divoce tlouklo, měl jsem chuť z něj doslova vytřískat duši. Mé zlé já mne celého ovládlo, opět jsem k němu choval takový odpor, jako na začátku.

Ustoupil jsem pár kroků a sevřel jsem v pěsti bič, až mi vystouply klouby a zbělaly. Prohlédl jsem si jeho záda, z ran, které jsem mu ošetřil, se přes noc udělaly úzké, skoro zacelené, strupy.

Napřáhl jsem se a vší silou ho švihl přes tu bledou kůži.

Zakřičel bolestí, zřejmě ode mne nečekal tolik krutosti.

Udělal jsem to ještě jednou, rána byla stejně silná, ne-li víc.

Vybíjel jsem si na jeho těle svůj vztek vůči jeho náboženství, které mi nepovoluje být s ním. Vůči jeho zatacené víře, kvůli které mu nesmím dát ani zkurvenou pusu!

Nenáviděl jsem všechny ty jeho bláboly tak moc, jako nikdy předtím. Když opět začal přeříkávat ty své podělané modlitby, všechen můj hněv, doposud zpola zkrytý, vyplul na povrch.

Byl jsem jako v transu, neposlouchal jsem svou lidskou stránku. Nezůstal ve mně ani kousek soucitu, nic na světě by mě nepřimělo k lítosti.

Měl jsem chuť ho zabít.

Všechno, co jsem v tu chvíli cítil, se na něm podepsalo. Jeho záda utvořila mapu mé mysli, odráželo se v ní vše, co jsem chtěl vykřičet do světa.

Zbičoval jsem ho do bezvědomí.



Když jsem spatřil, že se jeho tělo netřese, ani se jemně nepohybuje tím, jak dýchá, odhodil jsem bič a složil se na podlahu. Brada se mi rozechvěla znechucením, oči mě začaly pálit.

"Franku!" zakřičel Marc a přiběhl ke mně. "Co se ti stalo?"

To je náhle starosti. Ty zrůdy, co nedokážou nic jiného, než ubližovat ostatním. Kati, ke kterým já patřím - a právem - mají o mě strach.

Objal jsem si kolena a pohledem rentgenoval Gerardovo zkrvavené tělo.

"To oni!" zakřičel jsem. "Zasraní křesťani! Nenávidím je!!"

Položil mi ruku na rameno a soucitně na mě pohlédl.

Pochopili, že já už ho asi do cely neodvedu, udělali to tedy za mě.

Opřel jsem se o zeď se džbánem vína, třásl jsem se. Bezmyšlenkovitě jsem do sebe lil tu životodárnou tekutinu, v hlavě se mi míhaly ty nejhorší obrazy.

Znova a znova jsem viděl, jak úzký bič dopadá na jeho rozdrásaná záda. Jak má pěst svírá rukojeť.

Slyšel jsem ten křik.

A ani trochu jsem nelitoval toho, co jsem dnes udělal.



K večeru, kdy všechny zvuky v mučírně utichly a společnost mi dělal jen svit měsíce a hmyz létající kolem, lepící se na krev, co byla všude okolo, rozhodl jsem se sebrat a odejít.

Nechtěl jsem už chodit mezi cely, avšak zvědavost mi nedala.

Chtěl jsem jenom nakouknout. Na chvíli se podívat, jak na tom je.

Pomalu jsem se přikradl k žaláři, chytil jsem se železných tyčí a prohlížel jsem si to, co z Gerarda zbylo.

Nemohl jsem uvěřit, že on je ta troska, ležící u zdi. Trochu se hýbal a dech měl tak přerývaný, že jeho sípání doléhalo až ke mně. Asi měl něco s plícema.

Náhle otevřel své oči a jeho pohled spočinul na mě. "P-pomoz mi…" Z posledních sil ke mně natáhl ruku, v jeho očích bylo takové zoufalství, jaké jsem snad nikdy neviděl. "Prosím!"

Hleděl jsem na něj chladně a bezcitně, nezajímala mne jeho bolest. Viděl jsem jenom ubohého trestance, ležícího na špinavé zemi.

"Patří ti to…" zasyčel jsem a přimhouřil oči.

"P-prosím…" poslední slabiku slova zašeptal, jeho hlava padla zpět na podlahu, stejně, jako natažená ruka.

Odfrkl jsem si a vydal se svou vlastní cestou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 20. dubna 2009 v 21:06 | Reagovat

hej ! chytila sem to pesně po minutě...sem hustááá

2 Petra Petra | 20. dubna 2009 v 21:06 | Reagovat

a ted du teprv číst ...háá to se mi eště nikdy nestalo

3 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 20. dubna 2009 v 21:12 | Reagovat

Bueheheheheee.... proč to musí bejt tak brutální? :-( Franku ty seš takovej hajzl!

4 Pansy.xo Pansy.xo | 20. dubna 2009 v 21:20 | Reagovat

Ty sadisto! XC

5 Laivine Laivine | 20. dubna 2009 v 21:42 | Reagovat

Hajzl! Hajzl je to! Cha Cha, mě se to moc moc líbí. Janičko, vážně je to pěkně napsaný, ač mají odstatní pravdu, že je to trochu sadistický. Sem se to ale hodí, a já vím, že ve skutečnosti se nezmůžeš na víc než na to, že mě budem mlátit kladívkem do kolene a to ještě zmáknu. Prostě:
Líbí se mi to, chci pokráčko, a Gerard je takovej malej chudáček, že bych si tak k němu chtěla vlízt a ošetřovat mu rány za Franka.

6 VeroN VeroN | 20. dubna 2009 v 21:49 | Reagovat

hee to psycho sedi:D ale aj tak sa mi to lubii:)

7 Darek Darek | Web | 20. dubna 2009 v 22:56 | Reagovat

Nevím, co na to říct, doufám, že to Geegee přežije...

8 Niwy Niwy | Web | 20. dubna 2009 v 23:17 | Reagovat

fakt dokonalá story...

9 Památka Zesnulých Památka Zesnulých | Web | 21. dubna 2009 v 6:57 | Reagovat

No ty koky Frank sa nezdá...huaaaa honem další díl ^^

10 JajPi JajPi | Web | 21. dubna 2009 v 10:36 | Reagovat

TO ne...
Hned, další..
Oh můj bože..
Teď příjde druhý den a Gee bude mrtvel, ne?
Kurňááá.. Snad se v něm pohne svědomí a vrátí se.. Kurvááá (omlouvám se za sprsté slova, ale tohle..)

11 M@kAyla M@kAyla | 21. dubna 2009 v 14:52 | Reagovat

sem hnusná, ale fakt mu to patří :-O
Ale doufám, že to přežije!!!

12 Hedr Hedr | 21. dubna 2009 v 15:40 | Reagovat

doufám že přežil..to by už nebylo ono...

13 Janhe Janhe | 21. dubna 2009 v 16:17 | Reagovat

tedaaa pekne vela komentov :) ale ani sa nečudujem... kks pekné psycho veru :) len pokračuj len pokračuj :)

14 Dee Dee | 21. dubna 2009 v 16:23 | Reagovat

Zlý zlý zlý !!! Podľa mňa by mu to nedokázal urobiť, keby ho miloval...

15 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 22. dubna 2009 v 14:27 | Reagovat

takovej malej a při tom takovej sadistickej:D

16 fallen angel fallen angel | Web | 26. dubna 2009 v 19:28 | Reagovat

tak to je v prdeli..

áá
jestli umře tak budu zabíjet :D
ale fakt mu to patří :D

17 iWusZka iWusZka | Web | 27. června 2009 v 16:47 | Reagovat

Dobře Franku! Ou, já jsem tak brutální. Celý tento díl jsem se pomstychtivě smála x) Začínám se bát sama sebe.
Hah... Je to Ú-Ž-A-S-N-Ý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama